Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2006, sp. zn. 28 Cdo 740/2004 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.740.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.740.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 740/2004 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce Pozemkového fondu České republiky, zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. Z., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 83.673,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 10 C 215/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.9.2003, č. j. 11 Co 11/2003-197, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.9.2003, č. j. 11 Co 11/2003-197, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou, podanou dne 2.9.1998 u Okresního soudu v Bruntále domáhal se žalobce uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 77.017,- Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 11.2.1994 uzavřel se žalovaným nájemní smlouvu č. 1743 N 94/26, kterou mu byla pronajata k zemědělské činnosti a k výrobě řeziva posklizňová hala se stavebním pozemkem č. 129 v k.ú. D. V. Podle žalobce nájem byl uzavřen zpětně s účinností od 1.9.1993 do doby realizace privatizačního projektu k nemovitostem nebo do vydání nemovitostí oprávněným osobám. Žalovaný byl o zaplacení dluhu upomenut dopisy žalobce ze dne 30.10.1997 a 26.11.1997, přičemž dluh zaplacen nebyl. Okresní soud v Bruntále jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11.4.2000, č.j. 10 C 215/98-49, připustil v odstavci I. rozšíření návrhu o zaplacení 6.656,- Kč s 23 % úrokem z prodlení od 2.10.1998 do zaplacení. Současně v odstavci II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 83.673,- Kč s příslušenstvím. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5.4.2001, č.j. 10 Co 1123/2000-103, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Učinil tak poté, co v průběhu odvolacího jednání konaného dne 5.4.2001 žalovaný upřesnil námitku k započtení vznesenou v rámci podaného odvolání tak, že mu vznikly v souvislosti se stavebními úpravami náklady, které představují částku 83.673.-Kč. Stavební úpravy provedl za tím účelem, aby halu mohl používat k účelu, ke kterému mu byla pronajata. V této souvislosti poukázal na ustanovení §669 o.z. a tvrdil, že k těmto úpravám nemusel mít souhlas pronajímatele a navrhl důkaz doplňujícím výslech své osoby jako účastníka řízení za účelem zjištění, jaké stavební úpravy a v jakém rozsahu na pronajaté věci provedl. Odvolací soud za této situace dospěl k závěru, o žalobě nelze bez doplnění řízení rozhodnout.S poukazem na ustanovení §580 a násl. o.z. dospěl k závěru, že kompenzační námitka jako právní úkon byla učiněna dne 5.4.2001. Soudu prvního stupně uložil provést výslech žalovaného k tomu, jaké stavební úpravy byly na ocelové hale provedeny a v jakém rozsahu, jaké si tyto opravy vyžádaly náklady, případně nechť jsou provedeny i další důkazy, které účastníci v řízení navrhnou nebo jejichž potřeba v řízení vyvstane. Poté vznesenou námitku posoudí a zhodnotí, zda došlo k zániku střetnuvších se pohledávek účastníků či nikoliv. Mimoto uložil soudu prvního stupně povinnost zabývat se důsledněji vyřešením otázky aktivní legitimace žalobce – Pozemkového fondu ČR s bližšími pokyny k zaměření takového doplnění dokazování. Vyslovil současně právní názor, podle něhož nájemní smlouvu je třeba považovat za platnou, ježto netrpí neurčitostí předmětu nájmu. Soud prvního stupně nato rozsudkem 26.9.2002, č.j. 10 C 215/98-170, zamítl návrh, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 83.673,- Kč s příslušenstvím. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že dne 11.2.1994 byla mezi žalobcem, zastoupeným Ing. M. R. a žalovaným jako pronajímatelem uzavřena nájemní smlouva č. 1743 N 94/26, na základě podle článku I. má pronajímatel ve své správě nemovitosti ve vlastnictví českého státu, které jsou zapsány u Katastrálního úřadu v B. pro k.ú. D. V., přičemž předmětné nemovitosti se pronajímají k zemědělské činnosti ze dvou třetin a k výrobě řeziva z jedné třetiny. Dále vzal za prokázáno, že soupis pronajímaných nemovitostí je přílohou č. 1 této smlouvy, která je její nedílnou součástí. Též zjistil, že současně se na pronajatém pozemku pronajímají na něm nacházející se trvalé porosty. Rovněž vzal za prokázáno, že podle článku IV. se celková výše ročního nájemného za nemovitosti uvedené v článku I. stanoví částkou 21.500,- Kč, dále podle článku V. se nájemce zavázal platit nájemné zpětně půlročně ke dni 1.4. a 1.10. běžného roku ve výši jedné poloviny ročního nájemného, a že neplacení nájemného v daných termínech může být důvodem ukončení nájemního vztahu. Z dohody o ukončení nájemního vztahu ze dne 23.9.1998 zjistil, že účastníci se dohodli na ukončení nájemního vztahu ke dni 21.7.1998, přičemž žalovaný zůstal dlužen na nájemném částku 83.673,- Kč a důvodem ukončení nájemního vztahu byl převod nemovitostí do vlastnictví oprávněné osoby. Soud prvního stupně též zjistil, že objekt, tzv. posklizňová hala stojící na pozemku parcely č. 129 zapsané na LV č. 6 ve vlastnictví České republiky, byl postaven v roce 1971 bez příslušné stavební dokumentace a užíván od tohoto roku Státním statkem S. M. Dovodil, že v rozporu s ustanovením §664 o.z. nepředal předmětný objekt žalobce žalovanému ve stavu způsobilém ke sjednanému účelu a žalovaný byl tedy povinen vynaložit značné investice na zprovoznění haly. Dále zaujal názor, že vzhledem k tomu, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o náhradě nákladů na opravu a ani nebyly opravy provedeny se souhlasem pronajímatele (žalobce), má žalovaný právo podle §669 o.z. požadovat jen to, o co se žalovaný obohatil, nikoli skutečně vynaložených nákladů včetně vlastní práce. Dospěl k závěru, že žalovaný v souladu s ustanovením §580 o.z. učinil projev vůle započíst svou pohledávku vůči žalobci, proto došlo k započtení a zániku obou pohledávek účastníků. K odvolání žalobce a žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8.9.2003, č.j. 11 Co 11/2003-197, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, která doplnil o zjištění, že žalovaný jako nájemce předmětných nemovitostí byl s jejich stavem seznámen a prohlásil, že jsou k pronajatému účelu způsobilé užívání. Též vzal za prokázané, že žalovaný se zavázal neprovádět jakékoli změny bez souhlasu pronajímatele a po skončení předmět nájmu předat pronajímateli ve stejném stavu, v jakém jej převzal s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Dále zjistil, že jakékoli zhodnocení bude pronajímatel hradit jen v případě, že se k tomu písemně zavázal a v rozsahu takto přijatého závazku, jakékoli úpravy v objektech budou prováděny pouze se souhlasem žalobce a na vlastní náklad žalovaného a případné zhodnocení nemovitostí nebude pronajímateli účtováno. Dále vzal za prokázáno, že žalovaný je s placením nájmu v prodlení ode dne 2.10.1994. Neztotožnil se však s právním posouzením kompenzační námitky soudem prvního stupně s odůvodněním, že žalovaný neprokázal existenci tvrzené pohledávky ve smyslu §669 o.z. a tím i její způsobilost k započtení proti pohledávce žalobce z titulu dlužného nájemného. Dovodil, že žalovaný investoval do pronajaté nemovitosti částku 300.000,- Kč, avšak všechny stavební práce prováděl bez souhlasu či vědomí pronajímatele, tedy v rozporu s předmětnou smlouvou. Věc posoudil podle ustanovení §663, 671 o.z. s tím, že žalovanému vznikla uzavřením předmětné nájemní smlouvy povinnost platit nájemné, a to ve celkem ve výši 83.673,- Kč, která představuje dlužné nájemné za období od 1.9.1993 do 22.7.1998, včetně poměrné části nájemného za září roku 1993 ve výši 1.767,- Kč, splatné dne 1.10.1994 dle smlouvy a poměrné části nájemného za období od 1.4.1998 do 22.7.1998 ve výši 6.656,- Kč. Odvolací soud rozhodl v souladu s §517 odst. 1 a 2 o.z. též o příslušenství pohledávky, tedy úroku z prodlení a lhůtu k plnění stanovil v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Tvrdil existenci dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Vytýkal odvolacímu soudu nesprávný závěr, podle něhož neunesl svou procesní povinnost tvrzení ani povinnost důkazní. Vytýkal odvolacímu soudu, že neuvedl konkrétní náklady na opravu pronajaté věci a částku, o kterou se pronajímatel v důsledku takto provedených oprav obohatil. Poukazoval na skutečnost, že nebyl poučen ve smyslu ustanovení §118a o.s.ř. a tím byl krácen na svých právech. Podle dovolatele nedostatek procesního poučení ze strany soudu nemůže jít k tíži účastníka. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce navrhl odmítnutí, respektive zamítnutí dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jeno.s.ř.“). Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( §240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř. ). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolatel uplatnil podle obsahu dovolání přípustný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolací soud proto přezkoumal dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Podle §242 odst. 3 o.s.ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. míří na existenci jiných vad, než v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř. uvedených, vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu. Tvrzení dovolatele nesoucí se k údajnému naplnění takové vady však nelze přisvědčit. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/4). V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc podle §663, 671 odst. 1 o.z. V řízení o dovolání bylo třeba posoudit, zda si odvolací soud tato ustanovení také správně vyložil, popřípadě, zda projednávaná věc neměla být posouzena podle jiných ustanovení právních předpisů. Podle ustanovení §663 o.z. nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně ( ve sjednané době ) užíval nebo z ní bral i užitky. Podle §671 odst. 1 o.z. nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání. Podle §669 o.z. jestliže nájemce vynaložil na věc náklady při opravě, ke které je povinen pronajímatel, má nárok na náhradu těchto nákladů, jestliže oprava byla provedena se souhlasem pronajímatele nebo jestliže pronajímatel bez zbytečného odkladu opravu neobstaral, ačkoli mu byla oznámena její potřeba. Jinak může nájemce požadovat jen to, o co se pronajímatel obohatil. Z posledně uvedeného ustanovení tak plyne, že jde o zvláštní nárok, který (při absenci §699 o.z.) by se spravoval režimem bezdůvodného obohacení. Zákon v citovaném ustanovení omezuje právo nájemce na náhradu skutečně vynaložených nákladů (provedených se souhlasem pronajímatele nebo nájemcem, pakliže pronajímatel bez zbytečného odkladu opravu neobstaral) tak, že mu přiznává pouze nárok požadovat to, o co se pronajímatel obohatil. Jde tak svou povahou o jiný nárok, než na který pamatovala smlouva, o jejíž znění se opírá odůvodnění odvolacího soudu. Ta založila závazek nájemce neprovádět jakékoli změny bez souhlasu pronajímatele a po skončení předmětu nájmu předat věc pronajimateli ve stejném stavu, v jakém jej převzal s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Přitom se pronajímatel zavázal hradit jakékoli zhodnocení jen v případě, že se k tomu písemně zavázal a v rozsahu takto přijatého závazku, se účastníci dohodli, že jakékoli úpravy v objektech budou prováděny pouze se souhlasem nájemce na vlastní náklad nájemce a případné zhodnocení nemovitostí nebude pronajímateli účtováno. Pro posouzení důvodnosti nároku podle §669 věty poslední o.z. je proto rozhodující náležité zjištění, zda vůbec a v jakém rozsahu došlo objektivně k zhodnocení objektů, které byly předmětem nájmu, oproti stavu, v jakém byl tento nájemci předán. Nelze proto uvažovat o nákladech, které nájemce za dodržení podmínek citovaného ustanovení vynaložil, nýbrž je třeba vycházet z toho, zda a nakolik se výsledek oprav projevil ve zvýšení hodnoty předmětu nájmu, aby tak bylo možno dospět k závěru o objektivním stavu obohacení se na straně pronajímatele. K posouzení výše nároků mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků (§125 věta první o.s.ř.). Z citovaného ustanovení tak plyne, že občanský soudní řád nezná numerus clausus důkazních prostředků, ani neliší stupeň závaznosti jednotlivých důkazních prostředků. Aplikováno na posuzovanou věc nutno dojít k závěru, podle něhož pokud účastník v rámci účastnické výpovědi tvrdí skutečnosti svědčící pro závěr o existenci výdajů, jež vynaložil na cizí věc, nelze tento důkazní prostředek odmítnout s odkazem na to, že účastník nepředložil o vynaložených nákladech fakturu dodavatelské firmy proto, že tvrzené výkony (opravy a zhodnocení) vynaložil sám. Odvolací soud v této věci zřejmě vycházel z akcentu na důkazní hodnotu listinných důkazů (faktury), čemuž odpovídá průběh odvolacího řízení, jak je patrný ze spisu. Pak ovšem nelze než přisvědčit důvodnosti dovolání, poukazující na povinnost odvolacího soudu plynoucí z ustanovení §118a o.s.ř. Lze připustit, že poučení poučovací povinnost soudu podle citovaného ustanovení se vztahuje k procesní povinnosti, nikoliv k hmotněprávnímu posouzení věci. Z obsahu spisu neplyne, že by žalovaný netvrdil konkrétní náklady na opravu pronajaté věci a částku, o kterou se pronajímatel v důsledku takto provedených oprav obohatil Nelze proto spolehlivě dospět k závěru, že by žalovaný nedostál své povinnosti tvrzení, ani povinnosti nabídnout o svých tvrzeních odpovídající důkazy. Dovolací soud proto shledává existenci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., v důsledku čehož přistoupil k zrušení dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta druhá o.s.ř.) O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.). V dalším řízení je soud odvolací, případně soud prvního stupně, vázán právním názorem dovolacího soudu (§226 odst. 1 o.s.ř., §243c odst. 1 o.s.ř.) Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. června 2006 JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2006
Spisová značka:28 Cdo 740/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.740.2004.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Dotčené předpisy:§663 předpisu č. 40/1964Sb.
§671 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21