Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.07.2005, sp. zn. 7 Tdo 814/2005 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.814.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.814.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 814/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2005 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. 5 To 419/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 57/2002 takto: Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. 5 To 419/2004, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 5. 2004, sp. zn. 4 T 57/2002. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 5. 2004, sp. zn. 4 T 57/2002, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jej dopustil tím, že v přesně nezjištěné době během dubna 1995 jako stavebník nechal provést rekonstrukci plynového rozvodu v domě, v P., F. ulici, kterého je spolumajitelem, a v koupelně garsoniéry v 1. patře vpravo od schodiště nechal instalovat plynové zařízení kotel Junkers, to vše bez stavebního povolení a kolaudace, jak mu ukládá stavební zákon č. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších právních předpisů a předpisů souvisejících, instalované zařízení následně předal v průběhu roku 1998 do užívání nájemnici bytu poškozené M. K., počátkem roku 1999 došlo k poruše plynového kotle, který nechal obviněný vyměnit za nový stejného typu, tj. kombinovaný kotel na zemní plyn s atmosférickým hořákem a přerušovačem tahu zn. Junkers ZW20 – KD výkonu 8 – 20 kW a opět bez provedení revize plynového zařízení předal nájemnici garsoniéry poškozené M. K., která byla dne 20. 3. 2000 nalezena v koupelně svého bytu, kde byl nainstalován plynový kotel, bez známek života, a na základě nařízení soudní pitvy bylo zjištěno, že příčinou smrti poškozené byla otrava oxidem uhelnatým. Obviněnému J. M. byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků. Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. 5 To 419/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. H. P. dovolání. Toto rozhodnutí napadl z dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má zato, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění dovolání obviněný konstatoval, že z provedených důkazů nelze v žádném případě dovodit, že naplnil skutkovou podstatu trestného činu podle §224 tr. zák., neboť podle něj nedošlo k naplnění jeho subjektivní stránky. Je přesvědčen, že v jeho jednání nebyla prokázána alespoň vědomá nedbalost, neboť podle jeho mínění není zřejmé, zda si musel být vědom toho, že instalací nového plynového zařízení může způsobit tak závažný následek. Dále poukazuje na to, že první i druhé plynové zařízení nechal nainstalovat odbornou firmou, která měla znát technické a právní podmínky instalace a na případné administrativní či technické nedostatky jej upozornit. Obviněný rovněž namítl, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi porušením důležité povinnosti, které je mu kladeno za vinu, a vzniklým následkem. V této souvislosti připomíná, že podle výpovědi svědka V. S. byly v době nálezu poškozené dveře od koupelny pootevřené a kotel běžel, kyslíku tedy bylo v prostoru dost. Poukazuje rovněž na znalecký posudek Ing. P. P., podle něhož byly sice porušeny příslušné předpisy, protože prostor koupelny měl malou kubaturu, avšak provedeným experimentem nebyla přítomnost oxidu uhelnatého v koupelně shledána. Dovolatel dále uvedl, že podle znaleckého posudek firmy G., s. r. o., přispěla k dosažení kritické hodnoty karbonilhemoglobinu i aktuální meteorologická situace. Tomuto znaleckému posudku obviněný vytýká, že o příčinách smrti poškozené se vyjadřuje pouze jako o možných. Ze žádného provedeného důkazu však podle názoru dovolatele nevyplývá, že by uvažovaná situace skutečně nastala. Obviněný nepopírá, že se dopustil jednání, které je v rozporu s příslušnými předpisy, nicméně je přesvědčen, že by mělo být, vzhledem ke stupni jeho nebezpečnosti posuzováno jako přestupek, když z výroku ani odůvodnění rozsudku není zřejmá příčinná souvislost mezi porušením jeho povinností a smrtí poškozené. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 a přikázal Městskému soudu v Praze, případně Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Ve vyjádření konstatovala, že dovolání obviněného J. M. je možno v zásadě přisvědčit. Podle nejvyšší státní zástupkyně nelze z popisu skutku zjistit, že příčinnou smrtelné otravy oxidem uhelnatým bylo to, že obviněný nechal odbornou firmou instalovat plynový spotřebič bez příslušných úředních povolení. Má zato, že chybí zachycení příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a úmrtím poškozené. Dále namítá, že nebylo exaktně zjištěno, jakým způsobem k otravě poškozené oxidem uhelnatým vlastně došlo. Znalecké posudky podle ní vycházejí z premis, jejichž existence není ničím potvrzena. Zdůraznila, že soudy se nevyrovnaly se skutečností, že v době nehody nejenže byly dveře koupelny podříznuty, aby ke kotli přicházel dostatek vzduchu, ale byly navíc pootevřené a kotel stále hořel, měl tedy ke své činnosti dostatek kyslíku. Je tudíž podle jejího názoru zřejmé, že objektivně nedošlo k takovému nasycení prostoru koupelny oxidem uhelnatým, že by plamen kotle uhasl. Soudy se podle ní nevypořádaly ani se skutečností, že předmětný byt byl v tomto stavu užíván již řadu let bez známek hromadění oxidu uhelnatého v koupelně. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 a všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování. V posuzovaném případě dovolatel uplatnil námitky, které shora uvedeným požadavkům odpovídaly, když namítal, že nebyla naplněna subjektivní stránka zmíněného trestného činu a dále, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi porušením důležité povinnosti a vzniklým následkem. Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že Obvodní soud pro Prahu 10 zjištěný skutek kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., tj. že obviněný jinému z nedbalosti způsobil smrt, protože porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Je přitom třeba zdůraznit, že ve vztahu k porušení důležité povinnosti ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák. musí soud zjistit, zda mezi porušením této povinnosti a následkem trestného činu je příčinná souvislost (k tomu viz č. 31/1966, 5/1962 Sb. rozh. trest.). Zhodnocení významu porušené povinnosti má pak vliv nejen na závěr o naplnění formálního znaku skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 2 tr. zák., ale i pro závěr o naplnění materiální stránky ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. Samotný skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, tak jak byl zjištěn a popsán ve výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 5. 2004, sp. zn. 4 T 57/2002, sice obsahuje na straně jedné výčet povinností, které měl obviněný porušit (zanedbat), obsahuje rovněž zjištěný následek – smrt poškozené M. K. v důsledku otravy oxidem uhelnatým, avšak neobsahuje závěr o tom, co bylo vlastní příčinou této otravy, aby tak bylo zřejmé, zda, resp. do jaké míry je úmrtí poškozené v příčinné souvislosti se zanedbáním povinností obviněným. Nejde přitom jen o nedostatečnou precizaci výroku, ale o absenci jednoznačného závěru soudů o příčinné souvislosti mezi porušením konkrétní povinnosti obviněným a otravou poškozené, což je zjevné i z odůvodnění usnesení městského soudu i rozsudku obvodního soudu. Obvodní soud v odůvodnění rozsudku postupně reprodukoval závěry tří ve věci stěžejních znaleckých posudků – vypracovaných znalcem P. K., znalcem Ing. P. P. a s. G.., s. r. o., Praha 2. Přestože závěry těchto posudků se liší, jak pokud jde o možnou technickou příčinu otravy, tak pokud jde o dobu, po kterou měla být poškozená úniku spalin vystavena, obvodní soud nepřistoupil k jejich hodnocení a na str. 5 odůvodnění svého rozsudku pouze obecně uvádí, že „na základě provedených důkazů, zejména znaleckých posudků má za prokázané, že obviněný naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák.“. Dále uvádí další obecný závěr, že při rekonstrukci plynových rozvodů v předmětném bytě byla porušena „celá řada právních předpisů, technických norem a technických pravidel“, všechny nedostatky by však byly zjištěny ve stavebním řízení, kdyby nebylo obviněným opomenuto. Z toho obvodní soud vyvozuje, že šlo o základní porušení stavebního zákona (aniž by tuto povinnost specifikoval poukazem na jeho konkrétní ustanovení), přičemž v důsledku tohoto pochybení se provozování kotle stalo nebezpečným a mohlo vést k výskytu oxidu uhelnatého, který se v koupelně mohl vyskytovat pouze jako produkt nedokonalého spalování plynu. V závěru této pasáže odůvodnění činí další zcela obecné zjištění, že „souhrn špatných technických a stavebních řešení rekonstrukce plynového vytápění byl nepochybně příčinou smrti poškozené“. Podle Nejvyššího soudu z toho plyne, že ohledně příčiny vedoucí k otravě poškozené k jednoznačnému a konkrétnímu závěru nedospěl. Závěr o vině obviněného trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. proto Nejvyšší soud shledává nedostatečně podloženým, tím spíše, že při absenci jasného závěru o porušení povinnosti (povinností), jež měly mít za následek otravu a smrt poškozené, je vyloučena i možnost hodnotit naplnění znaků „důležité povinnosti“ ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák., a to i z pohledu kritérií §88 odst. 1 tr. zák. (v rozsudku zcela chybí). Nejvyšší soud jen pro přehlednost stručně rekapituluje závěry jednotlivých znaleckých posudků. Podle posudku vypracovaného znalcem Ing. P. P. (viz č. l. 27 35) nic nenasvědčovalo vracení spalin do koupelny, ani svědek S. nepopsal žádný z typických příznaků přítomnosti kondenzátů v koupelně v době nálezu těla poškozené. Znalec mimo jiné poukazoval na funkci pojistky proti vracení spalin, jejíž uzavírací čas experimentálně stanovil na 4,5 minuty. Poškozená by však podle něj k dosažení obsahu 58 % COHb v krvi musela být v koupelně a vdechovat znehodnocený vzduch po dobu minimálně 90 minut. Ventilátor umístěný v koupelně podle tohoto znalce nepůsobil rušivě na funkci odtahu spalin. Přestože znalec se snažil při následně provedeném experimentu navodit podmínky identické době předcházející otravě poškozené, nebyla zjištěna přítomnost CO v koupelně ani v malé koncentraci. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že s touto skutečností se soudy nijak nevypořádaly (na což dovolatel oprávněně poukazuje), když se na znalecké posudky paušálně odvolávaly, přestože ty se ve svých závěrech lišily. Nejvyšší soud přitom poukazuje i na jiný závěr tohoto znalce, který v posudku popsal další možné důvody vracení spalin (viz bod 1.8 posudku). V hlavním líčení pak tento znalec doplnil, že k otravě poškozené mohla přispět i aktuální meteorologická situace (viz č. l. 181). Pochybení obviněného označil znalec za administrativní, nikoli technické, provedenou kolaudací by podle něj nebyla shledána žádná závada. Pokud by takový závěr soudy převzaly, nebylo by možno u obviněného shledat trestní odpovědnost za smrt poškozené. Další posudek ve věci vypracoval znalec Ing. P. K. (viz č. l. 130 - 153) ve spolupráci s Ing. F. J. Podle něj je posuzovaná spalinová cesta na hranici bezpečného odvodu spalin do volného ovzduší, přičemž nelze vyloučit při určitých vnitřních nebo vnějších podmínkách možnost malého, ale dlouhodobého přepadu části spalin do prostoru v koupelně a tím i trvalého, možná velmi malého zvýšení obsahu CO v prostoru bytu, na který by spalinové čidlo nereagovalo. Jako jednu z možných příčin uvedl tento znalec i případné zakrytí přívodu vzduchu osuškou, zavěšenou v jeho blízkosti. Chod ventilátoru mohl mít podle něj na odsávání spalin negativní vliv. Podle znaleckého posudku ústavu – společnosti G., s. r. o., P, (viz č. l. 227 - 232) bylo vzhledem k porušení povinností uložených stavebním zákonem (zákon č. 50/1976 Sb. ve znění předpisů pozdějších) provozování kotle v koupelně nebezpečným a mohlo vést k výskytu jedovatého oxidu uhelnatého (CO). Kombinace sacího ventilátoru, eventuálně poryvy větru na schodišti domu mohly strhávat teplý vzduch z koupelny a tím narušovat účinný odtah spalin do komína. Tento posudek přichází s novým závěrem, a sice, že jedovatý plyn zřejmě působil dlouhodobě a tím došlo k chronické otravě poškozené. Podle tohoto posudku se tedy nejednalo o krátkodobou vysokou koncentraci CO, ale o dlouhodobé působení s kumulací karbonylhemoglobinu v organismu poškozené. Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že obvodní soud na tento závěr adekvátně nereagoval. Možnost chronické dlouhodobé otravy poškozené nebyla v předcházejícím řízení dostatečně zkoumána. Předchozí výslech znalce z odvětví soudního lékařství MUDr. J. H. nebyl na tyto skutečnosti zaměřen, přestože případný závěr o možnosti chronické otravy poškozené, jejích příznacích, resp. možnosti jejího vyvrcholení smrtí poškozené i při nižší koncentraci CO spadaly výhradně do jeho kompetence. Rozsudek obvodního soudu je prost skutkových závěrů k možnosti dlouhodobé otravy, přestože například svědek V. S. se k ní částečně vyjadřoval (uvedl, že poškozená trpěla dlouhodobě bolestmi hlavy, jejichž příčinou však podle její ošetřující lékařky byl nízký krevní tlak poškozené, on sám na sobě subjektivně příznaky otravy nepozoroval). Nejvyšší soud považuje za nutné rovněž zdůraznit, že znalecký posudek společnosti G., s. r. o., neuvažoval s pootevřenými dveřmi do koupelny s tím, že ve výpovědích svědka V. S. jsou v tomto ohledu nesrovnalosti. Bylo ovšem na obvodním soudu, aby ve vztahu k tak důležitému zjištění, jakým bylo případné pootevření dveří do koupelny v době činu, učinil jednoznačný závěr. Podle výpovědi tohoto svědka z přípravného řízení byly pootevřeny na 3 cm, což by bylo v rozporu s východisky posudku společnosti G., s. r. o., tento posudek rovněž nehodnotil fakt, že dveře měly být podříznuty. Ing. M. Š., který posudek za společnost G., s. r. o., stvrdil v hlavním líčení, neformuloval závěry o příčině otravy poškozené jednoznačně a obdobným způsobem se vyjádřil i k možnému vlivu aktuálních atmosférických podmínek (viz č. l. 230). Shora naznačená pochybení obvodního soudu spočívající v absenci jednoznačného závěru o technické příčině otravy poškozené a z toho plynoucí absence jednoznačného závěru o tom, zda je dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti na straně obviněného a smrtí poškozené, neodstranil ani Městský soud v Praze jako soud odvolací, přestože na některá z uvedených pochybení výslovně poukázal při zrušení předcházejícího rozsudku obvodního soudu. Přestože tato pochybení dosud přetrvávala, ztotožnil se se závěry učiněnými obvodním soudem a v podstatě zopakoval závěry, které za pravděpodobnou příčinu smrti poškozené označily zcela obecně porušení povinností obviněným, byť současně například připouští, že k úmrtí poškozené přispěla i špatná meteorologická situace. Přitom jasné vymezení porušení konkrétních zákonných povinností obviněným je nezbytné pro závěr o formě jeho případného zavinění, pro závěr o existenci příčinné souvislosti i pro závěr o naplnění možného právního posouzení podle §224 odst. 1, příp. odst. 2 tr. zák., a to i ve světle kritérií §88 odst. 1 tr. zák. Lze proto uzavřít, že Nejvyšší soud shledal námitky obviněného uplatněné v dovoláním opodstatněnými. Skutková zjištění uvedená ve výroku rozsudku obvodního soudu, a to ani ve spojení s navazujícími úvahami soudů obsaženými v jejich rozhodnutí, nevedou k jednoznačnému závěru, že takto zjištěné jednání obviněného naplnilo skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. IV. Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání je důvodné a podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení městského soudu i rozsudek obvodního soudu zrušil. V souladu s ustanovením §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Primárním úkolem obvodního soudu bude, aby odstranil přetrvávající rozpory mezi závěry jednotlivých znaleckých posudků a jednoznačně vyřešil otázku technické příčiny otravy poškozené. Nebude ovšem možné, aby své závěry činil toliko v pravděpodobnostní rovině, jako tomu je ohledně většiny závěrů zmíněných posudků (příčinou mohla být, nejspíše se podílela atd.). Pokud by skutková zjištění připouštěla více variant, je nutno v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch) vyjít z verze pro obviněného nejpříznivější. Při zjišťování technické příčiny otravy poškozené, tak jak jsou uvažovány v jednotlivých znaleckých posudcích, bude muset brát v potaz, aby taková verze odpovídala i dalším skutkovým zjištěním týkajícím se situace na místě činu (zejména faktu, že dveře koupelny byly podříznuty, včetně vyřešení otázky, zda byly pootevřeny), doby, po kterou by musela být poškozená vdechování spalin vystavena, a to s přihlédnutím k dalším prokázaným časovým údajům (viz např. telefonát se svědkem V. S.), přičemž nutno vážit i možnost naznačené chronické otravy. Bezpochyby bude nutno k možnosti chronické otravy poškozené, resp. jejím příznakům, vyslechnout i znalce MUDr. J. H. V případě, že bude technická příčina otravy poškozené jednoznačně a spolehlivě vymezena, bude na obvodním soudu, aby dovodil, jak se na existenci této příčiny podílel případným zanedbáním svých zákonných povinností obviněný, aby vážil, zda šlo o příčinu jedinou, v případě existence více příčin (viz např. naznačovaný podíl aktuální meteorologické situace), aby zhodnotil, zda šlo o příčinu, bez níž by následek nenastal atd., tj. učinil jednoznačný závěr, zda mezi případným porušením povinností obviněného a smrtí poškozené je dána příčinná souvislost a tím i založena jeho trestní odpovědnost. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. července 2005 Předseda senátu: JUDr. Robert Fremr

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/20/2005
Spisová značka:7 Tdo 814/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.814.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20