ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.89.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 89/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. července 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. B., rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 3 Ls 11 Js 3299/02, a to pro trestné činy nedovoleného vstupu a nedovoleného pobytu, krádeže v obzvláště těžkém případu a pokusu trestného činu krádeže v obzvláště těžkém případu podle §242 odst. 1, odst. 2, §243 odst. 1 č. 1, §22, §23, §52 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §92 odst. 2 č. 1a a odst. 2 č. 1b cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, a to se zahrnutím trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu v Kemptenu, Spolková republika Německo, ze dne 27.5. 2002, sp. zn. 2 Ds 221 Js 24110/99.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 3. 12. 2002, byl L. B. uznán vinným trestnými činy nedovoleného vstupu a nedovoleného pobytu, krádeže v obzvláště těžkém případu a pokusu trestného činu krádeže v obzvláště těžkém případu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo. Trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že přestože byl nařízením vládního prezidia ve F. ze dne 15. 7. 1996 vykázán ze Spolkové republiky Německo s tím, že nesmí na území Spolkové republiky Německa vstoupit a zdržovat se zde, tak dne 24. nebo 25. 4. 1999 u M. opět přešel pěšky přes zelenou česko-německou hranici do N., kde se nelegálně zdržoval až do dne 2. 6. 1999. Dále pak dne 27. 4. 1999 společně s další osobou vykopli tabuli z drátového skla vrat hasičské zbrojnice v G., aby tam přenocovali a odcizili peníze, potraviny a jiné věci, přičemž zde odcizili dvě radiostanice a kapesní svítilnu v hodnotě 1.500 DM. V době mezi 28. 4. a 30. 4. 1999 vypáčil visací zámek na dveřích skladu krmiv poškozené H. H. ve F. s tím, aby zde odcizil peníze, potraviny a jiné potřebné věci a v tomtéž období vypáčil zamčené dřevěné vchodové dveře vedle se nacházejícího rybářského domku téže poškozené, avšak v žádném z těchto domků nenašel nic upotřebitelného a způsobil tak věcnou škodu ve výši asi 50 DM.
Za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, a to se zahrnutím trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu v Kemptenu, Spolková republika Německo, ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 2 Ds 221 Js 24110/99, přičemž tímto rozsudkem Obvodového soudu v Kemptenu byl L. B. odsouzen pro pokus trestného činu krádeže v obzvlášť těžkém případě, když trestné činnosti se podle zjištění tamního soudu dopustil v podstatě tím, že v době mezi 3. 6. a 26. 6. 1999 v L./S. rozbil okno zahradního altánu poškozeného S. a vloupal se do něj, aby zde odcizil nějaké věci, nic však zde nenašel.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že L. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy krádeže a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §247 a §171 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. B. se dopustil více útoky zejména poměrně závažné majetkové trestné činnosti, kterou spáchal násilným vniknutím do různých objektů. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je tedy zvyšována i způsobem provedení činu (vloupání). Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík