ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.1959.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 1959/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství České republiky, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 107/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2004, č.j. 1 Co 8/2004-14, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2004, č.j. 1 Co 8/2004-14,
a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. listopadu 2003, č.j. 16 C 107/2003-5, se zrušují, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 3. srpna 2003 (podanou dne 5. srpna 2003) se žalobce domáhal jednak náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. a současně náhrady nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení §13 odst. 2 občanského zákoníku s tím, že bylo vůči němu zneužito státní moci. Usnesením ze dne 17. října 2003, č.j. 16 C 83/2003-5, Krajský soud v Hradci Králové vyloučil věc týkající se ochrany osobnosti k samostatnému řízení, v němž byla věc zaspána pod sp.zn. 16 C 107/2003.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. listopadu 2003, č.j. 16 C 107/2003-5, zastavil řízení podle §104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") pro nedostatek podmínky řízení, když žaloba směřuje proti tomu, kdo nemá právní subjektivitu.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. dubna 2004, č.j. 1 Co 8/2004-14, usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení §219 o.s.ř. potvrdil a rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že označený žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu §19 o.s.ř. Uvedl, že ministerstva jsou organizačními složkami státu (§3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.
o majetku České republiky a jejím postupování v právních vztazích) a nejsou právnickými osobami (§3 odst. 2 uvedeného zákona). K námitce žalobce, že z obsahu žaloby je prokazatelně jasné označení žalovaného jako státu - Česká republika, odvolací soud uvedl, že okruh účastníků řízení (§90 o.s.ř.) určuje žalobce. Ten označuje žalovaného jako nositele určité hmotněprávní povinnosti, jak mu to ukládá ustanovení
§79 odst. 1 o.s.ř. Soudu prvního stupně přitom nelze vytýkat, že žalobci neposkytl přiměřené poučení, neboť poučení o tom, kdo by podle hmotného práva měl být žalován, přesahuje poučovací povinnost soudu podle ustanovení §5 o.s.ř., podle kterého soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech a bylo by v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení.
Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo doručeno žalobci 12. května 2004
a týž den nabylo právní moci.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 12. července 2004 včasné dovolání, doplněné podáním jeho zástupce ze dne 13. října 2005. Přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolací důvody uvádí ve smyslu ustanovení
§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a ustanovení §241a odst. 2 písm. b) téhož zákona (rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci).
Žalobce poukazuje na to, že již ze žaloby je zcela zřejmé, že na straně žalované je označen stát - Česká republika. Při zpracování žaloby zcela logicky vycházel z ustanovení §21a o.s.ř., kde v odstavci jedna stojí, že za stát před soudem vystupuje organizační složka státu. Krajský soud měl považovat označení žalovaného v žalobě
za nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit. Bylo proto třeba žalobce vyzvat
ke zjednání nápravy.
Žalobce je přesvědčen, že jakkoliv náleží k nesporným povinnostem účastníka řízení před obecným soudem dostatečně dbát na zákonem předepsané náležitosti návrhu, a věnovat jim také přiměřenou pozornost, nelze obecné soudy vyvázat z ústavou jim uložené povinnosti, poskytnout stanoveným postupem ochranu právům občanů. Proto měly v tomto řízení postupovat podle §104 odst. 2 o.s.ř. Rozhodnutí obou soudů je zásahem do základních práv a svobod, které zaručuje článek 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení Vrchního soudu v Praze a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a přiznal mu náhradu nákladů řízení.
Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení části první Čl. II. bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu (dále opět již jen \"o.s.ř.\") ve znění účinném do 31. března 2005.
Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. Je charakterizováno obsahovými
i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Dovolání je v této věci přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno ve smyslu ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř.
Dovolací soud pak uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu dovolacím návrhem. Dovolací soud je přitom vázán nejen jeho rozsahem, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným
v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož
i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takováto vada se pak z obsahu spisu skutečně podává.
Podle ustanovení §19 o.s.ř. má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, resp. jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Tuto způsobilost mají fyzické osoby, právnické osoby a stát (Česká republika), za nějž jedná příslušná organizační složka státu. Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (t.j. nemá právní subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení jen tehdy, jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává.
Ministerstvo zemědělství České republiky je ve smyslu §3 odst. 1 zákona
č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím zastupování v právních vztazích
(ve znění pozdějších změn a doplňků), organizační složkou státu a není, jak jinak správně připomněl odvolací soud, právnickou osobou (§3 odst. 2 citovaného zákona).
Podle ustanovení §90 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobce) a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (t.j. za žalovaného) označil.
Z ustanovení §79 odst. 1 věty druhé a třetí o.s.ř. vyplývá, že žalobce musí
v žalobě označit účastníky řízení tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou) a aby s ním soud mohl jednat. Ve vztahu ke státu se v ustanovení §79 odst. 1 větě druhé o.s.ř. uvádí, že jeho označení jako účastníka řízení obsahuje \"označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje\". Z toho je zřejmé, že za stát může v právních vztazích jednat a v řízení před soudem vystupovat jeho organizační složka.
Došlo-li v označení žalovaného v žalobě k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti nebo je-li údaj označující žalovaného v logickém rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností nebo s údajem o tom, čeho se žalobce domáhá, jde
o vadné podání ve smyslu §43 odst. 1 o.s.ř. O vadu žaloby nejde teprve tehdy, vychází-li žalobce při podání žaloby z předpokladu (právního názoru), že ten, koho označil jako žalovaného, je povinen jeho nárok uspokojit, a tento předpoklad byl nesprávný (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne
22. října 2002, sp.zn. 21 Cdo 366/2002).
Jestliže žaloba neobsahuje v označení účastníků řízení všechny údaje potřebné k označení účastníků řízení, nebo je-li žaloba v označení účastníků řízení neurčitá nebo nesrozumitelná (t.j. obsahuje-li označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci nebo je-li zjevný logický rozpor mezi označením účastníka řízení a jinými údaji o tomto účastníku obsaženými v žalobě), jde o podání neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné a soud je povinen pokusit se takovéto vady podání odstranit postupem podle ustanovení §43 o.s.ř. (to za předpokladu, že tak žalobce neučinil již dříve sám z vlastní iniciativy). Jen tehdy, byl-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a soud řízení podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o.s.ř. zastaví (srovnej též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. prosince 2005, sp.zn. 21 Cdo 167/2005).
Ani soud prvního stupně, ani soud odvolací uvedené zásady nevzaly zcela důsledně v úvahu, když vycházely výlučně pouze z toho, jak žalobce žalovaného
v žalobě nominálně označil. Ze žaloby přitom vyplývá, že jejím předmětem je mimo jiné tvrzený zásah způsobený státní mocí (tedy státem, t.j. Českou republikou), přičemž žalobce i v dalších svých podáních vycházel z toho, že žaluje stát (Českou republiku).
S ohledem na popsané skutečnosti proto nelze dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Praze (stejně jako usnesení soudu prvního stupně) pokládat za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) jej proto zrušil (včetně předcházejícího usnesení Krajského soudu v Hradci Králové) a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2006
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu