ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.113.2005.1
sp. zn. 32 Odo 113/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobkyně K H , s.r.o., proti žalovanému J V, podnikateli, o zaplacení 29.860,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 826/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2004, č.j. 29 Co 332/2004-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.320,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. L. F.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 5. prosince 2003, č.j. 7 C 826/2003-43, kterým Okresní soud v Nymburce zamítl žalobu o zaplacení částky 29.860,80 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení (první věta výroku). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhá věta výroku).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním ze dne 7. listopadu 2004, které dne 8. listopadu 2004 předala k poštovní přepravě. Poučení odvolacího soudu o tom, že proti jeho rozsudku není dovolání přípustné, pokládá za nesprávné s ohledem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), když za otázku zásadního právního významu v souzené věci označila vadný právní názor odvolacího soudu o neprůkaznosti důkazu počítačového programu R S o výši způsobené škody a tím i o neusnesení důkazního břemene. Dovolatelka, majíc tak dovolání za přípustné, brojí zejména proti soudem provedenému hodnocení důkazu výstupem uvedeného počítačového programu, který dle jejího názoru osvědčuje výši škody, kterou mu měla žalovaná způsobit a jež je předmětem žalobního nároku. Navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání ho označil za nepřípustné. Dovolatelka sice jako důvod podání návrhu tvrdí nesprávný právní názor soudu, ve skutečnosti však nevznáší výhrady do právního posouzení věci, nýbrž brojí proti způsobu hodnocení důkazů, jedná se tedy o námitky skutkové. Za situace, kdy dovolatelka nenapadá vady právní, nemůže mít napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam. Proto navrhl, aby dovolání žalobkyně bylo pro nepřípustnost odmítnuto a pro případ jeho věcného projednání navrhl jeho zamítnutí s poukazem na to, že žalobkyně, kromě již uvedeného výstupu z počítačového programu, nenavrhla v řízení žádný důkaz k prokázání žalobního nároku.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání této lhůty nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu na č.l. 72, žalobkyni (jejímu právnímu zástupci) dne 23. srpna 2004.
Podle ustanovení §57 odst. 2 věty první o. s. ř. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce.
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§57 odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.).
Ve smyslu §57 odst. 2 věty první o.s.ř. připadl konec jednoměsíční lhůty k podání dovolání na sobotu 23. října 2004, a proto posledním lhůty k podání dovolání byl nejblíže následující pracovní den, tedy pondělí 25. října 2004. Dovolání podané žalobkyní k poštovní přepravě až dne 8. listopadu 2004 je tedy zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Dovolací soud nepřisvědčil názoru dovolatelky o zachování lhůty k podání dovolání ve smyslu §240 odst. 3 o. s. ř. ve vazbě na jí tvrzené nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání není přípustné.
Odvolací soud v závěru svého rozhodnutí nepochybil, pokud účastníky takto poučil, jelikož v souzené věci jde ve smyslu §261 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli o náhradu škody, vycházející z jimi uzavřené smlouvy o dílo podle §536 a násl. obch. zák.), v níž bylo rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 29.860,80 Kč. Jedná se tedy ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.
Rovněž tak dovolání směřující do té části rozsudku odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, tj. do jeho potvrzujícího rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, jakož i do jeho druhého výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, majícím charakter usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), opožděné odvolání odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218a o. s. ř.), aniž byl oprávněn se jím věcně zabývat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalobkyně z procesního hlediska (podáním opožděného dovolání) zavinila, že dovolací soud dovolání odmítl, vzniklo žalovanému vůči ní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalovaného sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 2.245,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 26. července 2005
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu