ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.882.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 882/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 7. 2005 o dovolání obviněného D. J., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. 11 To 50/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 127/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 4 T 127/2004, byl obviněný D. J. uznán vinným dvěma trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák. Podle §25 tr. zák. bylo upuštěno od potrestání obviněného. Podle §72 odst. 1 tr. zák. bylo obviněnému uloženo protialkoholní a protitoxikomanické ústavní ochranné léčení. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř.
Proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově podal v neprospěch obviněného odvolání okresní státní zástupce v Trutnově, a to výslovně jen proti výroku, kterým bylo upuštěno od potrestání obviněného. Státní zástupce v odvolání vytkl nesprávnost tohoto výroku a domáhal se jeho zrušení a uložení trestu. O odvolání státního zástupce bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. 11 To 50/2005. Podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Trutnově zrušen ve výroku, jímž bylo upuštěno od potrestání obviněného, a ve výroku o uložení ochranného léčení a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §155 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody na osmnáct měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. a podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo protialkoholní a protitoxikomanické ústavní ochranné léčení.
Obviněný D. J. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Z obsahu dovolání je patrno, že obviněný napadl rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím všem dalším výrokům. Obviněný podal dovolání s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. S odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil námitky směřující proti výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. uplatnil námitky proti výroku, jímž mu bylo uloženo ochranné léčení. K tomuto výroku uvedl, že Krajský soud v Hradci Králové rozhodl nezákonně, a to v rozporu s ustanovením §239 odst. 1 tr. ř. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Trutnově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud především shledal, že dovolání obviněného není přípustné, pokud směřovalo proti výroku o vině.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovolání lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Z citovaného ustanovení vyplývá přípustnost dovolání s podmínkou, že soud rozhodoval ve druhém stupni. To znamená, že dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu druhého stupně v rozsahu, v němž soud druhého stupně měl přezkumnou pravomoc ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud ve vztahu k určité oddělitelné části rozhodnutí soudu prvního stupně nebyla v důsledku rozsahu podaného řádného opravného prostředku dána přezkumná pravomoc soudu druhého stupně, nelze se cestou dovolání domáhat toho, aby tuto část rozhodnutí přezkoumal Nejvyšší soud, neboť tím by ve skutečnosti šlo o přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně, a nikoli o přezkum rozhodnutí soudu druhého stupně.
V posuzovaném případě sám obviněný nepodal odvolání. Odvolání podal jen stání zástupce, a to pouze proti výroku, jímž Okresní soud v Trutnově upustil od potrestání obviněného. Státní zástupce vytýkal vady tohoto výroku, přičemž jím vytýkané vady neměly žádný vztah k jinému výroku, zejména ne v tom smyslu, že by šlo o vady, které by měly v jiném výroku svůj původ. Za tohoto stavu byla přezkumná pravomoc Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího dána ustanovením §254 odst. 1 tr. ř., podle něhož odvolací soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž k vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že Krajský soud v Hradci Králové přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Trutnově v rozsahu vyplývajícím z ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., že důvodem změny rozsudku Okresního soudu v Trutnově byly vady vytýkané v odvolání státního zástupce a že se tu neuplatnily žádné vady, které by se jakkoli týkaly výroku o vině. Krajský soud v Hradci Králové ve skutečnosti ani neměl přezkumnou pravomoc ve vztahu k výroku o vině, která by vyplývala z ustanovení §254 odst. 2 tr. ř.
Za tohoto stavu není přípustné, aby se obviněný dovoláním domáhal přezkumu výroku o vině. Přezkum tohoto výroku by nebyl přezkumem rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu druhého stupně, ale znamenal by přezkum rozsudku Okresního soudu v Trutnově jako soudu prvního stupně. To je v rozporu s ustanovením §265a odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 20/2004 Sb. rozh. tr.) Nejvyšší soud proto nijak nepřihlížel k té části dovolání, která směřovala proti výroku o vině a opírala se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání obviněného je přípustné pouze v části, která směřovala proti výroku o uložení ochranného léčení a opírala se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. V tomto ohledu Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Obviněný v dovolání namítl, že pro to, aby Krajský soud v Hradci Králové mohl uložit ochranné léčení, nebyly splněny podmínky stanovené v §239 odst. 1 tr. ř. Podle obviněného Krajský soud v Hradci Králové nemohl uložit ochranné léčení, protože rozhodoval ve veřejném zasedání (tj. nikoli v hlavním líčení) a protože ve veřejném zasedání může soud uložit ochranné léčení, jen navrhne-li to státní zástupce. Tyto námitky vycházejí z evidentně nesprávného výkladu ustanovení §239 odst. 1 tr. ř.
Podle §239 odst. 1 tr. ř. nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném léčení nebo o zabrání věci vyhradí podle §230 odst. 2 tr. ř., může je uložit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to státní zástupce.
Z ustanovení §239 odst. 1 tr. ř. výslovně vyplývá jeho souvislost s ustanovením §230 odst. 2 tr. ř. Ustanovení §230 odst. 2 tr. ř. stanoví, že jestliže soud potřebuje k rozhodnutí o ochranném opatření provést ještě další dokazování, které nemůže být provedeno ihned, vyhradí rozhodnutí o ochranném opatření veřejnému zasedání. Podstatné je, že ustanovení §230 odst. 2 tr. ř. je součástí hlavy třinácté, oddílu sedmého trestního řádu, kde je upraveno rozhodnutí soudu v hlavním líčení. Z toho logicky vyplývá, že ustanovení §230 odst. 2 tr. ř., §239 odst. 1 tr. ř. se týkají pouze postupu soudu prvního stupně. Smysl uvedené úpravy souvisí s tím, že jakmile soud prvního stupně v hlavním líčení rozhodne o vině a trestu, vyčerpá tím předmět řízení vymezený podanou obžalobou a obžaloba již není podkladem pro nějaké další řízení před soudem prvního stupně. O případném ochranném opatření pak je zásadně možné rozhodnout jen na podkladě zvláštního návrhu státního zástupce, o kterém soud prvního stupně rozhoduje ve veřejném zasedání. Uvedenou zásadu prolamuje to, že soud prvního stupně si v hlavním líčení sám vyhradí rozhodnutí o ochranném opatření do veřejného zasedání, a v takovém případě není k rozhodnutí o ochranném opatření třeba návrhu státního zástupce.
Ustanovení §230 odst. 2 tr. ř., §239 odst. 1 tr. ř. tedy nemají žádný význam pro postup a rozhodnutí odvolacího soudu a nijak je neupravují. To mimo jiné znamená, že rozhoduje-li odvolací soud ve veřejném zasedání, může za podmínek stanovených v §259 odst. 3, 4 tr. ř. uložit obviněnému ochranné opatření bez výslovného návrhu státního zástupce. Podkladem, na němž odvolací soud rozhoduje, není návrh státního zástupce na uložení ochranného opatření, nýbrž odvolání. Odvolací soud pak může o odvolání rozhodnout i tak, že po zrušení rozsudku soudu prvního stupně nebo jeho části sám rozhodne ve věci a v tomto rámci mimo jiné uloží ochranné opatření. Z toho je jasné, že Krajský soud v Hradci Králové neporušil ustanovení §239 odst. 1 tr. ř., pokud z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek Okresního soudu v Trutnově v důsledku zrušení výroku o upuštění od potrestání zrušil i ve výroku o uložení ochranného léčení a pokud v rámci nového rozhodnutí ve věci samé obviněnému ochranné léčení znovu uložil podle jiného ustanovení, než podle kterého tak učinil Okresní soud v Trutnově.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného směřující proti té části napadeného rozsudku, v níž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o uložení ochranného léčení, podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec