ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.406.2005.1
sp. zn. 33 Odo 406/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. M., zastoupeného JUDr. L. P., advokátem proti žalovaným 1) P. F., a 2) F. M. M., spol. s r. o. zastoupeným JUDr. V. Š., advokátem o odstranění vad opravy věci, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 C 74/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. října 2004, č. j. 20 Co 151/2004-220, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 3.175,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. V. Š., advokáta.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalovaných, aby bezplatně odstranili vadu opravy televizoru, která se projevila v záruční době a v jejímž důsledku se televizor stal nefunkčním.
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 29. ledna 2004, č. j. 11 C 74/97-201, uznal žalované povinnými bezplatně odstranit vadu opravy přenosného barevného televizoru provedené v období mezi 27. 10. a 23. 12. 1995 spočívající v tom, že televizor nehraje, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost obou žalovaných. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vyšel ze zjištění, že předmětný televizor byl zakoupen v roce 1994, na podzim roku 1995 přestal fungovat a žalobce jej prostřednictvím třetí osoby předal dne 27. 10. 1995 do opravy prvému žalovanému. Po provedení této opravy byla mezi žalovanými uzavřena smlouva o prodeji podniku. Po uplynutí záruční doby prvé opravy se na televizoru objevily vady, jež opravil soused žalobce T. J., který je vyučen elektrikářem a provádí rovněž opravy televizorů. Ten po demontáži zjistil, že základní přístrojová deska je zlomená a je opravena propájením. Vyměnil vadnou pojistku a vysokonapěťový transformátor. Po jeho opravě televizor fungoval, avšak v nepravidelných intervalech se samovolně vypínal. Protože svědek již nebyl schopen provést další opravu, byl vlastníkem pověřen, aby opravu zajistil. Televizor proto předal do opravy M. Á., pracovníku druhé žalované, který provedl výměnu vysokonapěťového transformátoru. Dne 23. 12. 1995 byl televizor předán po této opravě vlastníkovi. Dopisem z 19. 3. 1996 byla oprava reklamována a žalobce žádal prvého žalovaného o odstranění vady. Podle znaleckého zkoumání je televizor nefunkční pro prasklinu základní desky, v důsledku čehož došlo k přerušení tištěných spojů; ty byly opraveny propájením a pro jistotu byly přemostěny vodiči černé barvy. S touto vadou televizor nemohl opustit výrobu. Prasklina vznikla neodbornou demontáží vysokonapěťového transformátoru, případně jiných komponentů na základní desce. Soud dospěl k závěru, že současná nefunkčnost televizoru je způsobena nekvalitní opravou praskliny základní desky a charakter praskliny odpovídá tomu, že vznikla neodbornou demontáží vysokonapěťového transformátoru na základní desce.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. října 2004, č. j. 20 Co 051/2004-220, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, avšak na podkladě provedených důkazů dovodil, že televizor byl předán k opravě, která je nyní reklamována, s již opravenou základovou deskou. Nefunkčnost televizoru v době převzetí do reklamované opravy nebyla způsobena prasklinou základní desky a reklamovaná oprava spočívala výlučně ve výměně transformátoru (základová deska nebyla předmětem této opravy), přičemž televizor po opravě po téměř celou záruční dobu fungoval. V řízení nebylo prokázáno, kdy a komu deska praskla a kdo a kdy ji opravoval. Pro posouzení věci je však podstatné zjištění, že v době před reklamovanou opravou již byla nesporně poškozena a opravena. Nefunkčnost televizoru po reklamované opravě tak není způsobena její vadností a žalovaní za ni neodpovídají. Přesvědčení žalobce, že jim prvý žalovaný prodal televizor s již prasklou základovou deskou, nemá oporu v provedeném dokazování, naopak bylo vyloučeno znaleckými posudky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že při rozhodování pominul podstatný obsah důkazů, konkrétně výpověď svědka J., který uvedl, že oprava základové desky byla v době, kdy televizor přestal poprvé fungovat, provedena celkem odborně a že deska byla zřejmě poškozena při přepravě a poté opravena, dále výpověď svědka Á., který nevyloučil, že vodiče černé barvy dělal, a výpověď svědkyně H., která popsala, že obraz začal znovu vypadávat ihned po reklamované opravě, avšak tato vada nebyla z důvodu nemoci matky bezprostředně reklamována. Nedoceněny byly rovněž závěry znaleckých posudků, podle nichž zjištěná prasklina a její nekvalitní oprava přímo souvisely s výměnou vysokonapěťového transformátoru. Odvolací soud tedy hodnotil důkazy v rozporu s §132 o. s. ř., neboť pominul ty, které nekorespondují s důkazy, o něž své rozhodnutí opřel. Lze mu přisvědčit pouze v tom, že v základní desce existovala prasklina již před spornou opravou. Žalobce je přesvědčen, že nekvalitně byla provedena již v pořadí prvá oprava televizoru a že opravář Á. při následné opravě nesprávně posoudil, zda výměnou transformátoru nedojde poškození opravené základové desky a na takové nebezpečí jej ve smyslu §653 obč. zák. neupozornil. Z toho dovozuje odpovědnost žalovaných jako zhotovitele, resp. jeho právního nástupce, za vadu opravy. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
První žalovaný s důvody dovolání nesouhlasí. Uvádí, že z výpovědi svědka J. vyplynul podstatný údaj, že před spornou opravou byla základová deska již prasklá, úsudek svědka o kvalitě opravy je však v rozporu se závěry znaleckých posudků. Svědek Á. sice zpočátku nevyloučil, že základovou desku dříve opravoval, posléze již popíral, že by opravu prováděl a odůvodňoval to vyúčtováním ceny opravy. Výpověď svědkyně H., sestry žalobce, považuje za nevěrohodnou. Žalovaný navíc připomíná, že žalobce nyní požaduje odstranění vady opravy u televizoru zcela nefunkčního, nikoli takového, který se samovolně vypíná. Dovolává-li se žalobce závěrů znaleckých posudků, podle kterých vznikla prasklina základové desky v souvislosti s výměnou vysokonapěťového transformátoru, nelze přehlížet, že při sporné opravě k poškození desky nedošlo, televizor byl dáván do opravy s již prasklou základovou deskou a po výměně transformátoru byl zcela funkční. Při převzetí do sporné opravy nebyla příčinou nefunkčnosti televizoru prasklá deska, jak je tomu nyní, nýbrž vadný transformátor. Deska v průběhu výměny transformátoru porušena nebyla a nebyla tudíž ani opravována. Žalovaný nebyl povinen podle §653 odst. 2 obč. zák. žalobce v souvislosti s opravou upozorňovat na vadu základové desky, neboť tato byla již dříve opravena a po provedení výměny transformátoru byl televizor funkční.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a že podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné, dospěl k závěru, že není opodstatněné.
Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud hodnotil důkazy v rozporu s §132 o. s. ř., čímž založil „nepřezkoumatelnost a protiústavnost“ svého rozhodnutí. Tato námitka (jak byla v dovolání obsahově vymezena) nevystihuje žalobcem zmiňovaný dovolací důvod, nýbrž dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení spočívající ve vadnosti skutkového zjištění, které bylo podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle §§241a odst. 3 o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, spočívající ve vadnosti skutkových zjištění a z nich vyplývajícího skutkového závěru, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, nebo naopak soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo vyšly v řízení najevo, případně v hodnocení důkazů či poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor (srov. blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 1998, sp. zn. 3 Cdon 10/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 161/98). Vždy přitom musí jít o skutečnosti významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).
Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§132 o. s. ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady; k důkazům, které byly získány nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocením důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež provázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností.
Dovolatel nesouhlasí se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že stávající nefunkčnost televizoru nebyla způsobena vadností opravy, při níž došlo k výměně vysokonapěťového transformátoru. V této souvislosti namítá, že odvolací soud při utváření skutkového závěru pominul pro rozhodnutí podstatný obsah svědeckých výpovědí (v úvahu vzal pouze jejich části) a některé další důkazy. Tato námitka není opodstatněná. Dovoláním zpochybněný skutkový závěr odvolací soud učinil na základě výsledků dokazování; své závěry přitom náležitě zdůvodnil, tedy uvedl, jaké úvahy jej k takovému závěru vedly (k tomu srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. IV ÚS 563/03, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku č. 33, pod č. 71). V jeho hodnocení provedených důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, není – z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti – logický rozpor. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že výpověď svědka J., pokud v ní vyjádřil svůj názor ohledně kvality opravy základové desky a k možným příčinám jejího poškození, byla pro zjištění, zda žalovaní v důsledku prováděné opravy televizoru odpovídají za současnou nefunkčnost, irelevantní; významným byl pouze údaj plynoucí z této výpovědi, že základová deska byla poškozena již před přijetím televizoru do opravy, která je předmětem reklamace. Odvolací soud nepochybil ani vycházel-li z výpovědi svědka Á., že základovou desku během reklamované opravy neopravoval, neboť takový údaj korespondoval s listinným důkazem v podobě vyúčtování opravy i s výpovědí svědka J., který uvedl, že v době, kdy televizor na žádost žalobce opravoval (tj. v době před reklamovanou opravou) již zaznamenal poškození základové desky, resp. opravu takového poškození. Výpověď svědka Á. tudíž byla odvolacím soudem hodnocena postupem podle §132 o. s. ř. Odvolací soud nepominul ani výpověď sestry žalobce H. V rámci hodnocení důkazů – byť to výslovně neuvedl – však zmíněné svědkyni neuvěřil, že televizor se začal vypínat bezprostředně po provedení opravy a reklamován byl se značným časovým odstupem. Logickými rozpory netrpí ani hodnocení znaleckých posudků. Z nich sice vyplývá, že základová deska praskla v důsledku výměny vysokonapěťového transformátoru, případně jiné součástky na základové desce, nelze však pominout, že transformátor byl vyměňován opakovaně, tedy nikoli pouze při reklamované opravě (před ní byla již deska – jak vyplynulo z výpovědi svědka J. - coby poškozená opravována). Ani vzájemnému hodnocení všech provedených důkazů nelze přisuzovat logické rozpory a lze tudíž uzavřít, že odvolací soud hodnotil provedené důkazy v souladu s ustanovením §132 o. s. ř. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. tak nebyl naplněn.
Zpochybněním správnosti závěru, že žalovaní neodpovídají za nefunkčnost televizoru ani podle §653 odst. 2 obč. zák., neboť nebyla zapříčiněna vadou, na kterou by byl žalovaný povinen žalobce upozornit, uplatnil žalobce dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat nesprávné právní posouzení věci. Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §653 odst. 2 obč. zák. zhotovitel odpovídá za vady, jejichž příčinou je vadnost věci, která má být opravena nebo upravena, či nevhodnost pokynů objednatele, jestliže ho na vadnost věci či nevhodnost pokynů neupozornil. Vadností věci, která má být upravena nebo opravena, se rozumí takový její stav, pro který ani po provedené opravě (úpravě) ji nebude možno řádně užívat, anebo takový stav věci, který brání řádnému provedení požadované opravy nebo úpravy.
V posuzované věci bylo zjištěno, že do reklamované opravy byl televizor přijímán (s již dříve opravenou základovou deskou) sice jako funkční, avšak v nepravidelných intervalech se vypínající. Provedená oprava spočívala ve výměně vysokonapěťového transformátoru. Po předmětné opravě byl televizor funkční, v současné době nefunguje, přičemž důvodem nefunkčnosti je prasklá základová deska, resp. její nekvalitní oprava. Závěr odvolacího soudu, že nefunkčnost televizoru není způsobena vadou reklamované opravy, při níž došlo pouze k výměně transformátoru, nýbrž je důsledkem vady základové desky, je správný. Protože základová deska byla v době přijetí televizoru do opravy, která je předmětem reklamace, funkční (její prasklina byla opravena), nebyl žalovaný povinen podle §653 odst. 2 obč. zák. žalobce upozorňovat na její stav. Nešlo totiž o vadnost televizoru, pro kterou by nebylo možno opravu spočívající ve výměně transformátoru provést ani o stav, pro který by nebylo možné televizor ani po výměně vadného transformátoru řádně užívat. Odpovědnost podle §653 odst. 2 obč. zák tak žalovaným nevznikla a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nebyl uplatněn po právu.
Rozsudek odvolacího soudu je z hlediska dovoláním zpochybněných závěrů správný. Dovolací soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Prvnímu žalovanému byla přiznána náhrada za náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.100,- Kč (srov. §8 písm. b/ a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. 8. 2006) a paušální náhrady hotových výdajů v částce 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 8. 2006). Ve smyslu §149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který prvního žalovaného v tomto řízení zastupoval. Druhé žalované náklady v této fázi řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. června 2007
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu