ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.87.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 87/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. července 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. Š., rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 1. 10. 2004, sp. zn. 26 Hv 169/04p, a to pro trestný čin krádeže vloupáním dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §127, §128 odst. 1 č. 2, §129 č. 2, §130 č. 3 a č. 4, §15 trestního zákoníku Rakouské republiky, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakousko, jenž nabyl právní moci dne 5. 10. 2004, byl Z. Š. uznán vinným trestným činem krádeže vloupáním dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouska. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění cizozemského soudu dopustil v podstatě tím, že v době od 3. 7. 2004 do 22. 7. 2004 v obcích H., L., G., F., L., M., B., A., L., St., S., S., G., S., T., G., W., H., B., O., N. a L., společně s další osobou odcizili, popř. se pokusili odcizit vypáčením schránek na milodary v kostelích či nádob v prostorách sloužících výkonu náboženství, se záměrem se neoprávněně obohatit o peněžní částky, a to peníze v hotovosti v celkové výši nejméně 990 €.
Za tento trestný čin byl Z. Š. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z. Š. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil nemalou škodu na cizím majetku. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení činu (vloupání), jakož i opakovaným pácháním trestné činnosti. Nelze přehlédnout ani to, že pro obdobnou trestnou činnost byl již v minulosti soudně trestán (ve věci Zemského soudu ve Wiener Neustadtu, Rakousko, sp. zn. 42 Hv 78/02t) a že nynější trestné činnosti se dopustil krátce po odpykání předchozího trestu odnětí svobody.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík