Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.10.2006, sp. zn. 25 Cdo 2127/2006 [ rozsudek / výz-A ], paralelní citace: 68/2007 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2127.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
Právní věta Náhradu škody na zdraví, za kterou škůdce odpovídá v plném rozsahu, nelze snížit proto, že žalobkyně – matka nezletilého poškozeného pobírá příspěvek při péči o osobu blízkou.

ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2127.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 2127/2006 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) L. D., b) J. D., zastoupených advokátkou, proti žalované G. P. a.s., o 96.242,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu po Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 101/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2006, č.j. 35 Co 491/2005 – 75, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2006, č.j. 35 Co 491/2005 – 75 se ve výroku ad I., kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 71.342,- Kč s příslušenstvím, a ve výrocích o nákladech řízení, zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobce L. D., směřující proti výroku ad I., kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ad IV., se odmítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 5.3. 2004, č.j. 22 C 101/2003 – 27 určil, že žaloba, jíž se žalobci jako rodiče nezletilého syna L. D. domáhali náhrady škody na zdraví, kterou syn utrpěl při dopravní nehodě dne 24.6.2000, je co do základu důvodná; žalovaná je povinna škodu uhradit z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou motorovým vozidlem. Žalovaná na základě mezitímního rozsudku škodu nahradila s výjimkou části nároku na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s celodenní péčí žalobců o nezletilého syna. Na těchto nákladech žalobci žádali zaplatit celkem 96.242,- Kč ( za soustavnou celodenní péči o syna v době od 26.2.2001 do 28.2.2003). Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 26.8. 2005, č.j. 22 C 101/2003 – 49, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 71.342,- Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu o zaplacení téže částky také žalobci a ve vztahu k oběma žalobcům zamítl žalobu co do částky 24.900,- Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně, odkazuje na ustanovení §449 odst. 1 a 3 obč. zák., přiznal žalobkyni náhradu nákladů spojených s celodenní péči o nezletilého syna analogicky podle vyhlášky č. 182/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši maximální odměny dobrovolným pracovníkům pečovatelské služby (5.500,- Kč měsíčně); žalobcův nárok neshledal důvodným, neboť o svého syna pečuje v rozsahu, který by stejně jinak věnoval výchově dětí a péči o domácnost. Městský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 71.342,- Kč s příslušenstvím žalobkyni a potvrdil ho v zamítavém výroku ve vztahu k žalobci. Vycházeje ze skutkových zjištění a právních závěrů soudu prvního stupně, odvolací soud odchylně posoudil jen výši náhrady, která žalobkyni náleží z titulu péče o nezletilého syna. Přisvědčil stanovisku žalované, že od částky 5.500,- Kč (odpovídající měsíční odměně dobrovolného pracovníka pečovatelské služby) je třeba odečíst příspěvek při péči o syna, který byl žalobkyni vyplácen za týmž účelem podle §80 a §81 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení v tehdy platném znění. V této výši již žalovaná nárok žalobkyně uhradila. Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci včas dovolání, jehož přípustnost proti výroku potvrzujícímu dovozují se zřetelem k významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce (podle žalobce je nesprávný závěr odvolacího soudu, že částka odpovídající odměně dobrovolné pečovatelské služby je částkou maximální a je třeba ji mezi pečující osoby rozdělit). Dovolání podali z důvodu nesprávného právního posouzení [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], a to i proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu. Smyslem příspěvku, který stát poskytuje žalobkyni při celodenní péči o osobu blízkou (nezletilého syna), je podle žalobců zajistit pečující osobě její vlastní životní potřeby. Jde o sociální dávku, jež nesouvisí s hodnotou poskytované péče a nelze jí odečítat, jak učinil odvolací soud, od nároku, který žalobcům náleží z titulu náhrady škody. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovolání v dané věci může být přípustné jedině dojde - li Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí má – vzhledem k §237odst. 1 písm.c) a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam po právní stránce. Tak tomu být nemůže , neboť jak soud prvního stupně, tak soud odvolací založily své právní posouzení žalobcova nároku jako nedůvodného výlučně na závěru skutkovém. Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce vykonává péči o syna v rozsahu 3 hodin denně, že tento rozsah nepřesahuje obvyklý rámec, který by i jinak věnoval výchově svých dětí a péči o domácnost a že případná přechodná nepřítomnost dospělé osoby nepředstavuje pro syna žalobců ohrožení jeho života či zdraví. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu v tomto výroku vyjádřené nemůže mít po právní stránce zásadní význam, Nejvyšší soud žalobcovo dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.. Dovolání žalobkyně , směřující proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle §237 odst.1 písm.a) o.s.ř. a je také důvodné. Podle ustanovení §449 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením. Podle odst. 3 tohoto ustanovení se náklady léčení a pohřbu hradí tomu, kdo je vynaložil. Jak Nejvyšší soud vyložil v rozsudku sp. zn. 2 Cdon 2079/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. číslem 30, ročník 2002, ustanovení §449 odst. 1 a 3 obč. zák. vychází z předpokladu, že v době léčení či hospitalizace poškozeného (či při další péči o něho) se na snaze o zlepšení jeho zdravotního stavu mohou podílet i jiné osoby, především z okruhu jeho příbuzných či osob blízkých a zákon proto tyto osoby výslovně legitimuje k uplatnění nároků vůči škůdci vlastním jménem. V dané věci je touto osobou žalobkyně, matka nezletilého poškozeného, která přerušila zaměstnání a převzala potřebnou celodenní péči (za přispění žalobce) o syna. Je zcela přiměřené, jestliže oba soudy k ocenění hodnoty této péče využily (ve smyslu ustanovení §136 o.s.ř.) úpravu odměny dobrovolným pracovníkům pečovatelské služby podle vyhlášky čl 182//1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení §73 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb.,ve znění účinném v době rozhodné pro posouzení nároku žalobkyně (od 26.2.2001 do 28.2.2003), sociální péčí zajišťuje stát pomoc občanům, jejichž životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy, a občanům, kteří ji potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, anebo kteří bez pomoci společnosti nemohou překonat obtížnou životní situaci nebo nepříznivé životní poměry. Podle ustanovení §80 citovaného zákona příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu náleží občanovi pečujícímu osobně, celodenně a řádně o blízkou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná. Podle §81 odst. 1 příspěvek podle §80 náleží též rodiči nebo prarodiči, popřípadě jinému občanovi, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, pečujícímu osobně, celodenně a řádně o nezletilé dítě starší jednoho roku, které je podle zvláštního předpisu dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. Nárok na náhradu nákladů léčení, třebaže vzniká ve smyslu ustanovení §449 odst. 3 obč. zák. přímo těm osobám, které poskytují poškozenému potřebnou péči, je součástí celkového nároku poškozeného na náhradu škody na zdraví vůči škůdci. Rozsah povinnosti škůdce nahradit poškozenému škodu na zdraví, za kterou odpovídá, je vymezen zákonným rozsahem nároků poškozeného, popřípadě těch nároků, které vznikají třetím osobám přímo. Jestliže za škodu – jako je tomu v dané věci – odpovídá škůdce v plném rozsahu, pak jeho povinnost k náhradě škody (a tomu odpovídající povinnost pojišťovny z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škodu) může být snížena jedině z důvodů zvláštního zřetele hodných, na základě úvahy soudu podle §450 obč. zák. K takovému snížení soudy v dané věci neshledaly žádného zákonného důvodu. Nemůže-li být rozsah náhrady škody, ke které je škůdce podle zákona zavázán, snížen z žádného jiného důvodu, pak ani proto, že žalobkyně pobírá příspěvek při péči o osobu blízkou, jelikož splňuje podmínky stanovené předpisy sociálního zabezpečení. Tento příspěvek náleží žalobkyni vzhledem k tomu, že její životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny ani příjmy z pracovní činnosti, ani dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy, tedy náleží jí ze zcela jiného právního důvodu, než je ten, na němž je založena povinnost škůdce v dané věci nahradit škodu. Účelem této sociální dávky je také motivovat osoby, jež jsou díky svým úzkým rodinným a citovaným vazbám schopny poskytnout svým blízkým potřebnou celodenní osobní péči v situacích, které by jinak vyžadovaly dlouhodobé pobyty ve zdravotnických zařízeních či ústavech sociální péče. Nejvyšší soud proto uzavírá, že není žádného zákonného důvodu snižovat rozsah náhrady škody náležící žalobkyni, jež se dlouhodobě a celodenně stará o svého syna, o dávku sociálního zabezpečení, kterou z jiných důvodů a nikoliv s totožným účelem žalobkyni poskytuje z veřejných prostředků stát. Rozsudek odvolacího soudu, založený na právním názoru opačném, proto není rozhodnutím správným a Nejvyšší soud ho zrušil podle §243b odst. 2 o.s.ř. a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je závazný (§226 odst. 1, §243d odst. 1 o.s.ř.) O náhradě nákladů řízení, včetně těch, které účastníkům vznikly v řízení dovolacím, soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d o.s.ř.) Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek V Brně dne 24. října 2006 JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Právní věta:Náhradu škody na zdraví, za kterou škůdce odpovídá v plném rozsahu, nelze snížit proto, že žalobkyně – matka nezletilého poškozeného pobírá příspěvek při péči o osobu blízkou.
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/24/2006
Spisová značka:25 Cdo 2127/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.2127.2006.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Náhrada škody
Dotčené předpisy:§449 odst. 3 předpisu č. 40/1964Sb.
§450 odst. 3 předpisu č. 40/1964Sb.
Kategorie rozhodnutí:A
Publikováno ve sbírce pod číslem:68 / 2007
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21