ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1466.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1466/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 21. prosince 2005 v senátě složeném z předsedy senátu doc. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D., a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Blanky Roušalové dovolání obviněného J. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 6 To 226/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 21/2005, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují ohledně obviněného J. L. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 6 To 226/2005, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 27 T 21/2005.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 1 tr. ř. se ve věci rozhoduje tak, že obviněný
J. L.,
j e v i n e n ,
že v přesně nezjištěné době začátkem listopadu 2004 v H. ve S., okres O., po telefonické domluvě s J. Š. a v nepřítomnosti své družky I. L. vpustil do bytu v ulici C., H. v. S., který byl pronajat jeho družce I. L. a který s ní fakticky užíval, spoluobviněného D. S. a tím mu záměrně poskytl prostory v bytě k tomu, aby spoluobviněný D. S. zde mohl vyrobit za pomoci potřebných chemikálií, laboratorního skla a léku Modafen chemickým postupem - syntézou z léku Modafen v konečném výsledku látku pervitin – metamfetamin, přičemž obviněný D. S. sám takto v jednom případě z deseti balení léku Modafen po 24 tabletách získal nejméně 2 gramy pervitinu a v druhém případě z padesáti balení léku Modafen po 24 tabletách získal nejméně 4 gramy pervitinu, který si vždy spolu s obviněným J. L. rozdělili, přičemž metamfetamin je psychotropní látkou zařazenou v seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) v příloze číslo 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
t e d y
úmyslně poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, který spočíval v tom, že tento neoprávněně vyrobil psychotropní látku,
č í m ž s p á c h a l
pomoc podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák.,
a z a t o se o d s u z u j e
podle §187 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti (20) měsíců.
Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. se pro výkon trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 27 T 21/2005, byl obviněný J. L. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že spolu se spoluobviněným D. S. v přesně nezjištěné době začátkem listopadu 2004 v H. v. S., okres O., v nájemním bytě obžalovaného J. L., ul. C., po předchozí domluvě s J. Š. vyráběli pomocí potřebných chemikálií, laboratorního skla a léku Modafen, kteréžto věci si opatřili, pervitin – metamfetamin a takto v jednom případě z deseti balení léku Modafen po 24 tabletách vyrobili nejméně 2 g pervitinu a v druhém případě z padesáti balení léku Modafen po 24 tabletách se jim podařilo vyrobit nejméně 4 g pervitinu, který si vždy rozdělili, přičemž pervitin – metamfetamin je psychotropní látkou zařazenou v seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Za tento trestný čin byl obviněný J. L. odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Tímtéž rozsudkem byl obviněný D. S. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 4 měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou a k trestu propadnutí věci.
Uvedený rozsudek nalézacího soudu napadli odvoláními státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství a oba obvinění J. L. a D. S., o kterých Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozhodl usnesením ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 6 To 226/2005, tak, že tato odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. L. prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. V. dovolání z důvodů uvedených v §256b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku dovolatel spatřuje v tom, že skutek, tak jak je v rozsudku soudu prvního stupně popsán, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Z popisu skutku podle jeho názoru zejména nevyplývá, jakým konkrétním jednáním se podílel na výrobě pervitinu a jakým konkrétním jednáním spolu s obviněným D. S. měl pervitin vyrábět. V souvislosti s tímto obviněný zdůraznil, že z žádného před soudem provedeného důkazu nevyplynulo, že by se na výrobě pervitinu nějakým aktivním jednáním účastnil. Namítl dále, že samotné propůjčení bytu k výrobě pervitinu bez dalšího podílu na jeho „vaření“ nelze považovat za spolupachatelství na trestném činu podle §187 odst. 1 tr. zák., když navíc při domovní prohlídce v tomto bytě nebyly po jeho výrobě ani nalezeny žádné stopy. Odvolatel v neposlední řadě poukázal i na to, že on sám nemohl objektivně předmětný byt k uvedenému účelu propůjčit, když nešlo o jeho nájemní byt nýbrž o byt, který měla na základě nájemní smlouvy pronajatý jeho družka I. L. Touto otázkou se přitom soud prvního stupně ani soud druhého stupně nezabývaly. Rovněž z popisu skutku v bodě 1) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu není dostatečně zřejmé, jakým způsobem se měl domlouvat na výrobě pervitinu s J. Š., když telefonická domluva nemůže připadat v úvahu z toho důvodu, protože z provedených záznamů o odposlechu telekomunikačního provozu nevyplývá, že by hlas, zaznamenaný na zvukovém záznamu náležel skutečně jemu, přičemž v tomto směru ani nebyl vypracován příslušný znalecký posudek. Podle názoru obviněného tak mohl předmětný popis skutku v odsuzujícím rozsudku odpovídat nanejvýš účastenství na trestném činu ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., nikoli však spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu jeho dovolání napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 6 To 226/2005, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 3. 2005, č. j. 27 T 21/2005 –515, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, které bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného J. L., se k němu vyjádřila v tom smyslu, že z pohledu námitek obviněného, které uplatnil v dovolání, je relevantní otázka, zda se trestného činu, jímž byl uznán vinným, dopustil ve spolupachatelství ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák. nebo jen jako účastník na dokonaném trestném činu ve smyslu ustanovení §10 tr. zák. Z hlediska posouzení relevantnosti tvrzení obviněného, zdůrazňujícího absenci úmyslu vyrobit pervitin a nemožnost přičítat mu k tíži jednání spoluobviněného D. S., je třeba konstatovat, že přestože odůvodnění ani jednoho ze soudních rozhodnutí tomuto problému nevěnuje dostatečnou pozornost, soudy obou stupňů v konečném důsledku nepochybily, pokud jednání obviněného J. L. kvalifikovaly jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. společně s obviněným D. S. Jednání obviněného by bylo možno právně kvalifikovat jako účastenství ve formě pomoci k trestnému činu výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c) k §187 odst. 1 tr. zák. pouze za situace, pokud by takové jednání bylo izolované a bylo by prokázáno, že s vědomím obviněného byl v bytě, který užíval, vyráběn pervitin. Pro účely posouzení trestnosti takového jednání je právně irelevantní, zda k bytu existoval nájemní poměr obviněného či jeho družky. Důležité naproti tomu je, že obviněný byt užíval a drogy byly v takovém bytě vyráběny s jeho vědomím. O účastenství ve formě pomoci by mohlo jít například tehdy, pokud by obviněný neměl vědomost o tom, jaká droga je v bytě vyráběna, kdo či kolik osob drogu vyrábí a jakým způsobem má být droga užita. Jestliže však byl obviněný J. L. přítomen při výrobě uvedené drogy a byl s touto výrobou plně srozuměn, nastala jiná situace, neboť jeho jednání bylo vedeno stejným úmyslem jako činnost spoluobviněného D. S., a představovalo tak subjektivní i objektivní složku děje, který ve svém celku tvořil trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Z těchto důvodů má státní zástupkyně za to, že propojení obviněného se spoluobviněným D. S. a J. Š. dává dostatečný podklad pro výrok o vině ve formě spolupachatelství, a to i za situace, kdy nebylo prokázáno, že by se měl obviněný J. L. nějak aktivně účastnit samotné výroby pervitinu a nezajišťoval ani surovinu pro jeho výrobu. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zjistil, že dovolání obviněného je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející.
Po přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného J. L. je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podstatou námitek dovolatele je tvrzení, že jeho jednání popsané ve skutkové větě výroku rozsudku Okresního soudu v Opavě nemůže být právně posouzeno jako spolupachatelství na trestném činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., ale maximálně jako některá z forem účastenství podle §10 tr. zák. V podrobnostech k tomuto pak obviněný namítl, že jednak nalézací soud ve skutkové větě uvedl „ … vyrobili…“, což je pojem právní a není nijak specifikováno, v čem měla skutkově výroba spočívat, a jednak, že obviněnému nelze klást za vinu, že by se na výrobě jakýmkoli způsobem podílel, když tento závěr soudu není podložen žádným důkazem, neboť z provedených důkazů vyplynulo jen to, že obviněný se na činnosti spoluobviněného D. S. podílel pouze tím, že mu poskytl byt, který užíval, a v tomto bytě mohl pak D. S. vyrobit předmětnou drogu.
Jak Nejvyšší soud zjistil z přiloženého spisového materiálu, ve skutkové větě je uvedeno, že obviněný J. L. „spolu s obžalovaným D. S. v přesně nezjištěné době začátkem listopadu 2004 v H. v. S., okres O., … vyráběli pomocí potřebných chemikálií, laboratorního skla a léku Modafen, kteréžto si opatřili, pervitin – metamfetamin a takto v jednom případě… vyrobili nejméně 2 g pervitinu, a v druhém případě nejméně 4 g pervitinu …“. V odůvodnění svého rozhodnutí nalézací soud k tomu uvedl, že vycházel ohledně prokázání viny zejména z výpovědi spoluobviněného D. S. a taktéž z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu účastnické stanice – mobilního telefonu uživatele J. Š.. Dále při shrnutí výpovědi spoluobviněného D. S. pak soud prvního stupně na straně 5 svého výše specifikovaného rozhodnutí uvedl, že zmíněný spoluobviněný vypověděl, že „ … obviněný L. se na výrobě pervitinu podílel tím, že dal pro vaření pervitinu k dispozici byt“, o účasti obviněného L. přímo na výrobě pervitinu - metamfetaminu však spoluobviněný S. nevypověděl nic a dokonce výslovně uvedl, že „ho vyráběl sám“. Pokud jde o odposlech a záznam telekomunikačního provozu nalézací soud na straně 6 rozsudku dospěl k závěru, že „ze zaznamenaných hovorů vyplývá, že se obviněný L. s J. Š. domlouvali o výrobě a distribuci psychotropních látek (např. v hovoru ze dne 12. 11. 2004, na č. l. 436, zcela srozumitelně hovoří o peří, což je slangový výraz pro pervitin) …“.
Odvolací soud se ve svém usnesení ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 6 To 226/2005, ke skutku spáchanému obviněným L. vyjádřil jen velmi stručně, když na straně 3 shora svého rozhodnutí napsal, že „ … pokud jde o trestnou činnost obžalovaného J. L., pak zde okresní soud vycházel zejména z výpovědi spoluobviněného D. S. a ze záznamu odposlechu telekomunikačního zařízení, kdy okresní soud provedl důkaz tímto záznamem a je nepochybné, že o výrobě pervitinu a distribuci hovoří do telefonu právě obžalovaný L. … „. S rozhodnutím soudu prvního stupně se odvolací soud tedy vcelku ztotožnil a odvolání státního zástupce i obou obviněných podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je podle §10 odst. 1 tr. zák. ten, kdo úmyslně spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor), nebo navedl jiného k spáchání trestného činu (návodce), poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník). Pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Formy pomoci uvádí trestní zákon pouze demonstrativně. Rozlišuje se pomoc fyzická a psychická (intelektuální). Fyzickou pomocí je např. opatření prostředků, odstranění překážek apod., naproti tomu za psychickou pomoc se považuje rada, utvrzování v předsevzetí, slib přispět po trestném činu apod. (srov. k tomu i č. 45/1963 Sb. rozh. tr.).
K námitce obviněného, že ve skutkové větě není vyjádřeno, jak měl být pervitin vyroben a v čem měla spočívat jeho činnost jako spolupachatele, je třeba především uvést, že Nejvyšší soud se v zásadě s touto námitkou ztotožňuje, neboť spolupachatelství obviněného J. L. a obviněného D. S. nalézací soud vyjádřil pouze množným číslem „ … vyrobili … “, když navíc pro charakteristiku jejich činnosti použil znak skutkové podstaty „vyrobí“, aniž by skutkově vyjádřil, jakým způsobem měl být pervitin vyroben. V této souvislosti musí Nejvyšší soud zdůraznit, že spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. předpokládá jednak spáchání trestného činu společným jednáním a taktéž i úmysl k tomu směřující. O společné jednání v tomto smyslu jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo také tehdy, jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. č. 36/1973 a č. R 15/1967 Sb. rozh. tr.). V tomto posledně uvedeném případě jednotlivé složky společné trestné činnosti sice samy o sobě znaky jednání uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona nenaplňují (nebo alespoň ne všechny takové složky), ale ve svém souhrnu představují jednání popsané v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona. Spolupachatelství jako společné jednání dvou nebo více osob musí však vždy naplňovat znaky jednání popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu. Ze skutkové věty výroku o vině v bodě 1) rozsudku soudu prvního stupně přitom z použití pojmu „vyrobili“ vyplývá, že každý z obou obviněných se měl svým jednáním bezprostředně podílet na výrobě pervitinu – metamfetaminu a tím měli společným jednáním naplnit skutkovou podstatu souzeného trestného činu, neboť v shora uvedené skutkové větě není vyjádřeno jakékoli rozdělení jejich společné výrobní činnosti.
Nalézací soud pak ani v odůvodnění rozsudku žádným způsobem neupřesnil, jakým způsobem měli obvinění D. S. a J. L. pervitin – metamfetamin vyrábět, ani neuvedl v návaznosti na §9 odst. 2 tr. zák., v čem konkrétně mělo spočívat společné jednání obviněného L. a v čem konkrétně případně i takové jednání spoluobviněného D. S., když pro jejich činnost soud použil sloveso v množném čísle „vyrobili“, z čehož lze usuzovat na to, že se měli oba jako spolupachatelé úmyslným společným jednáním bezprostředně podílet na výrobě pervitinu – metamfetaminu. K tomu považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že je třeba vzít v úvahu to, že pojmem „neoprávněně vyrobí“ se rozumí nejen průmyslová nebo řemeslná výroba, ale i jakékoli jiné zhotovení nebo vytvoření omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu neoprávněným subjektem, jde o jakýkoli proces, kromě produkce (pěstování, vypěstování), jež umožňuje získání některé z uvedených látek, přičemž zahrnuje rovněž čištění a přeměnu těchto látek v jiné takové látky – srov. k tomu čl. 1 odst. 1 písm. n) Jednotné úmluvy o omamných látkách (v praxi jde především o chemickou výrobu takových látek ze základních chemikálií, léčiv nebo přírodních surovin). Ve skutkové větě výroku o vině souzeným trestným činem by proto mělo být alespoň v obecné poloze především uvedeno, jakým procesem byla vyrobena příslušná omamná nebo psychotropní látka, popř. prekursor nebo jed.
S uvedeným a v rozsudku dostatečně neupřesněným pojmem výroby přímo souvisí další námitka obviněného, v níž poukázal na to, že soud svůj závěr o spolupachatelství nezaložil na provedených důkazech, neboť ze zjištěného skutku může vyplynout právní kvalifikace jednání dovolatele maximálně jako pomoc k trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Jak již bylo výše uvedeno, nalézací soud svůj závěr opřel zejména o výpovědi spoluobviněného D. S., který ve svých výpovědích jak v přípravném řízení na č. l. 130 a násl., tak i v řízení před soudem prvního stupně v hlavním líčení na č. l. 480 a násl. uvedl pouze to, že obviněný J. L. se na výrobě pervitinu účastnil jen tím, že poskytl byt k jeho výrobě. Taktéž ze zmiňovaných odposlechů telekomunikačního zařízení nevyplynulo žádné zjištění, které by vedlo k závěru, že předmětnou drogu vyráběl či se na výrobě jakkoli podílel vedle obviněného D. S. i obviněný J. L. Za tohoto stavu dokazování nezbývá než konstatovat, že z provedených důkazů lze vyvodit pouze to, že obviněný J. L. poté, co jeho družka I. L. odešla z bytu v ulici C., H. v. S., který jí byl na základě nájemní smlouvy s vlastníkem bytu - obcí H. v. S., pronajat, vpustil po telefonické domluvě s J. Š. do tohoto bytu spoluobviněného D. S. se záměrem poskytnout mu prostory v bytě k tomu, aby spoluobviněný D. S. zde mohl vyrobit psychotropní látku pervitin – metamfetamin, přičemž tuto chemickou látku získal metodou syntézy z léku Modafen. Ke stejnému závěru v podstatě podle shora citovaných rozhodnutí dospěly nalézací i odvolací soud, když z uvedených důkazů vycházely a žádné jiné konkrétní jednání obviněného J. L., kterým by se aktivně účastnil na vlastní výrobě pervitinu – metamfetaminu, v odůvodnění svých rozhodnutí neuvedly.
K takto zjištěným skutkovým okolnostem považuje Nejvyšší soud za nutné poukázat na to, že pomoc není součástí společného jednání, které tvoří objektivní stránku téže skutkové podstaty a které přímo směřuje k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je to pouze jednání podporující činnost pachatele, které nevykazuje znaky společného jednání ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák. O takové pomocné jednání šlo při poskytnutí prostor bytu obviněným J. L. k výrobě pervitinu – metamfetaminu, kterou sám bez další jeho účasti provedl spoluobviněný D. S. Poskytnutí prostor bytu k výrobě psychotropní látky nelze zahrnout do objektivní stránky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., neboť je to jednání, které jen činnost pachatele usnadňuje. Obviněný J. L. tak záměrně usnadnil výrobu psychotropní látky tím, že poskytl prostor, v němž mohla výroba provedená samostatně jinou osobou (pachatelem) proběhnout, a tak úmyslně podpořil činnost pachatele aniž by se, byť byl v bytě přítomen, podílel na jednání přímo směřujícím k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a proto podle skutkových zjištění nalézacího soudu potvrzených soudem odvolacím trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. nespáchal ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jak bylo vyjádřeno ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jeho jednání naplnilo jen zákonné znaky pomoci k tomuto trestnému činu podle ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. V důsledku toho se dostalo odůvodnění do rozporu s výrokem o vině obviněného J. L. v rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 27 T 21/2005, a proto je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v návaznosti na §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., poněvadž výrok o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné se vyjádřit k právnímu názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedenému v jejím vyjádření k dovolání obviněného, že o účastenství ve formě pomoci by mohlo jít jen, jestliže by obviněný například neměl vědomost o tom, jaká droga je v bytě vyráběna, kdo či kolik osob drogu vyrábí a jakým způsobem má být droga užita; byl-li však obviněný J. L. přítomen při výrobě uvedené drogy a byl-li s touto výrobou plně srozuměn, nastala jiná situace, neboť jeho jednání bylo vedeno stejným úmyslem jako činnost spoluobviněného D. S. a představovalo tak subjektivní i objektivní složku děje, který ve svém celku tvořil trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Tento právní názor je v rozporu s ustálenou judikaturou, podle které pomoc k trestnému činu předpokládá vždy úmysl směřující k účasti ve formě pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu, a z tohoto důvodu čin musí být konkretizován individuálními rysy, nikoli jen znaky skutkové podstaty, a proto takový konkrétní úmysl, který zahrnuje i konkretizaci vyráběné psychotropní látky či osoby, která ji v poskytnutém bytě vyráběla, nemůže být okolností, která povýší úmyslné jednání, které je svou povahou pouhou pomocí, na společné jednání ve smyslu spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Takovou okolností nemůže být ani skutečnost, že účastník podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. přijme za svou pomoc psychotropní látku získanou popsanou trestnou činností, neboť prospěch z trestné činnosti není omezen jen na spolupachatele, ale mohou ho mít i účastníci, příp. i další osoby podílející se na trestné činnosti v rámci trestné součinnosti (např. podílnici). Navíc pomocník zpravidla jedná i se záměrem mít ze spáchaného trestného činu pachatelem určitý prospěch (srov. k tomu i č. 5/1993 Sb. rozh. tr.). Po stránce subjektivní totiž pomoc předpokládá, že pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná (ve formě usnadnění nebo umožnění jednání pachatele) tak, aby jemu známý úmysl pachatele byl uskutečněn.
V návaznosti na tyto závěry považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že pro účely posouzení trestnosti jednání obviněného jako pomoci k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů není podstatné, zda k předmětnému bytu, v němž byl vyráběn pervitin – metamfetamin, existoval v rozhodné době nájemní vztah obviněného či jeho družky, ale je relevantní, že obviněný byt fakticky užíval z důvodu soužití s družkou I. L. a z tohoto důvodu mohl do bytu vpustit obviněného D. S. Obviněný se pak tohoto jednání dopustil se záměrem usnadnit spoluobviněnému D. S. výrobu pervitinu tím, že mu poskytne „bezpečné“ místo k jeho výrobě, a proto se úmyslně [§4 písm. a) tr. zák.] dopustil pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák.
Z těchto podrobně rozvedených důvodů Nejvyšší soud k dovolání obviněného J. L. zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 věta první tr. ř. ohledně něj usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 6 To 26/2005, i rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 27 T 21/2005. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. současně zrušil i další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k tomu, že pochybení nalézacího a v návaznosti na to i odvolacího soudu spočívala jen v nesprávném a v neúplném vyhodnocení okolností rozhodných pro právní kvalifikaci jednání obviněného J. L., Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl, přičemž ze shora uvedených důvodů uznal obviněného J. L. vinným pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil skutkem Nejvyšším soudem z hlediska této právní kvalifikace popsaným ve výroku tohoto rozsudku, protože se neúčastnil samotné výroby předmětné drogy, ale pouze poskytl byt, který fakticky užíval společně se svou družkou, jež byla nájemkyní tohoto bytu, obviněnému D. S. k tomu, aby tento zde výše popsaným způsobem vyrobil předmětnou psychotropní látku. Při rozhodování podle §265m odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného v napadeném rozhodnutí, který pouze z hlediska správné právní kvalifikace upřesnil s ohledem na shora uvedené okolnosti tak, aby popsaný skutek vyjadřoval rozhodné skutečnosti pro takové právní posouzení, včetně skutečností vyplývajících z nájemní smlouvy ze dne 24. 7. 2000, kterou O. H. v. S. přenechala nájemci I. L. do užívání byt č. 1, I. kategorie, v přízemí domu v H. v. S., C., jíž Nejvyšší soud doplnil dokazování ve veřejném zasedání.
V návaznosti na postup podle §265k odst. 2 tr. ř. se Nejvyšší soud zabýval okolnostmi rozhodnými pro stanovení druhu a výměry trestu, který je třeba obviněnému J. L. za pomoc k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §187 odst. 1 tr. zák. uložit, když změnu výroku o vině ve prospěch obviněného oproti rozsudku nalézacího soudu je třeba promítnout i do výroku o trestu. V tomto směru Nejvyšší soud vycházel především ze skutečností, které ve svých rozhodnutích hodnotily již soud prvního stupně i odvolací soud, na jejichž odůvodnění v zásadě pro stručnost odkazuje, přičemž přihlédl k účelu trestu a ke všem zákonným hlediskům rozhodným pro druh a výměru trestu ve smyslu §23 odst. 1 a §31 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
V důsledku toho, že obviněný J. L. byl tímto rozsudkem odsouzen nikoli za spolupachatelství k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., ale jen za pomoc k tomuto trestnému činu ve formě poskytnutí prostor bytu k výrobě psychotropní látky pervitinu – metamfetaminu, Nejvyšší soud uložil obviněnému J. L. v rámci sazby podle §187 odst. 1 tr. zák. (§10 odst. 2 tr. zák.), která činí jeden rok až pět let odnětí svobody, přiměřeně mírnější trest v trvání dvaceti měsíců, než jaký mu byl původně uložen (za spolupachatelství) ve zrušeném rozsudku ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 27 T 21/2005 (dva roky odnětí svobody). Tento trest mu vyměřil nepodmíněně, zejména vzhledem k tomu, že obviněný je recidivistou [§34 písm. l) tr. zák.] a posuzované trestné činnosti se dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání tří roků, který mu byl uložen za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Uvedený trest náležitým způsobem vyjadřuje konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, především to, že předmětný byt byl spoluobviněnému D. S. poskytnut k výrobě psychotropní látky pervitinu – metamfetaminu ve dvou případech, dále také nebezpečnost a množství konkrétní vyrobené psychotropní látky – celkem nejméně 6 gramů metamfetaminu, jakož i skutečnost, že se o vyrobený pervitin oba spoluobvinění rozdělili. Z hlediska významu a povahy konkrétní poskytnuté pomoci k spáchání trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., hodnotil Nejvyšší soud tuto pomoc jako podstatnou, neboť poskytnutí bytu k nerušené výrobě uvedené psychotropní látky významně přispělo k „úspěšné“ výrobě psychotropní látky pervitinu – metamfetaminu, což bylo „oceněno“ i tím, že obviněný J. L. za to obdržel část této vyrobené psychotropní látky.
Pro výkon tohoto trestu Nejvyšší soud zařadil obviněného podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou, neboť mu byl trest uložen za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou. Pro použití §39a odst. 3 tr. zák. Nejvyšší soud neshledal v případě obviněného splněny zákonné podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2005
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.