ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.1721.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 1721/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce D., družstva pro chemickou výrobu, zastoupeného advokátem, za účasti 1) J. Š., zastoupené advokátem, 2) Z. J. a 3) I. J., zastoupeného advokátem, o žalobě proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha-město ze dne 14.11. 1996, č.j. V6-13703/96, vedené u Městského v Praze pod sp. zn. 27 C 5/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2004, č.j. 11 Cmo 353/2003-58, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení Městského v Praze ze dne 31. července 2003, č.j. 27 C 5/2003-43, jímž byla odmítnuta žaloba došlá soudu 3. března 2003, kterou se žalobce domáhal podle ustanovení §244 a násl. o.s.ř., ve znění účinném od 1.1.2003, aby soud zamítl návrh
na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě listiny označené jako Dohoda o vydání věci ze dne 12. července 1996 mezi D., družstvem
pro chemickou výrobu, jako osobou povinnou, aj. Š., narozenou 16.10.1944, a O. J., narozeným 7.8.1914, jako osobami oprávněnými s tím, že tímto rozsudkem bude plně nahrazeno rozhodnutí Katastrálního úřadu P. ze dne 14.11. 1996, č.j. V6-13703/96. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud vycházel ze zjištění, že uvedeným rozhodnutím katastrálního úřadu byl povolen vklad vlastnického práva k pozemkům podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. března 1994, č.j. 6 C 346/91-91, potvrzeného rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 7. května 1996, č.j. 16 Co 286/95-162, ve věci uzavření dohody o vydání věci mezi tehdy žalovaným D., družstvem pro chemickou výrobu a služby jako osobou povinnou a J. Š., A. B. a O. J. jako osobami oprávněnými. Dovodil, že právní účinky vkladu nastaly ke dni 14.10.1996 a rozhodnutí nabylo právní moci okamžikem poznamenání ve spisu ke dni 14.11.1996. Odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že podle právní úpravy účinné ke dni, kdy o podaném návrhu na vklad rozhodoval katastrální úřad, bylo vyloučeno, aby proti rozhodnutí o povolení vkladu byl podán opravný prostředek či žaloba ve správním soudnictví (ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb.). Vycházel z úvahy, že na tomto závěru nic nezměnil ani zák. č. 151/2002 Sb., jímž byl novelizován občanský soudní řád. Odvolací soud uzavřel shodně se soudem prvního stupně, že současná právní úprava žalobci neumožňuje proti předmětnému rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu práva podat žalobu podle části páté občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2003.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, zřejmě z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 1 písm. b) o.s.ř. Namítá zejména, že rozhodnutí odvolacího soudu řeší otázku zásadního právního významu,
o níž doposud dovolací soud nerozhodoval, zda zák. č. 151/2002 Sb. mohl založit možnost soudního přezkumu rozhodnutí katastrálních úřadů přijatých před účinností citovaného právního předpisu. Část pátá o.s.ř., kterou nově koncipuje, tento postup umožňuje, když obsahuje speciální zmocňovací ustanovení týkající se vkladů práv k nemovitostem, přičemž žádný právní předpis (a ani zák. č. 151/2002 Sb.) nevylučuje přezkum rozhodnutí před určitým datem. Lze dospět k závěru, že projednání příslušné věci v občanském soudním řízení vždy znamená zpětnou účinnost zákona, neboť jsou přezkoumávána pravomocná rozhodnutí. Žalobce je přesvědčen, že právní názor, jenž zaujal odvolací soud, resp. jeho aplikace, je porušením práva na soudní ochranu vyplývajícího z Čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Znamenal by i zvýhodnění osob, v jejichž věcech katastrální úřady rozhodovaly před tímto rozhodným datem. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon
č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce, které je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., není důvodné.
Podle části páté občanského soudního řádu, která byla zák. č.151/2002 Sb. s účinností k 1. lednu 2003 nahrazena novým zněním v souvislosti s přijetím soudního řádu správního (zák. č. 150/2002 Sb.), se upravuje řízení ve věcech občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem. Podle ustanovení §244 odst. 1 o.s.ř. se nově mimo jiné stanovuje, že pokud rozhodl orgán moci výkonné podle zvláštního zákona v právní věci, která vyplývá z občanskoprávních vztahů, a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. V ustanovení §249 odst. 2 o.s.ř. se stanoví, že ve věcech vkladu práva do katastru nemovitostí rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně. Proti vyhovujícímu rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí není přípustný žádný opravný prostředek ani žaloba ve správním soudnictví (§5 odst. 3 zák. č. 265/1992 Sb., ve znění platném před přijetím zák. č. 151/2002 Sb. i po nabytí jeho účinnosti). Proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu práva do katastru nemovitostí je opravný prostředek přípustný (§5 odst. 4 zák. č. 265/1992 Sb.). V přechodných ustanoveních k nové úpravě části páté občanského soudního řádu se v Čl. XXV bodu 1. zák. č. 151/2002 Sb. stanoví, že ve věcech uvedených v §244, v nichž zvláštní právní předpis svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění účinném
k 31. prosinci 2002, lze ode dne účinnosti tohoto zákona podat žalobu podle části páté tohoto zákona za podmínek jím stanovených.
Rozhodnutí odvolacího soudu, které je konformní s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. února 2005, sp. zn. 30 Cdo 85/2005), spočívá na správném právním posouzení, se kterým se dovolací soud ztotožňuje. Ve smyslu citovaného Čl. XXV bodu 1. zák. č. 151/2002 Sb. přechodných ustanovení lze dovodit, že řízení o žalobě podle ustanovení §244 a násl. o.s.ř. nahradilo dosavadní řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů upravené do 31.12.2002 v části páté, hlavy třetí, podle ustanovení §250l a násl. o.s.ř. Tomu odpovídá i závěr, že je-li proti příslušnému rozhodnutí správního orgánu podle zvláštního zákona vyloučena přípustnost řádného opravného prostředku, není
ve věci takového rozhodnutí správního orgánu přípustná ani žaloba podle ustanovení
§244 a násl. o.s.ř. Podle citovaného ustanovení §244 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném
od 1.1.2003 se řízení o žalobě podle občanského soudního řádu týká věcí vyplývajících ze soukromoprávních vztahů, o kterých rozhodovaly správní orgány podle zvláštního zákona. Mezi ně patří i rozhodování ve věcech vkladu práva do katastru nemovitostí podle zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Žaloby v těchto věcech projednávají a rozhodují v prvním stupni krajské soudy (§249 odst. 2 o.s.ř.). Citované ustanovení §5 odst. 3 zák. č. 265/1992 Sb., je nutné považovat za zvláštní zákonnou úpravu, jež má přednost ve vztahu k uplatnění možnosti podat žalobu ve věcech vkladu práva do katastru nemovitostí podle nyní platné úpravy části páté občanského soudního řádu. Pokud tedy ustanovení
§5 odst. 3 zák. č. 265/1992 Sb. nepřipouští řádný opravný prostředek proti vyhovujícímu rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým se povoluje vklad práva
do katastru nemovitostí, je vyloučena proti takovému rozhodnutí i přípustnost žaloby podle ustanovení §244 a násl. o.s.ř. Jak správně dovodil odvolací soud, na uvedeném závěru nic nezměnila ani nová právní úprava podle zák. č.151/2002 Sb.
Z uvedeného je zřejmé, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 o.s.ř. části věty před středníkem zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a ostatním účastníkům 1), 2) a 3 v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2006
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu