Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2006, sp. zn. 22 Cdo 3121/2005 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.3121.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.3121.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 3121/2005 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně R. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému K. S., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 207/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2005, č. j. 8 Co 2387/2004-314, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2005, č. j. 8 Co 2387/2004-314, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2003, č. j. 11 C 207/96-238, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. února 2003, č. j. 11 C 207/96-238, vypořádal zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“), o jehož vypořádání se účastníci po rozvodu nedohodli. Účastníkům rozdělil jmenovitě uvedené movité věci, žalobkyni dále přikázal „cenu převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu č. 7 o velikosti 4+1 v Č. B. v částce 60 000 Kč“, a „závazky z nájemní smlouvy vůči M. 5. 605 Kč, z půjček vůči jejím rodičům 20. 000 Kč a vůči Č. P., státnímu podniku, 7. 430,50 Kč,“ žalovanému přikázal ještě „kupní cenu za prodej auta zn. Tatra 805 15 000 Kč“ a závazek z úvěru vůči Č. s. a. s. ve výši 20 081 Kč (výrok I.). Žalobkyni uložil, aby zaplatila žalovanému na vypořádání podílu 10 077 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku (výroky III.-VII.). Soud prvního stupně zjistil, že k vypořádání BSM dohodou nedošlo a provedl proto vypořádání podle právní úpravy platné ke dni 17. 2. 1994, kdy manželství účastníků zaniklo, tj. podle §150 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. při rovných podílech podílů účastníků. Žalobkyně se stala na základě rozsudku soudu prvního stupně z 12. 12. 1994, sp. zn. 13 C 84/94, který nabyl právní moci 17. 2. 1995, výlučnou nájemkyní shora specifikovaného družstevního bytu a členkou družstva - Stavebního bytového družstva Č. B. (se žalovaným byli do té doby společnými nájemci družstevního bytu a společnými členy bytového družstva), přičemž žalovanému bylo uloženo byt vyklidit do 15 dnů po zajištění náhradního bytu. Podle dohody o převodu členských práv a povinností z 20. 5. 1998 uzavřené mezi žalobkyní a manžely JUDr. V. a JUDr. Z. V. získala žalobkyně částku 60 000 Kč, přičemž právo žalovaného na bytovou náhradu stále trvalo. Podle znaleckého posudku činila tržní cena, za kterou bylo možné převést členská práva a povinnosti spojená s družstevním bytem ke dni rozvodu s přihlédnutím k povinnosti zajistit žalovanému náhradní byt, částku 75 579 Kč. Žalobkyně řešila obtížnou osobní situaci, neboť vztahy účastníků byly po rozvodu značně napjaté, poněvadž docházelo i k fyzickým útokům vůči žalobkyni ze strany žalovaného. Byla v časové tísni, neboť se i s nezletilými dětmi stěhovala do jiného města, a nemohla čekat na výhodnější nabídku. Proto soud prvního stupně považoval částku 60 000 Kč, kterou žalobkyně získala převodem členského podílu, za reálnou a při vypořádání z ní vycházel. K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem 31. 3. 2005, č. j. 8 Co 238/2004-214, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobkyni přikázal „cenu členského podílu v SBD Č. B. vážícího se k bytu č. 7 o velikosti 4+1 v Č. B. 360 000 Kč“, vyčíslil celková aktiva přikázaná žalobkyni částkou 401 770 Kč, celkové závazky částkou 33 035,50 Kč, aktiva přikázané žalovanému částkou 68 661 Kč, závazek žalovaného ve výši 20 081 Kč, uložil žalobkyni, aby zaplatila žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 160 077 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku a rozhodl také o nákladech řízení a soudním poplatku. Po doplnění dokazování zjistil, že manželé V. uzavřeli s družstvem 22. 5. 1998 nájemní smlouvu ohledně předmětného družstevního bytu a že usnesením soudu prvního stupně z 10. 2. 2000, sp. zn 20 E 136/2000, byl nařízen výkon rozhodnutí vyklizením povinného z tohoto bytu s tím, že manžely V. byl pro žalovaného zajištěn specifikovaný náhradní byt. Návrh nájemní smlouvy k tomuto bytu žalovaný nepodepsal, jeho věci byly vystěhovány v rámci výkonu rozhodnutí a žalovaný klíče od zajištěného náhradního bytu vrátil; od té doby nemá vlastní možnost bydlení. Odvolací soud nepovažoval za správný závěr soudu prvního stupně, že při vypořádání členského podílu v družstvu, vázaného k družstevnímu bytu, jehož byli manželé společnými nájemci, a jimž náleželo společné členství v družstvu, lze vycházet z ceny kterou posléze jeden z manželů jako výlučný nájemce a člen družstva za převod členského podílu získal. Odvolací soud poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu z 11. 12. 2003, sp. zn. 30 Cdo 887/2002, z něhož vyplývá, že je-li třeba členský podíl, představující majetkovou hodnotu, ocenit v řízení o vypořádání BSM, je nutno vycházet z ceny obvyklé, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout. Odvolací soud proto doplnil znalecký posudek o současné obvyklé ceně předmětného členského podílu vážícího se k předmětnému bytu, zatíženého právem bydlení žalovaného do zajištění náhradního bytu, z něhož vyplývala obvyklá cena 360 000 Kč. Podle odvolacího soudu je třeba vycházet z obecné zásady vypořádání věcí v cenách ke dni jejich vypořádání. Pokud by soud vycházel z ceny realizované při převodu členského podílu rozvedeným manželem, která se stal výlučným nájemcem družstva, nemohl by tím zamezit rozdílům cen v jednotlivých obdobích, kdy jeden z manželů sice po zániku BSM, ale ještě před vypořádáním, členský podíl převede na třetí osobu. Za riziko žalobkyně považoval, zda a za jakou částku převod zrealizovala, neboť převod nemůže jít k tíži druhého z dosud nevypořádaných manželů. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) OSŘ. Vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazuje na to, že převodem členských práv a povinností, souvisejících s předmětným družstevním bytem, řešila v roce 1998 tíživou osobní situaci. Cena 60 000 Kč, za kterou se převod uskutečnil, byla v té době zcela reálná, jak vyplývá i ze znaleckého posudku a proto měl i odvolací soud z této ceny vycházet. I znalec určil tržní cenu v době převodu částkou 75 000 Kč. Žalobkyně připomíná, že jednala v časové tísni, neboť se jí naskytla možnost zajistit bydlení pro sebe a nezletilé děti v jiném městě a cenu významně ovlivňovalo i právo bydlení, které žalovanému v družstevním bytě příslušelo. Žalobkyně zdůrazňuje, že řízení o vypořádání BSM trvá již deset let, na této délce řízení nenese žádnou vinu, přičemž cena členských práv a povinností se několikanásobně zvýšila. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud shledal, že přípustné dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou – účastnicí řízení, zastoupenou řádně advokátem, má potřebné náležitosti a uplatňuje se jím důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem. Podle rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu z 11. 12. 2003, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, „cena členského podílku v bytovém družstvu není regulována žádným cenovým předpisem (srov. zákon č. 526/1990 Sb., o cenách) a převádějící s nabývajícím ji sjednávají dohodou. Je-li třeba tento členský podíl, představující majetkovou hodnotu, ocenit v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, nelze vycházet ze zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a změně některých zákonů, neboť uvedený zákon upravuje způsoby oceňování majetku a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy, přičemž oceňování věcí a jiných majetkových hodnot pro potřeby vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví není účelem stanoveným zvláštním předpisem. Jinými slovy neexistuje předpis, který by pro potřeby vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví odkazoval na zákon č. 151/1997 Sb. Je – li tedy třeba stanovit spornou cenu předmětného majetkového práva pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů soudem, je nutno vycházet (zpravidla v součinnosti se znalcem z oboru ekonomiky - odhady cen) z ceny obvyklé, tj. z ceny, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout. Kdyby takto soud nepostupoval, došlo by k porušení pravidla rovnosti podílů stanoveného v §150 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., neboť by došlo ke zvýhodnění toho z bývalých manželů, který se stal výlučným členem bytového družstva a jediným nájemcem družstevního bytu.“ V citované věci projednávané Nejvyšším soudem pod sp. zn. 31 Cdo 2428/2000 šlo o případ vypořádání ceny členského podílu v družstvu, kdy po zrušení práva společného nájmu rozvedených manželů k družstevnímu bytu a zániku jejich společného členství v družstvu, jeden z manželů byl stále jako člen družstva nájemcem uvedeného bytu. V dané věci jde však o případ jiný potud, že žalobkyně se po zrušení práva společného nájmu účastníků k předmětnému bytu a zániku jejich společného členství v družstvu stala výlučnou nájemkyní tohoto bytu jako členka družstva, avšak členský podíl spojený s tímto bytem před jeho vypořádáním převedla na třetí osoby. O stejný případ se jednalo i ve věci Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 887/2002, na kterou poukazoval odvolací soud. Pak ovšem odvolací soud přehlédl, že v uvedené věci vycházely soudy při vypořádání BSM z ceny, za kterou rozvedený manžel převedl členský podíl na třetí osobu, neboť ji považovaly za cenu obvyklou v době tohoto převodu, čili za cenu, kterou bylo možné za převod členského podílu v daném místě a v době převodu dosáhnout. Dovolací soud sdílí názor, že při vypořádání BSM je třeba vycházet z obvyklé ceny členského podílu v době převodu tohoto podílu rozvedeným manželem jako výlučným nájemcem a členem družstva na třetí osobu. Jestliže se manželé za trvání manželství stali společnými nájemci družstevního bytu a společnými členy družstva (§703 odst. 2 ObčZ ), pak k zániku těchto společných práv rozvodem jejich manželství nedošlo. Podle §705 odst. 2 ObčZ ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. pokud se rozvedení manželé nedohodnou, soud na návrh jednoho z nich rozhodne o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu. Dojde-li k dohodě nebo rozhodnutí soudu ve smyslu §705 odst. 2 ObčZ , stává se již jen jeden z manželů výlučným nositelem práva nájmu družstevního bytu a členem družstva. Žádný právní předpis tohoto manžela neomezuje v právu převést členský podíl v družstvu, byť mezi rozvedenými manžely dosud nedošlo k vypořádání původně společného majetkového práva. Pak ovšem je třeba při vypořádání tohoto majetkového práva mezi manžely zásadně vycházet z ceny, které mohlo být za převod členského podílu v době převodu dosaženo, čili za cenu obvyklou. Pokud by ovšem skutečná cena převodu byla vyšší než cena obvyklá, bylo by třeba vypořádat tuto skutečně získanou cenu, neboli vypořádat výtěžek z převodu původně společného majetkového práva. Převede-li však rozvedený manžel členský podíl za cenu nižší, než je cena obvyklá, pak je určující cena obvyklá. Takové vypořádání není na újmu žádného z rozvedených manželů, neboť rozvedený manžel, který již jako nájemce a člen družstva převádí členský podíl, vypořádá s druhým manželem hodnotu, kterou za trvání manželství společně získali. Kdyby soud vycházel až z obvyklé ceny členského podílu ke dni svého rozhodování, tedy v době po převodu členského podílu následující, pak pro případ, že by byla obvyklá cena nižší než v době převodu, byl by převádějící manžel zvýhodněn. Pokud by byla naopak obvyklá cena členského podílu ke dni rozhodování vyšší, pak by takový rozdíl představoval hodnotu, kterou převádějící manžel sám nikdy nezískal (a nelze mu to přičítat k tíži, neboť jak už uvedeno, byl k převodu oprávněn). Dovolací soud ještě podotýká, že podle obecné teorie se při určení obvyklé ceny věci, resp. práva, nepřihlíží okolnostem, spočívajících v osobních poměrech prodávajícího nebo kupujícího. Z uvedeného vyplývá, že není správné právní posouzení věci odvolacím soudem, jestliže při vypořádání BSM vycházel z obvyklé ceny členského podílu ke dni vypořádání. Z tohoto důvodu, když dovolací soud nezjistil, že by v řízení došlo k vadám vyjmenovaným v §229 odst. l, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ nebo k jiným vadám, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, byl rozsudek odvolacího soudu zrušen. Protože se důvod nesprávnosti vztahuje i na rozsudek soudu prvního stupně, byly zrušen i jeho rozsudek a věc byla soudu prvního stupně věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 OSŘ) Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. ledna 2006 JUDr. Marie Rezková,v.r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2006
Spisová značka:22 Cdo 3121/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.3121.2005.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Dotčené předpisy:§150 předpisu č. 40/1964Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21