ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.818.2005.1
sp. zn. 33 Odo 818/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně J. V., proti žalovanému P. H., za účasti B. V., jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, o zaplacení 14.536,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 13 C 29/98, o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2004, č. j. 25 Co 380/2003-285, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalobkyně jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.745,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Z. T.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. prosince 2004, č. j. 25 Co 380/2003-285, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. března 2003, č. j. 13 C 29/98-224, jímž tento soud zamítl žalobu o zaplacení částky 14.536 Kč s 23% úrokem z prodlení od 26. 3. 1995 do zaplacení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalobkyně dovolání. S odkazem na ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. vytýkají odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť nebyly provedeny důkazy za účelem zjištění ceny, za kterou koupil automobil žalovaný, nebyl proveden výslech žalobkyně a svědka V., nesprávně bylo zjištěno, že vozidlo nemělo vady a bylo opotřebené přiměřeně svému stáří a nesprávně byl přijat závěr, že žalovaný upozornil žalobkyni, resp. vedlejšího účastníka, na vady vozidla. V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení u odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, vytýkají že žalovaný byl vyslechnut v nepřítomnosti ostatních účastníků řízení a že ve věci rozhodovali soudci, vůči nimž byla vznesena námitka podjatosti. Nesprávné právní posouzení věci shledávají dovolatelé v tom, že bylo rozhodnuto o slevě z ceny věci, ačkoli byla uplatněna náhrada škody spočívající v nákladech na opravy a zprovoznění vozidla. Zvláštní důraz kladou dovolatelé na své tvrzení, že „ve věci jednal podjatý senát“ a že ze strany soudů obou stupňů „je podvodně falšován materiální stav“. Ze všech uvedených důvodů navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a aby odložil vykonatelnost jimi napadeného rozsudku.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl. Je přesvědčen, že odvolací soud rozhodl na podkladě náležitě zjištěného skutkového stavu věci a dospěl ke správným právním závěrům.
Podle článku II zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného rozsudku bylo proto v řízení o dovolání proti němu postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné
a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,
b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Z obsahu spisu se podává, že dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžité částce 14.536,- Kč (příslušenství uvedené částky je z pohledu přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. irelevantní). Dovolání směřující proti tomuto rozsudku není proto ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné. Přípustnost dovolání proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, pak nelze dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu. Za dané procesní situace dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání jako nepřípustné bez jednání odmítnout, aniž se jím mohl věcně zabývat (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolací soud považuje za nezbytné zdůraznit, že ani námitkou existence tzv. zmatečnostní vady podle §229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. (tj. námitkou podjatosti soudců senátu odvolacího soudu) se v posuzovaném případě nemohl zabývat; ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. totiž může dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat i z hlediska této zmatečnostní vady jen je-li dovolání přípustné a byl-li v něm současně uplatněn způsobilý dovolací důvod. Taková situace však nenastala.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni a vedlejšímu účastníku, jejichž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.670,- Kč (§2 odst. 1, §3, §10, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, §16, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad notových výdajů ve výši 75,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 30. června 2005
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu