Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2007, sp. zn. 22 Cdo 1542/2006 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1542.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1542.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 1542/2006 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně H. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. Z., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 284/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2005, č. j. 27 Co 159/2005-147, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2005, č. j. 27 Co 159/2005-147 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud Praha-východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. března 2004, č. j. 3 C 284/2002-120, určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemků zapsaných v katastru nemovitostí P.-v. na LV č. pro obec a kat. území R., a to parcelních čísel 222/1, 223/1, pozemků ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr parcelních čísel 153/3, 153/4, na LV č. pro obec a kat. území S. pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr parcelního čísla 760/20, na LV č. pro obec a kat. území S. spoluvlastnického podílu id. 6/78 pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr parcelního čísla 760/25, na LV č. pro K. Ú. a kat. území Č. spoluvlastnického podílu id. 1/10 pozemku parcelního čísla 774/31 a pozemku parcelního čísla 785/2 a dále na LV č. pro obec K. Ú. a kat. území Č. spoluvlastnického podílu id. 1/10 pozemku parcelního čísla 774/31. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že v katastru nemovitostí je jako vlastnice předmětných pozemků vedena V. Z., matka účastníků, která zemřela v roce 1994. Darovací smlouvou z 24. 2. 1983 V. Z. darovala předmětné pozemky, tehdy v užívání socialistické organizace, žalobkyni. S převodem pozemků souhlasil bývalý MNV v R., JZD R. h. M. i vedoucí odboru VLHZ bývalého ONV P.-v.. Tato darovací smlouva nebyla státním notářstvím registrována, o čemž se žalobkyně dověděla z dopisu soudní tajemnice Okresního soudu Praha-východ z října 2001. Tyto pozemky nebyly předmětem dědictví po V. Z. a řízení o dodatečném projednání dědictví ohledně těchto pozemků bylo zastaveno. Nájemní smlouvou z 29. 3. 1993 žalobkyně jako vlastnice předmětných pozemků přenechala je do užívání JZD M., které je užívalo do 30. 6. 1997, a od 1. 7. 1997 byly pozemky převedeny na A., a. s., J.. Soud prvního stupně shledal, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a dospěl k závěru, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k předmětným pozemkům vydržením, neboť s ohledem na darovací smlouvu z 24. 2. 1983 byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jí tyto pozemky patří. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. července 2005, č. j. 27 Co 159/2005-147, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení, že žalobkyně je vlastnicí označených pozemků, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se s jeho s názorem, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, nikoli však s jeho právním závěrem, že žalobkyně se stala vlastnicí pozemků vydržením. Uvedl, „že žalobkyně při běžné opatrnosti musela si být vědoma, že pouhým sepisem darovací smlouvy se nestává vlastnicí nemovitostí, že k převodu vlastnictví je nutná registrace státním notářstvím, což bylo uvedeno i v článku 6 předmětné darovací smlouvy, kterou podepsala. Navíc podle článku 5 této darovací smlouvy ze dne 24. 8. 1983“ (správně 24. 2. 1983) „měla žalobkyně zaplatit notářský poplatek z darování, jakož i poplatek za registraci darovací smlouvy a tyto poplatky nezaplatila. Žalobkyně proto musela mít objektivně pochybnosti o tom, že jí předmětné pozemky patří“. Dovodil, že pokud se žalobkyně chopila držby předmětných pozemků na základě darovací smlouvy, která nebyla registrována státním notářstvím, nemohla být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je jejich vlastníkem. Odvolací soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítla, že z podstaty vydržení vyplývá, že oprávněná držba se nemůže opírat o existující právní důvod vlastnického práva, a postačí, aby tu byl domnělý právní důvod, čili aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní důvod svědčí. Podstatou vydržení je určitý omyl na straně nabyvatele o tom, že je vlastníkem věci. Nelze tedy vyloučit dobrou víru na základě skutkového omylu nabyvatele, který důvodně předpokládal, že určitá skutečnost nutná k nabytí vlastnického práva nastala. Žalobkyně důvodně předpokládala, že její matka prostřednictvím svého známého předložila darovací smlouvu spolu s dotazníkem a čestným prohlášením k registraci. Dobrou víru žalobkyně nemůže vyloučit, že si žalobkyně tuto skutečnost neověřila. Žalobkyně při běžné opatrnosti nemohla mít a neměla po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že jí pozemky vlastnicky patří. Podle názoru žalobkyně odvolací soud „pojem dobré víry, jakožto určitého vědomí nabyvatele o existenci skutečností rozhodnutí pro nabytí vlastnického práva podřizuje pouze objektivnímu hodnocení vybočujícímu z rámce požadavků pouze běžné (normální) opatrnosti, kterou lze po každém požadovat“. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Včas a řádně podané dovolání k tomu oprávněnou žalobkyní je přípustné [§237 odst. 1 písm. c) OSŘ] i důvodné. Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem spočívá v tom, že žalobkyní uváděný omyl, na jehož základě měla být v dobré víře o tom, že jí předmětné pozemky vlastnicky patří, posuzoval jako omyl nikoli skutkový, ale jako omyl právní, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001. Podle právních vět přiřazených k uvedenému rozhodnutí v jeho publikaci v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. Beck Praha) pod č. C 1481 „Právní omyl držitele, vycházející z neznalosti jednoznačně formulovaného ustanovení občanského zákoníku platného v době, kdy se držitel ujímá držby, není omluvitelný. Pokud se držitel chopil držby nemovitosti na základě smlouvy o jejím převodu, která nebyla registrována státním notářstvím v době, kdy zákon takovou registraci vyžadoval, nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem této nemovitosti“. Jak vyplývá již ze žaloby i z tvrzení žalobkyně v průběhu řízení, žalobkyně dobře věděla, že smlouva o převodu nemovitostí musí být registrována státním notářstvím (stejně jako tomu bylo při předchozím převodu jiných nemovitostí, na jehož základě nabyla od své matky jiné nemovitosti). Protože tedy nešlo o neznalost právní, není uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu na daný případ použitelné. Podle názoru dovolacího soudu v daném případě o právní omyl žalobkyně nešlo, přičemž nelze vyloučit skutkový omyl, zakládající její dobrou víru, že je vlastnicí předmětných pozemků, neboť se jako obdarovaná spolehla na ujištění či prohlášení jí velmi blízké osoby dárce (matky), že splnění všech náležitostí potřebných k tomu, aby darovací smlouva nabyla účinnosti, zajistí. Soud prvního stupně v tomto směru také učinil skutkový závěr, podle něhož „o tom, že nebyla (darovací smlouva) registrována se de facto dozvěděla žalobkyně až z dopisu soudní tajemnice … z října 2001“. Odvolací soud již žádné dokazování neprováděl a při (nesprávném) právním názoru, který ve věci zaujal, tomuto zjištění logicky nevěnoval pozornost. Z výše uvedeného rozboru věci dovolacím soudem vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem nebylo správné. Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu za použití §243b odst. 1 a 2 OSŘ zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek. V Brně dne 31. ledna 2007 JUDr. František Balák, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2007
Spisová značka:22 Cdo 1542/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:22.CDO.1542.2006.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21