ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.586.2004.1
sp. zn. 33 Odo 586/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně E. s. s r. o., proti žalovanému městu A., o zaplacení 31.940,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 13 C 216/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. února 2004, č. j. 15 Co 91/2004-30, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 31.940,- Kč. Uváděla, že jako provozovatelka loterií a jiných podobných her podle zákona č. 202/1990 Sb. požádala žalovaného o stanovení výše jejího odvodu z části výtěžku z provozu výherních automatů na veřejně prospěšný účel. Žalovaný při výpočtu odvodu pochybil tím, že nezohlednil všechny náklady provozovatele, námitky žalobkyně však neuznal a naopak ji vyzval k zaplacení vyměřeného odvodu pod pohrůžkou jeho vymáhání. Protože žalobkyně chtěla dál provozovat výherní automaty, vyměřenou částku žalovanému uhradila a přeplatek ve výši 31.940,- Kč nyní požaduje vrátit coby jeho bezdůvodné obohacení.
Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 4. září 2002, č. j. 13 C 216/2000-15, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 20. prosince 2003, č. j. 13 C 216/2000-24, řízení o zaplacení částky 31.940,- Kč zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Krajskému úřadu K. k. k dalšímu řízení. Současně rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. února 2004, č. j. 15 Co 91/2004-30, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně jako provozovatelka výherních automatů podle zákona č. 202/1990 Sb. požádala žalovaného o stanovení výše jejího odvodu z části výtěžku na veřejně prospěšný účel. Žalovaný jí dopisem ze dne 20. 3. 2000 stanovil výši odvodu na 32.071,- Kč. Žalobkyně se proti způsobu výpočtu dne 4. 4. 2000 odvolala, žalovaný však její námitky neshledal důvodnými a dopisem ze dne 19. 4. 2000 jí sdělil, že povinnost odvést část výtěžku podle §2 a 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., v platném znění, je povinna splnit do 31. 3. 2000 pod pohrůžkou výkonu rozhodnutí. Žalobkyně proto částku 32.071,- Kč dne 1. 6. 2000 uhradila převodem z účtu. Na její výzvu k vrácení přeplatku žalovaný dne 19. 4. 2000 oznámil, že část výtěžku na veřejně prospěšné účely „byla vyměřena v souladu §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., takže požadovanou částku žalobkyni nevrátí. Na podkladě těchto zjištění i odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky řízení, neboť jde o věc správních poplatků podle zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, související s vymáháním platby podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, která nepatří ve smyslu §7 odst. 1 o. s. ř. ani podle jiného předpisu do pravomoci soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž nesouhlasí se závěrem, že věc nepatří do pravomoci soudu. Připomněla, že komunikace mezi ní a žalovaným probíhala formou dopisů, nikoli správních rozhodnutí, takže pokud nárokovala vrácení přeplatku v souladu s §64 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, nebylo o její žádosti řádně rozhodnuto. Žalobkyně je přesvědčena, že nemá jiný právní způsob, jak se domoci svého práva, když zákon o správě daní a poplatků neřeší situaci, kdy je správní orgán nebo obec nečinná nebo se vyhýbá postupu podle zákona. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 1996, sp. zn. 1 Odon 4/96, navrhl zamítnutí dovolání. V dalším pak vyjádřil přesvědčení, že výše odvodu byla vyměřena v souladu se zákonem č. 202/1990 Sb., a podrobně rozvedl způsob výpočtu odvodu v posuzovaném případě.
Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného usnesení bylo proto v řízení o dovolání proti němu postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a jsou splněny podmínky uvedené v §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle §242 odst. 1 a 3 o. s .ř. a dospěl k závěru, že není opodstatněné.
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (§7 odst. 1 o. s. ř.). Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (§7 odst. 2 o. s. ř.). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení jen stanoví-li to zákon (§7 odst. 3 o. s. ř.). Pravomoc soudů ve věcech správního soudnictví upravuje zvláštní zákon (zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). Podle §8 o. s. ř. má-li být před řízením u soudu provedeno řízení u jiného orgánu, mohou soudy jednat jen tehdy, nebyla-li věc v takovém řízení s konečnou platností vyřešena.
Již z rozsudku ze dne 29. 6. 1996, sp. zn. 1 Cdon 4/96 Nejvyšší soud České republiky uzavřel, že v případě vymáhání správních poplatků a pokut uložených podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 202/1990 Sb.“), v souvislosti se zákonem č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 367/1990 Sb.“), a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 337/1992 Sb.“), není dána pravomoc soudu pro rozhodování těchto věcí, neboť nejde o spor ze vztahů uvedených v §7 odst. 1 o. s. ř. a taktéž není v uvedených zákonech stanoveno, že by tyto věci měly rozhodovat soudy (§7 odst. 2 /nyní odst. 3/ o. s. ř.). Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v posuzované věci, kdy nejde sice o vymáhání správních poplatků a daní, ale o vrácení jejich údajného přeplatku, resp. přeplatku na odvodu části výtěžku z provozování hracích automatů vybíraného a spravovaného obcí podle zákona č. 337/1992 Sb. (odvod části výtěžku v určené výši na veřejně prospěšné účely splňuje podmínku stanovenou §19 odst. 1 písm. g/ zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů). Za situace, kdy část výtěžku byla provozovatelem (žalobkyní) obci (žalovanému) v souvislosti s vydáním povolení k dalšímu provozování hracích automatů podle §4 odst. 3 v návaznosti na §6 odst. 1 písm. a/ zákona č. 202/1990 Sb. odvedena (zaplacena), avšak plátce nesouhlasí s výší tohoto odvodu jak byla obcí stanovena (§14 odst. 1 písm. h/ zákona č. 367/1990 Sb. a §1 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb.), je na místě pouze postup podle části páté, případně šesté zákona č. 337/1992 Sb. (srov. jeho §1 odst. 4).
Odvolací soud tudíž nepochybil, když shledal usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení pro nedostatek pravomoci soudu zastaveno a věc postoupena příslušnému správnímu orgánu k dalšímu řízení, správným. Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému, který by jinak měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2005
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu