Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2006, sp. zn. 22 Cdo 103/2005 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.103.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.103.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 103/2005 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Ing. V. Z., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. S., zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 12 C 48/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2004, č. j. 25 Co 351/2003-327, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2004, č. j. 25 Co 351/2003-327, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. května 2003, č. j. 12 C 48/99-252, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. května 2003, č. j. 12 C 48/99-252, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 9. června 2004, č. j. 12 C 48/99-320, vypořádal zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak, že pod bodem I. výroku do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal blíže označené movité věci (vesměs vybavení bytu, garáže a nářadí) v ceně 479 000,- Kč, dále osobní automobil Fiat Punto v ceně 200 000,- Kč, hodnotu členského podílu ve Stavebním bytovém družstvu pracovníků energetiky a dopravy k bytu č. 31 v P.-M., V. 1157/6, ve výši 1 800 000,- Kč a hodnotu „členského podílu ke garáži č. 93“ ve výši 210 000,- Kč. Pod bodem II. uložil žalovanému, aby na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví zaplatil žalobkyni částku 30 071 441,- Kč. Pod body III. až VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku. Soud prvního stupně zjistil, že bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zaniklo rozvodem 3. 3. 1998 a že k dohodě o jeho vypořádání mezi účastníky nedošlo. Na podkladě provedených důkazů vzal za prokázané, že do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků patří movité věci a hodnoty členských podílů ve stavebním bytovém družstvu k bytu a garáži, přikázané do výlučného vlastnictví žalobkyně. Předmětem vypořádání dále učinil částku 800 000,- Kč, kterou žalovaný převedl na účet žalobkyně z podílu na zisku společnosti K. s. P., spol. s r. o., vyplaceného žalovanému za rok 1995 a 1996, částku 9 715 250,- Kč, představující uvedený podíl po odpočtu částky 800 000,- Kč, částku 1 105 000,- Kč získanou žalobkyní z prodeje akcií, částku 246 240.- Kč, kterou žalobkyně získala z podílu na zisku společnosti A. L., spol. s r. o., za rok 1996, částku 98 240,- Kč, představující hodnotu obchodního podílu žalobkyně ve společnosti A. L., spol. s r. o., a částku 55 366 113,- Kč, představující obchodní podíl žalovaného ve společnosti K. s. P., spol. s r. o. Do vypořádání nezahrnul částku 115 440,- Kč s tím, že tato částka byla žalobkyni vyplacena před zrušením společné domácnosti a spotřebována. Do bezpodílového spoluvlastnictví rovněž nezahrnul hodnotu členského podílu ke garáži č. 25 s ohledem na to, že tato garáž byla na žalovaného převedena dohodou z 12. 6. 1996 v době, „kdy již manželství účastníků neplnilo svou funkci“ a kdy mezi účastníky bylo nesporné, že hodnota tohoto členského podílu zůstává ve výlučném vlastnictví žalovaného. Bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak představuje majetek v ceně 70 019 843,- Kč, z něhož ke dni jeho zániku žalobkyně měla ve svém držení majetek v ceně 4 938 480,- Kč a žalovaný v ceně 65 081 363,- Kč. Při vypořádání vycházel z toho, že podíly obou účastníků jsou stejné. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 31. srpna 2004, č. j. 25 Co 351/2003-327, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. potvrdil. Ve výroku pod bodem II. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví částku 30 071 442,- Kč, a dále ve výši splátek k zaplacení této částky. Rozsudek soudu prvního stupně změnil také ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, potvrdil je ve výrocích o nákladech řízení státu a soudním poplatku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. K námitce žalovaného, že obchodní podíl jednoho z manželů nelze zahrnout do bezpodílového spoluvlastnictví, setrval na právním názoru vysloveném ve zrušujícím usnesení z 28. 1. 2003, č. j. 25 Co 424/2002-215, jímž byl soud prvního stupně vázán, který vycházel z právního názoru publikovaného v časopise Právní rozhledy č. 9 z roku 1996, podle kterého „obchodní podíl má povahu majetkového práva, na které se vztahují ustanovení občanského zákoníku a obchodního zákoníku o nakládání s právy a majetkovými hodnotami, pokud to povaha tohoto práva připouští“. S ohledem na §149 odst. 4 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (dále jenObčZ“), ze kterého vyplývá, že předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů jsou i majetková práva, dovodil, že při jeho vypořádání je třeba přihlížet i k hodnotě obchodního podílu jednoho z manželů. Za stavu, kdy žádný z účastníků nepředložil dostatek podkladů pro stanovení hodnoty podílu žalovaného ve společnosti K. s. P., spol. s r. o., k 3. 3. 1998, bylo třeba vycházet ze znaleckého posudku, který jeho hodnotu stanovil k 31. 3. 1998. Podle odvolacího soudu nebylo možno přistoupit k teoretickému odečtení navýšeného zisku za 28 dnů, jak to navrhoval žalovaný. Pokud změnil rozsudek soudu prvního stupně v částce, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (o 1,- Kč více), učinil tak z důvodu početní chyby soudu prvního stupně. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Zásadní význam po právní stránce rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v posouzení právní otázky, „zda v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů má být vypořádán i obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, který jeden z manželů nabyl za trvání manželství z prostředků v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů“, „zda má být při vypořádání přihlédnuto ke snížení hodnoty obchodního podílu, ke kterému došlo v období mezi zánikem manželství a dnem vydání rozhodnutí soudu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů“ a „jakým způsobem se určí hodnota obchodního podílu, která má být v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů mezi účastníky vypořádána“. Žalovaný nesouhlasí s názorem, že předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků jsou i jejich obchodní podíly ve společnostech A. L. P., spol. s r. o., a K. s. P., spol. s r. o. S odkazem na rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32, ročník 1997, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Odon 46/97, publikované v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, č. 14 rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 37 Co 399/95, publikované v časopise Soudní rozhledy, ročník 1997, č. 4, §320 a §320a občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. dovozuje, že „obchodní podíl v s. r. o. není ani věcí, ani majetkovým právem, nýbrž souborem práv a povinností společníka a jim odpovídající účast na společnosti (§113 odst. 1 věta prvá ObchZ ve znění do 31. 12. 2000)“. Z ustanovení občanského zákoníku ani obchodního zákoníku nevyplývá, že by nabytí obchodního podílu jedním z manželů za trvání manželství z prostředků v bezpodílovém spoluvlastnictví zakládalo vznik majetkového práva k obchodnímu podílu i druhému z manželů. Pokud je v §150 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem použit termín „společný majetek“, pak tento termín zahrnuje „společné věci“ i „majetková práva“ a sám o sobě nemůže vést k závěru, že předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví by měl být i obchodní podíl v s. r. o. Právní úprava obchodního podílu v s. r. o. se liší od právní úpravy členství v bytovém družstvu a pouze v případě společného členství manželů v bytovém družstvu zákon umožňuje v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví vypořádat majetková práva vyplývající ze zániku tohoto společného členství. Právní názor, že společníkem v s. r. o. je ten manžel, který uzavřel společenskou smlouvu nebo jinou smlouvu, jíž došlo k nabytí obchodního podílu, ale druhý manžel má nárok, aby při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví bylo přihlédnuto k hodnotě takto získaného obchodního podílu, je v rozporu s čl. 11 odst. 1 věta druhá Listiny základních práv a svobod. Pokud odvolací soud považuje obchodní podíl v s. r. o. za majetkovou hodnotu společnou oběma manželům, pak by “dvěma subjektům ze stejného předmětu vlastnictví plynula rozdílná práva a povinnosti“. Takový výklad je podle žalovaného „z ústavního principu nepřijatelný“. Poukázal také na to, že pokud by manžel měl v případě zániku bezpodílového spoluvlastnictví právo na vypořádání hodnoty obchodního podílu druhého manžela nabytého za trvání manželství, mohlo by to mít negativní dopad na majetkovou i životní situaci toho manžela, který je společníkem s. r. o., zejména tehdy, jestliže by hodnota ostatního majetku v bezpodílovém spoluvlastnictvím představovala oproti hodnotě obchodního podílu několikanásobně nižší hodnotu, jak je tomu v daném případě, kdy obchodní podíl žalovaného představuje 80 % veškeré hodnoty předmětu bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Žalovaný je toho názoru, „že nabytí obchodního podílu v s. r. o. jedním z manželů za trvání manželství z prostředků v bezpodílovém spoluvlastnictví nezakládá jakoukoliv účast druhého manžela na této společnosti, a to ani majetkovou, s případným nárokem na vypořádání hodnoty obchodního podílu“. Žalovaný nesouhlasí rovněž s názorem, že při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nelze přihlédnout ke snížení hodnoty obchodního podílu žalovaného, k němuž došlo v době od zániku bezpodílového spoluvlastnictví do data rozhodnutí soudu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. V této souvislosti odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu ČSR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972, č. 42 a ročník 1970, č. 21, které jsou třeba aplikovat na veškerý majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví. Dále namítá nesprávnost výše hodnoty obchodního podílu ve společnosti K. s. P., spol. s r. o., s tím, že znalec JUDr. H. provedl ocenění k 31. 3. 1998, zatímco k rozvodu manželství došlo 3. 3. 1998, a zpochybnil i správnost stanovení výše hodnoty obchodního podílu žalobkyně ve společnosti A. L. P., spol. s r. o. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání. Poukázala na právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, publikovaném v Právních rozhledech č. 2, ročník 2004, podle kterého „s obchodním podílem je spjata majetková hodnota, která je ve smyslu §118 odst. 1 ObčZ jinou majetkovou hodnotou (majetkem) a jako taková může být předmětem občanskoprávních vztahů (toto ustanovení platilo i do 31. 7. 1998). Jestliže i jen jeden z manželů nabude za trvání manželství z prostředků patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového podílu) ze zákona součástí společného jmění manželů“. Námitku týkající se nesprávnosti výše hodnoty obchodního podílu žalovaný v průběhu řízení nevznesl a nepožadoval doplnění znaleckého posudku či vypracování revizního znaleckého posudku. Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné. Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolací soudu ve věci samé je přípustné za splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. b) nebo §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ. Dovolání je přípustné – pokud by tomu tak nemělo být podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ, zajisté by tomu tak bylo podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, poněvadž řešení sporných právních otázek odvolacím soudem, jež žalovaný svým dovoláním zpochybňuje, činí rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím zásadního právního významu, neboť jde o otázky dovolacím soudem dosud neřešené. Konkrétně a především jde o otázku možného vzniku bezpodílového spoluvlastnictví k obchodnímu podílu, když tuto otázku dovolací soud řešil jen ve vztahu ke společnému jmění manželů, a o otázku doby významné pro ocenění obchodního podílu v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je v podstatné části důvodné. S ohledem na dobu zániku bezpodílového spoluvlastnictví účastníků (3. 3. 1998) je třeba na daný spor aplikovat ustanovení občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. Podle §143 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. Podle §149 odst. 4 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li bezpodílové spoluvlastnictví manželů na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, manželům společných. Podle §61 odst. 1 věta prvá ObchZ podíl představuje účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti. Podle §114 odst. 3 ObchZ, jež se týká společnosti s ručením omezeným, jeden obchodní podíl může náležet více osobám. Svá práva z tohoto obchodního podílu mohou tyto osoby vykonávat jen společným zástupcem a k splacení vkladu jsou zavázáni společně a nerozdílně. Na vztahy mezi osobami, jimž náleží obchodní podíl, se použijí přiměřeně ustanovení občanského zákoníku o spoluvlastnictví. Podle právní úpravy před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. platilo, že předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů, mohly být jen věci, zatímco společná majetková práva, pohledávky a závazky účastníků se vypořádávaly (při nedostatku právní úpravy) analogicky podle právní úpravy vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. 1966, sp. zn. 4 Cz 10/66, publikované pod č. 46 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek, ročník 1966, podle kterého při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví není možné ponechat stranou ani pohledávky a dluhy, které vznikly za trvání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Taková společná majetková práva či pohledávky nebo dluhy se pak stejně jako věci náležející do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, pokud existovaly v době vypořádání, přikazovaly (přikazují) tomu kterému z účastníků, přičemž se do výroku o vypořádání podílu promítla (promítne) částka, kterou je ten který účastník v této souvislosti povinen nahradit druhému. Dovolací soud nepochybuje o tom, že obchodní podíl jako penězi ocenitelný a převoditelný (viz. §115 ObchZ) soubor práv a povinností vyplývající z účasti společníka v obchodní společnosti (§61 odst. 1 a §114 odst. 1 ObchZ) představuje jak majetek, který je způsobilým předmětem vypořádání společného jmění manželů ve smyslu §143 odst. 1 písm. a) ObčZ ve znění po novele provedené zákonem č. 91/1998 Sb., tak majetek či majetkové právo, jež lze vypořádat v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, podle §149 ObčZ ve znění před uvedenou novelou. V tomto ohledu tedy odvolací soud v dané věci správně argumentoval odkazem na znění ustanovení §149 odst. 4 poslední věty ObčZ ve znění před uvedenou novelizací, z něhož vyplývá, že se v rámci řízení o vypořádání BSM vypořádávají i společná majetková práva manželů. Podle názoru dovolacího soudu je obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, nabytý za trvání manželství jen jedním z manželů z prostředků náležejících do BSM, společným majetkovým právem obou účastníků. Dovolací soud neshledává žádný relevantní důvod, pro který by daný problém měl být v rámci právní úpravy platné pro právní režim bezpodílového spoluvlastnictví manželů řešen jinak, než jak je již vyřešen podle nyní platné úpravy společného jmění manželů. Bylo by to nelogické a neodpovídalo by ani rozumnému přístupu k věci, pokud by měl soud v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů k problematice práv k obchodnímu podílu, nabytého za trvání manželství ze společných prostředků jen jedním z manželů, a jeho vypořádání, přistupovat jinak, než je tomu v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Nejvyšší soud v rozsudku z 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, zaujal právní názor, že „jestliže jeden z manželů za trvání manželství nabude z prostředků patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového podílu) ze zákona součástí společného jmění manželů“ [viz Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu – právní věty a rejstříky, C. H. Beck, (dále „Soubor civilních rozhodnutí“) C 2810, sešit 30]. V tomto rozhodnutí, na něž lze odkázat, Nejvyšší soud podrobně odůvodnil, jak k uvedenému názoru dospěl. Na toto rozhodnutí navázal a upřesnil je rozsudek téhož soudu z 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004, zveřejněný na internetových stránkách uvedeného soudu (http//www.nsoud.cz), podle kterého obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, nabytý jedním z manželů za trvání manželství ze společných prostředků, se stává součástí společného jmění manželů. Soud rozhodující o vypořádání společného jmění manželů nepřikazuje hodnotu obchodního podílu, ale obchodní podíl. Obchodní podíl může být přikázán jen společníku obchodní společnosti. Z výše uvedeného pak pro dovolací soud v této věci vyplývá první závěr, že také obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, nabytý jedním z manželů za trvání manželství ze společných prostředků ještě před 1. 8. 1998, se stal majetkovou hodnotou, která se v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů přikazuje účastníku, který je společníkem uvedené obchodní společnosti. Jestliže tedy žalovaný stejně jako žalobkyně za trvání společného manželství a bezpodílového spoluvlastnictví ze společných prostředků nabyli každý obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stal se tento majetek součástí jejich bezpodílového spoluvlastnictví. S ohledem na dovolací argumentaci dovolatele lze také odkázat na již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, podle kterého ustanovení občanského zákoníku upravující společné jmění manželů (§§143–151) jsou také ustanoveními upravujícími spoluvlastnictví, z čehož lze dále dovodit, že ustanovení §114 odst. 3 ObchZ nebrání tomu, aby obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným mohl být ve společném jmění manželů či mohl být předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů (srov. ostatně slova „… se použijí přiměřeně“), přestože byl nabyt jen jedním z manželů. Pro úplnost se poznamenává, že dovolací soud sdílí právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze 16. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1652/97, publikovaném v časopisu Soudní judikatura č. 12, ročník 1998, podle kterého společník společnosti s ručením omezeným není z důvodu účasti v této společnosti podnikatelem. Proto i z tohoto důvodu nelze uvažovat o tom, že by obchodní podíl mohl jako součást podniku náležet výlučně manželu – společníku obchodní společnosti. V daných souvislostech pak lze konstatovat, že soudy pochybily, pokud obchodní podíly účastníků (jestliže v době vypořádání existovaly) nepřikázaly tomu kterému z účastníků, přestože měly zato, že do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků patří, ale toliko promítly hodnotu těchto podílů do celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit žalobkyni na úplné vyrovnání. K tomu je třeba ovšem poznamenat, že předpokladem takového postupu je žalobní návrh účastníka, jímž by požadoval přikázání konkretizovaného obchodního podílu některému z účastníků. Pokud jde o další podstatnou právní otázku – otázku doby významné pro ocenění obchodního podílu v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) pochybil, pokud při jejím řešení nevyšel z obvyklých zásad pro oceňování věcí či hodnot při vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze 7. 12. 1999, sp. zn. 2 Cdon 2060/97, uveřejněném v Soudních rozhledech č. 2, ročník 2000, dovodil, že „při stanovení ceny věci pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se vychází z ceny věci v době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku tohoto spoluvlastnictví“, a dále v rozsudku ze 17. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 629/2000, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 496, svazek 6, že „při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví, se vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, ale z ceny v době, kdy se provádí vypořádání. Pravidla pro oceňování jiné majetkové hodnoty než věci v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů jsou pak obdobná a platí tak, že se vychází z jejího stavu (jenž je určen její kvantitou a kvalitou v daném čase) v době zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů, avšak z její ceny či cenových relací platných v době vypořádání. Nejvyšší soud ostatně v obdobné záležitosti - oceňování členského podílu ve stavebním bytovém družstvu rozhoduje v souladu uvedeným pravidlem. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 900/2004, (C 2945 Souboru civilních rozhodnutí), podle kterého „také při oceňování členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva - se vychází ze stavu tohoto podílu v době zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu, avšak z ceny odpovídající době, kdy se vypořádává“. Z výše uvedeného se podává druhý závěr, že soudy obou stupňů pochybily, pokud z uvedené zásady při stanovení cen obchodních podílů nevycházely. Nelze také pominout, že cena obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, který je převoditelný, by měla být stanovena tzv. tržní cenou (správně obvyklou) stejně jako se pro potřeby řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (společného jmění) manželů stanoví cena členského podílu v družstvu. Pokud pak jde o to, nakolik je správné ocenění obchodních podílů ve společnosti K. s. P., spol. s r. o., a A. L. P., spol. s r. o., pokud znalec vycházel z data 31. 3. 1998 a nikoli 3. 3. 1998, kdy došlo k zániku bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, přičemž podle dovolatele hodnota majetku prosperující společnosti K. s. P., spol. s r. o., k dřívějšímu datu musela být nižší, je dovolací soud toho názoru, že jde o otázku odbornou, na níž by měl odpovědět především znalec, jemuž bylo ocenění obchodního podílu uloženo. Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud věc po právní stránce neposoudil zcela správně. Dovolacímu soudu proto nezbylo než napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a protože důvody tohoto zrušení platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 OSŘ). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. ledna 2006 JUDr. František Balák,v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2006
Spisová značka:22 Cdo 103/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.103.2005.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Dotčené předpisy:§143 předpisu č. 40/1964Sb.
§149 odst. 4 předpisu č. 40/1964Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21