ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.3107.2005.1
sp. zn. 28 Cdo 3107/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce G., a.s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému D. C. R., k.s., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10 C 189/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28.7.2005, č.j. 60 Co 212/2005-338, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 29.4.2005, č.j. 10 C 189/2003-323, v odstavci I. zastavil řízení. Současně v odstavci II. nařídil vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 6.000,- Kč žalobci a v odstavci III. uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 4.600,- Kč. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že dne 20.12.2000 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, movitého majetku a pozemků, z níž vyplývá, že v článku XIV. bodu 2. si účastníci sjednali, že veškeré spory, rozdílnosti či nesrovnalosti jakékoliv povahy vzniklé z této smlouvy a záležitostí zamýšlených nebo v souvislosti s nimi, zejména spory týkající se její platnosti, výkladu, plnění nebo ukončení, budou s konečnou platností vyřešeny a urovnány podle Pravidel smírčího a rozhodčího řízení Mezinárodní obchodní komory (,,ICC“). Vzal za prokázané, že dne 18.2.2003 zaslal žalobce žalovanému výpověď z nájemního vztahu a nájemní poměr skončil ke dni 31.5.2003. Vyslovil, že projednání dané věci v řízení před rozhodci nepřesahuje rámec pravomoci přiznané smlouvou ze dne 20.12.2000. Věc posoudil ve smyslu ustanovení §106 odst. 1 o.s.ř. Dospěl k závěru, že nebylo shledáno, že by věc nemohla být podrobena rozhodčí smlouvě podle práva České republiky nebo že by rozhodčí smlouva byla neplatná či neexistující, přičemž nedošlo ani k prohlášení obou účastníků o tom, že na smlouvě netrvají.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 28.7.2005, č.j. 60 Co 212/2005-338, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Vzal za prokázané, že žalovaný při svém prvním úkonu ve věci samé, podáním ze dne 6.1.2005, vznesl námitku řízení před rozhodci. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že jsou splněny všechny zákonné podmínky k projednání věci v řízení před rozhodci a za této situace není ve smyslu ustanovení §106 odst. 1 o.s.ř. dána pravomoc soudu. Podle odvolacího soudu otázka platnosti výpovědi a ukončení nájmu je jednoznačně otázkou, jejíž řešení je vyhrazeno podle výše uvedené smlouvy rozhodčímu řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnil. Tvrdil, že soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily skutkový i právní stav věci. Namítal, že rozhodčí doložku nelze vztahovat k řešení sporů sahajících nad rámec nájemní smlouvy. Poukazoval na skutečnost, že ukončením předmětného smluvního vztahu nájemní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 20.12.2000 zanikla, nelze tedy dále postupovat podle ujednání v této smlouvě obsažených. Konstatoval, že se nejedná o spor vzniklý z předmětného smluvního vztahu, ale o neoprávněný zásah do vlastnických práv vzniklý po zániku předmětné nájemní smlouvy. Podle dovolatele předmětem sporu jsou nemovitosti, jenž jsou umístěny na území ČR a jde o poškozování vlastnického práva k těmto nemovitostem, věc sporu proto neměla být podrobena rozhodčí smlouvě, nýbrž zákonům ČR. Též tvrdil, že podáním návrhu na vydání předběžného opatření vyjádřil žalovaný souhlas s kompetencí soudu a vzdal se práva na posuzování věci v rozhodčím řízení.
Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání s odůvodněním, že se jedná o spor týkající se plnění výše uvedené nájemní smlouvy (ukončení nájemního vztahu).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.). Zabýval se proto nejprve jeho přípustností.
K podmínkám řízení, jejichž absence má za následek zastavení řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř., patří i nedostatek pravomoci soudu. Pravomoc soudu k projednání věci není dána jak tam, kde v případech stanovených zákonem nepatří určitá věc do pravomoci soudu dříve, než skončí řízení u jiného orgánu, tak i v případech, kdy věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodcem za podmínek stanovených v §106 odst. 1 o.s.ř. Ustanovení §106 odst. 1 o.s.ř. se od obecné úpravy nedostatku podmínek řízení obsažené v §104 o.s.ř. odchyluje zásadně jen v tom, že soud tuto překážku postupu řízení nezkoumá z úřední povinnosti, nýbrž jen na základě včasné námitky žalovaného. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §106 odst.1 o. s. ř., je tedy přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolací soud přitom vycházel ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1051/2004 ze dne 28.4.2005, od nichž nemá důvodů se odchýlit. Přezkoumal proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
S ohledem na shora uvedenou procesní situaci vzniklou vydáním potvrzujícího usnesení odvolacího soudu je pojmově vyloučeno, aby dovolatel s úspěchem uplatnil a dovolací soud se následně zabýval námitkami skutkové povahy, jak se toho domáhá dovolatel v tomto případě. Do úvahy přichází pouze možnost posouzení existence dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Uvedené ustanovení míří na případ omylu soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
O takový případ v posuzované věci nejde.
V daném případě odvolací soud posuzoval projednávanou právní věc podle ustanovení §106 odst. 1 věta prvá o.s.ř. s ohledem na zjištění, že účastníci jsou vázáni smlouvou o rozhodčí doložce, podle níž veškeré nároky ze smlouvy podrobili účastníci rozhodčímu řízení. Bylo proto třeba posoudit, zda si odvolací soud uvedené ustanovení také správně vyložil.
Podle ustanovení §7 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odstavec 1). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odstavec 2).
Z ustanovení §106 odst. 1 o.s.ř. pak vyplývá, že jakmile soud k námitce odpůrce uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají. Soud projedná věc i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě že vůbec neexistuje nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, anebo že rozhodčí soud odmítl se věcí zabývat.
Ustanovení §106 o.s.ř. je věnováno úpravě postupu soudu v případě konfliktu soudní pravomoci s pravomocí rozhodců. Překážku rozhodčí smlouvy v řízení před soudem nezkoumá soud z úřední povinnosti, nýbrž pouze k námitce účastníka, který je ve sporu žalovaným; takovou námitku však žalovaný může uplatnit – stejně jako námitku místní nepříslušnosti – nejpozději při svém prvním úkonu ve věci samé. Stane-li se tak, a jde-li o námitku důvodnou (potud, že rozhodčí smlouva byla stranami sjednána v souladu se zákonem), soud přichází o kompetenci o věci jednat a rozhodnout ji (jinak obecně platná zásada “perpetuatio jurisdictionis” se v takovém případě neprosadí).
Z obsahu spisu je patrno, že prvním úkonem žalovaného bylo podání došlé Okresnímu soudu ve Zlíně dne 6.1.2005, kterým vznesl námitku, že projednání věci před soudem brání rozhodčí smlouva a současně se vyjádřil k žalobě.
Na základě výše uvedeného se dovolací soud ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, že v projednávané věci byly splněny podmínky ve smyslu ustanovení §106 odst. 1 o.s.ř., neboť námitka žalované o projednání věci podle smluvního ujednání v rozhodčím řízení je námitkou včasnou a jde o spor, jehož řešení mohli účastníci svěřit rozhodci.
Sluší se dodat, že dovolatel nepřípustným způsobem směšuje hodnocení obsahu samotné smlouvy nájemní uzavřené mezi účastníky a smlouvy o rozhodčí doložce. V tomto řízení je předmětem dovolacího přezkumu posouzení pouze procesních důsledků plynoucích ze smluvního ujednání. Smlouva o rozhodčí doložce je totiž smlouvou samostatnou, čemuž odpovídá i samostatné posuzování její platnosti a účinnosti. Nelze proto hodnotit otázky hmotněprávní, vyplývající z nájemní smlouvy, nýbrž otázky pravomoci soudu, případně příslušnosti ve smlouvě o rozhodčí doložce uvedeného rozhodčího orgánu.
Pak ovšem dovolací soud nemohl dospět k jinému závěru, než učinil odvolací soud. Rozhodčí doložka, připojená k nájemní smlouvě, splňuje podmínky platnosti vzhledem k písemné formě a požadavku určitosti. Z jejího znění vyplývá srozumitelný závěr o dohodě stran o tom, že veškeré nároky ze smlouvy vyplývající se podrobují Pravidlům smírčího a rozhodčího řízení Mezinárodní obchodní komory.
Smluvní doložka je tak přípustná a její existence vzhledem k ustanovení §106 odst. 1 o.s.ř. brání možnosti projednání nároku žalobce u soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu je proto třeba v mezích dovolacího přezkumu považovat za správné. Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 o.s.ř. dovolání žalobce zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel sice neměl se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalovanému k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 až 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2006
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu