ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3127.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3127/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné T. O2 C. R., a. s., proti povinnému R. P., pro 8.965,- Kč, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 6 Nc 1388/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 31. 3. 2006, č.j. 15 Co 173/2006-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl jako podané osobou neoprávněnou odvolání povinného proti bodu I. výroku usnesení ze dne 19. 1. 2006, č.j. 6 Nc 1388/2004-43, kterým okresní soud zastavil exekuci (výrok I. usnesení odvolacího soudu), v bodě II. o náhradě nákladů ve vztahu mezi oprávněným a povinným a v bodě III., jímž byla povinnému uložena povinnost zaplatit soudní exekutorce JUDr. M. S. na nákladech exekuce částku 4.416,- Kč, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II. usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. a IV. usnesení odvolacího soudu).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jež směřuje – hodnoceno podle obsahu – proti potvrzujícímu výroku o povinnosti nahradit soudní exekutorce náklady exekuce.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (§241b odst. 2 o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu