ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.851.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 851/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. září 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného V. Š., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 3 To 1022/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 29 T 161/2002, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 3 To 1022/2003, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 29 T 161/2002, včetně vadného řízení těmto rozhodnutím předcházejícího.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 29 T 161/2002, byl obviněný V. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. účinného od 1. 1. 2002, trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. účinného od 1. 1. 2002. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterými byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 2 T 348/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 12 To 190/2003, byl obviněnému uložen podle §182 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let a 4 (čtyř) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to 46 ks vrtáků o průměru 5 mm s krabičkou z umělé hmoty, 1 ks vrtáku o průměru 6,4 mm, 1 ks baterky ve tvaru tužky černé barvy, 1 ks vrtáku o průměru 6 mm, 2 ks vrtáků o průměru 7 mm, 1 ks vrtáku o průměru 8 mm, 1 ks aku vrtačky zn. Hand-Bohrmaschine s akumulátorem, 1 ks nože se střenkou černé barvy, 1 ks kleští zn. SIKO červenočerné barvy, 1 ks šroubováku se žlutou rukojetí a 1 páru rukavic šedočerné barvy zn. Pasko. Rozsudkem byl dále podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 2 T 348/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 12 To 190/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost k náhradě škody ve výši 100.764,92 Kč vůči poškozené společnosti Č. T. a. s., se sídlem P., O. Konečně rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto ohledně obviněného též zprošťujícím výrokem.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, z jehož podnětu byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 3 To 1022/2003, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. v odsuzující části zrušen. Odvolací soud dále podle §37a tr. zák. zrušil i rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 2 T 348/2002, a to v celém výroku o vině a v důsledku toho i v celém výroku o trestu a náhradě škody, a poté za podmínek uvedených v ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. za použití §37a tr. zák. v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněného V. Š. uznal vinným trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy odvolací soud uložil obviněnému podle §182 odst. 2 tr. zák. za použití §37a tr. zák. společný úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let a 4 (čtyř) měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou /§39a odst. 1 písm. c) tr. zák./, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to 46 ks vrtáků o průměru 5 mm s krabičkou z umělé hmoty, 1 ks vrtáku o průměru 6,4 mm, 1 ks baterky ve tvaru tužky černé barvy, 1 ks vrtáku o průměru 6 mm, 2 ks vrtáků o průměru 7 mm, 1 ks vrtáku o průměru 8 mm, vrtačky zn. Hand-Bohrmaschine s akumulátorem, 1 ks nože se střenkou černé barvy, 1 ks kleští „siko“ červené barvy, 1 ks šroubováku se žlutou rukojetí a 1 páru rukavic šedočerné barvy zn. Baso. Rozsudkem soudu druhého stupně byla dále obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody ve výši 138.185,47 Kč vůči poškozené společnosti Č. T. a. s., se sídlem P., O. Ve zprošťující části zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, že jej orgány činné v trestním řízení zkrátily na jeho právu na obhajobu, když v období, kdy neměl obhájce, ač ho jako obviněný podle zákona mít měl, byly prováděny úkony, ke kterým bylo při rozhodování přihlíženo a staly se tak podkladem pro rozhodnutí příslušných soudů.
K uplatněnému dovolacímu důvodu obviněný dále uvedl, že ze spisového materiálu podle jeho názoru vyplývá, že minimálně již od zahájení trestního stíhání měl mít obhájce, když mu bylo mj. sděleno obvinění pro trestný čin podle §182 odst. 2 tr. zák., na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 5 let, a když tedy byla naplněna podmínka nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. Obviněný dále poukázal na to, že podstatná část počátečního stadia přípravného řízení byla vedena za vyčerpávajících výslechů orgány policie; s ohledem na skutečnost, že obviněný trpí neurastenií a smíšenou poruchou osobnosti, několikahodinové výslechy jej zatěžovaly a negativně ovlivňovaly jeho psychiku. Zejména při úkonech ze dne 10. 12. 2001 obviněný nabyl dojmu, že nepřiměřeným způsobem vedení výslechu je nucen k doznání trestné činnosti. Obviněný uvedl, že takovýto postup orgánů činných v trestním řízení je v rozporu s ustanovením §92 odst. 1 tr. ř. a že své doznání učinil jedině na základě vyvíjeného nátlaku, když vlivem diagnostikované neurastenie a smíšené poruchy osobnosti není schopen delší dobu pracovat a soustředit se, neboť začne trpět silnými bolestmi hlavy a třesem, a proto jedná tak, aby se co nejdříve nastalého problému zbavil a měl klid. Pouze z toho důvodu, aby už měl klid, učinil své doznání, přičemž v té chvíli nebyl schopen si uvědomit, jaké důsledky jeho doznání má. V tomto smyslu obviněný i jeho obhájkyně /která mu byla ustanovena až do odvolacího řízení z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř./ navrhovali znalecké zkoumání, které odvolací soud zamítl. Obviněný se domnívá, že jeho znalecké zkoumání je nutné, neboť znalecký posudek Mgr. M., znalce v oboru psychologie, vypracovaný pro účely jiné věci obviněného jasně uzavírá, že obviněný by měl požívat stejné ochrany jako mladistvý právě z toho důvodu, že není schopen se sám dostatečně hájit. Tato skutečnost a dále též skutečnost, že proti němu bylo vedeno více trestních stíhání najednou, měly být impulsem pro ustanovení obhájce již od přípravného řízení. Konečně obviněný ve svém dovolání uvedl, že v důsledku nedostatku zákonné obhajoby nebyl v průběhu řízení schopen namítat další procesní vady týkající se mj. nezákonného získávání důkazního materiálu orgány činnými v trestním řízení.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině, o trestu i o náhradě škody a dále v plném rozsahu rozsudek soudu stupně druhého a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný dále navrhl „postup dle §265h odst. 3 tr. ř., tedy … odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí“.
Podáními doručenými Okresnímu soudu v Českých Budějovicích dne 10. 5. 2005 a 14. 6. 2005 obviněný vyjádřil svůj nesouhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný převzal dne 10. 12. 2001 usnesení podle §160 odst. 1 tr. ř., na základě něhož byl obviněný stíhán pro skutky právně kvalifikované jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e), odst. 2 tr. zák., trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. V průběhu přípravného řízení nebyla tato právní kvalifikace jednání obviněného žádným způsobem měněna a i obžaloba spatřovala v jednání obviněného mj. trestný čin podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák. a nikoli trestný čin podle §182 odst. 2 tr. zák. Obdobně i rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným mj. trestným činem podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák. Následně byl odvolacím soudem podle §37a tr. zák. zrušen rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 2 T 348/2002, jímž byl obviněný uznán vinným trestnými činy podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a podle §257 odst. 1 tr. zák., podle §259 odst. 3 tr. ř. za použití §37a tr. zák. bylo nově rozhodnuto i o trestné činnosti obviněného popsané ve zrušeném rozsudku Okresního soudu v Trutnově a podle §182 odst. 2 tr. zák. za použití §37a tr. zák. byl obviněnému uložen společný úhrnný trest odnětí svobody. Nelze tedy přisvědčit dovolací námitce obviněného, že v nyní posuzované trestní věci byl dán důvod nutné obhajoby již od okamžiku zahájení trestního stíhání. Státní zástupce dále poukázal na to, že nelze ani přisvědčit námitce, že obhájce byl obviněnému ustanoven v souvislosti s odvolacím řízením, jelikož z opatření Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 29 T 161/2002, se podává, že obviněnému byl obhájce ustanoven s odkazem na §36 odst. 1 tr. ř. z důvodu nástupu výkonu trestu v jiné trestní věci.
K druhé dovolací námitce, kterou státní zástupce spatřuje v tvrzení obviněného, že měl mít obhájce od zahájení trestního stíhání taktéž s ohledem na svou neurastenii a smíšenou poruchu osobnosti, státní zástupce uvedl, že pochybnosti o způsobilosti obviněného náležitě se hájit vzhledem k jeho tělesným nebo duševním vadám, které jsou podmínkou nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř., mohou podle názoru právní teorie i praxe vzniknout u obviněných, jejichž duševní stav vyvolává v tomto směru pochybnosti, dále u obviněných hluchých, němých, slepých, negramotných, těžce nemocných apod. Státní zástupce uvedl, že značnou pozornost posouzení případných pochybností o duševním stavu obviněného věnoval zejména odvolací soud, a proto v tomto směru odkázal na odůvodnění jeho rozhodnutí, a že o této otázce vedl s obviněným četnou korespondenci již soud prvního stupně, přičemž z jednotlivých podání obviněného je zřejmé, že je v oblasti trestního práva dobře orientován. Státní zástupce dále poukázal na to, že soudy bylo zohledněno také to, že obviněný byl pro obdobnou trestnou činnost v minulosti opakovaně odsouzen a pro jeho vědomí trestní odpovědnosti proto v jeho případě není třeba zvláštní intelektuální či duševní úrovně. Podle státního zástupce lze tedy konstatovat, že státní zástupce (v přípravném řízení) i soud postupovali v souladu s platnou právní úpravou, když obviněnému, u něhož v průběhu trestního řízení nenastal žádný z možných projevů nezpůsobilosti náležitě se hájit, neustanovil s odkazem na ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. obhájce.
Státní zástupce se dále vyjádřil k návrhu obviněného, aby Nejvyšší soud rozhodl podle §265h odst. 3 tr. ř. o odkladu, resp. přerušení výkonu trestu, tak, že trestní řád dává oprávnění učinit tento návrh při splnění dalších podmínek toliko předsedovi senátu soudu prvního stupně a nikoli obviněnému.
Protože podle státního zástupce nelze přisvědčit argumentaci obviněného, že v posuzované trestní věci byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. a napadená rozhodnutí tudíž netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, státní zástupce v závěru vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Uvedený dovolací důvod bude naplněn zejména tehdy, pokud v trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby uvedené v §36 tr. ř., tzn. pokud obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.), nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dvě námitky, které jím uplatněnému důvodu dovolání věcně odpovídají, a to námitky, podle nichž měl mít obhájce již od zahájení trestního stíhání, když mu bylo mj. sděleno obvinění pro trestný čin podle §182 odst. 2 tr. zák., na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 5 let, a byla tedy naplněna podmínka nutné obhajoby uvedená v ustanovení §36 odst. 3 tr. ř., a když s ohledem na neurastenii a smíšenou poruchu osobnosti, která mu byla diagnostikována, není schopen se sám dostatečně hájit. Dovolací soud se těmito námitkami zabýval a dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o tvrzení obviněného, že s ohledem na neurastenii a smíšenou poruchu osobnosti, která mu byla diagnostikována, není schopen se sám dostatečně hájit, a proto měl mít obhájce již od přípravného řízení, tj. že u něj byly dány důvody nutné obhajoby uvedené v §36 odst. 2 tr. ř., toto je podle dovolacího soudu zjevně neopodstatněné.
Obviněný v souvislosti s předmětnou námitkou uvedl, že několikahodinové výslechy orgány policie v přípravném řízení negativně ovlivňovaly jeho psychiku, že zejména při úkonech ze dne 10. 12. 2001, které, jak obviněný poukázal, začaly v dopoledních hodinách a skončily až ve 21.00 hod., nabyl dojmu, že je nepřiměřeným způsobem vedení výslechu nucen k výpovědi, kterou učinit nechtěl, tedy k doznání, a že toto doznání učinil pouze v důsledku již zmiňované neurastenie a smíšené poruchy osobnosti, které způsobují, že není schopen pracovat a soustředit se delší dobu, neboť začne trpět silnými bolestmi hlavy a třesem, a proto jedná tak, aby se nastalého problému, který mu působí psychické potíže a bolesti, zbavil a měl klid.
Z protokolů o procesních úkonech, jež byly v trestním řízení s obviněným provedeny, z výpovědí příslušníků Policie ČR, kteří s obviněným prováděli úkony v přípravném řízení, či z podání sepsaných samotným obviněným ovšem nevyplývá, že se tento vzhledem ke svému psychickému stavu nebyl schopen dostatečně sám hájit, jak tvrdí ve svém dovolání, či že by se u něj v průběhu trestního řízení projevily jakékoli příznaky jím uváděných osobnostních poruch. Z protokolu o výslechu obviněného, který se konal dne 10. 12. 2001 (č. l. 16 - 18 tr. spisu) a při němž měla být psychika obviněného negativně ovlivněna předcházejícími procesními úkony a tedy „nepřiměřeným způsobem vedení výslechu“, je zřejmé, že obviněný se nedoznal k posuzované trestné činnosti bez jakýchkoli výhrad, resp. tak, aby se policistů provádějících výslech „zbavil a měl klid“, ale že naopak zcela jednoznačně ke své obhajobě uvedl, kterých útoků popsaných ve sdělení obvinění se nedopustil a z jakých důvodů. Obviněný si při tomto výslechu byl schopen uvědomit, zda je ve sdělení obvinění v popisu jednotlivých útoků správně uvedeno, že odcizil i pokladnu, co s odcizenými pokladnami udělal atd. Obviněný tedy musel být schopen se po bezpochyby psychicky náročném dnu při své výpovědi soustředit a spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení. Z protokolu je dále zřejmé, že obviněný před započetím výslechu uvedl, že si zatím žádného obhájce volit nebude, že policisty provádějící výslech, svědky J. B. a Z. V., na žádné zdravotní potíže neupozornil či že u něj žádné vnější projevy zdravotních obtíží, např. třes, nebyly zaznamenány. Shodně s obsahem tohoto protokolu vypovídali před soudem prvního stupně i svědci J. B. a Z. V., na které obviněný „působil naprosto bezproblémově, chápal situaci, nestěžoval si na žádné problémy a nestěžoval si ani na zdravotní stav“ (str. 9 rozsudku soudu prvního stupně). Obviněný na v dovolání tvrzený nepříznivý psychický stav neupozornil ani při druhém výslechu, který se konal v rámci přípravného řízení dne 10. 5. 2002 a ve kterém zpochybnil, že by se dne 10. 12. 2001 vloupal do telefonního automatu v D. B., ani v podání ze dne 13. 5. 2002 (č. l. 221 tr. spisu), ve kterém požádal o odložení prostudování spisu, a to jednak s ohledem na zdravotní komplikace související s chorobou dvanácterníku, jater či vysokou hladinou cholesterolu, a jednak s ohledem na to, že by rád využil práva na přítomnost advokáta; obviněný tedy v podání ze dne 13. 5. 2002 toliko uvedl, že by rád využil svého práva zvolit si obhájce, a nikoli, že by tohoto vzhledem ke svým zdravotním obtížím, a to tělesným, když se o žádných duševních vadách nezmínil, potřeboval. Obviněný poukázal na jím tvrzený nepříznivý psychický stav až v podání ze dne 6. 1. 2003 (č. l. 264 tr. spisu), kterým reagoval na vyrozumění o podání obžaloby a v němž uvedl, že podle lékařského vyjádření trpí množinou několika duševních poruch a že se domnívá, že bez obhájce nebude schopen plnohodnotné obhajoby, a dále v podání, které bylo dne 12. 6. 2003 doručeno soudu prvního stupně (č. l. 304 tr. spisu). V tomto podání se obviněný taktéž odvolal na ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. a za účelem prokázání svojí neviny navrhl provedení řady důkazů. Na počátku hlavního líčení ze dne 17. 6. 2003 obviněný k dotazu soudu ohledně jeho duševního stavu uvedl, že se nikdy neléčil a že na jeho osobu byly zpracovávány psychologické posudky, v nichž byla stanovena diagnóza „psychopatie, neuróza, neurastie, únavový syndrom“ (č. l. 306 tr. spisu). S ohledem na toto vyjádření bylo hlavní líčení za účelem vyžádání znaleckého posudku, který se nacházel u Krajského soudu v Hradci Králové, odročeno.
Podle soudem prvního stupně vyžádaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byl vypracován dne 30. 1. 2002 (tzn. přibližně dva měsíce poté, co obviněný v posuzované trestní věci učinil své doznání) MUDr. L. V. a MUDr. P. Š. pro účely trestního řízení vedeného Okresním soudem v Trutnově pod sp. zn. 2 T 348/2002, je myšlení obviněného souvislé, koherentní, zachovávající determinující tendenci a bez jakýchkoli kvalitativních poruch. U obviněného nebyly shledány ani kvalitativní poruchy vnímání a bylo zjištěno, že tento reaguje na změny situačních proměnných ve svém okolí živě a adekvátně. Pokud jde o intelekt obviněného, byla zjištěna průměrná všeobecná informovanost odpovídající dosaženému stupni vzdělání, s analyticko - syntetickými schopnostmi myšlení na dobré úrovni a bez defektu intelektu. Dále byla na základě znaleckého vyšetření u obviněného zjištěna smíšená porucha osobnosti, která je nezdrženlivá, nestálá, histrionská, explozivní, teatrální a sociálně maladaptivní, a neurotická porucha - neurastenie, v jejímž popředí jsou pocity závratí, stavy s poruchami vědomí, bolesti hlavy, pocity napětí a poruchy spánku. Dále je ve znaleckém posudku výslovně uvedeno, že obviněný „netrpí duševní chorobou v pravém slova smyslu, tedy psychozou, ani jinými chorobnými stavy této závažnosti a úrovně, a to ani takovými stavy krátkodobými“ s tím, že obviněný „netrpěl takovou závažnou alternací psychických funkcí … ani v minulosti“, že „obviněný je schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení a je schopen chápat smysl trestního řízení“ (č. l. 320 tr. spisu) a že „uvedená duševní porucha - smíšená porucha osobnosti je“ toliko „soubor povahových vlastností posuzovaného, které vznikly převážně na vrozeném podkladě a dále“ byly „formovány vlivy sociálního prostředí“ (č. l. 321 tr. spisu). Konečně před Okresním soudem v Trutnově v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 2 T 348/2002 znalkyně MUDr. L. V. k dotazu obhájce obviněného uvedla, že „u obž. se projevují stavy úzkosti na zátěžové situace, prekolapsovité stavy“ a že „neurastenie je slabost, nejedná se však o duševní chorobu v pravém slova smyslu“ (č. l. 309 tr. spisu).
Na základě shora uvedených znaleckých závěrů soud prvního stupně na počátku odročeného hlavního líčení dne 31. 7. 2003 konstatoval, že u obviněného nejsou dány podmínky nutné obhajoby uvedené v ustanovení §36 odst. 2 tr. ř., tj. že se obviněnému nutná obhajoba ve smyslu tohoto ustanovení nepřiznává, a teprve poté zahájil dokazování. V průběhu tohoto dokazování byl obviněný i přes jím zdůrazňovanou smíšenou poruchu osobnosti a neurastenii, která podle jeho dovolání způsobuje, že „není schopen soustředění se na daný problém a jedná tak, aby se co nejdříve nastalého problému … zbavil a měl klid“, bezpochyby schopen se na projednávanou věc soustředit, neboť reagoval na dotazy soudu ohledně provedených důkazů a uváděl okolnosti a důkazy sloužící ke své obhajobě, a to i v samém závěru hlavního líčení, kdy např. poukázal na rozpor časových údajů týkajících se dílčích skutků uvedených pod body č. 20 (V. n. L.) či č. 14 (P. n. L.) obžaloby, navrhl předložení všech zámků vyvrtaných v telefonních automatech atd. V protokolu o hlavním líčení ze dne 31. 7. 2003 (č. l. 323 - 329 tr. spisu) není uvedeno, že by si v jeho průběhu obviněný stěžoval na potíže spojené s neurastenií nebo žádal o přerušení či odročení hlavního líčení, aby si např. mohl odpočinout, a to i přes to, že toto hlavní líčení trvalo téměř dvě hodiny. V hlavním líčení, které bylo dne 31. 7. 2003 odročeno, bylo pokračováno ve dnech 26. 8. a 2. 10. 2003 bez přítomnosti obviněného. Po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, a to dne 21. 11. 2003, byl obviněnému z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. ustanoven obhájce, a to Mgr. J. F. (č. l. 389 tr. spisu), prostřednictvím níž obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání. V rámci svého řádného opravného prostředku obviněný mj. opětovně poukázal na svou nezpůsobilost náležitě se hájit, kterou doložil znaleckým posudkem z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, vypracovaným dne 31. 8. 2003 Mgr. M. M. (č. l. 399 - 402 tr. spisu).
Podle shora uvedeného psychologického posudku obviněný v zátěžové či stresující situaci vykazuje neadekvátní reakce projevující se nejprve komplikovanou komunikací a vysvětlováním, pak obrannými únikovými mechanismy a v závěrečné fázi odevzdáním se a spirálovitému procesuálnímu opakování v intervalovém průběhu. Psychické poruchy, (především neurastenie) se u obviněného během zátěžové situace projevují únavou až přechodně odmítavými postoji přibližně po dvou hodinách, přičemž koncentrace pozornosti klesá po dovršení první hodiny (z tohoto důvodu znalec doporučil u obviněného střídat intenzitu náročnosti úkolů), somaticky tenzí až třesem, zrychleným dechem, zavíráním očí, bolestmi v zádech a „hlavy v dlaních“ a na psychické úrovni dále neurotickým projevem bezradnosti, neadekvátnosti situace. Obviněný je i při dlouhodobé zátěži či silně stresující situaci způsobilý k právním úkonům při respektování individuálních zvláštností v jeho osobnostní struktuře, a to jeho snížené odolnosti vůči vícehodinové zátěži. Vzhledem k sociálním poruchám přizpůsobení, komunikace a neurotickým reakcím v krajních polohách emociálně motivačních i vývojovým vlivům primární rodiny a současné samoty se právní zastupování nabízí jako vhodné řešení. Dále znalec doporučil obdobně jako u věkové kategorie mladistvých upřednostnění vhodně realizovaného ochranného léčení k resocializaci pro nadějnější a pozitivnější budoucí efektivitu dalšího psychického a sociálního vývoje obviněného.
Z uvedeného je zřejmé, že ani ve znaleckém posudku předloženém samotným obviněným nebyl učiněn závěr, že tento není schopen se sám dostatečně hájit, a proto by měl požívat stejné ochrany jako mladistvý, jak je tvrzeno v podaném dovolání. Znalec Mgr. M. M. ve svém posudku naopak v souladu se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ze dne 30. 1. 2002, podle kterého je obviněný schopen plnohodnotné účasti na trestním řízení, uvedl, že obviněný se jeví způsobilým k právním úkonům i při dlouhodobé zátěži či silně stresující situaci, a to při respektování individuálních zvláštností v osobnostní struktuře obviněného, a že právní zastupování obviněného se toliko nabízí jako vhodné řešení. K požadavku znalce Mgr. M. na respektování individuálních zvláštností v osobnostní struktuře obviněného např. zařazením oddychových časů či střídáním intenzity nároků nelze nepoznamenat, že tento požadavek byl v případě obviněného V. Š. splněn. Jak uvedl již soud druhého stupně na str. 12 svého meritorního rozhodnutí, „z protokolů je zřejmé, že obžalovaný byl předveden policisty OOP ČR P. po silniční kontrole dne 10. 12. 2001 v 8.45 hodin, téhož dne“ v „9.15 hodin byl předán policistům Služby kriminální policie ČR P., od 10.50 hodin do 13.35 hodin téhož dne bylo realizováno a dokumentováno vydání věcí, poté musely být opatřeny podklady, koncipováno a vypracováno obsáhlé sdělení obvinění, které bylo obviněnému předáno téhož dne v 19.30 hodin a poté následoval výslech obviněného, který trval od 19.55 hodin do 21.00 hodin“. Z těchto časových údajů nepochybně vyplývá, že obviněnému byl dne 10. 12. 2001 od 13.35 hod., kdy byla ukončena realizace a dokumentování vydání věcí, které obviněný získal při vloupání do telefonních automatů, do 19.30 hod., kdy mu bylo sděleno obvinění, poskytnut znalcem Mgr. M. požadovaný „oddychový čas“. Poté se obviněný 25 minut seznamoval se sdělením obvinění a následující jednu hodinu a pět minut byl ohledně skutků popsaných ve sděleném obvinění vyslýchán orgánem činným v trestním řízení. Výslech obviněného spolu se seznámením se s obviněním tedy trval přibližně hodinu a půl; jelikož se u obviněného během zátěžové situace jeho psychické poruchy projevují přibližně po dvou hodinách a obviněný si během výslechu na žádné zdravotní obtíže nestěžoval, je zřejmé, že obviněným zpochybňovaná výpověď ze dne 10. 12. 2001 nebyla jeho psychickými problémy ovlivněna. V této souvislosti taktéž nelze nepoukázat na to, co již zdůraznil soud druhého stupně, a to na dosavadní zkušenosti obviněného s trestním stíháním a z nich vyplývající dobrou orientaci v oblasti trestního řízení, díky nimž obviněný nemohl být dne 10. 12. 2001 vystaven takovému stresu, jaký by pocítila osoba, která by byla ze spáchání trestného činu obviněna poprvé.
Dovolací soud pro úplnost poznamenává, že z protokolu o veřejném zasedání ze dne 4. 2. 2004 (č. l. 423 - 425 tr. spisu) nevyplývá, že by soud druhého stupně návrh obviněného, resp. jeho obhájce, na provedení důkazu znaleckým posudkem Mgr. M. M. zamítl, jak tvrdí ve svém dovolání obviněný. Z uvedeného protokolu je naopak zřejmé, že tento důkaz soudem druhého stupně proveden byl, když předmětný znalecký posudek byl v tomto veřejném zasedání přečten (§213 odst. 1 tr. ř. ve spojení s §235 odst. 2 tr. ř.). Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku sice výslovně neuvedl, že tento důkaz provedl a jakým způsobem jej hodnotil, avšak z odůvodnění jeho rozhodnutí nepochybně vyplývá, že tento důkaz jeho závěr o způsobilosti obviněného náležitě se hájit a tedy o nenaplnění podmínky nutné obhajoby uvedené v ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. nezpochybnil, když je např. na str. 12 rozsudku soudu druhého stupně uvedeno, že „není důvodu vytýkat okresnímu soudu, že obžalovanému z důvodu jeho duševního stavu neustanovil obhájce“.
Pokud jde o námitku obviněného, že se dne 10. 12. 2001 ke své trestné činnosti doznal jedině na základě nátlaku spočívajícího v nepřiměřeném způsobu vedení výslechu, tj. v důsledku postupu orgánů činných v trestním řízení, který byl v rozporu s ustanovením §92 odst. 1 tr. ř., dovolací soud toliko poznamenává, že porušení obviněným uvedeného ustanovení nelze v rámci dovolacího řízení namítat, neboť takováto námitka věcně neodpovídá ani obviněným uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., ale ani jinému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 tr. ř.
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitka obviněného, podle níž není způsobilý náležitě se hájit, a proto měl mít již od zahájení trestního stíhání obhájce, je zjevně neopodstatněná a bylo by třeba ji odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., pokud by obviněný ve svém dovolání neuplatnil další námitku, podle níž byly u něj dány i podmínky nutné obhajoby uvedené v ustanovení §36 odst. 3 tr. ř., když mu bylo mj. sděleno obvinění pro trestný čin podle §182 odst. 2 tr. zák., na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 5 let. Dovolací soud shledal, že v rozsahu této námitky bylo dovolání podáno důvodně.
V posuzované trestní věci bylo trestní stíhání obviněného zahájeno dne 10. 12. 2001, kdy mu bylo Policií České republiky, Okresním úřadem vyšetřování v P. pod sp. zn. ČVS: OVPI-871/2001 sděleno obvinění ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a, b), e), odst. 2 tr. zák. spáchaného v souběhu s trestnými činy poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Dne 31. 1. 2002 bylo dále Policií České republiky, Okresním ředitelstvím, Službou kriminální policie a vyšetřování v Č. B. vyhotoveno pod sp. zn. ČVS: OVCB-1898/2001 usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného z trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. spáchaného v souběhu s trestnými činy poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Pro všechny skutky, které byly popsány ve sdělení obvinění ze dne 10. 12. 2001 a v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 31. 1. 2002 a které všechny spočívaly zjednodušeně řečeno ve vloupání se do telefonního automatu a odcizení pokladničky s mincemi, byla dne 5. 12. 2002 podána Okresním státním zastupitelstvím v Českých Budějovicích pod sp. zn. Zt 62/2002 obžaloba, na základě níž byl Okresním soudem v Českých Budějovicích dne 2. 9. 2003 vyhlášen shora uvedený rozsudek sp. zn. 29 T 161/2002. Tento rozsudek byl z podnětu odvolání obviněného v celé odsuzující části zrušen napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 3 To 1022/2003, přičemž odvolací soud podle §37a tr. zák. zrušil i rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 2 T 348/2002, a to v celém výroku o vině a v důsledku toho i v celém výroku o trestu a náhradě škody, a poté za podmínek uvedených v ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. za použití §37a tr. zák. v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Toto své rozhodnutí o vině soud druhého stupně odůvodnil tím, že „veškerá trestná činnost popsaná v napadeném rozsudku s veškerou trestnou činností popsanou v rozsudku Okresního soud v Trutnově … tvoří jediný pokračující skutek …, který zakládá podmínky pro uložení společného trestu ve smyslu §37a tr. zák.“ (str. 15 rozsudku soudu druhého stupně). Dále bylo odvolacím soudem rozhodnuto výrokem o trestu a výrokem o náhradě škody tak, jak bylo uvedeno výše.
Pokračující trestný čin se skládá z dílčích aktů (útoků) splňujících podmínky uvedené v §89 odst. 3 tr. zák. Těmito podmínkami, resp. znaky pokračování v trestném činu, které musí být dány současně, je to, že všechny dílčí útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu, musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislost). Pokud jsou všechny tyto znaky dány, dílčí útoky jsou posuzovány jako jediný (pokračující) trestný čin a tedy i jako jediný skutek. Proto jakmile jsou příslušnému orgánu činnému v trestním řízení známy další útoky, které by mohly tvořit s jím projednávanou trestnou činností téhož obviněného pokračující trestný čin ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. a u kterých by proto přicházelo v úvahu v konečné fázi rozhodnutí podle §37a tr. zák. o společném trestu za pokračování v trestném činu, je třeba vyřešit předběžnou otázku podle §9 odst. 1 tr. ř., zda jde či nejde o jeden a tentýž pokračující trestný čin, a s přihlédnutím k závěru o této předběžné otázce pak v případě, že dospěje k závěru, že jde o jeden pokračující trestný čin, je orgán činný v trestním řízení povinen z hlediska nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. kvalifikovat jím projednávané útoky tak, jako by je projednával v jednom řízení s ostatními útoky, o nichž se vede nebo vedlo oddělené řízení, podle v úvahu přicházejících vyšších odstavců příslušného trestného činu. V případě těchto v úvahu přicházejících právních kvalifikací je pak třeba z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. postupovat podle §33 odst. 1, §37 až §39 tr. ř., aby obviněný měl již od zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. nebo jakmile budou zmíněné okolnosti zjištěny, obhájce. Pokud by příslušný orgán činný v trestním řízení takto nepostupoval, šlo by o zásadní porušení práva obviněného na obhajobu (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. I. díl. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002, 204, 205 s.).
Z předloženého trestního spisu je zřejmé, že dne 7. 2. 2003 (č. l. 279 a násl. tr. spisu) byl Okresnímu soudu v Českých Budějovicích doručen tehdy ještě nepravomocný rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 2 T 348/2002, kterým byl obviněný V. Š. uznán vinným trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a to včetně příslušné obžaloby; všechny skutky popsané ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku, které obviněný spáchal v období od 24. 2. 2001 do 15. 12. 2001, spočívaly taktéž ve vloupání se do telefonního automatu a odcizení pokladničky s mincemi. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích byly tedy nejpozději shora uvedeného dne, tzn. ještě před zahájením hlavního líčení (první hlavní líčení bylo nařízeno na 18. 2. 2003), známy další útoky, které mohly a podle rozhodnutí soudu druhého stupně také tvořily s jím projednávanou trestnou činností obviněného pokračující trestné činy ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. Z tohoto důvodu, jak bylo shora uvedeno, měl soud prvního stupně ještě před zahájením hlavního líčení vyřešit předběžnou otázku, zda útoky popsané v doručeném rozsudku Okresního soudu v Trutnově tvoří s jím projednávanou trestnou činností obviněného pokračující trestný čin, a při správném vyřešení této předběžné otázky z hlediska nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. právně kvalifikovat jím projednávané útoky mj. i jako trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., na který trestní zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 5 let, a postupovat tak, aby obviněný měl od okamžiku, kdy zjistil okolnosti naplňující podmínku nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř., resp. od vyřešení předběžné otázky, obhájce. Protože Okresní soud v Českých Budějovicích tímto způsobem nepostupoval a obviněnému (který si podle svého vyjádření i z finančních důvodů - č. l. 264 tr. spisu - obhájce nezvolil a jenž se ustanovení obhájce, byť zejména s ohledem na svůj duševní stav, svými podáními adresovanými tomuto soudu domáhal) obhájce z důvodu uvedeného v ustanovení §36 odst. 3 tr. ř. neustanovil, byla v řízení před soudem prvního stupně, kdy obviněný neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl, zásadním způsobem porušena práva obviněného V. Š. na obhajobu a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. byl v rozsahu projednávané dovolací námitky obviněným uplatněn důvodně.
S ohledem na skutečnost, že podmínka nutné obhajoby uvedená v ustanovení §36 odst. 3 tr. ř. nastala v řízení před soudem prvního stupně, ve kterém obviněný obhájce neměl a ve kterém byly provedeny v podstatě všechny důkazy, na základě nichž soudy obou stupňů rozhodly o vině obviněného tak, jak bylo uvedeno výše, dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu nalézacího, včetně vadného řízení, které těmto rozhodnutím před oběma soudy předcházelo, a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Úkolem soudu prvního stupně bude, aby v novém nalézacím řízení za účelem zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí, provedl nové dokazování, a to při plném respektování práv obviněného V. Š. na obhajobu, a ve věci znovu rozhodl.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš