ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.183.2004.1
sp. zn. 32 Odo 183/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobkyně D. C., proti žalovanému Ing. V. S., o zaplacení částky 221 409,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 C 670/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2003 č. j. 29 Co 532/2003-182, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. D. V., advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 16. ledna 2003 č. j. 8 C 670/99-157 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 221 409,80 Kč s 19% úrokem od 18. 12. 1996 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně podniká s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Žalovaný podniká s předmětem podnikání opravy motorových vozidel. Žalobkyně je držitelkou vozidla zn. P. B., které používá k podnikání. Žalovaný prováděl opravu předmětného automobilu podle smlouvy o dílo uzavřené na základě ustanovení §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“). Žalovaný chybně provedl nastavení rozvodového mechanismu motoru, čímž došlo k nadměrnému silovému namáhání rozvodového mechanismu motoru a k prasknutí vačkové hřídele. I po výměně této hřídele se motor nadále přehříval a vykazoval snížený výkon. Žalovaný odmítl žalobkyni provést opětovnou opravu automobilu a proto se žalobkyně obrátila na jinou opravnu, kde došlo k výměně motoru, za což žalobkyně zaplatila žalovanou částku. Soud prvního stupně dovodil, že pokud žalobkyně požadovala na žalovaném odstranění vady díla opravou automobilu ve lhůtě uvedené v ustanovení §436 odst. 2 ObchZ a žalovaný toto odmítl, přísluší žalobkyni právo na náhradu škody ve smyslu §436 odst. 4 ObchZ. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný porušil svoji povinnost ze závazkového vztahu s žalobkyní tím, že řádně neprovedl opravu předmětného vozidla a odmítl uznat svoji odpovědnost za vadu díla. Mezi tímto porušením povinnosti ze strany žalovaného a vznikem škody je příčinná souvislost, když vzhledem k původnímu špatnému nastavení rozvodového mechanismu motoru automobilu ze strany žalovaného došlo postupně k takové destrukci vačkové hřídele, resp. motoru, že muselo dojít k výměně motoru. Je tudíž dána odpovědnost žalovaného za škodu podle §415 a násl. občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) ve spojení s ustanovením §373 a násl. ObchZ. V řízení bylo prokázáno, že další příčinou vzniku škody mohla být i závada na chladicím systému automobilu, v důsledku čehož docházelo k přehřátí motoru. Žalovanému lze vytknout, že neprovedl veškerá opatření k odhalení této závady, resp. neprovedl natlakování motoru za účelem zjištění úniku chladicí kapaliny a nezkontroloval motor a těsnost všech spojů. I v tom lze spatřovat porušení povinnosti žalovaného ze závazkového vztahu s žalobkyní.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. října 2003 č. j. 29 Co 532/2003-182 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně. Pokud žalovaný v doplnění odvolání navrhl vyhotovit revizní znalecký posudek Výzkumným ústavem motorových vozidel ke zjištění, zda znalci zjištěné drobné rysky na stěnách válců a stopy mírného porýhování jsou nezbytným důvodem k výměně motoru, jakým způsobem došlo k jejich vzniku, zda se na jejich vzniku podílí žalovaný, zda jejich vznik je v příčinné souvislosti s porušením nějaké povinnosti žalovaného a které, tvrdí tím nové skutečnosti a navrhuje provést nový důkaz, který nelze v odvolacím řízení použít. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně správně podřadil vztah mezi účastníky pod §261 odst. 1 ObchZ jako obchodní závazkový vztah. Správný je závěr soudu prvního stupně, že žalovaný porušil svou povinnost ze závazkového vztahu se žalobkyní tím, že řádně neprovedl opravu předmětného vozidla a následně pak odmítl uznat svou odpovědnost za vadu díla. Soud prvního stupně správně dovodil, že mezi tímto porušením povinnosti na straně žalovaného a vzniklou škodou je příčinná souvislost, když chybné základní nastavení rozvodového mechanizmu po výměně hlavy válců mělo za následek snížení výkonu motoru, což vedlo k jeho nadměrnému zatěžování a v důsledku toho ke zvýšenému nároku na vyšší tepelný výkon chladící soustavy, který vedl k přehřívání motoru. Následně došlo k poškození plochy válce motoru. Bylo tedy nutno vyměnit celý blok motoru. Mezi tímto porušením povinnosti a vzniklou škodou je příčinná souvislost. Výši škody žalobkyně prokázala fakturou zaúčtovanou ve svém účetnictví. Proti výši ceny opravy neměl žalovaný námitky. Opodstatněný je i závěr soudu prvního stupně, že žalovaným nebyly tvrzeny a prokazovány okolnosti vylučující odpovědnost (§373 a §374 ObchZ). Rovněž důvodně vyloučil možnost použití §376 ObchZ ohledně případného vyloučení náhrady škody, když bylo nepochybně zjištěno, že hlavní příčinou vedoucí ke vzniku škody byla neodborná oprava auta provedená pracovníky žalovaného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.). Žalovaný odkázal na své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, v němž uváděl, že neporušil žádnou povinnost, která by byla v příčinné souvislosti se škodou vzniklou žalobkyni v důsledku výměny motoru. Výměna motoru ani nutná nebyla. Tato skutečnost vyplývala z vyjádření všech tří znalců, kteří motor prohlédli a shodně se k této otázce vyjádřili. Podle znalce Ing. M. H. není příčina poruchy motoru jasná, na jednotlivých dílech neshledal nic natolik závažného, co by mohlo ovlivňovat chod motoru. Podle znalce Ing. H. nebyl výměna celého motoru nutná ani ekonomicky zdůvodněná. Opotřebení motoru hodnotí jako běžné. Znalec J. J. se s těmito znalci ztotožnil, považuje výměnu motoru za unáhlenou a možná i účelovou. Podle žalovaného nebylo prokázáno, že by zaměstnanci žalovaného při opravě porušili svou povinnost. Nebylo prokázáno, že porušení jakýchkoliv povinností a výměna motoru byly v příčinné souvislosti. Pokud by zaměstnanci žalovaného špatně nastavili rozvodový mechanizmus (což však není možné, neboť rozvody jsou nastavovány přes kalibrovací kolíky), byla by následkem prasklá vačková hřídel. Pak v příčinné souvislosti s jednáním zaměstnanců žalovaného by byla škoda vzniklá výměnou vačkové hřídele, nikoliv výměnou celého motoru. Závada, kterou Ing. H. ve svém dopise ze dne 16. 5. 2001 připustil jako důvod výměny motoru, není v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Ve spise neexistuje žádný důkaz, který by odůvodňoval závěr, že prasklinu, v důsledku které by docházelo k úniku kapaliny a která by byla důvodem výměny motoru, způsobil žalovaný. K závěru odvolacího soudu, že žalovaný preventivně neprovedl veškerá opatření při pracovním postupu ke zjištění závady na chladicím systému automobilu, což byla další příčina vzniku škody, žalovaný uvedl, že tuto závadu nezpůsobil, a to že ji nezjistil, není důvodem k tomu, aby byl povinen nahradit náklady vzniklé s její opravou či odstraněním. Vozidlo bylo převzato do opravy, resp. odtaženo do servisu žalovaného nepojízdné se zadřeným motorem, kdy se po demontáži zjistilo, že vozidlo bylo provozováno po úniku chladící kapaliny a vlivem následného přehřátí došlo k zadření motoru. Po demontáži bylo zjištěno, že došlo k vytavení hliníkové hlavy válců. Výměna této hlavy byla předmětem smlouvy s žalobkyní. Po provedení opravy včetně výměny hlavy válců bylo vozidlo předáno žalobkyni s řádně nastavenými rozvody. Se špatně nastavenými rozvody nelze vozidlo provozovat. Asi zhruba po měsíci provozu vozidla došlo údajně k prasknutí vačkové hřídele. Vzhledem k tomu, že požadovaný díl nebyl skladem v síti P. a žalobkyně odmítla čekat na dodání, zajistila si jeho opatření a výměnu sama. Nešlo o odmítnutí opravy ze strany žalovaného, ale pouze o nesouhlas žalobkyně s časovou ztrátou. Následně došlo k reklamaci u žalovaného. Vozidlo bylo vzato do opravny, byla provedena kontrola vozidla, kterou bylo zjištěno, že vozidlo je provozováno bez funkčního chlazení, dále byla provedena demontáž žalovaným namontované hlavy válců, přebroušení, výměna těsnění. Tyto práce byly provedeny bezplatně jako součást reklamace nového namontovaného náhradního dílu. Vozidlo bylo předáno žalobkyni s tím, že při zatížení motoru dochází k přehřívání v důsledku poruchy chlazení; pokud by k tomu docházelo i nadále, mohlo by jít o prasknutí litinového bloku válců vlivem předešlé havárie. Poté bylo vozidlo odvezeno od žalovaného s tím, že tuto závadu bude žalobkyně řešit sama. Výměna celého motoru byla výsledkem dohody mezi žalobkyní a opravnou A. a dle stanovisek všech znalců nebyla nutná. Je nepochopitelné, že žalovaný má hradit žalobkyni náklady na opravu něčeho, co nezpůsobil. Soud prvního stupně pochybil, když v řízení nepostupoval v souladu s právními předpisy, zejména s ustanovením §6 a §132 o. s. ř. Odvolací soud pochybil, když žalovanému jako účastníku řízení, který nemůže předvídat, jak bude soud prvního stupně hodnotit provedené důkazy, upřel možnost uplatnit skutečnosti a důkazy, které účastníku řízení poskytuje ustanovení §205a o. s. ř. Ani odvolací soud se ve svém rozhodnutí nevypořádal správně a úplně se vším, co vyšlo za řízení najevo. Oběma soudům lze též vytknout, že se úplně, řádně a správně nevypořádaly s řešením otázek vzniku škody, protiprávním jednáním, příčinné souvislosti mezi protiprávností a vznikem škody a její výší. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, popřípadě i rozsudek soudu prvního stupně, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001 sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Dovolatel v posuzované věci sice též namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního posouzení věci, z obsahu dovolání, resp. z vylíčení důvodů dovolání, je však zřejmé, že převážně nesouhlasí s tím, k jakým skutkovým závěrům odvolací soud dospěl. Dovolací soud však není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny. Pokud totiž dovolatel namítá, že příčinou, která vedla k výměně motoru, nebylo porušení povinností ze strany žalovaného, zpochybňuje tím skutkové zjištění odvolacího soudu, podle něhož touto příčinou bylo chybné základní nastavení rozvodového mechanismu po výměně hlavy válců a porušení řádného technologického postupu při provádění opravy motoru ze strany žalovaného, když nenatlakoval motor, aby zjistil možný únik chladící kapaliny, a nezkontroloval motor a těsnost spojů. Toto skutkové zjištění však dovolací soud ze shora uvedených důvodů přezkoumávat nemůže a tato námitka tudíž ani nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Totéž se týká i jeho námitky, že výměna motoru nebyla nutná.
Jedinou právní otázkou, kterou dovolatel nastoluje, je výtka, že soud přiznal žalobkyni náhradu škody v uplatněné výši, když podle žalovaného je náhrada škody v této výši požadována neoprávněně vzhledem k tomu, že žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty. Škoda ve výši odpovídající částce daně z přidané hodnoty ji proto nemohla vzniknout, neboť jí jako plátci daně z přidané hodnoty byla vrácena částka odpovídající této dani.
Tato námitka však nemůže odůvodnit zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce. Uvedenou skutečnost totiž žalovaný uplatnil až při jednání u odvolacího soudu dne 23. 10. 2003. Odvolací soud k této skutečnosti pak správně ve smyslu §205a o. s. ř. nepřihlédl. Pokud dovolatel tvrdí, že na tuto skutečnost poukázal v závěrečném návrhu při jednání soudu prvního stupně dne 9. 1. 2003, neodpovídá toto tvrzení obsahu protokolu o jednání z tohoto dne. Podle tohoto protokolu (viz č. l. 148) zástupkyně žalovaného pouze uvedla, že nebylo prokázáno, že by vznikla škoda v uvedené výši. Proti protokolaci přitom neměla námitek. Účastníci byli poučeni podle §119a odst. 1 o. s. ř. Navíc, i kdyby odvolací soud k této skutečnosti nepřihlédl v rozporu s ustanovením §205a o. s. ř., šlo by o vadu řízení, ke které by mohl dovolací soud přihlédnout pouze v případě, že by dovolání bylo přípustné.
Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a náklady žalobkyně sestávají z odměny advokátky za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 7 500 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 26. července 2005
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu