ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.812.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 812/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. července 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 2003, sp. zn. 4 To 459/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 1 T 682/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 5. 2003, sp. zn. 1 T 682/2002, byl obviněný D. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále rozhodl podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. o zabrání věcí, jejichž přesný výčet a popis je uveden ve výroku citovaného rozsudku.
Trestný čin spáchal obviněný tím, že po dohodě s obviněným M. F. nejprve prostřednictvím obviněného J. V. „zajistil“ předmětný byt v L. a poté získal a přesvědčil obviněného P. R. k uzavření nájemní smlouvy na byt v L., v ulici V. a k uzavření smluv s S.P.T.T.na 8 ks telefonních stanic, dále pak dne 25. 8. 1999 v L. předal klíče od předmětného bytu obviněnému D. D. D., za byt vybavený přístroji obdržel od D. D. D. finanční částku nejméně 50.000,- Kč, ačkoliv věděl, že předmětný byt vybavený telefonními přístroji bude využit k propojování telefonních hovorů z Č. r. do ciziny bez toho, aby hovory byly S. P. T. T. hrazeny.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, kterým napadl výrok o vině a v důsledku toho i výrok o trestu. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 8. 9. 2003, sp. zn. 4 To 459/2003, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 2003, sp. zn. 4 To 459/2003, podal obviněný D. K. prostřednictvím obhájce JUDr. P. Š. dovolání, v němž uvedl, že „dovolání podává z důvodu §265b odst. 1 písm. f), písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, v důsledku čehož vyslovil soud mylný právní názor o vině a uložil takový druh trestu, který zákon nepřipouští“.
Obviněný D. K. v dovolání namítl, že závěr soudu o tom, že byl společně s obviněným D. D. D. hlavním iniciátorem trestné činnosti nemá oporu v provedených důkazech. Dále obviněný v dovolání vytkl soudům nesprávné posouzení důkazů, zejména výpovědí obviněných, když výpověď obviněného J. V. a obviněného P. R. shledaly věrohodnými, zatímco jeho výpověď posoudily jako nevěrohodnou. Rovněž zpochybnil výpovědi ostatních svědků a obviněných. Obviněný ve svém dovolání vylíčil odlišný skutkový děj, podle kterého pouze pomáhal obviněným M. F. a P. R. s pronájmem předmětného bytu a zajištěním telefonních linek, za což dostal prostřednictvím jistého V. 50.000,- Kč.
Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání bylo podáno z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. není z obsahu dovolání zřejmé, kterými námitkami by měl být tento dovolací důvod naplněn, a proto se k této námitce nevyjadřovala. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podotkla, že v jeho rámci není možné namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost dokazování, ledaže by existoval extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Podle nejvyšší státní zástupkyně se však o takový případ nejedná, protože v případě jednání obviněného byl soudem na základě hodnocení výpovědí obviněných, svědků a listinných důkazů spolehlivě zjištěn skutkový stav, který byl přiléhavým způsobem kvalifikován. Protože obviněný nenaplnil svými námitkami dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř., navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítal však nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadal soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Nejvyšší soud proto poukazuje na skutečnost, že v odůvodnění napadených rozhodnutí jsou podrobně rozvedeny hodnotící úvahy soudů, týkající se veškerých provedených důkazů, a na jejichž základě soudy dospěly k závěru, že trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 tr. zák. byl spáchán všemi spolupachateli, kteří svým jednáním způsobili značnou škodu. Obviněný se dovoláním domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný uplatnil rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., který neodůvodnil. Nejvyšší soud podotýká, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Nejvyšší soud shledal, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. v této věci není dán, neboť rozhodnutím napadeným dovoláním je usnesení odvolacího soudu, a nikoli některé z rozhodnutí, která jsou vyjmenována v citovaném ustanovení trestního řádu.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek