ECLI:CZ:NS:2006:26.ND.202.2006.1
sp. zn. 26 Nd 202/2006-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně D. M., proti žalovanému J. M., o rozvod manželství, o návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Mostě z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 C 211/2006 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Mostě.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Kroměříži je pod sp. zn. 9 C 211/2006 vedeno řízení o rozvod manželství žalobkyně a žalovaného.
Žalobkyně navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Mostě se zdůvodněním, že v současné době bydlí u rodičů, je v plném invalidním důchodu pro mentální retardaci a cestování z Mostu (byť není zbavena způsobilosti k právním úkonům) by jí činilo značné obtíže (i finanční), neboť by ji někdo z rodičů musel z opatrnosti k soudu doprovázet.
Žalovaný s přikázáním věci Okresnímu soudu v Mostě vyjádřil nesouhlas s tím, že na cestování do Mostu nemá finanční prostředky ani zde nemá reálnou možnost přespání; žádá proto, aby byl předvolán k soudu do Kroměříže.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji, hospodárněji nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vydané ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. a usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. vyhlášené jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodům delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena také z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Důvody, pro něž žalobkyně navrhla přikázání věci označenému soudu, neobstojí.
Vzdálenost současného bydliště účastnice řízení od sídla procesního soudu spojená s žalobkyní prezentovanou finanční obtížností a jejím nepříznivým zdravotním stavem, kdy žalobkyně není ani zbavena ani omezena způsobilosti k právním úkonům, jsou okolnostmi, které samy o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňují v případě, kdy je k dispozici institut dožádání (§39 o.s.ř.). Při posuzování podmínek vhodnosti delegace předmětné věci k jinému soudu nelze navíc odhlédnout ani od negativního stanoviska žalovaného, neboť jeho pozice by se přikázáním věci Okresnímu soudu v Mostě zhoršila, a to jak co do dostupnosti (vzhledem k podstatně větší vzdálenosti od bydliště tohoto účastníka řízení), tak i co do zřejmé náročnosti finanční (i organizační).
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§12 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2006
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu