Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.10.2008, sp. zn. 20 Cdo 273/2007 [ usnesení / výz-A ], paralelní citace: 72/2009 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.273.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
Právní věta Soudní exekutor porušil zákon při provedení dražby, jestliže v dražebním jednání udělil k nemovitosti příklep, ačkoliv pohledávka, její příslušenství a částka odpovídající odůvodněným nákladům exekuce již byly na základě jiných exekučních příkazů vymoženy.

ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.273.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 273/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného M. V., zastoupeného advokátem, proti povinné Z. Š., za účasti manžela povinné Ing. C. Š., pro 40.133,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 15 Nc 7200/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2006, č.j. 12 Co 84/2005-151, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Usnesením ze dne 8. 6. 2004, č.j. EX 101/02-236 (exekutorského spisu), JUDr. L. Z., soudní exekutor, udělil příklep k budově č.p. na pozemku parc. č. a pozemku parc. č. v katastrálním území S. L. (list vlastnictví) oprávněnému (vydražiteli), jemuž uložil v určené lhůtě zaplatit nejvyšší podání 2.373.400,- Kč, na které započetl složenou jistotu 1.200.000,- Kč. Usnesením ze dne 8. 6. 2004, č.j. EX 101/02-235 (exekutorského spisu), JUDr. L. Z., soudní exekutor, udělil příklep k budově č.p. na pozemku parc. č. a pozemku parc. č. v katastrálním území O. (list vlastnictví) oprávněnému (vydražiteli), jemuž uložil v určené lhůtě zaplatit nejvyšší podání 1.331.900,- Kč, na které započetl složenou jistotu 700.000,- Kč. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 5. 2006, č.j. 12 Co 84/2005-151, k odvolání povinné a jejího manžela obě rozhodnutí změnil tak, že se vydražiteli příklep k označeným nemovitostem neuděluje, a rozhodl o nákladech řízení. Porušení zákona při nařízení dražebního jednání (§336k odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jeno.s.ř.“) shledal odvolací soud ve dvou skutečnostech. První z nich je postup exekutora, který vydal dražební vyhlášku „v okamžiku, kdy již byla … vymožena částka 91.743,- Kč,“ z níž na pohledávku s příslušenstvím připadlo 49.313,90 Kč; zůstatek, tj. 42.429,10 Kč, stačí k uspokojení exekutorových nákladů, resp. těch, které odvolací soud uznal za oprávněné. Okolnost, že usnesení o změně termínu dražby nebylo povinné a jejímu manželovi doručeno tak, aby byla zachována minimální lhůta k přípravě (§115 odst. 2 o.s.ř.), představuje podle odvolacího soudu – druhé – porušení zákona. V dovolání – ohlašuje všechny v zákoně uvedené dovolací důvody – oprávněný podle obsahu podání ve skutečnosti vytýká, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Pro zastavení exekuce nejsou podle dovolatele splněny podmínky, neboť „oprávněnost neuhrazeného nároku“ byla prokázána. Exekutor nepochybil, provedl-li dražbu, protože proti povinné vedou další exekuce jiní oprávnění a i v daném exekučním řízení přihlásili věřitelé své pohledávky v celkové výši 5.922.573,- Kč. Dovolatel upozornil na to, že nebyl vydán „pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce,“ a povinnou, která „se nesnažila dobrovolně své dluhy efektivně řešit,“ obvinil z výkonu práv v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. e/, odst. 2 o.s.ř. – není důvodné. Podle ustanovení §336k odst. 3 o.s.ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ustanovení §219a se nepoužije. V projednávané věci odvolací soud vyšel ze zjištění, jehož správnost dovolatel nezpochybnil, že (pravomocným) usnesením ze dne 3. 5. 2002, č.j. 15 Nc 7200/2002-4, Okresní soud Brno - venkov nařídil k vymožení pohledávky 40.000,- Kč s 6 % úroky za rok od 1. 9. 2000 do zaplacení, směnečné odměny 133,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 1.610,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. L. Z. Exekutor v rámci provádění exekuce prodejem nemovitostí vydal 6. 4. 2004 dražební vyhlášku, jíž nařídil dražební jednání na den 11. 5. 2004; usnesením ze dne 10. 5. 2004 změnil termín dražby na 8. 6. 2004. Před vydáním dražební vyhlášky, konkrétně k 24. 3. 2004, již bylo vymoženo 91.743,- Kč, z níž na pohledávku s příslušenstvím, směnečnou odměnu a náklady nalézacího řízení připadlo 49.313,90 Kč. Oprávněnému náklady v exekučním řízení nevznikly. Z exekučních nákladů, které exekutor specifikoval, určil odvolací soud za oprávněné a podložené částku 16.697,- Kč. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí vychází dovolací soud ze zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění zákonů č. 6/2002 Sb., 360/2003 Sb., 279/2003 Sb., 53/2004 Sb., 257/2004 Sb., 284/2004 Sb., 499/2004 Sb., 377/2005 Sb., 501/2004 Sb., 57/2006 Sb., 70/2006 Sb. a 79/2006 Sb., tj. ve znění účinném do 14. 5. 2006 (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Vydáním usnesení, jímž soud nařídil exekuci, a jeho doručením exekutorovi se exekuční řízení dostává do fáze vlastního provádění; jde-li o vymožení peněžitého plnění, provede se exekuce po právní moci usnesení o jejím nařízení způsoby uvedenými v §59 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. Na rozdíl od soudního výkonu rozhodnutí lze exekuci v jednom exekučním řízení provést více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby, a to současně nebo postupně, nepostačuje-li jeden z těchto způsobů k uspokojení oprávněného (§58 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.). S každým exekučním příkazem postihujícím majetek povinného jsou spojeny účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu (§47 odst. 1, 2 zákona č. 120/2001 Sb.). Nestanoví-li zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu; úkony exekutora se považují za úkony soudu (§28, §52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.). Provádění exekuce prodejem nemovitosti se (přiměřeně) řídí ustanoveními občanského soudního řádu upravujícími výkon rozhodnutí tímto způsobem (srov. §69 zákona č. 120/2001 Sb.). Na základě exekučního příkazu prodejem nemovitosti exekutor vydá usnesení o ceně, nařídí dražební jednání, uskuteční dražbu, vydá usnesení o příklepu, po jeho právní moci se podílí na přípravných úkonech pro rozhodnutí soudu o rozvrhu a podle pravomocných rozvrhových usneseních vyplácí částky přiznané věřitelům. Pro vymožení téže pohledávky může probíhat více řízení o výkon rozhodnutí, jež se liší toliko způsobem výkonu (srov. 258 odst. 1, §263 odst. 2 o.s.ř.). Plnění vydobyté v jednom z nich vede k faktickému ukončení výkonu, v němž se tak stalo, pro ostatní pak zakládá důvod k jejich ukončení zákonem předpokládanou formou, tj. zastavením výkonu podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. Obdobně tomu je v exekučním řízení, v němž exekutor vydal více exekučních příkazů postihujících různé majetkové hodnoty; i v těchto případech dospěla soudní praxe k tomu, že exekuce prováděné těmi způsoby, které k vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce nevedly, je třeba zastavit (srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2006 pod č. 31, bod IV., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2007 pod č. 95). Uvedené závěry jsou ostatně použitelné i podle zákona č. 120/2001 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 347/2007 Sb. (účinné od 1. 1. 2008), samozřejmě za předpokladu, že exekuční příkazy, které k vymožení pohledávky nevedly, exekutor nezruší. Zatímco o provedení výkonu rozhodnutí se bez dalšího postará soud (§265 o.s.ř.), je provedení exekuce po jejím pravomocném nařízení v rukou pověřeného exekutora. Postihne-li různé majetkové hodnoty povinného více exekučními příkazy, přičemž úspěšný – ve smyslu vymožení pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce – je jen některý z nich, nesmí exekutor po vynucení povinnosti pokračovat v provádění exekuce na podkladě dalších exekučních příkazů. V takovém případě dá exekučnímu soudu podnět k zastavení exekuce prováděné podle těch exekučních příkazů, které k vymožení plnění nevedly nebo jsou již nadbytečné. Z výše uvedeného vyplývá, že byly-li pohledávka, její příslušenství a částka, která podle soudu odpovídá odůvodněným nákladům exekutora (§87 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.), vymoženy v tomtéž exekučním řízení na základě jiných exekučních příkazů (nebo v soudním výkonu rozhodnutí), porušil exekutor zákon, pokud po vydání exekučního příkazu prodejem nemovitostí v této exekuci pokračoval, tj. nařídil dražební jednání a udělil k nemovitostem příklep. Není pochyb o tom, že exekuci prováděnou prodejem nemovitosti může soud zastavit i poté, co nemovitost byla v dražbě prodána a vydražitel se stal jejím vlastníkem. Takový postup však efektivní obranu proti provádění exekuce v rozsahu překračujícím vymáhané plnění nepředstavuje, protože úkony, které exekutor v exekučním řízení učinil (tedy i usnesení o příklepu), zastavením exekuce neztrácejí účinnost, takže výsledek dražby zůstává nedotčen. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že se – za podmínek stanovených v §336f o.s.ř. – při rozvrhu rozdělované podstaty uspokojuje nejen pohledávka oprávněného (dalších oprávněných), k jejímuž vydobytí byla exekuce nařízena a způsobem předvídaným v §59 odst. 1 písm. c/ zákona č. 120/2001 Sb. exekutorem prováděna, ale i pohledávky dalších věřitelů povinné, případně další pohledávky oprávněného (dalších oprávněných). Věřitelé, kteří své pohledávky přihlásili, případně oprávněný (další oprávnění) se svými novými pohledávkami, jen participují na rozvrhu rozdělované podstaty; ve prospěch těchto pohledávek však exekuce nařízena nebyla. Okolnost, že v jiných exekučních řízeních věřitelé vymáhají po povinné pohledávky, je pro posouzení regulérnosti dražby v souzené věci zjevně nerozhodná. Námitka výkonu práv v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů) nemá v exekučním řízení – obecně – uplatnění, a to nejen v podobě obrany osoby, proti níž se exekuce vede (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 67, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2080/2004), ale i ve vztahu k procesním jednáním takové osoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2366/2006). Otázkou, zda nedodržení minimální lhůty stanovené v §115 odst. 2 o.s.ř. představuje – v souvislosti s udělením příklepu – porušení zákona při nařízení dražby, se již Nejvyšší soud zabývat nemusel; její posouzení totiž na výsledek dovolacího řízení nemůže mít žádný vliv. Správnost právního posouzení věci se dovolateli uplatněnými argumenty zpochybnit nepodařilo, dovolání je tudíž nedůvodné a Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (oprávněný na jejich náhradu právo nemá a ostatním účastníkům – podle obsahu spisu – náklady v tomto stadiu řízení nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. října 2008 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Právní věta:Soudní exekutor porušil zákon při provedení dražby, jestliže v dražebním jednání udělil k nemovitosti příklep, ačkoliv pohledávka, její příslušenství a částka odpovídající odůvodněným nákladům exekuce již byly na základě jiných exekučních příkazů vymoženy.
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/20/2008
Spisová značka:20 Cdo 273/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.273.2007.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Výkon rozhodnutí
Dotčené předpisy:§28 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 14.5.2006
§47 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 14.5.2006
§47 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 14.5.2006
§52 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 14.5.2006
§58 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 14.5.2006
§69 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 14.5.2006
§87 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 14.5.2006
§258 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
§263 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.
§268 odst. 1 písm. g) předpisu č. 99/1963Sb.
§336k odst. 3 písm. g) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:A
Publikováno ve sbírce pod číslem:72 / 2009
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-03