ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.624.2004.1
sp. zn. 33 Odo 624/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M.Ch., proti žalované A. Ch., o zaplacení částky 22.036,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 461/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2003, č. j. 29 Co 423/2003-192, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. června 2003, č. j. 39 C 461/95-175, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 22.036,- Kč s 16% úrokem z prodlení ročně od 28. 8. 1995 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. prosince 2003, č. j. 29 Co 423/2003-192 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.770,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z §237 odst. 1 písm. a) a c) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) a v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ.
Podle článku II zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „OSŘ“).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Již v usnesení z 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, však Nejvyšší soud ČR vyslovil názor, že stejně jako u dalších opravných prostředků i u dovolání platí, že k jeho podání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (tzv. subjektivní přípustnost dovolání). Stejný názor pak zaujal i v rozsudku z 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 2, pod č. C 154. Z toho, co je shora uvedeno, je zřejmé, že zatímco soud prvního stupně zamítl žalobu v celém rozsahu, odvolací soud měnícím výrokem žalobě částečně vyhověl; jde tedy o změnu rozsudku soudu prvního stupně ve prospěch žalobce. V poměrech dovolatele tak nenastala tímto měnícím rozhodnutím odvolacího soudu žádná újma odstranitelná tím, že by jeho dovolání bylo vyhověno. Pak ovšem k podání dovolání proti měnícímu výroku napadeného rozsudku není žalobce subjektivně oprávněn a v tomto směru muselo být jeho dovolání podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. b) OSŘ odmítnuto.
Podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 2 písm. a) OSŘ však není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Vzhledem k subjektivní nepřípustnosti dovolání žalobce proti měnícímu výroku zůstává předmětem zkoumání objektivní přípustnosti tohoto dovolání pouze potvrzující výrok ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 18.266,- Kč s příslušenstvím [k němuž se ovšem při posouzení věci podle §237 odst. 2 písm. a) OSŘ nepřihlíží], t. j. o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč. Je tedy zřejmé, že dovolání proti potvrzujícímu výroku by nemohlo být objektivně přípustné ani v případě, že by napadený rozsudek byl rozhodnutím, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněno do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí (§167 odst. 1 OSŘ). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních §237 až §239 OSŘ. Přípustnost podle §237 OSŘ dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 OSŘ, jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než odmítnout i dovolání žalobce proti zbývajícím výrokům napadeného rozsudku, a to podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalované, která by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. července 2005
Vít Jakšič,v.r.
předseda senátu