ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.314.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 314/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné I., s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinné G. M., zastoupené advokátkou, pro 6.478,90 Kč a 15.038,80 Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. Nc 2997/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 8. 2005, č.j. 56 Co 430/2005-41, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 5. 2004, č.j. Nc 2997/2004-10 (ve znění opravného usnesení ze dne 13. 4. 2005, č.j. Nc 2997/2004-30), kterým Okresní soud v Klatovech nařídil podle svého rozsudku ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. 6 C 242/97, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 1998, sp. zn. 15 Co 212/98, k vymožení pohledávek 6.478,90 Kč a 15.038,80 Kč na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. J. H., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že vymáhané pohledávky jsou podloženy exekučními tituly (částka 6.478,80 Kč je 19 % úrokem z prodlení z jistiny, tj. z 12.409,- Kč, od 30. 9. 1995 do 11. 5. 1998, částka 15.038,80 Kč představuje náklady předcházejícího řízení). Právo na náhradu nákladů řízení je nárokem účastníka řízení, v němž bylo podkladové rozhodnutí vydáno, a účet jeho zmocněnce je pouhým platebním místem; případný nedostatek součinnosti zástupce oprávněné – pokud jde o sdělení čísla účtu, na který má být náhrada poukázána – může být podle odvolacího soudu zohledněn při úvaze o povinnosti k náhradě nákladů exekučního řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), a důvodnost spatřuje v nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Dovolatelka tvrdí, že rozsudky, na jejichž základě byla exekuce nařízena, výslovně povinnost zaplatit 6.478,80 Kč nestanoví; byla totiž zavázána zaplatit oprávněné 19 % úrok z prodlení z částky 12.409,- Kč od 30. 9. 1995 do zaplacení (29. 6. 1998). Oprávněná jí nesdělila, jaká je výše úroků a „kam vlastně tyto úroky má … zaplatit“, takže se o nich dozvěděla až z návrhu na nařízení exekuce. Náklady nalézacího řízení – jak vyplývá z výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 1998, sp. zn. 15 Co 212/98 – měla zaplatit na účet JUDr. F. K. (tehdejšího zástupce oprávněné), jehož číslo jí ale sděleno nebylo. Se závěrem, že jde jen o určení platebního místa, dovolatelka nesouhlasí. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu. Povinnost zaplatit vymáhané částky vyplývá z podkladových rozhodnutí, aniž by bylo nutné před nařízením exekuce povinnou ke splnění dluhů upomínat.
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést námitky podřaditelné ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Dovolatelka ostatně – jak vyplývá z obsahu jejího dovolání – žádné výtky stran neúplnosti, případně nesprávnosti zjištění, která jsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení exekuce relevantní, nevznesla.
Ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, povinná argumenty dovolacímu soudu nepřednesla a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde. Odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil názory, jež odpovídají standardní soudní praxi.
Při nařízení exekuce soud nezkoumá, zda a v jaké míře povinná oprávněné plnila; pochybnost (podávající se implicite z dovolání) o tom, zda titulem přiznané příslušenství jistiny bylo správně v návrhu na nařízení exekuce vyčísleno a soudem do výroku usnesení převzato, může být hodnocena pouze v řízení o zastavení exekuce (§268 odst. 1 o.s.ř., §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Poskytnutí součinnosti oprávněnou k dobrovolnému splnění dluhu povinnou – ať již sdělením čísla účtu, popřípadě výpočtem výsledné částky úroků z prodlení – není rovněž okolností pro nařízení exekuce rozhodnou (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 689/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2005 pod č. 49, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1606/2005).
To, že účet zmocněnce oprávněné, na který je podle podkladového rozhodnutí povinná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení, je pouhým platebním místem pro dobrovolné splnění povinnosti (§149 odst. 1 o.s.ř.), aniž by zavazoval oprávněnou požadovat návrhem na nařízení exekuce plnění jen do tohoto místa a aniž by pro soud zakládal povinnost přezkoumávat, zda platební místo, na které oprávněná požaduje plnění, souhlasí s platebním místem uvedeným ve vykonávaném rozhodnutí, dovodil Nejvyšší soud již ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. 6. 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/1998 pod č. 52, bod XV. (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1645/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2005 pod č. 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1528/99).
Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu