infNsVyrok8,

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2007, sp. zn. 4 Tz 96/2007 [ rozsudek / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.96.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.96.2007.1
sp. zn. 4 Tz 96/2007 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. prosince 2007 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. G., proti pravomocnému rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 26. 11. 1954, sp. zn. T 56/1954, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. takto: Pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 26. 11. 1954, sp. zn. T 56/1954 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb., §270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. v neprospěch obviněného J. G. Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. se z a s t a v u j e trestní stíhání obviněného J. G., pro skutek spočívající v tom, že dne 29. 10. 1954 po nástupu vojenské základní služby odmítl obléci vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou službu a přitom se odvolával na svoje náboženské přesvědčení, že je členem náboženské společnosti S. J., čímž měl spáchat trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. Odůvodnění: Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 26. 11. 1954, sp. zn. T 56/1954, byl obviněný J. G. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, kterého se měl dopustit výše popsaným jednáním. Za to byl odsouzen podle §270 odst. 1 tr. zák. (č. 86/1950 Sb.) k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a podle §68 odst. 1 písm. a) tr. ř. (č. 87/1950 Sb.) mu byla uložena povinnost nahradit náklady trestního řízení zálohované státem. Dále byla obviněnému podle §43 tr. zák. (č. 86/1950 Sb.) vyslovena ztráta čestných práv občanských a ztráta čestných práv občanských uvedených v §44 odst. 2 tr. zák. na 3 roky. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 26. 11. 1954. Ještě před tímto odsouzením byl obviněný J. G. rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 13. 12. 1952, sp. zn. Vt 59/52, uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (č. 86/1950 Sb.), za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let. Trestnost jednání obviněného spočívala v tom, že dne 31. 10. 1952 u svého útvaru v M. po nástupu vojenské základní služby odmítl převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou službu a odvolával se přitom na svoje náboženské přesvědčení s odůvodněním, že je S. J. a vojenskou službu mu jeho víra nedovoluje. Rozsudek se stal pravomocným dnem vyhlášení, tj. dnem 13. 12. 1952. Tento trest obviněný vykonal jen částečně, neboť byl účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 4. 5. 1953 a byl mu prominut trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Následně byl obviněný opětovně předvolán k výkonu vojenské služby, kterou, jak již bylo uvedeno výše, znovu odmítl vykonávat z důvodu svého náboženského přesvědčení. Proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 26. 11. 1954, sp. zn. T 56/1954, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. G. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních §15 odst. 1 zák. č. 150/1948 Sb., Ústavy Československé republiky, §1 odst. 1 a §2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním, ve vztahu k ustanovení §270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal zejména na skutečnost, že bývalý Nižší vojenský soud v Brně – PSP 47 se při svém rozhodování důsledně neřídil zákonnými ustanoveními (§15 odst. 1 zák. č. 150/1948 Sb., Ústavy Československé republiky, §1 odst. 1 a §2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním, ve vztahu k ustanovení §270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona) a nerespektoval základní práva a svobody obviněného J. G. zaručená Ústavou a mezinárodními smlouvami a dokumenty. Ústava v tehdejší době sice formálně zaručovala svobodu vyznání a svědomí, avšak právní norma nižší právní síly, jíž by realizace takových svobod byla zaručena, vydána nebyla a praktická ustanovení jiných norem nižší právní síly, jako byl např. i trestní zákon, tuto svobodu prakticky likvidovala. Obviněný tak neměl možnost dostát svým povinnostem, které mu byly uloženy zákonem, aniž by se dostal do rozporu se svým svědomím. Výše popsané jednání obviněného proto nemohlo být kvalifikováno jako trestný čin, z čehož vyplývá, že Nižší vojenský soud v Brně – PSP 47 uznal obviněného J. G. vinným nedůvodně. Předmětný čin obviněného dnes již zemřelého J. G. byl prohlášen za trestný v rozporu s mezinárodním právem a Ústavou Československé republiky ve smyslu §1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Návrh na rehabilitační řízení v této věci však podán nebyl. Dle názoru ministra spravedlnosti uvedeného ve stížnosti pro porušení zákona bylo již v rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 13. 12. 1952, sp. zn. Vt 59/52, konstatováno, že obviněný J. G. dne 31. 10. 1952 odmítl po nástupu vojenské služby převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou službu a odvolával se přitom na své náboženské přesvědčení s odůvodněním, že je S. J. Obviněný tedy od počátku jednal v úmyslu trvale se vojenské službě vyhnout a tento svůj úmysl dal jednoznačně najevo s tím, že jej pod žádným tlakem nehodlá změnit. Trest, který mu tehdy byl uložen, odpykal částečně, neboť na jeho trestní věc se vztahovala amnestie z 4. 5. 1953. Tento úmysl jako trvalý potvrdil obviněný i svým dalším jednáním, které bylo předmětem jednání bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ve věci vedené pod sp. zn. T 56/54. Na jednání obviněného ze dne 29. 10. 1954 je proto třeba pohlížet ve vztahu k jeho jednání ze dne 31. 10. 1952 jako na jeden skutek, pro který byl již obviněný odsouzen rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 13. 12. 1952, sp. zn. Vt 59/52. Obviněný J. G. podle názoru ministra spravedlnosti tedy již od počátku dal najevo svůj úmysl trvale se vyhnout vojenské službě. Vzhledem k tomuto jednotícímu úmyslu je nutno jednání obviněného ze dne 31. 10. 1952 a ze dne 29. 10. 1954 ve vztahu k výkonu vojenské služby považovat za jeden skutek, pro který byl odsouzen již rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 13. 12. 1952, sp. zn. Vt 59/52. Další odsouzení rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 26. 11. 1954, sp. zn. T 56/1954, bylo porušením obecně a trvale platné zásady „ne bis in idem“. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v uvedeném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. citovaný rozsudek zrušil včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., případně podle §271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu této stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, nikoliv však správnost řízení, které mu předcházelo, neboť předmětné trestní spisy bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně (sp. zn. Vt 59/52 a T 56/54) byly již skartovány, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl. Je třeba přisvědčit názoru ministra spravedlnosti České republiky vyslovenému ve stížnosti pro porušení zákona, že již v rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 13. 12. 1952, sp. zn. Vt 59/52, je konstatováno, že obviněný J. G. u hlavního líčení vypověděl, že z důvodu svého náboženského přesvědčení nemůže vykonávat základní vojenskou službu, neboť je členem náboženské společnosti S. J., uznává jedině Bibli, kterou staví nad platné zákony lidské společnosti a je ochoten plnit mu uložené povinnosti jen v tom případě, pokud to nebude v rozporu s Biblí. Obviněný u hlavního líčení dal tedy zcela jednoznačně najevo svůj úmysl trvale se vojenské službě vyhnout. Přesto byl následně rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 26. 11. 1954, sp. zn. T 56/54, odsouzen pro skutek spočívající v tom, že dne 29. 10. 1954 odmítl převzít vojenský stejnokroj a vykonávat vojenskou službu a odvolával se při tom na své náboženské přesvědčení. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu České republiky (např. nálezy ze dne 18. 9. 1995, sp. zn. IV.ÚS 81/95 a ze dne 20. 3. 1997, sp. zn. I.ÚS 184/96) se jedná o týž skutek a tedy o věc rozsouzenou. Zde je na místě připomenout, že znění §220 odst. 1, §166 odst. 1 písm. b), §89 odst. 1 písm. f) a §89 odst. 2 písm. d) zák. č. 87/1950 Sb., trestního řádu, lze vyložit jako odpovídající znění §11 odst. 1 písm. f) nyní platného trestního řádu - tedy povinnost zastavit trestní stíhání, jestliže trestní stíhání obviněného pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu a tento rozsudek nebyl v předepsaném řízení zrušen. Se zřetelem na výše uvedené tedy Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb., §270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. Nižší vojenský soud v Brně neměl obviněného J. G. uznat vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti, nýbrž podle §166 odst. 1 písm. b) zák. č. 87/1950 Sb. mělo být jeho trestní stíhání zastaveno z důvodu, že se jedná o věc již rozsouzenou. Zákon byl tak porušen v neprospěch obviněného J. G. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek zrušil, zrušil i všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Při splnění podmínek uvedených v §271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci sám a podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání obviněného J. G. zastavil, neboť jeho trestní stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu a tento rozsudek nebyl v předepsaném řízení zrušen. Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. prosince 2007 Předseda senátu JUDr. J. P.

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/20/2007
Spisová značka:4 Tz 96/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.96.2007.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28