ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.189.2006.1
sp. zn. 33 Odo 189/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců a) C. Š., b) V. R., c) M. R., všech zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) Ing. I. P. a 2) MUDr. V. P., oběma zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 113.049,41 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 132/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2005, č. j. 15 Co 438/2005-138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.730,25,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali, aby jim žalovaní společně a nerozdílně (ovšem bez výslovného určení podílu, v jakém mají být dílčí nároky žalobcům uhrazeny) zaplatili částku 113.889,41 Kč s 2 % úrokem z prodlení od data podání žaloby (25. 3. 2004) do zaplacení. Uváděli, že účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí v katastrálním území K.. V rozsahu částky 69.601,41 Kč žalovaní zadržují finanční prostředky spoluvlastníků domu, které měl žalovaný coby zvolený správce domu podle rozhodnutí spoluvlastníků z roku 2003 převést na nově zřízený účet. Na základě většinového rozhodnutí spoluvlastníků o opravě fasády domu zaplatili spoluvlastníci za tuto opravu částku 581.385,- Kč, ze které na žalované připadá částka 154.683,93 Kč, na niž dosud zaplatili 141.116,- Kč. Dále žalovaní dluží částku 24.179,- Kč za opravu garáže v jejich výlučném vlastnictví, částku 2.782,- Kč za opravu fasády balkónu a 6.004,- Kč jako jejich podíl na odměně J. H., který vykonával funkci stavebního dozoru při opravě fasády. Podle smlouvy o sdružení ze dne 8. 2. 1998 se jednotliví členové sdružení (budoucí podíloví spoluvlastníci) zavázali platit do fondu oprav a služeb měsíčně částku 1.080,- Kč. V měsících lednu a únoru 2004 žalovaní zaplatili jen po 660,- Kč a jejich dluh za toto období tak činí 840,- Kč.
Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. května 2005, č. j. 12 C 132/2004-106 uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku 69.601,41 s 2 % úrokem z prodlení od 25. 3. 2004 do zaplacení (výrok I.), dále částku 26.091,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 25. 3. 2004 do zaplacení (výrok II.), částku 2.909,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 25. 3. 2004 do zaplacení (výroku III.); v rozsahu částky 14.448,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 25. 3. 2004 do zaplacení žalobu zamítl (výrok IV.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. října 2005, č. j. 15 Co 438/2005-138, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III. a V. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že smlouva o dílo, její dodatky i mandátní smlouva uzavřená mezi J. H. a společenstvím vlastníků bytových jednotek jsou platné a že žalobci na jejich základě plnili i za žalované. Jsou proto oprávněni vymáhat plnění po žalovaných. Odvolací soud s odkazem na §119a odst. 1 o. s. ř. nepřihlédl k námitce žalovaných, obsažené až v odvolání, že částka 69.601,41 Kč zahrnuje i jejich výlučné finanční prostředky ve výši 54.836,- Kč; konstatoval, že v odvolacím řízení lze uplatnit nové skutečnosti jen za podmínek §205a o. s. ř.
Rozsudek odvolacího soudu napadli „v celém rozsahu“ oba žalovaní (dále též „dovolatelé“) dovoláním, jehož přípustnost dovozují z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spojují s řešením otázek aktivní legitimace a platnosti smluv o dílo. Důvodnost dovolání opírají o §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť mají zato, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Na základě obsáhlé rekapitulace řízení před soudy obou stupňů vyjadřují nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu, že smlouvy o dílo uzavřené společenstvím vlastníků bytových jednotek se zhotoviteli P. S. a J. H. jsou platné. Mají zato, že tyto smlouvy jsou neplatné proto, že vlastníci bytových jednotek nerozhodli o tom, že budou uzavřeny. Namítají, že k této neplatnosti měl soud přihlédnout z úřední povinnosti. Odvolací soud se v rozhodnutí nezabýval otázkou aktivní legitimace žalobců přesto dovodil, že ačkoliv žalovaní (správně žalobci) neuzavírali smlouvu o dílo a ze svých prostředků jeho cenu neplatili, mají nárok na celou částku, kterou za žalované zaplatili. Odvolacímu soudu dále vytýkají procesní pochybení, neboť v rozporu s §205a písm. d) o. s. ř. nepřihlédl v odvolacím řízení k námitce, že na účtu, z něhož mají žalovaní vyplatit finanční prostředky, jsou uloženy taktéž jejich peníze. Z výše uvedených důvodů považují rozhodnutí za nesprávné a navrhli, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobci navrhli dovolání odmítnout.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 o. s. ř. Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, pokud ovšem netvoří samostatný předmět řízení. Již v usnesení ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1/2000 pod SJ 9/2000, zaujal Nejvyšší soud ČR názor, že přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu [po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb. podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a)] proti rozhodnutí odvolacího soudu o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem.
V dané věci žalovaní napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž jim byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně částku 98.601,41 Kč (69.601,41 + 26.091 + 2.909). Tato částka sestává ze tří samostatných nároků. Prvním je nárok na zaplacení částky 69.601,41,- Kč, kterou žalovaní po zrušení podílového spoluvlastnictví nevrátili z dříve založeného společného účtu. Druhým nárokem je požadováno zaplacení částky 26.091,- Kč z titulu podílu žalovaných na nákladech spojených s opravou společné věci a třetím zaplacení částky 2.909,- Kč představující jejich podíl na odměně stavebnímu dozoru – J. H. Požadují-li žalobci, aby jim žalovaní dlužné částky zaplatili společně a nerozdílně (§511 odst. 1 obč. zák.), chtějí, aby výrokem soudu byla založena solidarita dlužníků. Nelze ovšem přehlédnout, že tito dlužníci mají plnit dluh více věřitelům. Protože žalobou uplatněné nároky nejsou solidárního charakteru, z petitu žaloby nevyplývá, v jakém poměru má být dluh jednotlivým žalobcům zaplacen, a jde o dělitelné plnění, může každý z věřitelů (žalobců) požadovat jen svůj díl tj. jednu třetinu (srovnej §512 odst. 1 obč. zák.) z dluhu. Jelikož dílčí nároky na zaplacení částek 26.091,- Kč a 2.909,- Kč (nároky se samostatným skutkovým základem) v každém jednotlivém případě, s ohledem na třetinový podíl žalobců, nepřesahují částku 20.000,- Kč (u částky 26.091,- Kč jde o 3 x 8.697,- Kč a u částky 2.909,- Kč jde o 3 x 969,6,- Kč), je přípustnost dovolání ve vztahu k výrokům ohledně těchto částek vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované v časopise Soudní judikatura, č. 5/2000, pod poř. č. SJ 55/2000).
Zbývá posoudit přípustnost dovolání proti výroku rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu o zaplacení částky 69.601,41,- Kč s příslušenstvím. Tu lze uvažovat pouze v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť jím byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně. Ze znění citovaného ustanovení vyplývá, že dovolání je podle něho přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Výhrady dovolatele, že odvolací soud porušil procesní předpisy, představují uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Úspěšné uplatnění tohoto dovolacího důvodu přichází v úvahu jen za situace, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že je dán zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, tedy že je dovolání přípustné; sám o sobě však tento dovolací důvod přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Žalovaní sice uvádí, že dovoláním brojí proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tedy i proti výroku o nákladech řízení, avšak podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnili. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).
Lze tedy uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. jsou žalovaní, jejichž dovolání bylo odmítnuto, povinni nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006], stanovená podle §3 odst. 1 bod 5, §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1, §16, §17 odst. 1 písm. a), §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb.) částkou 3.750,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v citovaném znění ve výši 225,- Kč (celkem 3.975,- Kč) zvýšenou o sazbu daně ve výši 19 %. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. července 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu