Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2007, sp. zn. 30 Cdo 4947/2007 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.4947.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.4947.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4947/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. H., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. B., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16C 74/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2007, č.j. 1 Co 152/2007-196, takto: Dovolání žalobce se zamítá. Odůvodnění: Žalobou na ochranu osobnosti se žalobce domáhal satisfakce spočívající v určení postupu JUDr. B. v soudních řízeních vedených u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 C 473/95, 10 C 501/95 a 10 C 502/95 jako úmyslné hrubé porušení občanských práv chráněných příslušnými články Listiny základních lidských práv a svobod, Ústavy České republiky, Občanského zákoníku a Občanského soudního řádu. Poukázal na to, že před projednáním výše uvedených věcí pozval soudce JUDr. B. žalobce do své kanceláře a žádal po něm zpětvzetí žalob, hrozil mu vyměřením soudních poplatků v maximální výši a zamítnutí na žádosti o osvobození od soudních poplatků, což by vedlo k zastavení řízení. Důvodem byla snaha JUDr. B. uchránit právní zástupkyni města D. JUDr. V. (matku kolegy JUDr. B. a justičního čekatele u téhož soudu Mgr. V.) před dalším „debaklem“, neboť v právní věci 10 C 282/95 a 7 C 687/95 město D. pod dojmem průběhu řízení vzalo raději žalobu zpět. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. ledna 2005, č.j. 16 C 74/2004-134, k návrhu žalobce připustil změnu žaloby tak, že namísto návrhu na určení, že postup JUDr. B. v již zmíněných věcech sp. zn. 10 C 473/95, 10 C 501/95 a 10 C 502/95 byl úmyslným hrubým porušením občanských práv chráněných příslušnými články Listiny základních lidských práv a svobod, Ústavy České republiky, Občanského zákoníku a Občanského soudního řádu, je žalovaný povinen do jednoho měsíce po právní moci rozsudku zveřejnit v denním tisku „M. f. D.“ v části A na straně 6 a 7 v rubrice „Názory“ omluvu tohoto znění: „Omlouvám se J. H. za to, že jsem ho v rozporu se zákonem nutil mimo soudní jednání ve své kanceláři ke zpětvzetí žalob vedených u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 C 473/95, 10 C 501/95 a 10 C 502/95 s tím, že pokud tak neučiní, vyměřím mu soudní poplatky v maximální výši, kterou nebude moci uhradit, a já pak budu mít důvod k zastavení řízení v předmětných věcech, a dále za to, že jsem nepřípustně pozměnil spisovou značku na podání J. H. ze dne 18. 1. 2000 označeného jako zpětvzetí žádosti z č.j. Spr. 840/99 na sp. zn. 7 C 1226/99 a na základě toho zastavil řízení ve věci pod sp. zn. 7 C 1226/99 a dále se omlouvám za to, že jsem zasílal rozhodnutí o zastavení řízení ve věcech 10 C 473/95, 10 C 482/95 na adresu L., ačkoli jsem musel vědět, že J. H. bydlí v D.“ Usnesením ze dne 23. března 2007, č.j. 16 C 74/2004-189, soud prvního stupně nepřipustil, aby do řízení přistoupila jako další žalovaná Česká republika-Okresní soud v Jablonci nad Nisou. S odkazem na ustanovení §92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jeno.s.ř.“) dovodil, že žalobce navrhl přistoupení dalšího účastníka do řízení s tím, že soud by mohl v řízení dospět k závěru, že jednání žalovaného není excesem „v rámci dřívějšího pracovního poměru“. Poukázal na rozhodnutí v obdobných věcech, v nichž byl dovozen nedostatek věcné legitimace žalovaného a z názoru, že ani v tomto řízení nebyl dosavadní žalovaný v době zahájení řízení věcně legitimován. Uzavřel, že žalobce návrhem na přistoupení další žalované do řízení obchází institut záměny účastníků (§92 odst. 2 o.s.ř.). K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. června 2007, č.j. 1 Co 152/2007-196, podle §219 o.s.ř. potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dovodil, že návrhu žalobce na připuštění přistoupení dalšího žalovaného do řízení nebylo možno vyhovět mimo jiné také proto, že z něho není zřejmé, čeho se vůči nově označené žalované domáhá, co po ní žalobce konkrétně požaduje a z jakého důvodu a v jakém jejím jednání spatřuje zásah do svých osobnostních práv. Rozhodnout o přistoupení dalšího účastníka do řízení může soud jen za splnění konkrétních předpokladů, mezi něž mimo jiné náleží i řádný a zdůvodněný návrh na přistoupení dalšího účastníka. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo doručeno zástupkyni žalobce dne 26. července 2007 a právní moci nabylo téhož dne. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 7. září 2007 včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. Má zato, že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.] a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzením posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Pokud totiž odvolací soud dovodil, že návrh žalobce na přistoupení dalšího účastníka na straně žalované do řízení neobsahuje všechny stanovené náležitosti, měl rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit s poučením, aby v souladu s ustanovením §43 o.s.ř. vyzval žalobce k opravě nebo doplnění jeho podání. Protože tak neučinil, porušil ustanovení občanského soudního řádu a současně i právo na spravedlivý proces. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil. Žalovaný J. B. se k dovolání žalobce nevyjádřil. Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě ve smyslu ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přičemž je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle stanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. Poté dovolací soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že z hlediska výtek obsažených v dovolání je třeba je považovat za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.). Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně, je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Ty však z obsahu spisu seznány nebyly. Podle ustanovení §92 odst. 1 věta první o.s.ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Soud nepřipustí přistoupení dalšího žalovaného do řízení (§92 odst. 1 o.s.ř.) také tehdy, je-li zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a že návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení žalobce obchází institut záměny účastníků ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř.(srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 2. 2005, sp.zn. 29 Odo 119/2006). V souzené věci je pak zřejmé, že soudy obou stupňů z uvedené zásady při svém rozhodování vycházely. Pokud má dovolatel zato, že soudy nebyla náležitě v této souvislosti splněna jejich poučovací povinnost, pak je třeba připomenout, že tato povinnost se omezuje pouze na procesní práva a povinnosti účastníků. Proto např. poučení o tom, že má či může být žalován ještě další žalovaný (resp. co má být žalováno vůči takovému žalovanému), však z mezí procesních pravidel sporu zřetelně vybočuje, a oslabovalo by úlohu soudu jako nestranného orgánu a zakládalo by tak nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení (obdobně srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. ledna 1996, sp.zn. I. ÚS 56/95). Ani v tomto smyslu nelze proto dovodit případné pochybení odvolacího soudu, který současně přihlédl i k tomu, že žalobcem uplatněný žalobní petit nesměřuje vůči tomu, kdo podle žalobce měl do řízení přistoupit jako další žalovaný. Jestliže tedy je napadené rozhodnutí z hlediska uplatněných výtek dovolatele správné (§243b odst. 2 o.s.ř.), Nejvyšší soud české republiky jako soud dovolací proto toto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. prosince 2007 JUDr.PavelPavlík,v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/20/2007
Spisová značka:30 Cdo 4947/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.4947.2007.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:12/31/2009
Podána ústavní stížnost sp. zn. III.ÚS 722/08
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13