Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2006, sp. zn. 25 Cdo 1522/2005 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.1522.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.1522.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 1522/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce E. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému I. G., o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 4 C 101/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. března 2005, č. j. 14 Co 675/2004-36, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 17. 9. 2004, č. j. 4 C 101/2004-21, zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 6 C 77/95, které bylo pravomocně skončeno mezitímním rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 6 C 77/95, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 14 Co 748/2001, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezitímní rozsudek, jímž bylo rozhodnuto, že nárok žalobce (v tomto řízení žalovaného) na náhradu škody na zdraví z titulu úrazu ze dne 4. 10. 1993 je po právu ze 70 %, nabyl právní moci v r. 2002, konečný rozsudek ve věci samé pak nabyl právní moci dne 8. 6. 2004. Soud dospěl k závěru, že důkaz dobrozdáním Ing. Ch. ze dne 5. 5. 2004, které si žalobce dodatečně opatřil a o němž tvrdí, že se mu jej před tím nepodařilo získat a že je schopno přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci, není důkazem podle ust. §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť za určité pečlivosti mohl žalobce tento důkaz v původním řízení soudu předložit, popř. navrhnout jiné důkazy zpochybňující důkazy v řízení provedené, a nejde ani o důvod podle písm. b) tohoto ustanovení, neboť žalobce v původním řízení před soudem prvého a druhého stupně provedení tohoto důkazu nenavrhoval. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 10. 3. 2005, č. j. 14 Co 675/2004-36, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že důvody obnovy řízení nejsou naplněny, neboť žalobcem předložená listina není důkazem, který žalobce nemohl bez své viny v původním řízení použít a který by nebylo možno provést v původním řízení, když jeho provedení žádná skutečnost nebránila. Žalobce, který sám uvedl, že věděl, jak se traktor chová, a dodatečně po skončení řízení se dozvěděl o odborníkovi, který mu vystavil dobrozdání o technických parametrech traktoru, nesplnil v původním řízení svou povinnost podle §120 odst. 1 o. s. ř. označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Důkaz, jehož provedení po povolení obnovy řízení navrhuje, není důkazem ve smyslu ust. §228 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř., který by obnovu řízení odůvodňoval. Odvolací soud dále uvedl, že za situace, kdy je žalobou o obnovu řízení napaden mezitímní rozsudek a ve věci již bylo rozhodnuto konečným rozsudkem, nemůže navrhovaný důkaz přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci, není tedy splněna ani další podmínka přípustnosti obnovy řízení. Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §238 odst. 1 písm. a) a ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázky, zda je přípustná obnova řízení proti mezitímnímu rozsudku, když už je pravomocné i konečné rozhodnutí ve věci, a dále otázky, jak s ohledem na dlouholetý průběh původního řízení posuzovat možnost uplatnění důkazu ze strany navrhovatele obnovy řízení již v původním řízení. Uvádí, že řízení ve věci samé trvalo 10 roků a bylo v něm vydáno postupně pět mezitímních rozsudků, z nichž čtyři byly odvolacím soudem zrušeny a teprve pátý jím byl potvrzen. Soudy po celou dobu řízení zastávaly názor, že žalobce (v původním řízení žalovaný) za vzniklou škodu neodpovídá, a až v poslední fázi řízení byl ustanoven znalec, který však podle názoru dovolatele neměl představu o charakteru práce v lese a neznal zákonitosti kácení stromů ani vyprošťování břemen a znalecký posudek podal podle jediné fotografie, která ani objektivně nezobrazovala situaci na místě nehody. Právní zástupce dovolatele byl v té době nemocen a dovolatel teprve později „odhalil“, že znalec nebyl k vypracování posudku kompetentní. Mezitímní rozsudek zatím nabyl právní moci. Po smrti jeho právního zástupce převzal agendu nový právní zástupce, který žalobci celou věc znovu vysvětlil, a teprve potom měl žalobce možnost vyhledat důkazy k tomu, co znalec posoudil nesprávně, což se mu podařilo teprve vyhledáním Ing. Ch. Je přesvědčen, že jeho vyjádření by do rozhodování soudu vneslo nové skutečnosti a je tak důkazem ve smyslu ust. §228 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud dovolání připustil, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle ust. §238 odst. 2 o. s. ř. ustanovení §237 platí obdobně. Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ust. §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. V dané věci dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, přípustnost dovolání je tedy nutno posoudit podle ust. §238 odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. a §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. per analogiam. Podle ust. §228 odst. 1 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Pro posouzení možnosti uplatnění důkazu již v původním řízení neplatí jiná pravidla v závislosti na délce původního řízení. Proto z hlediska dlouholetého průběhu původního řízení nelze v této otázce, navržené dovolatelem k dovolacímu přezkumu, spatřovat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Důvod zakládající přípustnost obnovy řízení podle ust. §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. směřuje na případy, kdy účastník řízení nemohl bez své viny tvrdit určitou skutečnost či navrhnout provedení určitého důkazu, jež pro něj mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. V daném případě dovolatel ani netvrdí žádné relevantní skutečnosti, které by mu bránily v průběhu původního řízení, jež trvalo řadu let, vyhledat odborníka na problematiku těžby dřeva v lese a vyžádat od něj dobrozdání ohledně vlastností a technických parametrů traktoru, popř. i jen navrhnout soudu provedení důkazu v tomto směru, a to zejména poté, co byl vypracován znalecký posudek, s nímž dovolatel nesouhlasí a jehož závěry by právě přípisem ing. Ch. měly být zpochybněny. Nemoc či zdravotní stav právního zástupce dovolatele v původním řízení takovou skutečností není, nehledě k tomu, že při jednání dne 18. 9. 2001, při němž byl mj. proveden důkaz znaleckým posudkem znalce L. D., byl právní zástupce žalobce přítomen. Nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy bez své viny v původním řízení je míněna nemožnost navrhnout či předložit důkazy v soudním řízení nebo nemožnost označit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy vůči soudu. Nicméně platí, že pokud účastník ze své viny neuplatnil určitou skutečnost v původním řízení, je vyloučen i s důkazy, které mají tuto skutečnost prokázat (srov. např. R 72/1954). Důvod zakládající přípustnost obnovy řízení podle ust. §228 odst. 1 písm. b) o. s. ř., upravuje situace, když účastník řízení splnil svou důkazní povinnost podle ust. §120 odst. 1 o. s. ř., avšak důkaz nebylo možno z objektivních příčin provést. Vzhledem k tomu, že v průběhu původního řízení dovolatel provedení důkazu k objasnění vlastností a technických parametrů traktoru ani nenavrhoval, nemůže se jednat ani o situaci, že by takový navržený důkaz nemohl být v původním řízení proveden pro objektivní překážku, která následně odpadla. Přípis Ing. Ch. pak nelze považovat za revizní znalecký posudek, jehož provedení bylo právním zástupcem dovolatele v původním řízení navrhováno; ani tento důvod obnovy řízení není naplněn. Za této situace zásadní význam napadeného rozhodnutí nemůže spočívat v posouzení otázky, zda je obnova řízení přípustná proti mezitímnímu rozhodnutí v případě, že ve věci bylo vydáno konečné rozhodnutí, které již nabylo právní moci. Otázka zásadního právního významu musí totiž mít význam nejen pro rozhodovací činnost soudů vůbec, ale především musí mít vliv na napadené rozhodnutí, tj. na rozhodnutí o zamítnutí žaloby na povolení obnovy řízení. Pokud by odlišné právní posouzení otázky dovolacím soudem nemohlo přivodit změnu rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, nejedná se o otázku zásadního právního významu. Protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na dovoláním nezpochybněném závěru, že není splněna základní podmínka pro povolení obnovy, tj. existence tzv. „nových“ skutečností, rozhodnutí či důkazů, nemůže na rozhodnutí odvolacího soudu změnit nic úvaha o tom, zda by tyto skutečnosti, rozhodnutí či důkazy mohly přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci, než bylo v původním řízení. Jak vyplývá z výše uvedeného, otázky předložené dovolatelem nejsou otázkami zásadního právního významu a rozhodnutí odvolacího soudu tak nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. listopadu 2006 JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/30/2006
Spisová značka:25 Cdo 1522/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.1522.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§228 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
§420 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21