ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.804.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 804/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2007 o dovolání obviněného B. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 12 To 475/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 551/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 4. 2006, sp. zn. 4 T 551/2002, byl obviněný B. M. pod písm. A) v bodech 4., 13. a 14. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným, ukončeným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (v bodech 4. a 13. spáchanými společně se spoluobviněným J. C.), a pod písm. B) v bodech 1. až 4. trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy a za trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 4 T 253/2002, mu byl uložen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle §53 odst. 2 písm. b) tr. zák. peněžitý trest v částce 10.000,- Kč a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, mu byl podle §54 odst. 3 tr. zák. uložen náhradní trest odnětí svobody na dva měsíce. Soud zároveň zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 4 T 253/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Současně okresní soud podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného B. M. obžaloby pro skutky, v nichž byl obžalobou spatřován trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. [Podle §226 písm. c) tr. ř. soud zprostil obžaloby pro skutky obdobně právně posouzené i obviněného J. C.]
Konečně soud prvního stupně rozhodl podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1, 2, 3 tr. ř. o uplatněných nárocích jednotlivých poškozených.
Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný B. M. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 12 To 475/2006, tak, že z jeho podnětu napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku, jímž byl tomuto obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. [Odvolání obviněného J. C. soud druhého stupně podle §256 tr. ř. zamítl.]
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný B. M. (dále jen „obviněný“) prostřednictvím obhájkyně JUDr. B. Š. dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku, případně nesprávném hmotně právním posouzení“.
Obviněný ve svém podání zejména namítl soudem prvého stupně neúplně zjištěný skutkový stav věci; stávající neúplné důkazy přitom byly soudem interpretovány v jeho neprospěch, čímž byla porušena důležitá zásada trestního řízení in dubio pro reo.
V podrobnostech obviněný uvedl, že poté, co odvolací soud v pořadí první rozsudek zrušil a věc vrátil zpět k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, tento soud, i když jej z podstatné části zprostil obžaloby, uznal jej znovu vinným skutky pod písm. A) v bodech 4., 13. a 14., a to za stejné důkazní situace. Ve vztahu k těmto dílčím útokům obviněný následně rozebral jednotlivé důkazy, zejména výpovědi svědků, a v návaznosti na další okolnosti případu vyvodil vlastní skutkové a právní závěry; uzavřel, že se těchto útoků nedopustil, že žádný důkaz neprokázal jeho vinu a že soud pochybil, pokud na základě provedených důkazů, avšak bez další argumentace prostě shrnul, že tyto dílčí útoky spáchal.
Obviněný proto navrhl, aby „dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí, případně vadné řízení jemu předcházející“, aniž by citoval konkrétní zákonná ustanovení a navrhl i další postup po takovém rozhodnutí.
V závěru svého podání obviněný ještě zmínil, že si je vědom toho, že řídil motorové vozidlo, ačkoliv mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, za což mu bude uložen přiměřený trest. Současně poukázal na to, že v souvislosti s údajnou majetkovou trestnou činností, která původně sestávala z 22 dílčích útoků, ale nakonec zůstaly útoky dva, které měl spáchat s obviněným J. C. pod písm. A) v bodech 4. a 13., a jeden, který měl spáchat sám, byl vzat do vazby a nyní vykonává trest odnětí svobody.
K podanému dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která poté, co stručně zrekapitulovala jeho obsah, uvedla, že použitá argumentace neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění uplatněného dovolacího důvodu, protože je podložena výhradně argumentací skutkovou. Obviněný se domáhá toliko změny právního posouzení skutku a přitom odmítá rozhodná skutková zjištění soudu; tím se ovšem ocitl mimo rámec dovolacího důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Argumentaci dovolatele nepokládala za věcně odpovídající uplatněnému důvodu, ani jinému ze zbývajících zákonných dovolacích důvodů.
Státní zástupkyně dále uvedla, že z napadeného rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, která ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o které následně opřely právní posouzení skutku jako trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Přitom ani nelze dospět k závěru, že by mezi učiněnými skutkovými zjištěními a jejich hodnocením existoval extrémní nesoulad.
V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a aby takové rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovila souhlas i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že splňuje i obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil
a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají pouze rozsah provedeného dokazování soudy obou stupňů, resp. neúplnost tohoto dokazování, a způsob hodnocení důkazů.
Z povahy takto vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny rozsahu provedeného dokazování a odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným. Z obsahu mimořádného opravného prostředku je evidentní, že obviněný trval na vlastní skutkové verzi, v závislosti na ní vyzdvihl některé body svědeckých výpovědí a konstruoval vlastní skutkové a právní závěry o své vině či nevině.
K námitce obviněného, že soudy při hodnocení provedených důkazů porušily zásadu in dubio pro reo, je třeba uvést, že také tato námitka směřuje výlučně do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo se týká právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení skutku či otázky jiného hmotně právního posouzení.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. července 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a