ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.565.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 565/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 31. července 2006, o dovolání obviněných J. L., a I. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. září 2005, sp. zn. 9 To 271/2005, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 105/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. L. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného I. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. března 2005, sp. zn. 9 T 105/2004, byli obvinění J. L. a I. L. uznáni vinnými trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se jej dopustili tím, že po předchozí společné domluvě dne 8. října 2002 ve 2.30 hodin nahlásili Policii ČR, Dopravnímu inspektorátu B., dopravní nehodu vozidla značky Avia, kterou měl řídit obžalovaný J. L., a vozidla značky BMW, obžalovaného I. L., která se měla stát v B., přičemž v protokolu o nehodě silničního provozu uvedli nepravdivé údaje o skutečném průběhu dopravní nehody, které jsou v rozporu s poškozením vozidla BMW 525 I. L., k němuž došlo jindy a jiným způsobem, než uvedli, a následně v úmyslu získat plnění z povinného ručení, tyto nepravdivé údaje uvedli v rámci oznámení škodné události obžalovaným L. a při uplatnění nároku na plnění z pojištění odpovědnosti za škodu ze strany obžalovaného L., čímž vyplacením pojistného plnění vozidla Avia 31.1N na účet obžalovaného L. způsobili společnosti K. p., a. s., se sídlem P., škodu ve výši 306.300,- Kč.
Za takto zjištěné jednání soud prvního stupně odsoudil
-obviněného J. L. podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
-obviněného I. L. podle §250a odst. 3 tr. zák. za použití §53 odst. 1 tr. zák., §54 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 150.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání. Usnesením ze dne 15. září 2005, sp. zn. 9 To 271/2005, Krajský soud v Brně odvolání obou obviněných zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání.
Obviněný J. L. podal dovolání proti výroku o zamítnutí odvolání v celém jeho rozsahu. Opřel dovolání o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g ) tr. řádu, neboť má za to, že odvolací soud nesprávně právně posoudil předmětný skutek. Nesprávné právní posouzení skutku dovolatel dává do souvislosti s tím, že nebylo dle jeho názoru bezpečně prokázáno, že by se byl předmětného jednání dopustil, přičemž závěry soudů obou stupňů zcela jasně prokazují, že oba soudy zcela nedokonale zjistily rozhodné skutečnosti v době spáchání údajné dopravní nehody. Dalším důvodem dovolání je skutečnost, že obhájci obviněného I. L. nebylo umožněno vést řádnou obhajobu ve věci ve smyslu platného trestního řádu. Argumentace k tomuto důvodu dovolání je podrobněji rozvedena v části rozhodnutí zabývající se dovoláním obviněného L.
Obviněný rovněž namítá způsob, jakým soud provedl dokazování oběma znaleckými posudky, které měl k dispozici a způsob hodnocení těchto důkazů soudem. Poukazuje i na údajnou neúplnost dokazování, spočívající v tom, že soud nevyslechl svědkyni, jejíž výslech navrhoval a znalce, který na jeho žádost zpracoval druhý posudek ve věci a kterému ze strany soudu, jak uvádí, „nebylo uděleno poučení“. Polemizuje i s dalšími skutkovými zjištěními soudu, které se týkají činnosti spoluobviněného po údajném zastavení vozidla BMW a dalšími skutkovými závěry.
Dovolatel dle zásady „v nejasnostech ve prospěch“ navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. března 2005, sp. zn. 9 T 105/2004, jakož i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. září 2005, sp. zn. 9 To 271/2005, a věc postoupil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení ve věci.
Obviněný I. L. podal dovolání proti výroku o zamítnutí odvolání v celém jeho rozsahu. Opřel dovolání o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Důvod dovolání spatřuje v tom, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. září 2005, sp. zn. 9 To 271/2005, spočívá na nesprávném posouzení zjištěných závěrů nedokonalého důkazního řízení soudu prvního stupně a odvolacího soudu tak, jak jsou popsány v odůvodněních obou předmětných rozhodnutí. Nesprávné právní posouzení skutku dovolatel shledává v tom, že nebylo bezpečně prokázáno, že by se předmětného jednání dopustil, přičemž dle něj závěry obou soudů zcela jasně potvrzují, že oba soudy zcela nedokonale zjistily rozhodné skutečnosti v době spáchání údajné dopravní nehody. Za další důvod dovolání považuje dovolatel skutečnost, že jeho obhájci nebylo umožněno vést řádnou obhajobu ve věci, a to proto, že bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, i když se řádně omluvil, a to v termínu, kdy to bylo nejdříve možné, jelikož v den omluvy mu měla být ukončena jeho pracovní neschopnost, ale tato byla prodloužena ještě o více než 10 pracovních dnů. Dovolatel považuje tvrzení soudu prvního i druhého stupně, že byla soudci doručena omluva s dokladem o pracovní neschopnosti a se žádostí obviněného I. L. teprve až po jednání, za nepravdivé. Dle dovolatele L. doručení omluvy jasně prokazuje podací razítko městského soudu na této omluvě, jež je vystaveno o den dříve před předmětným jednáním podatelnou Městského soudu v Brně.
V další části dovolání dovolatele I. L. je argumentace v podstatě doslova shodná se zněním dovolání spoluobviněného J. L. I tento dovolatel namítá způsob provedení důkazu znaleckými posudky, fakt, že odvolací soud odmítl návrh na výslech Z. Ž. navrhovaný obviněným L. a polemizuje se skutkovými zjištěními soudu ohledně jeho počínání po údajném zastavení vozidla BMW a dalšími skutkovými závěry. Tvrdí, že soudy nezjistily správně skutkový stav.
Z těchto důvodů dovolatel L. navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. března 2005, sp. zn. 9 T 105/2004, jakož i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. září 2005, sp. zn. 9 To 271/2005, a věc postoupil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení ve věci.
K podaným dovoláním se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. řádu písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že všechny uplatněné skutkové argumenty namítané obviněnými, zejména další okolnosti dopravní nehody a jiný možný vznik poškození vozidla, rozdílný od zjištění soudů, nelze akceptovat, protože je nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Poukázala na to, že v souladu se zákonnými podmínkami zvoleného dovolacího důvodu nejsou ani další výhrady obviněných a všechna namítaná procesní pochybení, jež ve svém důsledku měla dle dovolatelů vést k pochybení ve skutkových zjištěních. V souvislosti s námitkou dovolatele L., že byl zkrácen na právu účasti v hlavním líčení, státní zástupkyně uvedla, že tento důvod byl dovolatelem L. uplatněn v rámci dovolacího důvodu v rámci §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a pokud by byla námitka odůvodněná, byl by eventuálně naplněn dovolací důvod podle písm. h) uvedeného zákonného ustanovení. Dovolatelé dále učinili výhradu k rozsahu dokazování provedeného soudy, pokud nebyl slyšen jako znalec zpracovatel znaleckého posudku, který předložili před skončením dokazování. V důsledku těchto pochybení měla být skutková verze podstatná pro jejich obhajobu soudy nesprávně právně posouzena. Dále státní zástupkyně uvedla, že z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v dovolání a tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami, neboť byly jednoznačně a bez pochybností vyvráceny již v rámci řízení před soudem odvolacím. Zejména v napadeném usnesení odvolací soud odůvodnil závěr, že v řízení, které předcházelo vydání rozsudku soudu prvního stupně, byla dodržena všechna příslušná ustanovení trestního řádu, včetně těch, která mají zabezpečit právo obviněného na obhajobu, takže vadou předpokládanou v §258 odst. 1 písm. a) tr. řádu, kterou namítá dovolatel L., rozhodnutí soudu prvního stupně netrpí. Rovněž námitku obou dovolatelů, že prvostupňový soud pochybil, pokud byl předložený posudek toliko čten jako listinný důkaz, hodnotila státní zástupkyně jako nedůvodnou, protože soud postupoval v souladu s ustanovením §110a tr. řádu. Státní zástupkyně vyslovila názor, že i pokud by byl dovolateli zvolen odpovídající dovolací důvod, pak ze shora uvedených důvodů by bylo třeba jednoznačně dospět k závěru, že dovolání obou dovolatelů jsou zjevně neopodstatněná, neboť v podstatě jen opakují námitky uplatňované obviněnými již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly. Státní zástupkyně uzavírá, že z konstatované dovolací argumentace je zcela nepochybné, že se dovolání obviněných zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu a navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněných J. L. a I. L. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, protože byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, a aby rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obou obviněných je přípustné (§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu), bylo podáno osobami oprávněnými (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu), v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Současně shledal, že dovolání splňuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně lze považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném hmotně právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto důvodu lze proto namítat, že skutek, jak byl soudy zjištěn, nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, že jde o trestný čin jiný, nebo jednání není vůbec trestné. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocených důkazů, ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03). V dovolání je možné vytýkat jen právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, ale není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním s cílem dosáhnout jejich změny a v návaznosti na to i jiného právního posouzení.
Z obsahu podaných dovolání vyplývá, že obvinění v něm uplatnili námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým bylo provedeno dokazování, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Městský soud v Brně a z nichž vycházel v napadeném rozsudku Krajský soud v Brně. Podle skutkových zjištění se obvinění trestného činu podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. dopustili tím, že po předchozí společné domluvě nahlásili Policii ČR, Dopravnímu inspektorátu B., dopravní nehodu dvou vozidel, přičemž v protokolu o nehodě silničního provozu uvedli nepravdivé údaje o skutečném průběhu dopravní nehody, které jsou v rozporu s poškozením jednoho z uvedených vozidel, k němuž došlo jindy a jiným způsobem, než uvedli, a následně v úmyslu získat plnění z povinného ručení, tyto nepravdivé údaje uvedli v rámci oznámení škodné události a při uplatnění nároku na plnění z pojištění odpovědnosti za škodu, čímž vyplacením pojistného plnění způsobili společnosti K. p., a. s., se sídlem P., škodu ve výši 306.300,- Kč. Obvinění zpochybnili způsob hodnocení výpovědi znalce Ing. Š., o kterou soud opřel svůj závěr o vině, nadto uplatnili námitku tzv. opomenutých důkazů, kdy poukázali na skutečnost, že nebyl slyšen jimi navrhovaný znalec, a dále soudy nebyl proveden navrhovaný důkaz svědeckou výpovědí Z. Ž., a konečně namítli podstatnou vadu v řízení, spočívající dle jejich názoru v porušení práva obviněného na obhajobu dle §258 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Pokud bylo dovolateli namítáno, že nebyl vyslechnut znalec, který vypracoval znalecký posudek předkládaný obhajobou, krajský soud v odůvodnění předmětného usnesení konstatoval, že soud prvního stupně postupoval v souladu s §110a tr. řádu, pokud předložený posudek, který neobsahoval náležitosti uvedené v citovaném zákonném ustanovení, přečetl toliko jako listinný důkaz. K uvedenému Nejvyšší soud ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 9 T 105/2004, zjistil, že v průběhu odročeného hlavního líčení konaného u Městského soudu v Brně dne 15. března 2005 byl k návrhu obhajoby obviněného L. podle §213 odst. 1 tr. řádu čten jím předložený „znalecký posudek“, přičemž samosoudce k jeho právnímu posouzení do protokolu o hlavním líčení konstatoval, že obsahuje doložku, avšak „nemá náležitosti podle tr. řádu“ (č. l. 133-134). Dle §110a tr. řádu je povinností soudu ověřit, zdali znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. V opačném případě takovýto posudek nelze uznat jako posudek znalce. Je přitom věcí procesní strany, která posudek předkládá, aby dbala na perfektnost takového důkazu. Pokud soud vycházeje z ustanovení §110a tr. řádu dospěje k závěru, dle něhož stranou předložený důkaz není znaleckým posudkem a s ohledem na jeho obsah jej posoudil jako listinný důkaz, jenž je z hlediska zjišťování skutkového stavu nadbytečný, je k tomu oprávněn i s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 a §216 odst. 1 tr. řádu).
Nejvyšší soud k další dovolací námitce ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 9 T 105/2004, zjistil, že v průběhu veřejného zasedání u Krajského soudu v Brně dne 15. září 2005 obviněný L. navrhl provedení důkazu svědeckou výpovědí Z. Ž., přičemž dle protokolu z předmětného veřejného zasedání (č. l. 164 - 165) krajský soud uvedl, že „o návrhu na doplnění dokazování bude rozhodnuto v závěrečné poradě“. V odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí pak odvolací soud v této souvislosti konstatoval: „Pro úplnost lze uvést, že pokud obžalovaný J. L. navrhoval vyslechnout svědkyni Z. Ž., která údajně měla být v kritickou dobu s ním ve vozidle, dospěl krajský soud k závěru, že výslech svědkyně vzhledem k provedeným důkazům se jeví nadbytečný, když nelze přehlédnout dobu, která od události uplynula i skutečnost, že se o ní obžalovaný zmínil až v odvolacím řízení.“ Krajský soud v Brně tudíž v předmětné věci na obviněným navrhovaný důkaz reagoval a zároveň předestřel důvody, pro něž jej považoval za nadbytečný.
V uvedeném rozsahu svá dovolání tak založili dovolatelé jednak na skutkových námitkách, jimiž se domáhali změny skutkových zjištění, a následně ze změny těchto zjištění vyvozovali, že se nedopustili trestného činu, a jednak na námitkách procesních. Z charakteru námitek je evidentní, že vytýkané vady mají povahu vad skutkových, příp. procesních, nikoli ale hmotně právních. Ačkoli tedy obvinění deklarovali v dané souvislosti dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, uplatnili ve skutečnosti námitky skutkové, příp. procesní, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. řádu obsahově naplnit.
K námitce, že obviněnému L. nebylo umožněno vést řádnou obhajobu proto, že bylo jednáno proti vůli obviněného v jeho nepřítomnosti i když se řádně omluvil, a to v termínu, kdy to bylo nejdříve možné, Nejvyšší soud uvádí, že argumentace jen formálně naplňuje dovolací důvod §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Z tzv. omluvy není patrno, zda skutečně obviněný nebyl schopen účasti na hlavním líčení. Pracovní neschopnost automaticky neznamená neschopnost účastnit se na hlavním líčení. A nebyl žádný důvod, aby se k hlavnímu líčení nedostavil jeho obhájce. Ten by měl vědět, že o tom, zda je omluva řádná tak, jak to zákon vyžaduje, rozhoduje soud (§202 odst. 3 tr. řádu) a že může, jak v tomto případě, rozhodnout tak, že hlavní líčení bude a může proběhnout (nešlo o případ nutné obhajoby) i v nepřítomnosti obhájce. V zájmu obviněného, bez ohledu na jeho stanovisko, se měl i jeho obhájce k soudu dostavit. Dalšího hlavního líčení se již obviněný L. i jeho obhájce zúčastnili a měli možnost se k provedeným důkazům vyjádřit. Ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 9 T 105/2004 Nejvyšší soud zjistil, že na č. l. 112-113 je založena fotokopie potvrzení o pracovní neschopnosti obžalovaného L. (jež započala dnem 1. února 2005), předložená jeho obhájcem spolu s přípisem obsahujícím omluvu neúčasti obviněného u hlavního líčení dne 8. února 2005 v 9.15 hod. a jeho vyjádření, že trvá na své účasti u hlavního líčení a na tom, že se bez jeho účasti hlavní líčení nemůže konat. Dle razítka podatelny Městského soudu v Brně byla omluva obviněného L. doručena osobně dne 7. února 2005, v úředním záznamu na č. l. 112 ze dne 8. února 2005 je uvedeno: „doručeno do spisu až po hlavním líčení“. Z protokolu z hlavního líčení u Městského soudu v Brně, konaného dne 8. února 2005 v 9.15 hod. (č. l. 114 předmětného spisu) Nejvyšší soud dále zjistil, že se obhájce dovolatele L. bez omluvy k hlavnímu líčení nedostavil a ke sdělení obhájce obviněného L., dle něhož obviněný L. „zasílá soudu neschopenku“ samosoudce konstatoval, že „tato se ve spise nenachází“ a vyhlásil usnesení, dle něhož „podle §202 odst. 2 tr. řádu bude hlavní líčení konáno bez přítomnosti obžalovaného L.“. Konečně Nejvyšší soud konstatuje, že na odročeném hlavním líčení, konaném 15. března 2005, byl přítomen obviněný L. i jeho obhájce (č. l. 131).
Na neúčast obviněného L. u hlavního líčení dne 8. února 2005 reagoval nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukazem na skutečnost, že v okamžiku hlavního líčení se omluva obviněného ve spise nenacházela, dále konstatováním, že z předmětného přípisu obhájce obviněného L. nevyplývá, že by se z účasti na hlavním líčení omlouval on sám, jakož i úvahou, dle níž zájmy obžalovaných nebyly v konfliktu a obhajoba obžalovaného L. byla fakticky zjištěna přítomností obhájce obviněného L.
Krajský soud k námitce konání hlavního líčení navzdory omluvě obviněného poukázal na skutečnost, že hlavní líčení před nalézacím soudem dne 8. února 2005 se konalo v souladu s podmínkami obsaženými v ustanovení §202 odst. 2 písm. a) tr. řádu, nadto u odročeného hlavního líčení, konaného u Městského soudu v Brně dne 15. března 2005, byli přítomni obviněný L. i jeho obhájce a měli plnou možnost vyjádřit se ke všem skutkovým i právním otázkám předmětné věci.
Vycházeje ze všech shora uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného J. L. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §256b tr. řádu, pročež je podle §256i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, dovolání obviněného I. L. kvalifikoval jako zjevně neopodstatněné, v důsledku čehož je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu rovněž odmítl. Uvedené rozhodnutí učinil aniž by na podkladě předmětných dovolání podle §265i odst. 3 tr. řádu přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman