ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.839.2005.1
sp. zn. 33 Odo 839/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) MUDr. B. P. a b) A. P., proti žalovanému označenému jako Magistrát města Brna, o nejasné podání, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Nc 101/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. března 2005, č. j. 21 Co 306/2004-143, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.3.2005, č.j. 21 Co 306/2004-143, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8.10.2004, č.j. 5 Nc 101/2002-137, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se podáním ze dne 23. 3. 2001 domáhali vůči žalovanému označenému jako Magistrát města Brna, aby soud uznal za neoprávněné a proto neplatné usnesení zastupitelstva města Brna ze dne 16.3.1999 o zrušení prodeje domu na J. s pozemkem. Dále požadovali, aby soud vzal na vědomí, že cena domu odpovídá ustanovení oceňovacího předpisu č. 178/1994 Sb. V případě zájmu uzavřít dohodu požadovali, aby soud potvrdil smír mezi stranami, pokud žalobci závazně žalovanému nabídnou zvýšenou kupní cenu domu.
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10.8.2001, č.j. 18 C 56/2001-81, zastavil řízení pro nedostatek podmínky řízení spočívající v absenci způsobilého účastníka řízení na straně žalované. Dovodil, že Magistrát města Brna ( dále jen „Magistrát“) sice vykonává působnost jako dříve okresní úřad, ale není nadán způsobilostí být účastníkem občanského soudního řízení (§19 a §104 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“ ). K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí zrušeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2001, č. j. 21 Co 393/2001-89, se závazným právním názorem, podle kterého Magistrát je právnickou osobou; vykonává totiž působnost okresního úřadu ve statutárním městě Brně a přesto, že zákon o okresních úřadech otázku způsobilosti mít práva a povinnosti výslovně neupravuje, nepřímo okresním úřadům, tedy i Magistrátu, vlastnosti právnické osoby přiznává. Určuje totiž jejich sídlo a název, jakož i orgán, který je oprávněn za ně jednat, včetně rozsahu vlastního majetku.
Usnesením ze dne 13.3.2002, č.j. 5 Nc 101/2002-116, poté soud prvního stupně vyzval žalobce k odstranění vad podání ze dne 23.3.2001 doplněním rozhodujících skutečností a úpravou žalobního návrhu (petitu). Protože žalobci vady podání neopravili, s odkazem na §43 odst. 2 o. s. ř. usnesením ze dne 8.10.2004, č.j. 5 Nc 101/2002-137, soud prvního stupně žalobu odmítl.
K odvolání žalobců Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 3. 2005, č. j. 21 Co 306/2004-143, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že podání žalobců je skutečně nejasné a pokud na základě výzvy k odstranění vad podání nedostatky žaloby neodstranili, správně soud prvního stupně podání, kterým se zahajuje řízení, odmítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, ve kterém vytýkali odvolacímu soudu nesprávnou aplikaci §43 o. s. ř . Výzva soudu prvního stupně ze dne 13.3.2002 směřující k odstranění vad podání, nebyla dostatečně určitá, protože z ní nevyplývalo, jakým způsobem mají žalobci vady odstranit. Tento jejich názor koresponduje s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, zejména s rozhodnutím publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1, ročník 2004, a rozhodnutím publikovaným v časopise Soudní judikatura pod č. 91, ročník 1997.
Podle článku II, bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Podle ustanovení §19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům řízení. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu); tuto způsobilost mají fyzické osoby (§7 obč. zák.), právnické osoby (§18 obč. zák.) a stát (§21 obč. zák.) Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti, je způsobilým účastníkem řízení jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává.
Ustanovení §103 o. s. ř. určuje, že soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle ustanovení §104 odst. 1 věta první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Občanský soudní řád vymezuje pojem podmínek řízení tak, že jde o takové podmínky, za nichž může soud rozhodnout ve věci samé. Proto zákon ukládá soudu přihlížet z úřední povinnosti, zda není dán nedostatek podmínek řízení nejen na začátku řízení, ale i po dobu celého jeho dalšího průběhu. Teorie procesního práva a ve shodě s ní i soudní praxe tradičně řadí mezi podmínky řízení na straně účastníků řízení způsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.) a způsobilost procesní (§20 o. s. ř.). Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (§104 odst. 1 věta první o. s. ř.), pro který musí soud řízení zastavit. Označí-li žalobce v žalobě žalovaného úplně, určitě a srozumitelně, není vadou podání skutečnost, že takto označený žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení; takový non subjekt totiž nemůže vstoupit do procesních vztahů.
Magistrát města Brna je orgánem statutárního města [§1, §2 odst. 1, §4 odst. 1, §5 odst. 2, §130 a §141 odst. 1 a. n. zák. č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení) – dále jen „zák. o obcích“], který vykonává mimo oblast samostatné působnosti obce (§7 odst. 1 a §35 a.n. zák. o obcích) i státní správu, jejíž výkon mu byl zákonem svěřen, v přenesené působnosti (§7 odst. 2, §61 a §139 zák. o obcích).
Ustanovení §2 odst. 2 zák. o obcích prohlašuje obce (města a statutární města) za veřejnoprávní korporace, mající vlastní majetek, vystupující v právních vztazích vlastním jménem a nesoucí odpovědnost, která z těchto vztahů vyplývá. Jakožto veřejnoprávní korporace mají obce vlastní právní subjektivitu související s tím, že obci přísluší postavení právnické osoby, resp. je právnickou osobou. Toto postavení jí výslovně jako jednotce územní samosprávy přiznává občanský zákoník v ust. §18 odst. 2 písm. c); obce jsou proto způsobilými účastníky občanského soudního řízení.
Tomu, kdo nemá způsobilost mít práva a povinnosti, může přiznat způsobilost být účastníkem řízení zákon (§19 část za středníkem o. s. ř.), a to buď výslovně (tím, že mu takovou způsobilost přímo přizná) nebo tak, že s ním (mlčky) jako se způsobilým účastníkem řízení zachází. Orgánům obce (města, statutárního města) zákon o obcích ani občanský zákoník tímto způsobem postavení právnické osoby nepřiznává.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací v usnesení ze dne 24. září 2001, č.j. 21 Co 393/2001-89, dovodil, že byť zákon o okresních úřadech (zák. č. 425/1990 Sb. ve znění novel) způsobilost Magistrátu mít práva a povinnosti výslovně neupravuje, nepřímo mu přiznává atributy právnické osoby (určuje název, sídlo, orgán oprávněný jednat za právnickou osobu a majetek, sloužící k plnění jeho úkolů); Magistrát totiž vykonává působnost okresního úřadu v obvodu města Brna. Pro soud prvního stupně tak vyslovil závazný právní názor, že Magistrát je právnickou osobou, způsobilou být účastníkem řízení.
Tento závěr odvolacího soudu není správný.
V době rozhodování odvolacího soudu upravoval postavení okresních úřadů záko č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech, kterým byl s účinností od 20. 11. 2000 zrušen zák. č. 425/1990 Sb. Okresní úřady skutečně byly považovány za právnické osoby (k tomu srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 22.4.1998, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 1998, č. 5) a způsobilé účastníky řízení. V souvislosti s přijetím zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, byly s účinností od 1.1.2001 okresní úřady jako správní úřady státu výslovně prohlášeny za organizační složku státu bez právní subjektivity (§3 odst. 1 a 2 cit. zákona). V rozsahu kompetencí okresního úřadu (§10 zák. č. 147/2000 Sb.) vykonával Magistrát výkon státní správy a i kdyby byl správný závěr odvolacího soudu o právní subjektivitě Magistrátu, stejně jako okresní úřady by ji musel pozbýt nejpozději 1.1.2001.
Proto k datu podání návrhu na zahájení řízení (23. března 2001) ani k datu 24. září 2001 neměl Magistrát způsobilost být účastníkem řízení.
Soud prvního stupně, vázán vadným právním názorem odvolacího soudu, byl nucen vyzývat žalobce k odstranění vad podání podle §43 o. s. ř., ač byl správný jeho původní postup, kdy pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, řízení postupem podle §104 odst. 1 věta první o. s. ř. zastavil. Vzhledem k tomu, že z obsahu žaloby nevyplývá, že by v označení žalovaného v žalobě došlo (mohlo dojít) k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti nebo že by údaj označující žalovaného byl v logickém rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností, popřípadě údajem o tom, čeho se žalobci žalobním petitem domáhají, proto, že při jednání o uzavření kupní smlouvy jednali žalobci s Magistrátem, který považovali za nositele oprávnění jednat za statutární město, neměl soud prvního stupně důvod postupovat podle §43 o. s. ř. Nedostatek podmínek řízení totiž nelze zaměňovat s vadami návrhu na zahájení řízení. Označí-li žalobce ve sporném řízení za žalovaného určitý obecní úřad (v daném případě Magistrát města) tak, že není pochyb o tom, kdo je ve smyslu §90 o. s. ř. žalovaným, je soud povinen, aniž by činil jakékoliv jiné úkony, zastavit řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. ( k tomu již dříve publikované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 1996, sp. zn. 3 Cdon 181/96, Právní rozhledy, ročník 1996, číslo 7, str. 332).
Skutečnost, že ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník řízení, neměl způsobilost být účastníkem řízení, je vadou řízení uvedenou v §229 odst. 1 písm. b) o. s. ř., k níž, jak už bylo uvedeno, dovolací soud přihlédne v případě přípustného dovolání, i když nebyla v dovolání uplatněna.
Řízení je tedy postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, neobstojí a dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil; protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 a 6 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. září 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu