ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.187.2005.1
sp. zn. 32 Odo 187/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobce Mgr. R. G., správce konkursní podstaty úpadce U. T. a.s., proti žalované C. C. spol. s r. o., o 88 437 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 239/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. října 2004, č.j. 20 Co 148/2004-55, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. října 2004, č.j. 20 Co 148/2004-55, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 10. března 2004, č.j. 10 C 239/2003-31, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. října 2004, č.j. 20 Co 148/2004-55, potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 10. března 2004, č.j. 10 C 239/2003-31, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 88 437 Kč s 2 % úrokem z prodlení za dobu od 7. 11. 2002 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce (úpadce) na základě objednávky žalované č. 2334 vyrobil zboží a vyzval žalovanou k jeho převzetí zasláním faktury č. 32052 a dodacího listu č. 6262, na jejichž základě žalobce částečně žalované i zaplatil plnění. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaná svoji povinnost z kupní smlouvy – dodat zboží – splnila, jestliže kupujícímu umožnila nakládat se zbožím v místě, kde bylo vyrobeno, a pokud si žalobce u žalované zboží nevyzvedl, nemůže jít tato skutečnost s ohledem na ustanovení §412 odst. 2 obch. zák. k tíži žalované. Stejně jako soud prvního stupně dovodil, že následné odstoupení žalobce od smlouvy s odkazem na §14 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, je podle §39 obč. zák. neplatné, jestliže jedna ze smluvních stran v době odstoupení od smlouvy již zcela plnila.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a dovolává se nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Má za to, že v dané věci se jedná o otázku zásadního významu, neboť závěr soudu o splnění povinnosti žalovanou dodat zboží a poté závěr o neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy žalobcem byl učiněn v rozporu s hmotným právem. Poukazuje přitom na provedený důkaz - objednávku úpadce, z něhož vyplývá, že kupující úpadce požadoval, aby zboží bylo zasláno na jeho sklad do stanice K., žalovaná tuto ofertu akceptovala a vystavila úpadci zálohovou fakturu, čímž došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě bylo povinností žalované zaslat vyrobené zboží úpadci jako kupujícímu do smluvního místa plnění. Nestalo-li se tak, žalovaná svoji smluvní povinnost nesplnila, proto odstoupení od smlouvy žalobcem bylo po právu, stejně jako požadavek na vrácení toho, co bylo na základě smlouvy úpadcem žalované plněno. Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla zamítnutí dovolání, neboť se domnívá, že soud rozhodl v souladu s hmotným právem, jestliže žalobu zamítl s tím, že odstoupení od smlouvy žalobcem je neplatné, bylo-li učiněno v době, kdy žalovaná na základě smlouvy již plnila. Namítá, že tvrzení žalobce o uzavření kupní smlouvy vystavením faktury žalovanou jako akceptace oferty (objednávky) žalobce nemá oporu v právní úpravě, a poukazuje, že žalobce pomíjí v dovolání předložený důkaz – dodací list č. 6262 ze dne 22. 1. 2003, v němž je uveden způsob dopravy a místo určení „autem odběratele, K.“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobce směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. října 2004, č.j. 20 Co 148/2004-55, je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně opřel své rozhodnutí ve věci o ustanovení §412 odst. 2 obch. zák., podle něhož, nemá-li kupní smlouva ustanovení o odeslání zboží prodávajícím a zboží je ve smlouvě jednotlivě určeno nebo určeno podle druhu, avšak má být dodáno z určitých zásob nebo má být vyrobeno a strany v době uzavření smlouvy věděly, kde se nachází nebo kde má být vyrobeno, uskutečňuje se dodání, když je kupujícímu umožněno nakládat se zbožím v tomto místě, a poté uzavřel, že žalovaná splnila svoji povinnost dodat objednané zboží tím, že kupujícímu (úpadci – žalobci) umožnila nakládat ze zbožím oznámením vyrobení objednaného zboží, přičemž se odvolací soud nezabýval prvotně otázkou, zda kupní smlouva neobsahuje ustanovení o odeslání zboží ve smyslu uvedeného ustanovení. Pokud by odvolací soud vycházel ze závěru, že k uzavření kupní smlouvy došlo konkludentně, musel by se z pohledu §275 odst. 4 obch. zák. zabývat tím, jaký byl obsah návrhu (objednávky) kupujícího úpadce, zda a kdy prodávající žalovaná návrh kupujícího přijala, jestli tak učinila v přiměřené lhůtě s ohledem na požadovaný termín dodání leden 2003, a zda žalovaná přijala návrh žalobce (celý obsah objednávky úpadce) bez jakýchkoli výhrad. Při právním závěru, že došlo k uzavření smlouvy konkludentně, nemohl by odvolací soud dospět k jinému závěru ohledně ujednání o odeslání zboží prodávajícím, než že prodávající – žalovaná akceptovala požadavek (návrh) kupujícího úpadce (žalobce) - dodáním zboží do místa určeného v objednávce úpadce (žalobce), tj. jeho sklad, stanice K. Dovolatel totiž oprávněně poukazuje, že z provedeného důkazu - objednávkou úpadce - vyplývá, že žalobce požadoval, aby zboží bylo zasláno na jeho sklad do stanice K. Odvolací soud však zcela pominul, že soud prvního stupně se vůbec nezabýval okamžikem vzniku kupní smlouvy, z čehož vyplývá, že nemohl posoudit ani platnost smlouvy, přičemž tento nedostatek odvolací soud nenapravil tím, že by podle §221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil jako rozhodnutí nepřezkoumatelné, a nesprávně s odkazem na odůvodnění soudu prvního stupně odvolávající se na fakturu a dodací list žalované uzavřel, že zboží bylo žalovanou pro žalobce vyrobeno a připraveno pro něho k odběru ještě před žalobcovým odstoupením od smlouvy. Odvolací soud tak učinil předčasný závěr o neplatném odstoupení žalobce od smlouvy podle §39 obč. zák., neboť takový závěr mohl učinit teprve až by byl soudem prvního stupně učiněn jednoznačný závěr o vzniku kupní smlouvy a její platnosti, když teprve následně po tomto dílčím závěru mohl soud dovodit závěr o splnění či nesplnění povinnosti plnění ze smlouvy a platnosti či neplatnosti odstoupení od smlouvy.
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl tedy v tomto směru uplatněn důvodně.
Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. července 2005
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu