Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2006, sp. zn. 28 Cdo 1663/2006 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1663.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1663.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 1663/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce M. M., zastoupeného advokátem, proti žalované P. e., a.s., o vyklizení nebytového prostoru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 32/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, č.j. 23 Co 482/2005-43, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 7. 2005, č.j. 19 C 32/2004-30, kterým byla zamítnuta žaloba na vyklizení a předání nebytového prostoru o velikosti 19 m2, nacházejícího se v přízemí domu č.p. 1442, Kloboučnická ulice č. 4, P. 4 – N. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, aniž by doplňoval dokazování. Dovodil, že žalované svědčí právo odpovídající věcnému břemenu spočívajícímu v užívání nebytového prostoru, který je v domě ve vlastnictví žalobce. Právním titulem tzv. veřejného věcného břemene tu je stavební povolení ze dne 14. 6. 1985 k umístění trafostanice, ve spojení s tehdy platnými ustanoveními §22 odst. 3, 5 a §26 odst. 1 zákona č. 79/1957 Sb. (elektrizačního zákona). Odvolací soud nesdílel námitky žalobce o jím tvrzených formálních nedostatcích doložky právní moci, kterou bylo stavební povolení opatřeno; odvolací soud dovodil jednoznačnost časového zjištění, kdy správní rozhodnutí nabylo právní moci, který orgán tuto skutečnost osvědčil a jaký nebytový prostor se stal předmětem věcného břemene. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil v něm jeho přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). V rámci vylíčení dovolacího důvodu, spočívajícího podle něj v nesprávném právním posouzení věci, zpochybnil již zmíněnou doložku právní moci připsanou na stavebním povolení (vydaném odborem výstavby ONV P. 4) ze dne 14. 6. 1985; podle této doložky mělo rozhodnutí nabýt právní moc dne 23. 7. 1985. Podle dovolatele však není takto vyhotovená doložka po formální stránce dostatečným důkazem o nabytí právní moci rozhodnutí. Není z ní zřejmé, kdo, kdy a za jaký orgán ji vyhotovil. Jde o pouhé konstatování, že rozhodnutí nabylo právní moc, napsané psacím strojem, s rukou vepsaným datem a nečitelným podpisem a razítkem. Stejně i další správní akty – kolaudační rozhodnutí z 24. 4. 1989 a rozhodnutí o přidělení nebytové místnosti z 21. 3. 1983 – nejsou dostatečným důkazem existence právního titulu k užívání nebytového prostoru, neboť nebyly předloženy v originále ani s doložkou právní moci. Dovolatel žádal, aby byly zrušeny rozsudky obou nižších instancí a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání písemně vyjádřila, ztotožnila se se závěry obou nižších instancí a s odkazem na nálezy Ústavního soudu dovodila nezpochybněnou presumpci správnosti předmětné doložky. Navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto. Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o zásadním právním významu napadeného rozsudku a uplatněný dovolací důvod, jenž by byl dovolacím soudem – v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání - přezkoumáván, bylo možné podřadit pod §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Dovolání však není přípustné. Přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Zejména posledně uvedené atributy však napadené rozhodnutí nenaplňuje. Právní otázka nastolená dovolatelem, totiž náležitosti doložky právní moci ve správním řízení v minulém období, nebyla předmětem rozhodovací kontradikce ani mezi odvolacími soudy ani mezi jednotlivými senáty dovolacího soudu a nejde ani o otázku, jež by vykazovala judikatorní novost či přesah. Naopak – co do data nabytí právní moci správního aktu – obsahuje i skutkový aspekt, který však není dovolací soud oprávněn přezkoumávat (viz §243a o. s. ř. a jeho konstantní výklad). Nejde tu ani o posouzení právní otázky v rozporu s hmotným právem. Veřejná listina, v tomto případě stavební povolení ze dne 14. 6. 1985, může být zbavena své důkazní síly jen prokázáním opaku vůči obsahu listiny; to se v tomto případě nestalo. V rozhodné době platný zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), uváděl ve svém ustanovení §52 jen tolik, že „rozhodnutí, proti kterému se nelze odvolat (podat rozklad), je v právní moci“; k formálním náležitostem doložky právní moci se tedy nevyjadřoval. Za takového právního stavu (nyní změněného v §75 zákona č. 500/2004 Sb., tj. nového správního řádu) bylo běžně očekáváno, že správní rozhodnutí sice bude opatřeno doložkou právní moci (zpravidla formou úředního razítka), že však konkrétní zjištění data nabytí právní moci zůstane v kompetenci správního orgánu (event. později soudu při přezkumu) - především z toho hlediska, zda jsou podmínky právní moci materiálně splněny (referát o doručení rozhodnutí stranám, obsah vrácených doručenek). V nyní posuzované věci neumožnily dostupné důkazy jít dále než k obsahu potvrzení resp. strojem psané doložky právní moci, a dovolací soud tu zdůrazňuje, že ani – při tehdejší neexistenci obecně závazného předpisu o správní doložce – dále jít v přezkumu nemůže a nehodlá. Doplňuje současně, že, bez ohledu na existenci či absenci formálních požadavků na další listiny dovolatelem zmíněné, vede celý důkazní materiál o právním titulu užívání předmětného nebytového prostoru ke spolehlivému a v průběhu doby dosud nezpochybněnému závěru, že věcné břemeno ve prospěch žalované strany vzniklo; jeho nynější existence je pak stvrzena ustanovením §98 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb. (energetického zákona) o kontinuitě tohoto práva. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobce odmítl. Žalované nevznikly v tomto řízení žádné náklady. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 21. prosince 2006 JUDr. Ludvík David, CSc., v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/21/2006
Spisová značka:28 Cdo 1663/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1663.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21