ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.761.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 761/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. července 2005 v neveřejném zasedání dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch obviněného M. H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To 604/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 151/2003, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To 604/2004, v části, v níž zůstal nedotčen výrok o vině pod body II. a III. rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2004, sp. zn.31 T 151/2003, trestným činem úvěrového podvodu podle §250 odst. 1, 3 tr. zák., zčásti ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 31 T 151/2003, ve výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., zčásti ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušuje v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To 604/2004, celý výrok o trestu. Zrušuje se také výrok o náhradě škody, kterým byla obviněnému M. H. podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozené společnosti C. F., s. r. o., se sídlem P., Š. na náhradě škody částku 45.821 Kč a poškozené společnosti C. Č. R., a. s., se sídlem P. L., na náhradě škody částku 40.104,- Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. byly tyto poškozené společnosti odkázány se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný M. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 31 T 151/2003, uznán vinným pod bodem I. výroku o vině trestnými činy neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizích práv podle §209a odst. 1 písm. a) tr. zák. a pod body II. a III. výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., zčásti ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §250b odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 12 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem. Dále soud rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To 604/2004, k odvolání obviněného M. H. částečně zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. ve výroku o vině trestným činem neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizích práv podle §209a odst. 1 písm. a) tr. zák., dále zrušil celý výrok o trestu a výrok o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák. a podle §250b odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. obviněného odsoudil za tento trestný čin a za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek v bodech II. a III. výroku o vině nedotčen, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Současně vyslovil, že jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen ve výroku o vině pod body II. a III., a rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody.
Nejvyšší státní zástupkyně podala proti tomuto rozsudku dovolání ve prospěch obviněného M. H., které se opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání podala do té části rozsudku odvolacího soudu, v níž ponechal beze změny rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. Namítla, že nelze souhlasit s rozhodnutími soudů obou stupňů, že jednání obviněného vykazuje znaky tohoto trestného činu. Popis skutku, pokud jde o tento trestný čin, není podle jejího názoru výstižný a přiléhavý, neboť neobsahuje skutkové okolnosti odpovídající zákonnému znaku „způsobil škodu nikoli malou“. Navíc z popisu skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, zda vůbec byly úvěry poskytnuty a zda byly či nebyly spláceny. Uvedené skutkové okolnosti nebyly blíže rozvedeny ani v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší státní zástupkyně podotkla, že pouze z odůvodnění výroku o náhradě škody v rozsudku soudu prvního stupně lze dovodit, že oba úvěry byly poskytnuty a také byly spláceny.
Nesprávnost napadených soudních rozhodnutí nelze podle nejvyšší státní zástupkyně spatřovat jen ve formulačních nedostatcích výroku o vině pod body II. a III., ale především v nesprávném právním posouzení skutků podle kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák., jejichž formálním znakem je způsobení škody a též v nesprávné aplikaci ustanovení §9 odst. 2 tr. zák. o spolupachatelství u skutku pod bodem III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.
Pokud jde o jednání popsané pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, je podle názoru nejvyšší státní zástupkyně nepochybné, že obviněný M. H. při sjednávání vlastní úvěrové smlouvy sdělil nepravdivé údaje o svém zaměstnání a výši svého příjmu a naplnil tak formální znaky základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák.
Jiná je podle ní situace v případě jednání pod bodem III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Ze skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že jednání o poskytnutí úvěru vedla sama E. H. a že pouze ona byla účastnicí úvěrové smlouvy. V této souvislosti připomněla, že v předmětné trestní věci byla původně stíhána jako obviněná pro trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. spáchaný jednáním popsaným pod bodem III. výroku o vině, avšak trestní stíhání obviněné E. H. bylo usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 31 T 151/2003, pravomocně podmíněně zastaveno podle §223a odst. 1 tr. ř. a §307 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně dovodila, že pachatelkou uvedeného trestného činu mohla být jedině obviněná E. H. Jednání obviněného M. H. spočívající v opatření nepravdivého potvrzení o výdělku nebylo možno posoudit jako spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., ale pouze jako účastenství na trestném činu ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. e) tr. zák. k §250b odst. 1 tr. zák. (viz č. 27/2001 Sb. rozh. tr.).
Za této situace jednání popsané pod body II. – III. výroku o vině mělo být posouzeno jako dva samostatné skutky, a nikoliv jako jeden pokračující trestný čin. Poukázala na to, že pochybení soudu prvního stupně v tomto směru připustil i odvolací soud, avšak považoval za nemožné je napravit vzhledem k zákazu reformace in peius podle §259 odst. 4 tr. ř. Podle nejvyšší státní zástupkyně by bylo možno tento názor akceptovat v případě, že by byly jinak splněny předpoklady pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 3 tr. zák., avšak takový závěr nelze učinit vzhledem k tomu, co bude uvedeno níže.
Nejvyšší státní zástupkyně namítla, že soudy obou stupňů považovaly za škodu celou výši vyplaceného úvěru. Soud prvního stupně přitom svůj názor blíže neodůvodnil. Soud odvolací v reakci na odvolací námitky obviněného uvedl, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 3 tr. zák. je naplněna v okamžiku, kdy na základě nepravdivých údajů skutečně dojde k poskytnutí úvěru. Jestliže v souvislosti s uzavíráním smlouvy o úvěru pachatel uvede nepravdivé údaje a na jejich podkladě dojde k vyplacení úvěru, je podle odvolacího soudu nutno již v takovém jednání spatřovat způsobení škody ve výši vyplaceného úvěru. Další jednání pachatele, který následně plní podmínky úvěrové smlouvy a řádně úvěr splácí, případně jej splatí před smluveným termínem, je nutno podle odvolacího soudu posuzovat jako kroky k náhradě škody.
Nejvyšší státní zástupkyně dále vytkla, že odůvodnění soudních rozhodnutí neobsahují kromě odkazu na výši vyplacených úvěrů žádnou skutkovou ani právní argumentaci týkající se existence materiální podmínky ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §250b odst. 3 tr. zák. Soudní rozhodnutí také neobsahují žádná skutková zjištění ohledně majetkových a výdělkových poměrů obviněného M. H. a jeho manželky E. H., z nichž by bylo možno učinit závěr o tom, zda obviněný mohl v době sjednávání úvěrových smluv předpokládat řádné splácení úvěrů, ev. zda v případě úvěru poskytnutého jeho manželce si alespoň mohl být vědom toho, že úvěr bude splácen nepravidelně a po lhůtách jednotlivých splátek.
Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně je výklad, podle něhož v případě trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. je škodou vždy celá výše vyplaceného úvěru, v rozporu s pojetím škody v právním řádu jako reálným zmenšením majetku poškozeného. Ustanovení §250b tr. zák. je podle ní určeno nejen k ochraně majetku, ale i k ochraně řádného uzavírání úvěrových smluv. Při úvěrovém podvodu spáchaném sjednáním úvěrové smlouvy za uvedení nepravdivých údajů je věřitel vždy poškozen na svém nemajetkovém právu, a to právu rozhodovat o poskytnutí úvěru. Jestliže je úvěr řádně splácen, je situace z hlediska velikosti majetku poškozeného stejná jako v případě řádně sjednaného úvěru a nelze tudíž dovozovat, že by poškozenému vznikla škoda. Dovolatelka proto s odkazem na stanovisko zastávané právní teorií v komentovaném vydání trestního zákona činí závěr, že v případech, kdy pachatel při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje, dojde ve smyslu ustanovení §250b odst. 3, 4, 5 tr. zák. ke škodě jen tehdy, když obviněný úvěr řádně nesplácí.
Podle nejvyšší státní zástupkyně názor odvolacího soudu nemůže obstát ani z hlediska zásad odpovědnosti za zavinění, neboť pachatel, který při sjednávání úvěrové smlouvy uvádí nepravdivé údaje, vždy jedná v úmyslu dosáhnout vyplacení úvěru. Pokud by škoda vznikla již samotným vyplacením úvěru, pak by pachatel trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. vždy jednal v úmyslu způsobit škodu. Právní teorie připouští, že v případě základní skutkové podstaty podle §250b odst. 1 tr. zák. pachatel nemusí mít takový úmysl. Zavinění pachatele se proto u kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. musí vztahovat nikoli pouze k vyplacení úvěru, ale též k okolnosti, že úvěr nebude ve stanovené lhůtě, popř. vůbec splacen. Vzhledem k ust. §6 písm. a) tr. zák. postačuje zavinění z nedbalosti a trestný podle některé kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. může být i pachatel, který předpokládal splácení úvěru, avšak neadekvátně hodnotil okolnosti významné z hlediska reálnosti jeho úmyslu úvěr splácet. Dále dovolatelka uvedla, že trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. se dopouštějí pachatelé, jejichž majetkové poměry jim neumožňují získání ani řádné splácení úvěru. Proto okolnost, že pachatel tohoto trestného činu řádně splácí úvěr získaný uvedením nepravdivých údajů, bude vždy okolností do určité míry výjimečnou a nebude zpravidla možno dovodit podmínky §88 odst. 1 tr. zák. pro aplikaci kvalifikovaných skutkových podstat podle §250b odst. 3 až 5 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně v závěru dovolání shrnula své námitky tak, že jednání obviněného M. H. tak jak je vymezeno pod body II. a III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, nevykazují, a to ani ve spojení s okolnostmi uvedenými v odůvodnění rozsudku, znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. Ze zjištěných skutkových okolností nevyplývá existence zákonného znaku způsobení škody nikoliv malé, když soudy blíže nehodnotily okolnosti splácení úvěru ani ve vztahu k úvěru poskytnutého obviněné E. H., kde by bylo možno o způsobení škody uvažovat. Soudní rozhodnutí taktéž neobsahují žádná skutková zjištění, z nichž by bylo možno usuzovat na zavinění obviněného M. H. a nevyplývá z nich existence podmínek §88 odst. 1 tr. zák. pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Rozsudek soudu prvního stupně je proto zatížen vadou uvedenou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stejnou vadou je zatíženo rozhodnutí soudu odvolacího, který v celém rozsahu akceptoval právní názory soudu prvního stupně a jím použitou právní kvalifikaci.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To 604/2004, v části, ve které odvolací soud ponechal beze změny rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., a aby ve výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. zrušil též rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 31 T 151/2003. Dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Navrhla též, aby o dovolání bylo v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání a souhlasila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky.
Obviněný M. H. se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s názorem nejvyšší státní zástupkyně s tím, že obdobně argumentoval od počátku trestního řízení až do jeho konce. Zdůraznil, že společnostem, vůči nimž se dopustil úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. nezpůsobil žádnou škodu, protože úvěr splácel a splácí, což dokládal ústřižky poštovních poukázek a vyplývá to též z vyjádření poškozených společností. Obviněný považuje za nesprávný názor, že poskytnutím úvěru automaticky vzniká škoda, když jsou úvěrové splátky spláceny a nedojde ke zmenšení majetku subjektu, který úvěr poskytl. Zpochybnil naplnění subjektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu. Obviněný souhlasil s odůvodněním dovolání nejvyšší státní zástupkyně i s jejími návrhy pod body 1 - 3 na str. 7 dovolání. Pro případ vyhovění dovolání požádal, aby Nejvyšší soud České republiky vyjádřil názor, že je obviněnému nutno uložit mírnější trest s kratší zkušební dobou, protože v opačném případě by byl obviněný spíše poškozen, pokud by trest vykonal vlastně později, než kdyby v jeho prospěch nebylo podáno dovolání. Souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ uvedený v §265r odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je zásadně povinen v řízení o dovolání vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek určený k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že podané dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Podle §250b odst. 3 tr. zák. odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu nikoliv malou.
Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah při sjednávání úvěrové smlouvy vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření úvěrové smlouvy. Nepravdivými údaji jsou údaje, které vedly, protože druhé straně nebylo známo, že jsou nepravdivé, k tomu, že úvěrová smlouva byla uzavřena za podstatně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto údaje uvedla, anebo k tomu, že byla vůbec uzavřena. Úvěrovým podvodem může být například jednání, jímž se dosáhne poskytnutí úvěru bankou v důsledku nepravdivých údajů, které se týkají zejména možné návratnosti úvěru.
K trestní odpovědnosti za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., na rozdíl od obecného trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., není třeba vznik škody, a to jak majetkové, tak případně nemajetkové povahy. Proto ani úmysl pachatele nemusí k takové škodě směřovat, i když zpravidla tomu tak bude, a proto se trestného činu podle §250b odst. 1 tr. zák. dopustí i pachatel, který např. uvedením nepravdivých údajů získá úvěr, který pak ale řádně splácí. V takových případech bude třeba náležitě zvažovat stupeň nebezpečnosti činu pro společnost z hledisek uvedených v §3 odst. 2, 4 tr. zák. (srov. Šámal P., Púry F., Rizman S. Trestní zákon. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 1500 až 1504).
Obviněný M. H. byl uznán vinným pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. Skutek je popsán tak, že obviněný dne 24. 3. 2003 v Č. B., v úmyslu vylákat úvěr, jako dlužník při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 60.000,- Kč se společností C. Č. R., a.s., , se sídlem L. P., předložil falešné potvrzení o výši příjmů s uvedením společnosti C.N.M.&C., s. r. o., V., B., jako zaměstnavatelem a výši příjmů v částce 26.730,- Kč, ač zde v té době již nepracoval. Ve skutkové větě výroku ad II. rozsudku soudu prvního stupně tak není vymezen znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., spočívající ve způsobení škody nikoli malé na cizím majetku. Z popisu skutku dále nevyplývá, zda byl úvěr vůbec poskytnut ani zda byl případně splácen. Skutečnost, že úvěr byl poskytnut a řádně splácen, lze dovodit jen z odůvodnění rozhodnutí, stejně tak to, že soudy obou stupňů považovaly za škodu celou výši vyplaceného úvěru, protože podle jejich názoru je výše škody rovna výši vyplaceného úvěru. Jednání obviněného, který následně plnil podmínky úvěrové smlouvy a řádně úvěr splácel, soudy posoudily jako kroky k náhradě škody.
Výklad, podle kterého je v případě trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. škodou vždy celá výše vyplaceného úvěru je v rozporu s pojetím škody jako reálného zmenšení majetku poškozeného. Ke škodě nikoliv malé, kterou musí způsobit pachatel trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 3 tr. zák., dojde nikoliv samotným vyplacením úvěru, ale až v situaci, když úvěr vyplacený za podmínek naplnění zákonných znaků trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. není splácen. Pokud je za těchto okolností úvěr řádně splácen, je třeba náležitě zvažovat stupeň nebezpečnosti činu pro společnost z hledisek uvedených v §3 odst. 2, 4 tr. zák. Aplikace kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. není v rozsudcích soudů obou stupňů odůvodněna žádnou okolností, která by podle §88 odst. 1 tr. zák. podstatně zvyšovala stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Nejvyšší soud shledal, že jednání obviněného M. H., popsané pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, nevykazuje, a to ani ve spojení s okolnostmi uvedenými v odůvodnění soudních rozhodnutí, znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. Z odůvodnění obou rozhodnutí nevyplývá zjištění existence škody nikoli malé jako formálního znaku skutkové podstaty trestného činu podle §250b odst. 3 tr. zák., ani žádná jiná okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §88 odst. 1 tr. zák. Je tedy zřejmé, že za těchto okolností měl být uvedený skutek posouzen jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák.
V popisu skutku pod bodem III. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu je mimo jiné uvedeno, že dne 30. 4. 2003 předložila E. H. při sjednávání úvěrové smlouvy ve výši 80.000, Kč se společností C.C.B. C., k. s., falešné potvrzení o výši příjmů s uvedením společnosti C.N.M.&C., s. r. o., V., B., jako zaměstnavatele, a výši příjmů v částce 15.620,- Kč vyhotovené obviněným M. H., ač zde v té době nepracovala, čímž společnosti C. F., s. r. o.,
se sídlem P., Š., způsobili škodu ve výši 80.000,- Kč. Tento skutek soudy obou stupňů posoudily jako spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 31 T 151/2003, bylo podle §223a odst. 1 tr. ř. a §307 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání obviněné E. H. pro výše uvedený skutek podmíněně zastaveno. Podle §307 odst. 2 tr. ř. jí byla stanovena zkušební doba 18 měsíců a podle §307 odst. 3 tr. ř. jí byla uložena povinnost uhradit škodu, kterou způsobila trestným činem. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 6. 2004.
K tomu Nejvyšší soud uvádí, že pachatelem trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. spáchaného podvodným jednáním při sjednání úvěrové smlouvy může být pouze účastník takové smlouvy, např. dlužník nebo fyzická osoba jednající za dlužníka nebo za věřitele. Osoba, která účastníku úvěrové smlouvy pouze opatří potřebné nepravdivé podklady, může být jen pomocníkem, přičemž o pomoc ve smyslu §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. půjde jen v případě, kdy jednání pachatele – účastníka úvěrové smlouvy – dosáhne stadia pokusu nebo dokonaného trestného činu (srov. č. 27/2001 Sb. rozh. tr.). Vzhledem k tomu, jak byl zmíněný skutek popsán, je naprosto zřejmé, že účastníkem úvěrové smlouvy byla jen obviněná E. H., a proto jednání obviněného M. H. je pouze účastenstvím na trestném činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně v dovolání namítla, že skutky pod body II. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně měly být posouzeny jako dva samostatné skutky, a nikoliv jako jeden pokračující trestný čin, jestliže u skutku ad III. byla účastníkem úvěrové smlouvy obviněná E. H., zatímco v případě skutku pod bodem II. byl účastníkem smlouvy o úvěru obviněný M. H. Poukázala přitom na to, že pochybení soudu prvního stupně připustil i odvolací soud, avšak považoval za nemožné je napravit s ohledem na zákaz reformace in peius obsažený v §259 odst. 4 tr. ř. Tento názor by podle ní bylo možno aplikovat za předpokladu splnění podmínek pro použití kvalifikované skutkové podstaty podle §250b odst. 3 tr. zák., avšak v daném případě takový závěr nelze učinit. Nejvyšší soud přisvědčil tomu, že jde o dva samostatné skutky.
Nejvyšší soud po přezkoumání shledal, že podané dovolání je důvodné. Uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, neboť napadené rozhodnutí z výše vyložených důvodů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To 604/2004, v části, v níž zůstal nedotčen výrok o vině pod body II. a III. rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 31 T 151/2003, trestným činem úvěrového podvodu podle §250 odst. 1, 3 tr. zák., zčásti ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 31 T 151/2003, ve výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., zčásti ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To 604/2004, celý výrok o trestu. Zrušil také výrok o náhradě škody, kterým byla obviněnému M. H. podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozené společnosti C. F., s. r. o., se sídlem P., Š. na náhradě škody částku 45.821,- Kč a poškozené společnosti C.Č. R., a. s., se sídlem P., L., na náhradě škody částku 40.104,- Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. byly tyto poškozené společnosti odkázány se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.
Protože po zrušení částí rozhodnutí soudů obou stupňů je nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, přikázal podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud je při novém projednání a rozhodnutí věci vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Protože napadené rozhodnutí bylo zčásti zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek