ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1323.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1323/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2005 dovolání, které podal obviněný R. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 3 To 178/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 205/2003, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 3 To 178/2004, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2004, sp. zn. 5 T 205/2003, v celém rozsahu zrušují . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2004, sp. zn. 5 T 205/2003, byl obviněný R. O. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 18. 7. 2002 v B. na ulici Ú. č. prostřednictvím společnosti D. L. a. s. převedl na firmu M. E. s. r. o., B., P. č., za částku 390.000,- Kč osobní motorové vozidlo zn. Peugeot 306 2.OD stříbrné metalízy s VIN:, na kterém bylo odstraněno původní VIN nahrazením identifikačních štítků a částí karoserie z jiného vozidla červené barvy s VIN:, které bylo dovezeno z Rakouska havarované a které obžalovaný zakoupil dne 8. 5. 2002 za částku 78.000,- Kč, když převedené a takto upravené vozidlo bylo v době z 9. 1. 2002 na 10. 1. 2002 odcizeno neznámým pachatelem v M. B. uživatelce Z. S. Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 3 To 178/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný R. O. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný předně poukázal, že se odvolací soud nevypořádal s tím, že v popisu skutku i v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu absentuje zavinění ve smyslu §4 tr. zák. Namítl, že byl uznán vinným za úmyslný trestný čin, a pokud popis subjektivní stránky ve skutku chybí, nemůže být kvalifikován jako trestný čin. Upozornil, že stejnou vadou trpí již usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 5. 6. 2003, a proto předmětné trestní stíhání nelze považovat za řádně zahájené. Dále zopakoval svou předchozí obhajobu v tom směru, že předmětem kupní smlouvy, kterou uzavřel s D. L. a. s., nebyl osobní automobil, který byl odcizen uživatelce vozidla Ing. Z. S. Obviněný připomněl vyjádření značkového autoservisu I. Z. ze dne 11. 2. 2003, podle kterého odcizené vozidlo bylo vybaveno prahovými lištami, a proto pokud by se mělo jednat o skelet z odcizeného vozidla, musel by mít v prazích otvory pro uchycení lišt. U vozidla, které prodal, však žádné takové otvory objektivně nikdy nebyly. Přestože se jedná o důkaz se značnou vypovídací hodnotou, soud se s ním v odůvodnění rozsudku vůbec nezabýval a zcela jej pominul. Naproti tomu soud použil jako důkaz sdělení svědkyně Ing. S. týkající se poškození předního spojleru odcizeného vozidla, ačkoliv při ztotožňování vozidla bylo postupováno v rozporu s ustanovením §104b tr. ř. V daném směru obviněný uvedl, že fotografie vozidla byla ukázána manželovi svědkyně a ona sama uvedla, že s ním věc konzultovala, z čehož lze vážně usuzovat, že je taktéž viděla, příp. o tomto poškození byla informována. Podle jeho názoru zůstala zcela neobjasněná i otázka barvy karoserie vozidla odcizeného a vozidla prodaného. Řízení před nalézacím soudem se proto vyznačuje takovými vadami, v důsledku kterých nelze učinit spolehlivý závěr o vině, aniž by nedošlo k porušení zásady in dubio pro reo. Náprava nebyla sjednána ani v rámci odvolacího řízení. Již hodnocení otázek poškození vozidla jeho synem a převážení psů ve vozidle, jak je provedl odvolací soud, není korektní. Obviněný zdůraznil, že při respektování požadavku prokazování viny a vyvracení obhajoby relevantními důkazy nelze akceptovat postup, kdy absence takových důkazů je nahrazována v jeho neprospěch neurčitými pojmy „podivné náhody a shody okolností“, aniž by k vyvrácení takto soudem zpochybňovaných tvrzených skutečností bylo argumentováno věcnými důkazy. Uzavřel, že povinností soudu bylo prokázat totožnost poškození předního spojleru (uváděného jak svědkyní Ing. S., tak synem obviněného), přičemž nelze přehlédnout, že toto poškození v důsledku užívání vozidla synem obviněného nebylo poškozením jediným, jak je zřejmé z protokolů o ohledání místa činu a o vydání věci ze dne 2. 10. 2002. Dále vyloučit shodu zajištěných psích chlupů s chlupy boxera, nebo nadále vycházet z toho, že se nejedná o totožné poškození spojleru, ani o chlupy ze psa, kterého ve vozidle převážela Ing. S.
Závěrem dovolání a s poukazem na uvedené důvody obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu s tím, aby tento soud ve věci znovu jednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že námitka obviněného, která směřuje proti neúplnosti skutku ve výroku rozsudku nalézacího soudu z hlediska subjektivní stránky trestného činu, odpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu a je nutno ji považovat za důvodnou. V tzv. skutkové větě jsou totiž popsány toliko skutečnosti odpovídající objektivní stránce trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., nikoliv však skutečnosti, ze kterých by vyplývala existence stránky subjektivní. Pokud jsou zde zmíněny některé úpravy vozidla, ze kterých by snad bylo možno na existenci subjektivní stránky usuzovat, pak z použitých formulací není patrno, že tyto úpravy provedl právě obviněný. Podle státního zástupce jsou konstatování uvedená v odůvodnění soudních rozhodnutí natolik kusá a pokud se týká odvolacího soudu i rozporná, že zhojení vad výroku o vině neumožňují. Nalézací soud se soustředil na reprodukci jednotlivých důkazů a na vyvracení verze obviněného, podle které vozidlo prodané společnosti D. L. a. s. získal tak, že opravil havarované vozidlo Peugeot zakoupené od svědka P. N. Existence subjektivní stránky trestného činu podílnictví je soudem prvého stupně pouze naznačena, když v rozsudku není žádná výslovná zmínka o vědomí obviněného o tom, že vozidlo pochází z majetkové trestné činnosti jiné osoby. Rovněž konstatování soudu, že jednání obviněného nelze vysvětlovat jinak, než snahou co nejvíce zkomplikovat nebo znemožnit zjištění původu náhradních dílů a způsob opravy havarovaného vozidla, je nejasné a v rozporu se všemi ostatními ve věci učiněnými zjištěními, neboť z těchto zjištění nevyplývá, že vozidlo odcizené Ing. Z. S. by bylo havarované. Podle tzv. skutkové věty bylo pouze při úpravách tohoto vozidla použito některých náhradních dílů z havarovaného vozidla dovezeného z Rakouska; toto havarované vozidlo samo o sobě však bylo neopravitelné, což ostatně konstatuje i odvolací soud. Státní zástupce proto uzavřel, že soudy obou stupňů sice věnovaly značnou pozornost vyvracení obhajoby obviněného, nevěnovaly však dostatečnou pozornost formulaci vlastních skutkových zjištění a tato skutková zjištění ani s přihlédnutím ke skutečnostem uvedeným v odůvodnění soudních rozhodnutí neodpovídají znakům subjektivní stránky trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Další námitky obviněného směřují proti hodnocení důkazů soudy, přičemž v tomto směru závěry soudů nijak nevybočují z mezí ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Státní zástupce zdůraznil, že soudy ale neučinily ani v náznaku skutkové zjištění o tom, jakým způsobem se předmětné vozidlo dostalo do dispozice obviněného R. O., avšak v tomto ohledu nejsou soudní rozhodnutí dovoláním napadána. Vzhledem k uvedeným skutečnostem závěrem vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 3 To 178/2004, a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného R. O. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci citovaného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Z tohoto pohledu je nutno označit za irelevantní námitky obviněného, jejichž existenci spatřuje v neúplnosti dokazování a způsobu hodnocení provedených důkazů soudem prvého stupně. Jde zejména o výhrady obviněného, že nebyla spolehlivě prokázána totožnost předmětného vozidla a zůstala neobjasněna otázka jeho poškození (předního spojleru) a barvy karoserie, nedošlo k vyloučení shody zajištěných psích chlupů s chlupy boxera. Rovněž výtky obviněného směřující proti přezkumné činnosti odvolacího soudu nejsou způsobilé obsahově uplatněný dovolací důvod naplnit. Je zřejmé, že tyto výhrady jsou primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci, přičemž z těchto tvrzených nedostatků a dalších v dovolání vytýkaných procesních vad až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení daného skutku. Tyto výtky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje přezkumná povinnost Nejvyššího soudu Pokud by obviněný uplatnil jen zmíněné námitky, bylo by nezbytné, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť by bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v dovolání odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
S poukazem na dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obsah dovolání obviněného R. O. je však relevantní námitka ohledně absence subjektivní stránky trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným.
Protože Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí (právní posouzení skutku popsaného ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně), proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů relevantní námitky uvedené v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou. Podle §4 písm. a), b) tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
Ve stručnosti lze připomenout, že předmětem útoku trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák. je cizí věc získaná trestným činem, přičemž není rozhodné, jakým trestným činem byla věc získána. Převedením na sebe nebo na jiného podílník získává dispoziční moc nad věcí, která byla získána trestným činem, a směřuje k realizaci užitku z věci pro sebe nebo pro jiného. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, přičemž k naplnění subjektivní stránky zmíněného trestného činu je třeba, aby pachatel znal všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný jinou osobou, kterým byla věc získána, je trestným činem. Pro úplnost nutno upozornit, že trestný čin podílnictví lze, a to za podmínek uvedených v ustanovení §252 tr. zák., spáchat i z nedbalosti.
Podle názoru Nejvyššího soudu nelze skutek, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, právně kvalifikovat jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Jeho popis neobsahuje skutečnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat na naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu, a to úmyslného zavinění ve smyslu ustanovení §4 písm. a) nebo písm. b) tr. zák., jak je důvodně namítáno v podaném dovolání. Z popisu výše citovaného skutku pouze vyplývá, že předmětné vozidlo bylo odcizeno neznámým pachatelem v M. B. uživatelce Ing. Z. S., na vozidle bylo odstraněno původní VIN nahrazením identifikačních štítků a částí karoserie z jiného vozidla červené barvy, které bylo dovezeno z Rakouska havarované, a takto upravené vozidlo obviněný převedl (prostřednictvím společnosti D. L. a. s.) na firmu M. E. s. r. o. za částku 390.000,- Kč. Z tzv. právní věty přitom plyne, že Městský soud v Brně považoval zákonné znaky předmětného trestného činu za naplněné zjištěním, že obviněný na jiného převedl věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.
V rámci úvah o právní kvalifikaci skutku soud prvého stupně v odůvodnění rozsudku na str. 5 pouze konstatoval: „…obžalovaný, osoba činná v autoopravárenství, specializující se na opravy vozidla zn. Peugeot, si musel být vědom toho, že dovezený skelet nemůže být v žádném případě opravený skelet původní, kdy navíc došlo i k zcela nevysvětlitelné záměně barvy skeletu. Navíc i ze všech provedených důkazů je nepochybné, že celé vozidlo je vozidlem odcizeným poškozené S. a ze všech okolností vyplývá, že obžalovaný si musel být vědom toho, že vozidlo, které prodává leasingové společnosti, není původně havarovaným vozidlem, za které ho vydává, a které měl přivézt do České republiky svědek P. N., a tedy musel vědět, že zastírá původ vozidla“. S poukazem na v rozsudku rozvedené důkazy prvostupňový soud uzavřel, že obviněný naplnil po stránce objektivní i subjektivní všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., „ přinejmenším v úmyslu nepřímém ve smyslu ustanovení §4 písm. b) tr. zák.“ Se skutkovými i právními závěry soudu prvého stupně se ztotožnil i Krajský soud v Brně, který v odůvodnění svého usnesení mimo jiné uvedl: „…nelze pominout celkové okolnosti a přinejmenším podivné shody náhod v průběhu událostí…“, přičemž v této souvislosti reagoval na v odvolání uplatněné námitky. Dále konstatoval: „Jednání obžalovaného nelze vysvětlovat jinak, než naopak snahou co nejvíce zkomplikovat nebo znemožnit zjištění původu náhradních dílů a způsob opravy havarovaného vozidla“. (vše na str. 2 a 3 odůvodnění napadeného usnesení).
Odvolací soud se dopustil stejného nedostatku jako Městský soud v Brně, neboť naplnění subjektivní stránky trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. nedovodil ve vztahu k žádné konkrétně prokázané skutkové okolnosti, která by byla součástí zjištěného skutku a která by s tímto zákonným znakem korespondovala.
Lze uzavřít, že žádný ze soudů činných ve věci neučinil jasný a výslovný závěr o tom, že by obviněný R. O. znal všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný jinou osobou, kterým byla věc uvedená v ustanovení §251 tr. zák. získána, je trestným činem (srov. též rozhodnutí publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7/1995, 45/2001). Soudy se proto měly zabývat otázkou, zda obviněný alespoň ve smyslu ustanovení §4 písm. b) tr. zák. věděl, že jiná osoba se mohla zmocnit předmětného vozidla, tj. za okolností naplňujících znaky trestného činu krádeže a pro takový případ byl s tím srozuměn (pokud by zmíněný právní závěr učinily, bylo potřebné příslušné skutkové zjištění, ze kterého by vycházel, zahrnout do tzv. skutkové věty výroku o vině). V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že skutek zjištěný na podkladě důkazů provedených a zhodnocených v hlavním líčení a popsaný ve výroku o vině, lze v odůvodnění rozhodnutí rozvést, popřípadě konkretizovat některé jeho okolnosti, přičemž uvedením příslušných skutkových okolností v odůvodnění rozhodnutí je možné v některých případech zhojit určité nedostatečnosti popisu skutku ve výroku o vině. V posuzovaném případě však úvahy soudů stran subjektivní stránky (úmyslného zavinění) v popisu skutku i v odůvodnění rozhodnutí chybí. Navíc v závěru popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně se uvádí: „…, když převedené a takto upravené vozidlo bylo v době z 9. 1. 2002 na 10. 1. 2002 odcizeno neznámým pachatelem v M. B. … “, což vzbuzuje zdání, že k jeho krádeži došlo až po zmíněném převodu a jeho úpravách, což zjevně odporuje časové posloupnosti a dalším okolnostem.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že obviněný R. O. podal dovolání důvodně, neboť v souvislosti s popsanou vadou (týkající se právního posouzení skutku) nelze považovat rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o vině za správný, přičemž v důsledku tohoto nedostatku je chybný i výrok o uloženém trestu, který obsahově na výrok o vině navazuje. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jednak usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 3 To 178/2004, neboť tento soud zmíněné pochybení v odvolacím řízení nenapravil, a jednak rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2004, sp. zn. 5 T 205/2003. Současně zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení obou napadených rozhodnutí se trestní věc obviněného R. O. dostala do procesního stadia řízení před soudem prvého stupně. Úkolem Městského soudu v Brně bude při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu věc projednat a učinit v ní zákonu odpovídající rozhodnutí. Nejvyšší soud ponechává na úvaze prvostupňového soudu, zda bude považovat za potřebné doplnit dokazování u hlavního líčení (mohou je navrhnout i strany trestního řízení) či nikoli, aby po vyhodnocení všech provedených důkazů postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. zjistil skutkový stav věci v rozsahu předpokládaném v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a ten v souladu se zákonem právně posoudil. V této souvislosti lze ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. odkázat na právní názor, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud. Jelikož napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného obviněným, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť zjištěnou vadu napadených rozhodnutí nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák