ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.92.2005.1
sp. zn. 4 Tz 92/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. července 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. J. U. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných T. P. a K. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 2 To 77/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 2 To 77/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněných T. P. a K. K.
Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 2 To 77/2004, se z r u š u j e, zrušuje se i rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 4 T 188/2003.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Šumperku se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 4 T 188/2003, byl obviněný T. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že jako zástupce firmy K. K., s místem podnikání P., ul. G., v prosinci 2002 a v lednu 2003 na základě jím zveřejněných inzerátů postupně zkontaktoval v Š. L. V., S. P., M. H. a M. D., kterým nabídl práci likvidátora pojistných událostí a práci v kanceláři v okrese Š. pro firmu K. K. s tím, že jedinou podmínkou přijetí je absolvování vstupního školení o likvidaci pojistných událostí, které si musí každý z účastníků uhradit sám v částce 6.825,- Kč, a po tomto školení s nimi bude ihned K. K. uzavřena tříletá mandátní smlouva pro výše uvedenou činnost a v případě M. H. pracovní smlouva, dne 13. a 14. 1. 2003 se uvedení poškození zúčastnili školení, které předtím zaplatili, v hotelu T. v L. B., kdy po absolvování jim byla sdělena K. K., další podmínka k uzavření tříleté mandátní smlouvy a pracovní smlouvy pro výkon práce likvidátora pojistných událostí a práci v kanceláři, že každý z uchazečů musí pro firmu K. K. vydělat 40.000,- Kč prodejem produktů jeho firmy a pro kancelářskou práci vydělat 10.000,- Kč, kdy tuto další podmínku pro uzavření mandátní smlouvy obviněný uchazečům úmyslně zatajil na pokyn K. K. z obavy, že placeného vstupního školení by se nikdo nezúčastnil, uvedeným jednáním způsobil poškozené L. V., bytem P. n. D., S. P., bytem Š., Č., M. H., bytem V., okres Š. a M. D., bytem N. M., okres Š., škodu ve výši 6.825,- Kč každému, celkem tak způsobil škodu ve výši 27.300,- Kč.
Obviněný K. K. byl výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku uznán vinným návodem k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. b), §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že jako soukromý podnikatel s obchodním jménem K. K., s místem podnikání P., ul. G., v měsíci říjnu až listopadu 2002 na blíže nezjištěném místě požádal svého spolupracovníka T. P., aby sehnal uchazeče o práci v jeho firmě do funkcí úředníků, likvidátorů pojistných událostí, kdy v této době dal T. P. pokyn, aby případným zájemcům nesděloval další podmínky pro uzavření smlouvy, neboť pokud by tyto byly zájemcům známy, tak by o práci neměli zájem a nezúčastnili by se vstupního placeného školení, na základě zveřejněného inzerátu T. P. postupně zkontaktoval v Š. L. V., S. P., M. H. a M. D., kterým nabídl práci likvidátora pojistných událostí a práci v kanceláři v okrese Š. pro firmu K. K. s tím, že jedinou podmínkou přijetí je absolvování vstupního školení o likvidaci pojistných událostí, které si musí každý z účastníků uhradit sám v částce 6.825,- Kč, a po tomto školení s nimi bude ihned K. K. uzavřena tříletá mandátní smlouva pro výše uvedenou činnost, na předchozí pokyn obviněného K. K. jim úmyslně T. P. zamlčel, že po absolvování vstupního školení je další podmínkou k uzavření tříleté mandátní smlouvy a pracovní smlouvy skutečnost, že každý z uchazečů musí pro firmu K. K. vydělat 40.000,- Kč prodejem produktů jeho firmy a pro práci v kanceláři 10.000,- Kč, neboť pokud by tyto bylo zájemcům známo, tak by se placeného vstupního školení nezúčastnili, dne 13. a 14. 1. 2003 se výše jmenovaní poškození zúčastnili školení v hotelu T. v L. B., teprve po absolvování školení se od obviněného dozvěděli další podmínku, která jim byla předtím zatajena, kdy po tomto zjištění žádali obviněného o vrácení peněz, které dosud neobdrželi, uvedeným poškozeným tak byla způsobena škoda ve výši 6.825,- Kč každému, celkem tak způsobil škodu ve výši 27.300,- Kč.
Za výše uvedená jednání byli obvinění T. P. a K. K. podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr.zák. byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen a stanovena zkušební doba v trvání 18 měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněným vyslovena povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobili.
Dále byli podle §228 odst. 1 tr. ř. obvinění zavázáni povinností zaplatit společně a nerozdílně poškozeným L. V., bytem P. n. D., na náhradu škody částku 6.825,- Kč, S. P., bytem Š., Č., na náhradu škody částku 6.825,- Kč, M. H., bytem V., na náhradu škody částku 6.825,- Kč a M. D., bytem N. M., na náhradu škody částku 6.825,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 4 T 188/2003, podali obvinění T. P. a K. K. v zákonné lhůtě odvolání. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 2 To 77/2004, výše uvedená odvolání podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 2 To 77/2004, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných T. P. a K. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §256 tr. ř. a v řízení jemu předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, že odvolací soud nedostál svým povinnostem, které mu ukládá ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., neboť nepřezkoumal řádně zákonnost a odůvodněnost především výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a správnost postupu řízení. Základní pochybení stěžovatel spatřuje v právním posouzení jednání obou obviněných. K naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. je kromě podvodného jednání zapotřebí, aby došlo ke vzniku následku, kterým je škoda, a to podle odst. 2 škoda nikoli malá. Soud v předmětné trestní věci dovodil závěr, že škodu představují účastnické poplatky, které zaplatili čtyři poškození uvádění ve výroku rozsudku za účast na školení pořádané firmou obviněného K. K. Tento názor však není správný a nelze o něho opřít výrok o vině, jak to učinily soudy obou stupňů. Je nepochybné, a žádné námitky v tomto směru nevzešly ani od samotných poškozených, že na základě řádně uzavřené smlouvy se poškození zúčastnili v určeném místě i čase školení organizovaného obviněným K. K., přičemž v rámci tohoto školení jim bylo poskytnuto ubytování, strava, různé materiály a výklad lektorů. Pokud tedy poškození obdrželi za vynaložené finanční prostředky protihodnotu ve formě uvedených služeb, nemůže být jimi zaplacená částka považována za škodu.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
V ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. je uvedeno, že orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Objektem tohoto trestného činu je cizí majetek. K tomu, aby se jednalo o trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., musí existovat příčinná souvislost mezi omylem určité osoby a majetkovou dispozicí učiněnou touto osobou v omylu a dále příčinná souvislost mezi touto dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé.
Omyl je rozpor mezi představou a skutečností, o omyl půjde i tehdy, pokud podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem, uvedení v omyl může být spácháno konáním, opomenutím i konkludentním jednáním. Podvodným jednáním může být konečně i zamlčení podstatných skutečností, které spočívá v neuvedení jakýchkoli skutečností, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro rozhodnutí podváděné osoby, tedy takové skutečnosti, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že k jednání podváděné osoby by nedošlo, anebo by sice došlo, ale za podstatně jiných okolností.
Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Jde nejen o zmenšení majetku, tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i o ušlý zisk, tedy o to, o co by jinak byl majetek oprávněně zvětšen.
Znakem subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. je zavinění ve formě úmyslu, zavinění se přitom musí vztahovat na všechny skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu podvodu.
Z hlediska přezkoumání zákonnosti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 4 T 188/2003 a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 2 To 77/2004, na základě podané stížnosti pro porušení zákona je třeba konstatovat, že námitky ministra spravedlnosti jsou důvodné. S ohledem na projednávanou věc je třeba uvést, že v daném případě k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 2 tr. zák. bylo mimo jiné zapotřebí, aby došlo ke vzniku škody na cizím majetku, a to škody nikoli malé. Podle §89 odst. 11 tr. zák. se škodou nikoli malou rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč. Na základě provedených důkazů dospěl Okresní soud v Šumperku k závěru, se kterým se ztotožnil i Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, že v uvedeném případě bylo prokázáno, že byla způsobena škoda ve výši 6.825,- Kč každému poškozenému, protože pokud by tito byli řádně seznámeni se všemi podmínkami vztahujícími se k uzavření mandátní smlouvy a pracovní smlouvy pro výkon práce likvidátora pojistných událostí a práci v kanceláři, tyto peníze by nevynaložili.
Podle názoru Nejvyššího soudu lze souhlasit s námitkou stěžovatele, že se poškození ve dnech 13. a 14. 1. 2003 zúčastnili školení v hotelu T. v L. B., které organizoval obviněný K. K. a za které zaplatili předem dohodnutou částku 6.825,- Kč, a že bylo dále prokázáno, že v ceně školení bylo zahrnuto ubytování, strava, určitá suma informací týkající se pojišťovnictví, zahrnující výklad lektorů a různé materiály. Poškození tedy dostali za vynaloženou finanční částku určitou protihodnotu ve formě výše uvedeného školení, nelze tedy hovořit ve vztahu k této určité protihodnotě o vzniku škody na cizím majetku, a to škody nikoli malé. Bude však zapotřebí, aby dokazování bylo doplněno o další důkazy, kterými bude třeba prokázat, zda cena vstupního školení o likvidaci pojistných událostí nebyla nepřiměřeně vysoká a zda tato cena odpovídala poznatkům, které účastníci školení získali. Vzhledem k tomu, že pro posouzení otázek souvisejících s cenou vstupního školení bude zapotřebí odborných znalostí, bude třeba zajistit odborné vyjádření, případně i znalecký posudek. V tomto směru bude potřebné opatřit i příslušné materiály, které obdrželi účastníci v rámci vstupního školení. Pokud by bylo prokázáno, že cena výše uvedeného školení nebyla adekvátní získaným poznatkům, bude třeba posoudit, zda by se v daném případě nejednalo o nižší hranici škody způsobené na cizím majetku (tj. škoda nikoli nepatrná), a zda by případně nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák.
Pokud by soud při svém rozhodování dospěl k závěru, že se nejedná o trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., měl by se zabývat také otázkou, zda by se v uvedeném případě nemohlo jednat o trestný čin poškozování cizích práv podle §209 tr. zák.
Trestného činu poškozování cizích práv podle §209 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl nebo využije něčího omylu. Objektem tohoto trestného činu jsou různá práva kromě majetkových. Není určen jejich okruh. Pojítkem tu není objekt trestného činu, ale způsob jednání. K naplnění znaků tohoto trestného činu je nutné jednak způsobení vážné újmy na právech a dále jednání, které má povahu podvodného jednání, tj. uvedení někoho v omyl nebo využití něčího omylu.
Zda jde o vážnou újmu na právech musí soud posoudit se zřetelem ke konkrétním okolnostem případu, zejména se zřetelem k tomu, o jaké právo šlo, jaká byla intenzita újmy na tomto právu a jaké následky to mělo pro poškozeného, zejména zda šlo o následek lehce nebo obtížně odstranitelný. Za vážnou újmu na právech nelze považovat pouhou účast poškozených na školení, avšak vážnou újmou by již mohla být např. ztráta zaměstnání, které by poškození v důsledku své účasti na školení odmítli. Vzhledem k dosavadním skutkovým zjištěním není v daném případě tento znak zatím dostatečně prokázán, bude tedy třeba doplnit dokazování v tomto směru.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Šumperku nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl rozsudkem ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 4 T 188/2003, porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněných T. P. a K. K. V rozporu se zákonem postupoval i Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, když nesplnil svou přezkumnou povinnost podle §254 odst. 1 tr. ř. a důvodně podané odvolání obviněných T. P. a K. K. zamítl podle §256 tr. ř. usnesením ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 2 To 77/2004.
Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 2 To 77/2004, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., §254 odst. 1 a §256 tr. ř. v neprospěch obviněných T. P. a K. K.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v uvedeném směru, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, zrušil i rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 4 T 188/2003, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Šumperku bylo podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal, přičemž je podle §270 odst. 4 tr. ř. je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Podle §180 odst. 2 tr. ř. může předseda senátu požádat státního zástupce o opatření příslušných důkazů. Nejvyšší soud přitom zdůrazňuje, že s ohledem na skutečnost, že vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněných T. P. a K. K., nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. J. P.