ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.437.2004.1
sp. zn. 32 Odo 437/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobkyně K. p., a. s., proti žalovanému S.T., o zaplacení částky 2 473 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 C 882/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. ledna 2004 č. j. 16 Co 214/2003-40, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. ledna 2004 č. j. 16 Co 214/2003-40 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. srpna 2003 č. j. 5 C 882/2002-33 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jihlavě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 21. srpna 2003 č. j. 5 C 882/2002-33 zamítl návrh žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila K. p. a. s., se sídlem v P.. Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobkyně podle §107a o. s. ř. navrhla, aby na její místo vstoupila nová žalobkyně, neboť dne 1. 10. 2002 nabylo právní moci rozhodnutí Ministerstva financí č. j. 322/93261/2002 o schválení převodu pojistného kmene v odvětvích neživotních pojištění, zahrnujícího pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a pojistné smlouvy o havarijním pojištění vozidel, ze žalobkyně na K.p. a. s., která se výše uvedeným dnem stala účastníkem převedených pojistných smluv a vstoupila do práv a závazků namísto žalobkyně. Soud prvního stupně zjistil, že předmětné rozhodnutí Ministerstva financí České republiky nabylo právní moci dne 1. 10. 2002. Soud, vycházeje z toho, že žaloba byla podána dne 1. 10. 2002 žalobkyní, ačkoliv k tomuto dni svědčila věcná aktivní legitimace K. p. a. s., poučil žalobkyni o nemožnosti aplikace §107a o. s. ř. s tím, že v daném případě přichází v úvahu záměna účastníků podle §92 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně nadále setrvala na návrhu na rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. Soud prvního stupně proto návrh zamítl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. ledna 2004 č. j. 16 Co 214/2003-40 usnesení soud prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dovodil, že k hmotněprávní singulární sukcesi došlo dnem zahájení řízení. V takovém případě může být tato skutečnost zohledněna jen postupem podle §92 odst. 1 a 2 o. s. ř., jak byla žalobkyně soudem prvního stupně poučena. Odvolací soud souhlasil se žalobkyní, že právo, jehož nabytí je vázáno na určitý den, se nabývá již počátkem tohoto dne, tedy v 00. 00 hodin, v daném případě ve prospěch K. p. a. s. dne 1. 10. 2002. K pozbytí či oslabení práva dochází uplynutím posledního dne a tím je v daném případě den předcházející dni právní moci rozhodnutí Ministerstva financí, tedy 30. 9. 2002. Právní skutečnost, s níž právní předpis spojuje převod či přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (žalobkyně), v tomto případě nastala 1. 10. 2002 v 00. 00 hodin. Soud prvního stupně proto správně posoudil, že rozhodná právní skutečnost nastala před zahájením řízení; v den zahájení řízení již žalobkyně nebyla ve věci aktivně legitimována. Soud prvního stupně proto správně návrh žalobkyně podle §107a o. s. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka uvedla, že podle §82 odst. 1 o. s. ř. je řízení zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na zahájení řízení, nebo kdy bylo vydáno usnesení, podle něhož se řízení zahajuje i bez návrhu. Občanský soudní řád nestanoví pro určení počátku běhu lhůty podrobnější časovou jednotku, než je den. Došlo-li soudu prvního stupně podání dne 1. 10. 2002, pak je z hlediska určení okamžiku zahájení řízení nepochybné, že k tomu došlo v 00. 00 hodině tohoto dne, tedy k okamžiku, který bezprostředně následoval po uplynutí 24. 00 hodiny dne předchozího, tj. 30. 9. 2002. Byť nejsou zákonem výslovně upraveny některé dílčí otázky počítání času, lze soudit, že právo, resp. povinnost, jejichž nabytí je vázáno na určitý den, se nabývá již počátkem tohoto dne. Naproti tomu pozbytí, resp. oslabení práva anebo vznik nepříznivých právních následků nastává až uplynutím posledního dne lhůty. Rozhodnutí Ministerstva financí ČR o schválení převodu pojistného kmene má konstituční povahu, působí od okamžiku právní moci. Ta nastala dne 1. 10. 2002. Účinky uvedeného rozhodnutí tedy nastaly pro postupníka pohledávky, společnost K. p., a. s., dne 1. 10. 2002 k 00. 00 hod., pro postupitele, společnost K. p., a. s. však až k 24. 00 hod. dne 1. 10. 2002. Pokud by, teoreticky vzato, bylo možno přesně stanovit okamžik nabytí právní moci rozhodnutí Ministerstva financí ČR o schválení převodu pojistného kmene v uvedeném rozsahu, nastal by takový účinek až v průběhu dne 1. 10. 2002, neboť byl vázán na chování účastníka, navrhovatele, kdy tento se vzdal práva podat opravný prostředek. V této souvislosti by pak bylo nezbytné šetřit, v jakou hodinu, popřípadě ve který přesnější časový okamžik byla podána žaloba, tedy kdy přesně došlo podání žalobce soudu, což je otázka, kterou občanský soudní řád neupravuje. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že je podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustné, přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu podle §242 odst. 3 o. s. ř. z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, kterými je vázán, a to i pokud se týká jejich obsahového vymezení, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a ) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vada, jejichž existenci posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti, se z obsahu spisu nepodávají a ani dovolatelka netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku, zda k hmotněprávnímu nástupnictví na straně žalobkyně došlo před, či po podání žaloby. Dovolatelka přitom nezpochybňuje závěr odvolacího soudu, že rozhodnutí Ministerstva financí ČR o schválení převodu pojistného kmene ve shora uvedeném rozsahu nabylo právní moci dne 1. 10. 2002 a že v důsledku této skutečnosti téhož dne přešlo právo, které je předmětem tohoto sporu z žalobkyně na společnost K. p., a. s. Posouzení těchto otázek tedy není předmětem dovolacího řízení a dovolací soud je tudíž přezkoumávat nemůže. Předmětem dovolacího řízení žalobkyně učinila pouze právní otázku, zda v případě, kdy v důsledku nabytí právní moci rozhodnutí Ministerstva financí ČR v den zahájení soudního řízení došlo k singulární sukcesi na straně žalobkyně, má být vyhověno návrhu žalobkyně na vstup právního nástupce žalobkyně do řízení podle §107a o. s. ř., či zda má být tento návrh zamítnut, neboť k tomuto právnímu nástupnictví došlo již před zahájením řízení.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě. jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud dovodil, že pokud došlo k právnímu nástupnictví na straně žalobkyně v den zahájení řízení, stalo se tak před zahájením tohoto řízení, neboť postupnice nabyla právo v 00.00 hod. téhož dne. Tento závěr je nesprávný.
Občanský soudní řád neupravuje jiný časový údaj zahájení řízení, než je den. Řízení tedy bylo v dané věci zahájeno dne 1. 10. 2002, kdy žaloba došla soudu. Pokud téhož dne došlo k právnímu nástupnictví na straně žalobkyně v důsledku nabytí právní moci shora označeného rozhodnutí Ministerstva financí ČR, není možno učinit jiný závěr, než že se tak stalo po zahájení řízení. Tento závěr je odůvodněn právě tím, že občanský soudní řád nerozlišuje, zda řízení bylo zahájeno v určitou hodinu. Účinky zahájení řízení nastávají již k 00. 00 hod. příslušného dne. Závěr odvolacího soudu, že k právnímu nástupnictví na straně žalobkyně došlo již před zahájením řízení, tedy není správný.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. usnesení odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. července 2005
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu