Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.09.2005, sp. zn. 33 Odo 847/2005 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.847.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.847.2005.1
sp. zn. 33 Odo 847/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Ing. L. Z., proti žalované Ing. J. M., o 26.926,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 203/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. července 2004, č. j. 25 Co 128/2004-181, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. července 2003, č.j. 9 C 203/98-148, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 22.964,- Kč s 21 % úrokem z prodlení z částky 11.130,- Kč od 20. 9. 1996 do zaplacení a s 26 % úrokem z prodlení z částky 11.833,50 Kč od 15. 7. 1997 do zaplacení vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobu o zaplacení částky 10.241,50 Kč s 21 % úrokem z prodlení z částky 4.833,70 Kč od 20. 9. 1996 do zaplacení a 26 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1997 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. července 2004, č.j. 25 Co 128/2004-181, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 10.572,20 Kč s 21 % úrokem z prodlení z částky 5.304,80 Kč od 21. 9. 1996 do zaplacení a s 26 % úrokem z prodlení z částky 11.546,90 Kč od 16. 7. 1997 do zaplacení. V rozsahu částky 16.353,80 Kč s 21 % úrokem z prodlení z částky 10.659,40 Kč od 21. 9. 1996 do zaplacení, s 26 % úrokem z prodlení z částky 5.694,40 Kč od 16. 7. 1997 do zaplacení, s 21 % úrokem z prodlení za den 29. 9. 1996 z částky 15.964,20 Kč a s 26 % úrokem za den 15. 7. 1997 z částky 17.241,30 Kč žalobu zamítl. Konstatoval, že „rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku ohledně částky 6.279,50 Kč zůstal nedotčen“. Odvolání žalované proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále jen „dovolatelka“), dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a c/ o. s. ř. Podle článku II bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“). Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Již v usnesení z 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, Nejvyšší soud ČR vyslovil názor, že stejně jako u dalších opravných prostředků i u dovolání platí, že k jeho podání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (tzv. subjektivní přípustnost dovolání). Stejný názor pak zaujal i v rozsudku z 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 21, pod číslem C 154. Přestože odvolací soud ve výroku svého rozsudku uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.572,20 Kč s 21 % úrokem z prodlení z částky 5.304,80 Kč od 21. 9. 1996 do zaplacení a s 26 % úrokem z prodlení z částky 11.546,90 Kč od 16. 7. 1997 do zaplacení, ve skutečnosti vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě co do částky 10.572,20 Kč s příslušenstvím vyhověno, potvrdil. Dovolatelka byla tudíž v tomto rozsahu i v odvolacím řízení úspěšná. Pokud tedy dovoláním žalobkyně napadla výrok rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, směřuje její dovolání proti rozhodnutí, kterým jí žádná újma nevznikla a nemůže být subjektivně přípustné. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto její dovolání (v tomto rozsahu) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. b/ a §218a o. s. ř. odmítl. Zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání proti výroku, jímž odvolací soud skutečně změnil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně. Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Změnil-li odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl v požadavku na zaplacení částky 16.353,80 Kč s 21% úrokem z prodlení z částky 10.659,40 Kč od 21. 9. 1996 do zaplacení a s 26 % úrokem z prodlení z částky 5.694,40 Kč od 16. 7. 1997 do zaplacení a co do 21 % úroku z prodlení za den 29. 9. 1996 z částky 15.964,20 Kč a 26 % úroku z prodlení za den 15. 7. 1997 z částky 17.241,30 Kč, rozhodl o plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč a přípustnost dovolání proti tomuto měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. vyloučena. Z uvedeného vyplývá, že dovolání dále směřuje proti té části rozhodnutí, proti které není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 30. září 2005 JUDr. Blanka Moudrá, v.r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/30/2005
Spisová značka:33 Odo 847/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.847.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20