ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.53.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 53/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky ve věci žalobkyně nezletilé D. P., zastoupené opatrovníkem, proti žalovanému J. S., zastoupenému advokátkou, o určení otcovství a výchovu a výživu nezletilé, za účasti matky K. P., vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 12 C 76/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. listopadu 2004, č.j. 20 Co 341/2003-248, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 19. března 2002, č.j. 12 C 76/99-145, výrokem I. určil, že žalovaný je otcem nezletilé žalobkyně. Výrokem II. ji svěřil
do výchovy matky, výrokem III. stanovil povinnost žalovaného platit výživné
pro nezletilou žalobkyni. Výrokem IV. žalovanému uložil povinnost uhradit dlužné výživné za období od 16. ledna 1999 do 31. března 2002. Výrokem V. rozhodl
o náhradě nákladů řízení, výrokem VI. o povinnosti zaplatit soudní poplatek a výrokem VII. o náhradě státem placených nákladů tohoto řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. listopadu 2004, č.j. 20 Co 341/2003-248, výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. Výrokem II. tento rozsudek změnil ve výroku IV. o povinnosti zaplatit dlužné výživné. Výrokem III. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku V. a výrokem IV. tento rozsudek zrušil ve výrocích VI. a VII., a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud po provedeném dokazování dospěl především k závěru, že jsou naplněny předpoklady obsažené v ustanovení §54 odst. 2 zákona o rodině pro určení žalovaného otcem nezletilé žalobkyně. Žalovaný neosvědčil, ani neprokázal žádné závažné skutečnosti, které by jeho otcovství k nezletilé žalobkyni vylučovaly. Přitom ze znaleckého dokazování vyplynulo, že pravděpodobnost jeho otcovství je natolik vysoká, že o ní není možno prakticky pochybovat.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalovaného dne 8. února 2005, přičemž právní moci nabyl téhož dne.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal žalovaný dne 18. března 2005 včasné dovolání. Přípustnost dovozuje především z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a v případě výroku II. pak z ustanovení
§237 odst. 1 písm. a/ téhož zákona. Uplatňuje dovolací důvody ve smyslu ustanovení
§241a odst. 2 písm. a / a b/ a odst. 3 o.s.ř.
Dovolatel sice připouští, že se v určitém období intimně stýkal s matkou nezletilé žalobkyně. Ta však věděla, že žalovaný je neplodný, takže nemůže mít děti. Soud však ve věci postupoval zaujatě a nepřipustil provedení žalovaným navržených důkazů. Ten se v Německu podrobil několika odborným speciálním vyšetřením, přičemž byla vyvrácena jeho plodnost. Neobstojí přitom argument soudu, že tyto posudky nebyly objektivní. V tomto případě proto měly být provedeny v České republice. Nesouhlasí též s názorem odvolacího soudu, že posudek z oboru DNA potvrdil jednoznačně jeho otcovství. Soud se nevypořádal s tím, že závěr tohoto posudku není jednoznačný. Soud též ani podrobně nezkoumal majetkové poměry žalovaného. Dovolatel současně namítl podjatost soudce soudu prvního stupně a dále též členů odvolacího senátu. Má zato, že vůči němu vystupovali zaujatě se zřejmým záměrem učinit jej otcem nezletilé žalobkyně.
Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů
a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila matka nezletilé žalobkyně vlastnoručním podáním
ze dne 5. května 2005.
Při posuzování dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení části první Čl. II. bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu (dále opět již jen \"o.s.ř.\") ve znění účinném do 31. března 2005.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. a stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. Dále vzal v úvahu, že je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř., a že vychází z úpravy přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a c) o.s.ř. Její předpoklady však v souzené věci naplněny nejsou.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. však není dovolání podle předchozího odstavce příslušné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde
o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V souzené věci bylo ve smyslu ustanovení §113 o.s.ř. s řízením o určení otcovství spojeno řízení o výchově a výživě nezletilého dítěte.
V označené věci není dovolání proti výroku, kterým bylo rozhodnuto o určení otcovství k nezletilé žalobkyni přípustné podle ustanovením §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., neboť napadeným výrokem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.
Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Kdy tomu tak je, se příkladmo uvádí v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu
s hmotným právem. Podstatné současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.
Protože je dovolací soud vázán podaným dovoláním (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska námitek obsažených v dovolání.
Podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. se
od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř., může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů (§241a odst. 2 a 3 o.s.ř.), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř. To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. může být založena jedině v případě, že v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Naproti tomu odkaz na skutečnosti, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení
§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významný (tak je tomu i v souzené věci). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 3 o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. 20 Cdo 1591/2004).
Dovolání je v souzené věci zaměřeno především na tvrzené nedostatky
v důkazním řízení a na skutkové závěry, které na základě provedených důkazů odvolací soud učinil. Fakticky tak vychází z dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o.s.ř. Jak již bylo vyloženo, tyto důvody se při úvaze o tom, zda je napadené rozhodnutí rozhodnutím po právní stránce zásadního významu,
v souzené věci neuplatní.
Pokud předmětné dovolání vychází z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., pak toto ustanovení dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolání v označené věci však neobsahuje nic, co by fakticky zpochybňovalo správnost aplikace ustanovení §54 odst. 1 a 2 zákona o rodině.
Jestliže s přihlédnutím ke konkrétně zjištěnému skutkovému stavu (když předpoklady pro přezkum správnosti skutkových závěrů odvolacího soudu nebyly
v tomto dovolacím řízení dány) soud druhého stupně věc posoudil shodně se soudem prvního stupně, takže žalobě na určení otcovství bylo vyhověno, nelze napadené rozhodnutí odvolacího soudu považovat v uvedeném výroku za rozhodnutí mající
po právní stránce zásadní význam, jak to má na mysli ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.
S přihlédnutím k ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. pak dovolání není přípustné proti výrokům o úpravě výchovy a výživy k nezletilé žalobkyni. Úprava obsažená v ustanovení §237 až §239 o.s.ř. pak nepředpokládá možnost přípustnosti dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení, resp. proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Protože tedy není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání jako nepřípustné odmítl
(§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona). Neměl proto ani předpoklady zabývat se dalšími důvody uvedenými v dovolání, zejména pak námitkou, že ve věci údajně rozhodovali vyloučení soudci ( §242 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s §229 odst. 1 písm. e/ téhož zákona), ač důvody, o něž se opírá tato část dovolání
ve své podstatě jinak nekorespondují s úpravou obsaženou v ustanovení §14 o.s.ř. (přičemž samotní soudci, jichž se námitka týká, se podjatými necítí být).
Dovolací soud rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, avšak ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu