Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.06.2006, sp. zn. 20 Cdo 1239/2006 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1239.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1239.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1239/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného J. H., zastoupeného advokátem, proti povinné M. H., zastoupené advokátem, vyklizením, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 73 Nc 5136/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 2. 2005, č.j. 12 Co 28/2005-53, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé usnesení ze dne 6. 12. 2004, č.j. 73 Nc 5136/2004-8, kterým Okresní soud Plzeň - město nařídil podle svého rozsudku ze dne 30. 6. 1989, sp. zn. 15 C 346/87, exekuci vyklizením povinné z označeného družstevního bytu do zajištěného náhradního bytu č. 7 v domě č.p. 212 v P., K. 8, jejímž provedením pověřil JUDr. J. P., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že oprávněný prokázal zajištění náhradního bytu v domě, jehož podíloví spoluvlastníci formou notářského zápisu prohlásili, že poskytnou povinné pronájem na dobu neurčitou (§343 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jeno.s.ř.“). Námitku povinné, že je vlastnicí vyklizovaného bytu, odvolací soud považoval ve stadiu nařízení exekuce za bezcennou, neboť se netýká skutečnosti rozhodné pro její nařízení (§44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb.). Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu vyjádřeného v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. prosazuje – obecně a bez zakotvení do poměrů souzené věci – názor, že soud je povinen již při nařízení exekuce zabývat se tím, zda nejsou dány povinným tvrzené skutečnosti, pro které by bylo třeba exekuci podle ustanovení §268 odst. 1 až 4 o.s.ř. zastavit; pokud zde takové okolnosti panují, návrh na nařízení exekuce zamítne. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Oprávněný má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zásadní právní význam, neboť se neodchyluje od ustálené judikatury. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.). Dovolání není přípustné. Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda – jde-li o vymožení peněžitého plnění – je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, a zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce (výkon rozhodnutí) nařízená nebo navržená jiným způsobem a zda právo není prekludováno. Nařízení exekuce je ovládáno zvláštními formalizovanými postupy, které podstatně omezují možnosti obrany povinných subjektů. Jde-li o vyklizení bytu se zajištěním bytové náhrady nebo přístřeší, zákon sice stanoví soudu povinnost nařídit jednání (§343 odst. 3 o.s.ř.), ovšem jeho cílem je toliko zjištění, zda bytová náhrada byla zajištěna a zda odpovídá vykonávanému rozhodnutí. Obraně povinného založené na jiných tvrzeních je pak vymezeno jiné stadium řízení, tj. řízení o zastavení exekuce (§268 o.s.ř., §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Tvrzení, že povinná se stala vlastnicí bytu, který má být vyklizen, nepředstavuje skutečnost rozhodnou ve stadiu nařízení exekuce, nýbrž jde o obranu, která – typicky – může být relevantní v řízení o zastavení exekuce. Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhodne ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. června 2006 JUDr. Pavel K r b e k , v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/29/2006
Spisová značka:20 Cdo 1239/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1239.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
I. ÚS 3038/
odmítnuto
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21