ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1641.2005.1
sp. zn. 29 Odo 1641/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně JUDr. L. D., jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně I. b., a. s., proti žalovaným 1) úpadkyni L., spol. s r. o., 2) Ing. Z. J., 3) Ing. Z. J., CSc., 4) T. B., a 5) Ing. D. J., o zaplacení částky 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13/14 Cm 95/2000, o dovolání třetího žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2003, č.j. 8 Cmo 223/2002-134, ve znění opravného usnesení ze dne 15. června 2005, č.j. 8 Cmo 223/2002-156, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 11. prosince 2003, č.j. 8 Cmo 223/2002-134, ve znění opravného usnesení ze dne 15. června 2005, č.j. 8 Cmo 223/2002-156, potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. ledna 2002, č.j. 13/14 Cm 95/2000-99, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila Č. o. b., a. s. Odvolací soud, považuje - na rozdíl od soudu prvního stupně - za žalobkyni I. A P. B., akciovou společnost (správně po změně obchodního jména „I. b., a. s.“), dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny všechny podmínky vyžadované ustanovením §107a o. s. ř. pro vstup nabyvatele práva do řízení na místo žalobkyně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká, že „se nezabýval meritorně žalobou“, přičemž „neustálé střídání majitelů pohledávek vede k tomu, že dlužníci jsou v nejistotě a nevědí komu mají platit“.
Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil „soudu prvního stupně k novému projednání“.
Jelikož v průběhu dovolacího řízení byl na majetek žalobkyně I. b., a. s. usnesením Městského soudu v Praze č.j. 99 K 3/2004-26, prohlášen konkurs a správkyně konkursní podstaty úpadkyně JUDr. L. D. i dovolatel podali návrh na pokračování v řízení (§14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů), Nejvyšší soud v dovolacím řízení pokračoval, maje za žalobkyni správkyni konkursní podstaty.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; je však zjevně bezdůvodné.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Nejvyšší soud již v usneseních uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě, zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé. Z týchž důvodů se nezabývá ani otázkou, zda smlouva o postoupení pohledávky (v daném případě smlouva o prodeji podniku) je platným právním úkonem.
Dovolatel prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu (a jeho obsahového vymezení), kterým je dovolací soud ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán, splnění žádného z výše uvedených předpokladů, jimiž ustanovení §107a o. s. ř. podmiňuje vyhovění návrhu žalobce na vstup do řízení na místo dosavadního účastníka, nezpochybnil.
Jelikož se z obsahu spisu nepodává ani existence vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. ledna 2006
JUDr. Petr Gemmel,v.r.
předseda senátu