ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.859.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 859/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 7. 2005 o dovolání obviněného V. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 5 To 145/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 146/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 5 To 145/2005, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 103 T 146/2004. Rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i výroku o trestu. Dovolání podal s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „... nebo jiném nesprávném hmotně právním ...“). Právní posouzení skutku jako hmotně právní posouzení záleží v podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jaká zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování apod. Jinak řečeno, v dovolání lze vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem primárně dosáhnout změny či dokonce zvratu skutkových zjištění soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení. Trestní řád nepřipouští skutkový přezkum pravomocného rozhodnutí na podkladě žádného z dovolacích důvodů, zejména ne na podkladě dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to na rozdíl od občanského soudního řádu, který vedle důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a vymezeného tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, připouští i skutkový důvod vymezený v §241a odst. 3 o. s. ř. tak, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Jestliže je v občanském soudním řádu vedle dovolacího důvodu, jímž je nesprávné právní posouzení, stanoven ještě další dovolací důvod skutkové povahy, pak to znamená, že skutkovými námitkami nelze naplnit dovolací důvod, jímž je nesprávné právní posouzení. To, že trestní řád vedle dovolacího důvodu, kterým je nesprávné právní posouzení, nestanoví výslovně žádný dovolací důvod skutkové povahy, logicky znamená, že přezkum skutkových zjištění v dovolacím řízení vůbec nepředpokládá.
V posuzovaném případě byl obviněný V. S. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, s nimiž se ztotožnil i Krajský soud v Ostravě, spočíval v podstatě v tom, že obviněný vyhrožoval J. F. fyzickou likvidací pro případ, že bude v jeho neprospěch vypovídat jako svědkyně před soudem v jeho trestním stíhání.
Obviněný v dovolání nenamítal nic v tom směru, že by skutková zjištění soudů nenaplňovala zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Pouze takové námitky by korespondovaly se zákonným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách, jimiž napadal skutková zjištění soudů. Vytýkal, že soudy nesprávně hodnotily svědeckou výpověď poškozené J. F., kterou označil za nevěrohodnou. Dovoláním tak usiloval o to, aby tento důkaz byl přehodnocen, resp. aby nebyl brán jako podklad skutkových zjištění. Tím se snažil zvrátit skutková zjištění soudů a prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že poškozené nevyhrožoval. Uvedeným pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Svědčí o tom ostatně i závěry samotného dovolání, které obviněný formuloval jako porušení zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ a porušení „práva na spravedlivý proces“, to znamená porušení p r o c e s n í c h ustanovení (§2 odst. 2 tr. ř., §2 odst. 5 tr. ř., §2 odst. 6 tr. ř., čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), ačkoli dovolacím důvodem je porušení h m o t n é h o práva.
Obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec