ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.865.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 865/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. července 2005 o dovolání obviněného J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 1 To 11/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 18/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 1 To 11/2005, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2005, č. j. 48 T 18/2004-243. Tímto rozsudkem byl J. K., uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák., když po skutkové stránce jeho jednání spočívalo v tom, že „dne 28. 7. 2004 kolem 10.00 hodin ve F. p. R. na ul. N., ve svém bytě č., umístěném v patře domu č., po předchozí déletrvající konzumaci alkoholických nápojů ve stavu střední až těžké opilosti nečekaně ze zadu zaútočil v úmyslu usmrtit na tam přítomného P. K., tak, že ho kuchyňským nožem s délkou čepele 16 cm prudce řízl do krku, čímž mu způsobil cca 20 cm dlouhou řeznou ránu, orientovanou mezi hlavovými kývači a zasahující do podkoží, přičemž toliko náhodou, a také i v důsledku aktivní sebeobrany poškozeného, při kterém obžalovaný tomuto způsobil řeznou ránu do měkkých tkání prstu pravé ruky délky 1,5 cm tangenciálně do podkoží, nedošlo k průniku čepele do hlubších struktur jeho krku a zasažení velkých cév, žil, či k poranění dýchacích cest, a tím k jeho usmrcení, i díky neprodleně poskytnuté odborné lékařské pomoci“. Za uvedené jednání byl obviněnému uložen podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití ustanovení §40 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmi let, když pro jeho výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle mínění obviněného je zmíněný dovolací důvod naplněn tím, že s ohledem na okolnosti případu mělo být jeho jednání kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. V další části podaného dovolání zmiňuje, že nikdy nepopíral, že by se nedopustil jednání vůči poškozenému s následkem shora popsaným, příčinou jeho jednání však bezpochyby bylo požívání alkoholu, přičemž důvod ani situace, za které došlo k napadení poškozeného mu nejsou známy. Okamžitě po svém vystřízlivění se snažil poškozenému pomoci, tudíž má za to, že v jeho případě byly dány podmínky pro zánik trestnosti pokusu trestného činu, jak má na mysli §8 odst. 3 písm. a) tr. zák. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby jeho jednání bylo překvalifikováno na trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen mírnější trest.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolání lze z obecných hledisek označit za přípustné, avšak s ohledem na to že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného, je třeba dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jim uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).“
Jak již bylo shora uvedeno, dospěl krajský soud k závěru, že obviněný ve stavu střední až těžké opilosti nečekaně zezadu zaútočil v úmyslu usmrtit na poškozeného P. K. kuchyňským nožem s délkou čepele 16 cm, kterého prudce řízl do krku, čímž mu způsobil cca 20 cm dlouhou řeznou ránu, orientovanou mezi hlavovými kývači a zasahující do podkoží, přičemž toliko náhodou, a také v důsledku aktivní sebeobrany poškozeného a neprodleně poskytnuté odborné lékařské péči, ke smrti poškozeného nedošlo. K uvedeným skutkovým závěrům dospěl soud prvního stupně na základě důkazů provedených v hlavním líčení, přičemž své úvahy rozvedl ve svém rozsudku, jak vyžaduje ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. V souvislosti s argumentací obviněného uplatněnou v dovolání je potřebné uvést, že tytéž námitky byly obviněným uplatněny již v řádném opravném prostředku, a také odvolací soud se s nimi náležitým způsobem vypořádal, když své usnesení odůvodnil ve smyslu vyžadovaném ustanovením §134 tr. ř.
Pokud jde o otázku zániku trestnosti pokusu trestného činu, tak zde je vhodné uvést, že trestnost pokusu trestného činu zaniká, jestliže pachatel; a) upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknutého pokusu, nebo b) učinil o pokusu trestného činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknutého pokusu, mohlo být ještě odstraněno.
Zde je potřebné uvést, že soudy správně dovodily, že se jednalo o ukončený pokus a v takovém případě nemá pachatel zpravidla možnost splnit podmínky zániku trestnosti tak, jak jsou vyjádřeny v ustanovení §8 odst. 3 písm. a) resp. b) tr. zák. V případě obviněného se jednalo o použití nože s délkou čepele 16 cm, přičemž na poškozeného zaútočil zezadu, v době, kdy poškozený útok neočekával, od tohoto útoku obviněný neupustil dobrovolně jak vyžadují ustanovení zákona, kterého se obviněný dovolává, ale v důsledku aktivní obrany poškozeného, kterýžto závěr opřel nalézací soud o zjištění poranění na ruce poškozeného, což odpovídá výpovědi poškozeného. Také znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství zcela přesvědčivě charakterizuje zranění poškozeného, přičemž soudy dospěly k závěru, že obviněný si byl vědom nástroje, kterého vůči poškozenému použil, místa kam útočí, přičemž v důsledku poranění krku nožem, kterého obviněný použil, může dojít ke smrti poškozeného nejen vykrvácením, ale také např. embolií.
V souvislosti s námitkami obviněného je vhodné rovněž uvést, že tak, jak soud prvního stupně zjistil skutkový stav a tento popsal ve výroku svého rozsudku, učinil obviněný vše, co považoval za potřebné k dokonání svého jednání a že v daném případě jde o hraniční bod mezi dokonaným trestným činem a pokusem, kdy pouze aktivní obranou poškozeného, které zabránilo průniku čepele nože do hlubších struktur krku poškozeného a neprodleně poskytnuté odborné lékařské pomoci, nedošlo ke smrti poškozeného. S ohledem na tyto skutečnosti ani případná pomoc obviněného, kterou tento zmiňuje jak v řádném, tak i mimořádném opravném prostředku, nemůže ovlivnit posouzení jeho jednání jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. Tak, jak je skutek popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, nevznikají pochybnosti o právní kvalifikaci, kterou krajský soud použil a s jehož závěrem se také ztotožnil soud odvolací.
Pokud tedy dovolání obviněného bylo vedeno ve shora uvedeném směru, nezbylo Nejvyššímu soudu než postupovat podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné. V případě, že by však snahou obviněného bylo neztotožnění se skutkovým zjištěním (popsaným ve výroku rozsudku), což s ohledem na způsob podaného dovolání Nejvyšší soud ani nepředpokládal, bylo by nutno dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť by bylo podáno z jiného důvodu než vyžaduje ustanovení §265b tr. ř., protože v tomto případě by bylo snahou obviněného, cestou nového hodnocení důkazů dosáhnout nejprve změny skutkových zjištění a následně pak i změny hmotně právního posouzení jeho jednání, což by bylo v souladu s představami obviněného (právní kvalifikace podle §222 odst. 1 tr. zák.), nikoli však v souladu se skutkovým stavem v rozsudku soudu prvního stupně zjištěným. V takovém případě by byly napadány skutkové závěry a v tomto směru Nejvyšší soud zmiňuje usnesení Ústavního soudu ze dne 18. května 2005 sp. zn. II. ÚS 376/04, které mj. uvádí, že právo na spravedlivý proces, chráněné čl. 36 Listiny, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání v souladu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl, aniž by musel ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. trestní věc obviněného meritorně přezkoumávat. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, odkazuje tento na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann