ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.813.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 813/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 31. července 2007 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné Ing. A. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2004, č. j. 6 To 57/2006-4827, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 14/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2001, č. j. 3 T 14/99 3539, byli obviněná Ing. A. M. společně s obviněným PhDr. J. M. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. na tom skutkovém základě (zkráceně), že v časovém rozmezí od 29. 3. 1996 do 10. 7. 1996 v P. vyvedli akcie z majetku investičního fondu C. I., a. s., se sídlem V. nám., P., prostřednictvím majetkových účtů JUDr. J. O. u Střediska pro cenné papíry a prostřednictvím převodu za pomoci společnosti G., s. r. o., se sídlem P., ul. 1. p. a T., s. r. o., se sídlem P., ul. K., tak, že oba obvinění jako jednatelé a jediní akcionáři společnosti S. b., a. s., se sídlem P., ul. O., nejdříve skoupili větší množství akcií C. I., a. s. a od konce roku 1995 vyvíjeli různé činnosti směřující k cíli tento fond ovládnout, postupně různými odměnami a přesvědčováním o nezbytnosti ochrany portfolia investičního fondu přiměli členy představenstva C. I., a. s., k převodu akcií firem B. K., a. s., K. K., a. s., M., a. s., S.O. a. s., S. g. z., a. s., T.E. a. s., V. o. a s., a. s., S. a. s., Ž. Ž. n/S., a. s., K. K., a. s., V. M., M., a. s. a M., a. s., v rozsudku blíže specifikovaném počtu kusů, na výše zmíněný soukromý účet JUDr. J. O., kde měly být tzv. deponovány, přičemž již dne 4. 4. 1996 byly akcie Ž., Ž. n. S., a. s., z tohoto účtu z příkazu obviněné Ing. A. M., prostřednictvím firmy G., s. r. o., prodány, dále dne 11. 4. 1996 obviněná zneužila plné moci členů představenstva C. I. Ing. A. M. a Ing. P. P., neboť na jejich základě dala pokyn společnosti Gaudea, s. r. o., k převodu akcií na účet tohoto obchodníka s cennými papíry a k jejich prodeji z tohoto účtu, následně pak došlo dne 12. 4. 1996 k prodeji akcií podniku S. g. z., a. s., přičemž částku po odečtení provize pro společnost G., s. r. o., ve výši 31.132.000,- Kč za prodané akcie Ž. a G. z. S. nechala převést příkazem dne 15. 4. 1996 na účet společnosti F., s. r. o., tyto peníze zde byly vyzvednuty v hotovosti tehdejším právním zástupcem obviněných JUDr. V. a předány obviněným proti podpisu na stvrzenky společnosti A., s. r. o., přičemž dále dne 12. 4. 1996 byly akcie společnosti K. K., a. s., bezúplatně převedeny na firmu obviněných S. b., a. s., odkud byly rozprodány, peníze do fondu C. předány nebyly, zbývající akcie, které byly na účtu obchodníka s cennými papíry G., s. r. o., na základě rozhodnutí odboru kapitálového dozoru Ministerstva financí ČR zablokovány až do dne 28. června 1996, nechali obvinění po jejich odblokování dne 9. 7. 1996, s výjimkou akcií společnosti M., a. s., které přestaly být v mezidobí veřejně obchodovatelné, převést společností G., s. r. o., na nově zřízený účet JUDr. J. O. vedený u Střediska pro cenné papíry, přičemž dne 10. 7. 1996 došlo za využití nosiče informací k pokynu převodu akcií z majetkového účtu JUDr. J. O. na společnost S. b., a. s., prostřednictvím diskety společnosti T., kterou obvinění nechali zakoupit a řídili prostřednictvím nastrčených osob, zejména pak prostřednictvím sekretářky V. S. a dalších zaměstnanců, přičemž společnost T., nechal ze svědkyně V. S. převést na sebe obviněný PhDr. J. M. dne 3. 6. 1996, akcie pak dále jménem S. b., a. s., obvinění prodali, peníze použili pro svoji potřebu, a takto svým jednáním způsobili investičnímu fondu C., a. s., škodu ve výši nejméně 71.600.000,- Kč.
Za to byla obviněná Ing. A. M. odsouzena podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Dále byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu veškeré činnosti podléhající povolení podle zák. č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (zrušeno zák. č. 189/2004 Sb.) a podle zák. č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů a dále spočívající v zákazu výkonu veškerých funkcí statutárních orgánů v investičních fondech, investičních společnostech a ve společnostech zabývajícími se obchodováním s cennými papíry, a to na dobu deseti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. ji byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s obviněným PhDr. J. M. na náhradě škody poškozené organizaci C., a. s., částku ve výši 71.600.000,- Kč, když se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla tato společnost podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2004, č. j. 6 To 128/2003 4332, bylo odvolání obviněné Ing. A. M. proti shora citovanému rozsudku městského soudu podle §256 tr. ř. zamítnuto. Na podkladě dovolání obviněné bylo však toto rozhodnutí usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 7 Tdo 244/2006, zrušeno a Vrchnímu soudu v Praze bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém veřejném zasedání konaném o odvolání obviněné Ing. A. M. pak Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 11. 2006, č. j. 6 To 57/2006 4827, z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek Městského soudu v Praze částečně zrušil, a to v celém výroku o trestu odnětí svobody z důvodů uvedených v §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněná Ing. A. M., se za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., jímž byla uznána vinnou napadeným rozsudkem, podle §250 odst. 4 tr. zák. odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon se podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazuje do věznice s ostrahou.
Pro úplnost je na místě uvést, že odvolání spolužalovaného PhDr. J. M. proti v úvodu citovanému rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byl uznán vinným stejným trestným činem jako jeho manželka Ing. A. M. a odsouzen též ke stejnému trestu odnětí svobody a stejnému trestu zákazu činnosti a zavázán společně s ní nahradit způsobenou škodu, bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2003, sp. zn. 5 To 30/02. Dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. června 2006, sp. zn. 7 Tdo 243/2006. Ústavní stížnost PhDr. J. M. pak jako návrh zčásti nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný odmítl i Ústavní soud usnesením ze dne 17. května 2007, sp. zn. I. ÚS 696/06.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2006, č. j. 6 To 57/2006 4827, podala obviněná Ing. A. M. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. ř.
Naplnění důvodu §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spatřuje v tom, že ve věci rozhodovali soudci, kteří jsou vůči ni, resp. jejímu manželovi podjatí. Podle jejího mínění skutkové a nakonec i právní závěry soudů obou stupňů mohou být zcela zjevně jen důsledkem jednostranného a zaujatého přístupu soudců k její osobě, příp. k osobě jejího manžela, na což v průběhu trestního řízení poukazovala, nebylo však k tomu přihlédnuto. Předsedu senátu Vrchního soudu v Praze dr. P. Z. nelze prý považovat za nepodjatého už i jen vzhledem k té skutečnosti, že s ním vede u Městského soudu v Praze občansko právní řízení. Tento soudce se několikrát na veřejnosti i vůči sdělovacím prostředkům měl vyjádřit nepravdivě o skutečnostech, které souvisejí s trestním řízením. V průběhu řízení u soudu prvního stupně namítla i podjatost předsedy senátu Městského soudu v Praze dr. Kamila Kydalky a přísedících Jindřišky Svatkové a Jitky Hofmanové, bylo však rozhodnuto, že nejsou vyloučeni z projednávání věci a byly zamítnuty i stížnosti, které s manželem proti tomuto rozhodnutí podali.
V rámci dále uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná namítá, že svým jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, nenaplnila všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. Tento právní závěr soudů je podle ní nesprávný, neboť v průběhu celého trestního řízení, které proti ní bylo vedeno, nebyly zjištěny skutečnosti, které by opodstatňovaly závěr, že se trestné činnosti dopustila, a to jak po stránce objektivní, tak i po stránce subjektivní. V dalším pak obšírně opakuje tvrzení a argumenty ze své obhajoby uplatněné již v dřívějších stadiích trestního řízení, vztahující se k učiněným skutkovým zjištěním, jakož i k rozsahu a způsobu provedených důkazů. Opakuje též své výhrady k závěrům, jež z nich posléze vyvodily soudy. V té souvislosti opět namítla, že soudy neprovedly důkazy navržené obhajobou. Tvrdí, že všechny skutečnosti, které byly zjištěny v průběhu trestního řízení, zcela jednoznačně ukazují na fakt, že celá záležitost byla vykonstruována tak, aby byli s manželem obžalováni a aby bylo zakryto jednání dr. Š., který se obohatil o peníze patřící fondu.
Uplatňovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Ing. A. M. v podaném dovolání blíže nijak nerozvedla a nezdůvodnila.
Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby napadený rozsudek, spolu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 3 T 14/99, byly zrušeny a aby Městskému soudu v Praze bylo uloženo, aby ve věci dále jednal a rozhodl. Dále se dožadovala odkladu výkonu rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který je toho názoru, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, jež by bylo třeba odstranit cestou dovolání. Navrhl proto dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněné Ing. A. M. je podle §265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje (až na jednu výjimku, o níž bude pojednáno níže) náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. předpokládá splnění dvou kumulativně stanovených podmínek, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí učinil soudce, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. Obviněnou není v této části dovolání vzneseno nic, co by odůvodňovalo, že pro poměr předsedy senátu JUDr. Kamila Kydalky k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, jakož i dalším osobám přímo vyjmenovaným v ustanovení §30 odst. 1 tr. ř., lze mít pochybnosti o jeho nestranném rozhodování. Námitky obviněná směřuje proti způsobu rozhodování a provádění jednotlivých úkonů předsedou senátu soudu prvního stupně JUDr. Kydalkou, který však opakovaně podle ustanovení §31 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že nemá žádný poměr k projednávané věci nebo osobám uvedeným v §30 odst. 1 tr. ř. a v této trestní věci mu tak nic nebrání v nestranném rozhodování. K těmto námitkám obviněné tedy Nejvyšší soud nemohl přihlížet a meritorně se jimi nezabýval, protože jde o námitky, které jsou mimo zákonný dovolací důvod a obsahově ho nenaplňují. V této souvislosti lze zcela odkázat na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2001, č. j. 3 T 14/99-3483, jímž bylo rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. K. K. není vyloučen z vykonávání úkonů v této trestní věci a na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2001, č. j. Ntd 109/01-3703, kterým bylo rozhodnuto, že trestní věc obviněného PhDr. J. M. a Ing. A. M. se podle §25 tr. ř. Městskému soudu v Praze neodnímá. Oba soudy se s otázkou namítané podjatosti zevrubně zabývaly, svoje rozhodnutí náležitě odůvodnily, přičemž Nejvyšší soud se s jejich argumentací ztotožňuje a nepovažuje za nutné k tomu již cokoliv dodat. Stejné stanovisko zaujal Nejvyšší soud i k nově namítnuté podjatosti předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. P. Z., jemuž obviněná bez bližšího odůvodnění a jen nepřímo vytýká, že vrchní soud porušoval její právo na spravedlivý proces, kdy veřejné zasedání dne 24. 11. 2006 bylo vedeno jednostranně a s jediným cílem, aby byl potvrzen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, třebaže při tomto jednání byly odvolacímu soudu předloženy zcela jednoznačné důkazy o její nevině. Nejvyšší soud odkazuje na rozhodnutí Rt 23/1998 z něhož se podává, že k vyloučení ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. nemůže dojít pro úroveň odborné způsobilosti soudu, nebo obdobně pro odbornou úroveň státního zástupce nebo policejního orgánu provádějícího ve věci úkony trestního řízení. Z výše uvedeného je zřejmé, že námitky obviněné směřují proti způsobu rozhodování odvolacího soudu, eventuálně proti konkrétnímu způsobu provádění procesních úkonů a nenamítá nic, z čeho by bylo možno dovodit podjatost předsedy senátu. Na tom nemění ničeho ani skutečnost, že v mezidobí Městský soud v Praze projednával žalobu obviněné na ochranu osobnosti proti JUDr. Pavlu Zelenkovi, která ostatně skončila neúspěchem obviněné nejen u soudů prvního a druhého stupně, ale též u dovolacího soudu. Lze tedy uzavřít, že Nejvyšší soud nezjistil nic, co by svědčilo pro závěr, že by byl předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Pavel Zelenka vyloučen z projednání odvolání obviněné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Tento dovolací důvod byl tudíž shledán zjevně neopodstatněným.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze znění uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů.
Z obsahu dovolání obviněné ale vyplývá, že její námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti úplnosti dokazování, hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněná uplatnila v dovolání námitky, které neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání, protože mají výhradně skutkový charakter. Těmito námitkami se obviněná snaží dosáhnout změny skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů, přičemž těmito námitkami se řádně zabývaly již tyto soudy, a to opakovaně, když původní rozsudek soudu prvního stupně byl k odvolání obviněné (a jejího spoluobviněného manžela) zrušen. Opakováním svých skutkových námitek také v dovolání (již v pořadí druhém), obviněná v podstatě staví Nejvyšší soud do role soudu odvolacího.
Jediným důvodem opodstatňujícím zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění může být pouze případ existence tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé. Nejvyšší soud však v projednávaném případě nic takového nezjistil. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o vině obviněné soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily.
Pokud jde o základní námitku obviněné (dále v dovolání rozebírá jednotlivé výpovědi svědků, namítá jejich nevěrohodnost, podtrhuje význam výpovědí svědčících v její prospěch, atd.), že soudy obou stupňů pochybily, když pro své skutkové závěry vycházely výlučně z výpovědí svědků, které ji usvědčovaly a nevypořádaly se řádně s výpověďmi, které naopak vyznívaly v její prospěch, je nutné podotknout, že soudy obou stupňů náležitě odůvodnily, které skutečnosti vzaly po provedeném dokazování za prokázané a které výpovědi hodnotily jako nepravdivé a nevěrohodné. Z obsahu spisu a odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že zjistily skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti.
V projednávaném případě jsou námitky uplatněné obviněnou z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněné. Jednání obviněné uvedené v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2001, č. j. 3 T 14/99-3539, vykazuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., přičemž Nejvyšší soud se s touto kvalifikací ztotožňuje a pro stručnost odkazuje především na odůvodnění tohoto rozsudku, ve kterém jsou na straně 151 až 153 podrobně rozvedeny úvahy soudu ohledně této právní kvalifikace s nimiž se ztotožnil i odvolací soud (viz str. 13 odůvodnění). Bylo totiž prokázáno, že obviněná se ke škodě fondu C. I. obohatila tím, že akcie z portfolia tohoto fondu v hodnotě 71.6000.000,- Kč, které podvodně vydávala za svůj majetek, prodala a peníze použila pro svou potřebu, přičemž jednala nepochybně v úmyslu přímém, neboť, jak vyplývá i z jejího postupu, věděla, že předmětné akcie a tedy ani získaná částka za ně, ji nepatří. Oba soudy rovněž správně určily, že způsobená škoda je škodou velkého rozsahu ve smyslu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák., a že výše způsobené škody zvyšuje nebezpečnost jednání obviněné pro společnost natolik, že podle §88 odst. 1 tr. zák. je použití trestní sazby podle §250 odst. 4 tr. zák. odůvodněné. S námitkou obviněné, že i ona byla poškozena, se vrchní soud v napadeném rozsudku rovněž vypořádal, když na straně 12 uvedl, že obviněná nenakládala protiprávně s akciemi tohoto investičního fondu, ale s akciemi z jeho portfolia, k nímž jako akcionářka neměla žádný vlastnický vztah.
Dovolatelka proti rozhodnutí soudu druhého stupně uplatnila dále dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy dán při naplnění alespoň jednoho ze dvou zde alternativně uvedených dílčích důvodů. Ve své první alternativě dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu k druhé instanci. Podstata tohoto dovolacího důvodu je v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, řádný opravný prostředek (odvolání) odmítl nebo zamítl. Nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem pro zamítnutí či odmítnutí řádného opravného prostředku lze shledávat např. v tom, že soud druhého stupně zamítl odvolání pro jeho opožděné podaní, ačkoli oprávněná osoba podala tento opravný prostředek včas nebo sice po lhůtě, ale učinila tak jen v důsledku nedůvodného nevyhovění oprávněné žádosti o navrácení lhůty. Vzhledem k tomu, že obviněná, jak již bylo výše zmíněno, v tomto směru své dovolání blíže neodůvodnila, lze se domnívat, že tento dovolací důvod uplatnila v jeho druhé alternativě, tj. že v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. Protože dovolání Ing. A. M. bylo shledáno zjevně neopodstatněným, pokud jde o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř., je zjevně neopodstatněné také z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jelikož tento dovolací důvod je v posuzovaném případě předcházejícími dovolacími důvody podmíněn.
Nejvyšší soud proto celé dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. července 2007
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik