Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.06.2006, sp. zn. 20 Cdo 3124/2005 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.3124.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.3124.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 3124/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného J. H., zastoupeného advokátem, proti povinné M. H., zastoupené advokátem, vyklizením, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 73 Nc 5136/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2005, č.j. 12 Co 306/2005-119, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Usnesením ze dne 15. 4. 2005, č.j. 73 Nc 5136/2004-80, Okresní soud Plzeň - město (mimo jiné) zamítl návrh, jímž se povinná domáhala zastavení exekuce vyklizením bytu (nařízené usnesením ze dne 6. 12. 2004, č.j. 73 Nc 5136/2004-8). Podle soudu prvního stupně se exekuční titul (rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 30. 6. 1989, sp. zn. 15 C 346/87), jímž bylo zrušeno právo společného užívání družstevního bytu a povinné uložena povinnost byt vyklidit do patnácti dnů poté, „co jí bude přidělen náhradní byt, pokud nepostačí poskytnout náhradní ubytování,“ stal formálně vykonatelným uplynutím lhůty k plnění, pro jejíž počátek je rozhodující okamžik, kdy byla zajištěna odpovídající bytová náhrada. V daném případě – jak plyne z notářského zápisu sepsaného JUDr. V. Š., notářkou – se tak stalo 27. 10. 2001. Právo na plnění tudíž není promlčeno, jak s odkazem na ustanovení §110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jenobč. zák.“), namítala povinná. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 7. 2005, č.j. 12 Co 306/2005-119, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil; s názorem, že právo, jež bylo podkladovým rozhodnutím přiznáno, promlčeno není, se odvolací soud ztotožnil. Výhrady proti závěru, že zajištěný byt splňuje kritéria náhradního bytu (§712 odst. 2 obč. zák.), povinná v odvolání neuplatnila. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, odkazujíc na dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jeno.s.ř.,“ (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), aniž užitou argumentaci přímo některému z těchto důvodů podřadila. Dovolatelka nesouhlasí s tím, že byt č. 7 v domě č.p. 212 v P., K. 8, splňuje – ve vztahu k vyklizovanému bytu – podmínky náhradního bytu, na jehož zajištění má právo. Tvrdí, že jde o byt IV. kategorie o rozloze 35 m2, jehož součástí není koupelna, a WC na chodbě je společné pro všechny nájemce patra, že příslušenstvím bytu není sklep či jiné skladovací prostory, že v domě není sušárna ani prádelna, že byt – nevybavený ústředním topením – je zamořen plísní, je zatuchlý a nevětratelný, že se nachází ve velmi prašné a hlučné lokalitě města a že nájemné s úhradami za služby dosahuje výše, která není úměrná invalidnímu důchodu dovolatelky. Zdravotní stav, který dovolatelka popsala, vyžaduje také bydlení v nižším patře nebo v domě s výtahem. Dále namítla, že ve smlouvě o nájmu náhradního bytu je jako nájemce uvedena jiná osoba než povinná. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. použít nelze (usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení exekuce, nepředcházelo jeho dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí), je namístě zvažovat splnění předpokladů vymezených ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které přípustnost dovolání spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž dovolatelka (mimo jiné) správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí, tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla, je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Otázka zajištění bytové náhrady, která byla posouzena již v řízení o nařízení exekuce vyklizením (§343 o.s.ř.), může být znovu otevřena ve stadiu provedení exekuce. Zjistí-li totiž soud po nařízení exekuce, popřípadě až při jejím provedení, že pro povinného nikdy nebyla určená bytová náhrada zajištěna, exekuci zastaví; to platí i v případě, kdy se situace po nařízení exekuce změnila, takže bytovou náhradu nelze mít dále za zajištěnou (§344 odst. 3 o.s.ř., §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Protože povinnost vyklidit byt je vázána na zajištění odpovídající bytové náhrady (§712 odst. 6 obč. zák.), jde v řízení o zastavení exekuce opětovně o posouzení, zda se podkladové rozhodnutí stalo vykonatelným, popřípadě zda – v důsledku změněné situace – vykonatelnosti nepozbylo. Závěr, že rozhodnutí, na jehož pokladě již byla (pravomocně) nařízena exekuce vyklizením bytu, za který je nutno zajistit přiměřený náhradní byt, náhradní byt, náhradní ubytování nebo přístřeší, je vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum v dovolacím řízení je možný v intencích dovolacího důvodu vyjádřeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Aby však soud mohl uzavřít, že rozhodnutí vykonatelné je nebo není, musí učinit potřebná skutková zjištění; jejich nesprávnost, případně neúplnost pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., které však nejsou s to přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit (dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné /§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř./, a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není). Platí, že v odvolacím řízení ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) lze tvrdit nové skutečnosti a uvádět nové důkazy, tj. takové, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně (§254 odst. 3 o.s.ř.). Na straně druhé je nezbytné připomenout, že omezení založené ustanovením §212a odst. 3 o.s.ř. dopadá nejen na věci, u nichž se v odvolacím řízení uplatňuje systém neúplné apelace, ale i na věci výkonu rozhodnutí (exekuce); jinak řečeno, k novým skutečnostem nebo důkazům smí odvolací soud přihlédnout, jen když byly uplatněny. V projednávané věci povinná skutečnosti týkající se bytu č. 7 v domě č.p. 212 v P., K. 8, z nichž dovozovala jeho neadekvátnost, do řízení o zastavení exekuce před soudy obou stupňů nevnesla, její odvolání bylo založeno výslovně na námitce promlčení práva na plnění (vyklizení). Odvolací soud – v intencích výše uvedeného – se tedy otázkou vykonatelnosti titulu z hlediska ustanovení §344 odst. 3 o.s.ř. (správně) nezabýval, ostatně rozhodující skutková tvrzení v tomto směru neměl ani k dispozici. Dovolatelka je učinila až obsahem mimořádného opravného prostředku (dovolání), aniž si uvědomila, že správnost, případně úplnost skutkových zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech (okolnostech), jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení (na takových skutkových novotách nemůže být založen dovolací důvod podle §241a odst. 3, ani podle §241a odst 2 písm. a/ o.s.ř., srov. §241a odst. 4 o.s.ř.). Lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 ve spojení s §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o.s.ř.; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhodne ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. června 2006 JUDr. Pavel K r b e k , v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/29/2006
Spisová značka:20 Cdo 3124/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.3124.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§212a odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21