ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.902.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 902/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2005 dovolání obviněného Z. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. 6 To 767/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 154/2004 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 1 T 154/2004, byl obviněný Z. Ž. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil společně s obviněnými Z. M. a A. M. tím, že dne 14. 7. 2004 v době mezi 01:15 hodin až 01:25 hodin v K., okres B., na ul. A. před prodejnou potravin O. pod záminkou žádosti o cigarety oslovili A. S., a když jim cigarety podával, dva z obviněných ho uchopili vpředu za ruce a třetí z nich takto na pohybu omezenému A. S. odcizil mobilní telefon zn. Alcatel v pouzdře připevněný na opasku a ze zadní kapsy kalhot peněženku s osobními doklady a částkou ve výši 260,- Kč, poté poškozeného společně povalili na zem a kopali do něj, čímž mu způsobili odřeniny a pohmožděniny v oblasti hlavy, rukou a trupu a poškodili mu dioptrické brýle, odcizením věcí způsobili A. S. škodu ve výši 2.330,- Kč a poškozením dioptrických brýlí a hodinek a potrháním oblečení škodu ve výši nejméně 1.960,- Kč, přičemž bezprostředně po útoku byli zajištěni policisty.
Obviněnému Z. Ž. byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. 6 To 767/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Toto rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním v rozsahu všech výroků, které se ho týkaly, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V úvodu odůvodnění dovolání obviněný vypočítává, na podkladě jakých důkazů byl soudy uznán vinným. V návaznosti na to soudům vytýká, že podle jeho názoru porušily „zásadu odpovědnosti za spáchání trestného činu“, podle které musí být vina pachatele bezpečně prokázána. V této souvislosti opakuje svou obhajobu, podle níž se zjištěného skutku nedopustil s tím, že jediná skutečnost, která jej spojuje s celou věcí je to, že se v době spáchání trestného činu nacházel v okolí místa činu. V další části dovolání obviněný uvádí skutečnosti, které podle jeho přesvědčení podporují jeho obhajobu. Svou argumentaci uzavírá tím, že podle jeho názoru nebyla jeho vina v předmětné věci bezpečně a spolehlivě prokázána, čímž došlo k porušení zásady odpovědnosti za spáchaný trestný čin.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek okresního soudu i usnesení krajského soudu zrušil a Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Podle jejího názoru je dovolání obviněného sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti se však v něm namítá toliko vadné hodnocení provedených důkazů, čímž jsou fakticky napadána soudem učiněná skutková zjištění. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. Ž. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný dovolací důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz §265f odst. 1 tr. ř., §265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu, neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 299, Sb. rozh. trest.).
Po přezkumu dovolání obviněného Nejvyšší soud konstatoval, že obviněný Z. Ž. v něm žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní a krajský soud provedené důkazy hodnotily. Obviněný v dovolání opakoval svou obhajobu, založenou na odlišném hodnocení důkazů, polemizující se skutkovými závěry, k nimž okresní a krajský soud postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. dospěly.
Obviněný Z. Ž. tedy sice formálně deklaroval dovolací důvod napadající právní posouzení zjištěného skutku, ale svými konkrétními námitkami se domáhal změny skutkových zjištění a teprve jejím prostřednictvím i případné, blíže neupřesněné změny právního posouzení. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Z. Ž. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst.1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr