ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.738.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 738/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. července 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné L. Z., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 12 To 24/2005, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 4/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 1 T 4/2004, byla obviněná L. Z. uznána vinnou trestnými činy křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy byla odsouzena podle §174 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Obviněná spáchala trestné činy tím, že v úmyslu přivodit P. B. trestní stíhání, podala dne 20. 8. 2003 u P. Č. r., O. ř., O. o. K., okr. R., na P. B. trestní oznámení pro trestné činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák a podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterých se měl dopustit v době od 9. 8. 2003 do 14. 8. 2003 tím, že bez použití násilí vnikl do jejího nezajištěného pokoje v domě v obci R., okr. R., a ze zásuvky odcizil všechny faktury, očkovací průkazy, účtenky od veterináře, účtenky od postrojů a další doklady týkající se koní D. – český teplokrevník, C. – český teplokrevník, B. – kříženec a E. – anglický teplokrevník, kteří jsou jejím výhradním vlastnictvím, v úmyslu tyto koně, kromě E., na základě odcizených dokladů podvodně získat jako svůj majetek pro sebe a na tomto svém oznámení setrvala i poté, kdy dne 26. 9. 2003 před sepsáním záznamu o podaném vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. ř. byla řádně poučena o trestní odpovědnosti za uvedení vědomě nepravdivých údajů ve smyslu ustanovení §174 a §209 tr. zák., přičemž na základě jejího trestního oznámení musel konat policejní orgán pod č. j. OPRA – 422/KR – TČ – 2003 rozsáhlé šetření spojené i s vynaložením finančních prostředků P. Č. r., jímž bylo prokázáno, že obvinění P. B. je lživé, neboť obviněná věděla, že vlastníkem koní je P. B., od kterého měla koně na základě smlouvy ze dne 7. 11. 2002 jen zapůjčené, a dále že oba byli oprávněni na základě smlouvy ze dne 17. 3. 2003 bez omezení užívat celý objekt v obci R., a proto na základě provedeného šetření byla věc usnesením ze dne 14. 11. 2003 č. j. OPRA – 422/KR – TČ – 2003 podle §159a odst. 1 tr. ř. odložena.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná v zákonné lhůtě ke Krajskému soudu v Praze odvolání, kterým napadla výrok o vině a v důsledku toho i výrok o trestu. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 12 To 24/2005, podle §256 tr. ř. odvolání obviněné zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 12 To 24/2005, podala obviněná L. Z. prostřednictvím svého obhájce Mgr. L. V. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť závěry, ke kterým soudy v řízení dospěly, nemají podle jejího názoru oporu v dokazování. Nesprávné právní posouzení skutku spočívá v tom, že popsané jednání není trestným činem, protože si nebyla vědoma toho, že lživě obviňuje P. B. z trestných činů porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák a podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a proto nelze její jednání kvalifikovat jako trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a trestný čin poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť skutek nenaplňuje formální znaky trestného činu. Podle názoru obviněné soud pochybil, když dospěl k závěru, že obviněná nebyla v dobré víře, že je vlastnicí koní, když údajně měla vědět o tom, že vlastníkem koní je P. B. a ona je má od něho zapůjčené, a to na základě smlouvy o zapůjčení koní ze dne 7. 11. 2002, kterou podle odborného vyjádření z oboru grafologie podepsala. Obviněná zpochybnila závěr tohoto odborného vyjádření a namítla, že soudy náležitě nevzaly v úvahu i další skutečnosti nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci, zejména, že při nákupu koní byla údajně vystavena faktura na její jméno, že koně byli kupováni pro naplnění jejího podnikatelského záměru, a především, že byla vedena jako vlastnice těchto koní v ústřední evidenci koní, ze které byla vymazána, aniž by o tom byla uvědoměna. Obviněná rovněž vytkla soudům, že se vůbec nezabývaly existencí dohody uzavřené mezi ní a P. B. o způsobu užívání zmíněné nemovitosti, která specifikovala nájemní smlouvu ze dne 17. 3. 2003 uzavřenou mezi P. B. a obviněnou jako nájemci a P. S. jako pronajimatelem předmětné nemovitosti a že při hodnocení okolností majících vliv na rozsah užívání nemovitosti soudy vycházely pouze z této nájemní smlouvy. Obviněná se proto domnívá, že v průběhu trestního řízení nebylo prokázáno, že by se dopustila trestných činů, a navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 12 To 24/2005, a rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 1 T 4/2004, a aby přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání obviněné bylo podáno z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle nejvyšší státní zástupkyně obviněná namítla, že dokazováním nebylo prokázáno, že by se trestného činu křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. dopustila úmyslně, neboť soudy údajně vadně zhodnotily věrohodnost některých důkazů, na jejichž základě učinily závěr o skutkovém stavu věci. Jedná se o námitku skutkového charakteru, která není v dovolacím řízení přezkoumatelná. Nejvyšší státní zástupkyně však akceptovala jako právní námitku obviněné, že chybí zavinění jako znak skutkové podstaty trestného činu. Podle jejího názoru je však z jednání obviněné zřejmé, že si musela být vědoma zásahu do subjektivních práv P. B. vyvolaného podaným trestním oznámením, a proto jednání obviněné je třeba posuzovat jako jednání ve formě nepřímého úmyslu.
Nejvyšší státní zástupkyně z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání obviněné L. Z. tak, že se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr.ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr.ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr.ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Námitky obviněné proti hodnocení provedených důkazů, včetně zpochybnění odborného vyjádření z oboru grafologie, a správnosti učiněných skutkových závěrů jsou námitkami skutkovými, které nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Takovou skutkovou námitkou je i námitka, že obviněná údajně nevěděla o skutečnosti, že není vlastnicí uvedených koní, protože tato námitka je založena primárně na skutkových zjištěních, z nichž soud prvního stupně dospěl k závěru, že obviněná lživě obvinila P. B. Obviněná dále namítla absenci zavinění jako zákonného znaku skutkové podstaty trestných činů křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. s tím, že její jednání nelze kvalifikovat podle výše uvedených ustanovení trestního zákona. Tuto právní námitku neodůvodnila. Nejvyšší soud se přesto touto námitkou zabýval, přičemž z obsahu trestního spisu je zřejmé, že obviněná si musela být vědoma toho, že podáním nepravdivého trestního oznámení způsobila vážnou újmu na právech tím, že uvedla policejní orgán v omyl, protože musel konat rozsáhlé šetření, jímž bylo prokázáno, že obvinění P. B. je lživé, čímž mařila řádnou činnost policejního orgánu. Obviněná byla poučena před podáním trestního oznámení o trestních následcích křivého obvinění a její lživé obvinění směřovalo proti konkrétní osobě, tj. P. B. Jestliže obviněná jednala způsobem shora popsaným, byla nepochybně srozuměna s tím, že může zasáhnout do státem chráněného zájmu na řádné činnosti státních orgánů a ochraně občanů před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek