ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1517.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1517/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně S. V. A K. s.r.o. v likvidaci, zastoupené JUDr. J. Š., advokátem proti žalované S.-V. A. a.s., zastoupené JUDr. V. B., advokátem o zaplacení částky 529 124,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 64/2003, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2006 č. j. 8 Cmo 199/2006-157, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. března 2006 č.j. 48 Cm 64/2003-144 odmítl vzájemný návrh žalované ze dne 19. 10. 2005. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že v usnesení ze dne 17. 2. 2006 vyzval žalovanou k doplnění jejího návrhu ze dne 19. 10. 2005 tak, aby bylo patrno, jakou částku žalovaná vzájemným návrhem uplatnila a jaké nároky a v jaké výši jsou do celkové částky zahrnuty a současně žalovanou poučil o důsledcích neodstranění vad vzájemného návrhu ve stanovené desetidenní lhůtě. Vzhledem k tomu, že žalovaná požadované vady vzájemného zápočtu neodstranila, soud podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vzájemný návrh žalované odmítl. Ve vzájemném návrhu z 19. 10. 2005 totiž žalovaná vyčíslila řadu nákladů, neupřesnila však, které konkrétní nároky a v jaké výši vzájemným návrhem uplatňuje a nevymezila tak, co má být předmětem sporu. Vzájemný návrh musí splnit náležitosti žaloby ve smyslu §42 a §79 o. s. ř., zejména v něm musí být uvedeno, čeho se navrhovatel domáhá.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. června 2006 č.j. 8 Cmo 199/2006-157 napadené usnesení potvrdil. Ve shodě s usnesením soudu prvního stupně uzavřel, že ačkoliv žalovaná označila svoje podání ze dne 19. 10. 2005 jako vzájemný návrh a vylíčila v něm (zřejmě příkladmo), jaké náklady údajně vynaložila v souvislosti s dodávkami vody žalobkyní, nemá toto podání veškeré náležitosti vyžadované občanským soudním řádem pro vzájemný návrh, totiž náležitosti vyžadované §79 o. s. ř., jak stanoví §97 odst. 3 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které odůvodnila tím, že usnesení soudu prvního stupně ze 17. 2. 2006 nemělo náležitosti vyžadované §43 odst. 1 o. s. ř., výzva k opravě a doplnění vzájemného návrhu nebyla formulována přesně, jednoznačně a srozumitelně. Povinností soudu bylo přesně specifikovat, která další žalobní tvrzení jsou nezbytná pro to, aby žaloba byla projednatelná, tuto svoji povinnost soud prvního stupně nesplnil. Výzvě nebylo možno vyhovět, když požadované informace měly vyplynout z provedeného dokazování, zejména z navrhovaného znaleckého posudku. Také poučení v tomto usnesení neposkytlo žalované přesnou a určitou informaci o následcích „nečinnosti či neodstranění vad podání“. Toto usnesení tedy nebylo v souladu se zákonem. Žalovaná je dále přesvědčena, že rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí vzájemného návrhu nebylo řádně odůvodněno, pro jaký nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat, jak stanoví §43 odst. 2 o. s. ř. Podle názoru žalované bylo možno v řízení pokračovat, a pokud tak soud neučinil, porušil právo žalované na soudní ochranu zaručenou v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalovaná navrhla zrušení usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, přičemž vzhledem k přípustnosti podaného dovolání je dovolací soud povinen přihlédnout též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady však dovolatelka netvrdila a ani se ze spisu nepodávají.
Nejvyšší soud posoudil usnesení odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, kterými je vázán, a to i z hlediska jejich obsahového vyjádření v dovolání. Dovolatelka uplatnila dovolací důvod stanovený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V posuzovaném případě je předmětem dovolacího přezkumu řešení procesní otázky náležitostí vzájemného návrhu účastníka řízení.
Podle ustanovení §97 odst. 1 o. s. ř. může žalovaný za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem. Vzájemným návrhem (vzájemnou žalobou) je taková žaloba, kterou za řízení (v probíhajícím řízení zahájeném žalobcem o jiné věci) žalovaný uplatňuje svůj nárok vůči žalobci se záměrem, aby byla projednána a aby o ní bylo rozhodnuto ve stejném řízení jako o žalobě podané žalobcem. Podle odstavce 3 tohož ustanovení se na vzájemný návrh použije přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět.
Vzájemný návrh proto kromě obecných náležitostí stanovených v §42 odst. 4 o. s. ř. musí podle §79 odst. 1 o. s. ř. obsahovat vedle označení účastníků vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Z obsahu spisu se podává, že dovolatelka ve svém podání ze dne 19. 10. 2005 označeném jako vzájemný návrh vyčíslila více různých nákladů, které v souvislosti s úpravou vody vynaložila. Z tohoto podání však není zřejmé, zaplacení jaké částky dovolatelka po žalobkyni uplatňuje a zda dovolatelka vůbec požaduje zaplacení nějaké částky. Soud prvního stupně proto nepochybil, když svým usnesením ze dne 17. 2. 2006 č.j. 48 Cm 64/2003-141 dovolatelku vyzval, aby doplnila, jakou částku celkem vzájemným návrhem uplatňuje a jaké nároky a v jaké výši jsou v ní zahrnuty. Požadavek soudu byl tedy zcela přesný, jednoznačný a srozumitelný a pokud dovolatelka nebyla schopna výzvě soudu vyhovět ve stanovené lhůtě, postupoval soud prvního stupně správně podle §43 odst. 2 o. s. ř. a vzájemný návrh odmítl. Žádných procesních pochybení se nedopustil ani odvolací soud potvrzením usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí předmětné vzájemného návrhu. Bezpředmětná je i námitka dovolatelky, že výše jejího nároku měla vyplynout až z provedeného dokazování, neboť tato okolnost ji jako účastnici řízení nezbavuje shora zmíněné povinnosti stanovené v §79 odst. 1 o. s. ř. – z návrhu musí být patrno, čeho se navrhovatel domáhá, a to dovolatelka ani ve svém podání z 19. 10. 2005, ani později neuvedla.
Usnesení odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. dovolání zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2007
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu
32 Odo 1517/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně S.V. A K. s.r.o. v likvidaci zastoupené JUDr. J. Š., advokátem proti žalované S.-V. A. a.s., zastoupené JUDr. V. B., advokátem o zaplacení částky 529 124,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 64/2003, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2006 č. j. 8 Cmo 199/2006-157, takto: Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. března 2006 č.j. 48 Cm 64/2003-144 odmítl vzájemný návrh žalované ze dne 19. 10. 2005. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že v usnesení ze dne 17. 2. 2006 vyzval žalovanou k doplnění jejího návrhu ze dne 19. 10. 2005 tak, aby bylo patrno, jakou částku žalovaná vzájemným návrhem uplatnila a jaké nároky a v jaké výši jsou do celkové částky zahrnuty a současně žalovanou poučil o důsledcích neodstranění vad vzájemného návrhu ve stanovené desetidenní lhůtě. Vzhledem k tomu, že žalovaná požadované vady vzájemného zápočtu neodstranila, soud podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vzájemný návrh žalované odmítl. Ve vzájemném návrhu z 19. 10. 2005 totiž žalovaná vyčíslila řadu nákladů, neupřesnila však, které konkrétní nároky a v jaké výši vzájemným návrhem uplatňuje a nevymezila tak, co má být předmětem sporu. Vzájemný návrh musí splnit náležitosti žaloby ve smyslu §42 a §79 o. s. ř., zejména v něm musí být uvedeno, čeho se navrhovatel domáhá.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. června 2006 č.j. 8 Cmo 199/2006-157 napadené usnesení potvrdil. Ve shodě s usnesením soudu prvního stupně uzavřel, že ačkoliv žalovaná označila svoje podání ze dne 19. 10. 2005 jako vzájemný návrh a vylíčila v něm (zřejmě příkladmo), jaké náklady údajně vynaložila v souvislosti s dodávkami vody žalobkyní, nemá toto podání veškeré náležitosti vyžadované občanským soudním řádem pro vzájemný návrh, totiž náležitosti vyžadované §79 o. s. ř., jak stanoví §97 odst. 3 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které odůvodnila tím, že usnesení soudu prvního stupně ze 17. 2. 2006 nemělo náležitosti vyžadované §43 odst. 1 o. s. ř., výzva k opravě a doplnění vzájemného návrhu nebyla formulována přesně, jednoznačně a srozumitelně. Povinností soudu bylo přesně specifikovat, která další žalobní tvrzení jsou nezbytná pro to, aby žaloba byla projednatelná, tuto svoji povinnost soud prvního stupně nesplnil. Výzvě nebylo možno vyhovět, když požadované informace měly vyplynout z provedeného dokazování, zejména z navrhovaného znaleckého posudku. Také poučení v tomto usnesení neposkytlo žalované přesnou a určitou informaci o následcích „nečinnosti či neodstranění vad podání“. Toto usnesení tedy nebylo v souladu se zákonem. Žalovaná je dále přesvědčena, že rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí vzájemného návrhu nebylo řádně odůvodněno, pro jaký nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat, jak stanoví §43 odst. 2 o. s. ř. Podle názoru žalované bylo možno v řízení pokračovat, a pokud tak soud neučinil, porušil právo žalované na soudní ochranu zaručenou v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalovaná navrhla zrušení usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, přičemž vzhledem k přípustnosti podaného dovolání je dovolací soud povinen přihlédnout též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady však dovolatelka netvrdila a ani se ze spisu nepodávají.
Nejvyšší soud posoudil usnesení odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, kterými je vázán, a to i z hlediska jejich obsahového vyjádření v dovolání. Dovolatelka uplatnila dovolací důvod stanovený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V posuzovaném případě je předmětem dovolacího přezkumu řešení procesní otázky náležitostí vzájemného návrhu účastníka řízení.
Podle ustanovení §97 odst. 1 o. s. ř. může žalovaný za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem. Vzájemným návrhem (vzájemnou žalobou) je taková žaloba, kterou za řízení (v probíhajícím řízení zahájeném žalobcem o jiné věci) žalovaný uplatňuje svůj nárok vůči žalobci se záměrem, aby byla projednána a aby o ní bylo rozhodnuto ve stejném řízení jako o žalobě podané žalobcem. Podle odstavce 3 tohož ustanovení se na vzájemný návrh použije přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět.
Vzájemný návrh proto kromě obecných náležitostí stanovených v §42 odst. 4 o. s. ř. musí podle §79 odst. 1 o. s. ř. obsahovat vedle označení účastníků vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Z obsahu spisu se podává, že dovolatelka ve svém podání ze dne 19. 10. 2005 označeném jako vzájemný návrh vyčíslila více různých nákladů, které v souvislosti s úpravou vody vynaložila. Z tohoto podání však není zřejmé, zaplacení jaké částky dovolatelka po žalobkyni uplatňuje a zda dovolatelka vůbec požaduje zaplacení nějaké částky. Soud prvního stupně proto nepochybil, když svým usnesením ze dne 17. 2. 2006 č.j. 48 Cm 64/2003-141 dovolatelku vyzval, aby doplnila, jakou částku celkem vzájemným návrhem uplatňuje a jaké nároky a v jaké výši jsou v ní zahrnuty. Požadavek soudu byl tedy zcela přesný, jednoznačný a srozumitelný a pokud dovolatelka nebyla schopna výzvě soudu vyhovět ve stanovené lhůtě, postupoval soud prvního stupně správně podle §43 odst. 2 o. s. ř. a vzájemný návrh odmítl. Žádných procesních pochybení se nedopustil ani odvolací soud potvrzením usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí předmětné vzájemného návrhu. Bezpředmětná je i námitka dovolatelky, že výše jejího nároku měla vyplynout až z provedeného dokazování, neboť tato okolnost ji jako účastnici řízení nezbavuje shora zmíněné povinnosti stanovené v §79 odst. 1 o. s. ř. – z návrhu musí být patrno, čeho se navrhovatel domáhá, a to dovolatelka ani ve svém podání z 19. 10. 2005, ani později neuvedla.
Usnesení odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. dovolání zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2007
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu