ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.915.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 915/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2005 o dovolání obviněného M. F., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 23 To 23/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 29 T 124/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 10. 2004, sp. zn. 29 T 124/2004, byl obviněný M. F. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že dne 27. 5. 2004 v době kolem 04:30 hodin v Č. B., ulici P., v úmyslu zmocnit se dále uvedených věcí fyzicky napadl J. J., tak, že se proti němu rozběhl a udeřil jej hlavou do jeho hlavy, a poté co poškozený upadl na zem, strhl z něho oblečenou montérkovou vestu v hodnotě 345,- Kč s obsahem finanční hotovosti ve výši 100,- Kč a mobilním telefonem zn. Siemens A52 v hodnotě 2.177, Kč, tedy věci v celkové hodnotě 2.622,- Kč.
Obviněnému M. F. byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 28. 1. 2005, sp .zn. 23 To 23/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť má za to, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný okresnímu soudu vytýká, že jeho jednání posoudil jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., ačkoli obžaloba mu kladla za vinu trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. Pochybení soudu spatřuje v tom, že podle jeho názoru hodnotil provedené důkazy zcela jednostranně, když závěr o užití násilí učinil pouze na základě výpovědi poškozeného J. J., kterou obviněný hodnotí jako rozpornou. Poukazuje v této souvislosti na silnou podnapilost poškozeného, která se podle něj musela projevit na jeho vnímání. Obviněný v dovolání opakuje, že poškozenému vzal mobilní telefon, ovšem bez použití násilí, poté, co mu vypadl z kapsy, takže jeho jednání by podle něj mělo být posuzováno toliko jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. Dovolatel dále vyjadřuje přesvědčení, že z užití násilí vůči poškozenému jej žádným způsobem neusvědčuje ani výpověď svědkyně R. V., z níž cituje některé pasáže. Krajskému soudu pak vytýká, že uvedená pochybení okresního soudu nenapravil a naopak jeho závěry označil za precizní a přesvědčivé. I tento soud proto podle mínění obviněného nese podíl na nesprávném právním posouzení skutku.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej uzná vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. namísto trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a uloží mu trest odnětí svobody nedosahující horní hranice trestní sazby s podmíněným odkladem jeho výkonu na přiměřenou zkušební dobu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz §265f odst. 1 tr. ř., §265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu považuje za nutné uvést, že ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu.
Druhá alternativa, kterou uplatnil a v dovolání doslovně citoval obviněný, je naplněna tehdy, bylo–li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku a v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný M. F. ve svém dovolání konkrétně namítl, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán dovolací důvod uvedený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V návaznosti na to považuje Nejvyšší soud za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu, neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 299, Sb. rozh. trest.).
Po přezkumu dovolání však Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání obviněného M. F. shora uvedené zákonné požadavky nesplňovalo.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že dovolatelovy námitky směřovaly výhradně vůči skutkovým zjištěním soudu prvního i druhého stupně. Dovolatel oponoval tomu, jak soudy vyhodnotily provedené důkazy, jaký význam a věrohodnost přikládaly výpovědím svědků J. J. a R. V., a jaké skutkové závěry z provedených důkazů postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily.
Obviněný tedy sice formálně deklaroval dovolací důvod napadající právní posouzení zjištěného skutku, když se domáhal jiného právního posouzení skutku, a sice jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák., nikoli jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Této změny právního posouzení se však nedomáhal prostřednictvím namítání právních vad napadeného rozhodnutí, nýbrž snahou o revizi skutkových zjištění, když oponoval skutkovému závěru soudů, že se věcí poškozeného zmocnil násilím. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. Logicky tak nemohl naplnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odkazoval.
IV.
Z důvodů rozvedených shora proto Nejvyšší soud dovolání obviněného M. F. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr